►

Přírodní lékárna

Bez černý

Český název čeledi: Bezovité 

Latinský název čeledi: Sambucaceae 

Řád: Dipsacales

Podtřída: Cornidae

Třída: Magnoliopsida (dvouděložné)

Oddělení: Magnoliophyta (krytosemenné rostliny)

Říše: Plantae

z Historie:

Bez byl často pro své mnohé terapeutické i profylaktické vlastnosti popisován jako „úplná lékárnička“. Galén ho označil jako „zahřívací a vysušující“, používal jej při katarech nebo nadbytečném hlenu.

Hildegarda z Bingenu popisuje potnou kúru při žloutence: V parní lázni se mají na rozpálené kameny položit květy bezu a to celé polít vodou. „Potom výhonky bezové do čistého vína vlož, by lépe přijalo chuť, a toho během lázně mírně upíjej. A když člověk z lázně vyjde, nechť položí se na lože, by se potil. A nechť to tak často činí a člověk bude uzdraven.“

V 17. století se bez černý používal jako expektorans při kašli i jako diuretikum a silné projímadlo. V 18. století byl pak květ bezu velmi ceněn pro své bělící účinky na pleť a odstraňování pih.

Popis/výskyt:

Až 7 metrů vysoký bohatě rozvětvený keř s drsnou rozpraskanou kůrou. Jeho domovem je téměř celá Evropa, severní Afrika a Asie. Roste v lužních lesích, na březích potoků, na krajích lesů i podél cest. Vstřícné listy mají 5–7 zubatých eliptických lístků, až 12,5 cm dlouhých. Drobné vonné žlutobílé květy vyrůstají na koncích větví v plochých chocholících o průměru až 20 cm. Plody jsou lesklé černé peckovičky s třemi peckami.

Významné obsahové látky a léčivé účinky, použití: 

Lékopisná droga Sambuci nigrae flos s obsahem kvercetinových flavonoidů (cca 1,5–3 %), hlavní rutin (až cca 1,9 %), izokvercitrin, hyperozid a astragalin. Další obsahové látky jsou slizy a třísloviny. Plody – bohaté na vitamín A a C, izolace anthokyanových barviv, organické kyseliny (jablečná, citronová), flavonoidy (rutin), třísloviny, pektin.

V rostlině se také tvoří kyanogenní glykosid sambunigrin. Diaforetikum, adstringens, diuretikum. Droga bývá součástí čajových směsí (expektoračních, redukčních, laxativních, urologických).

V minulosti se z listů připravovala zelená bezová mast používaná na pohmožděniny, výrony i hemoroidy. Dnes již minimálně používaná bezová kůra se užívala jako jaterní stimulans při úporné zácpě a artritidě.

„Odvar z kořene… léčí zmijí uštknutí.“

Nikolas Culpeper, 1653

Příklady použití:

Čajová směs napomáhající pocení při nachlazení: 25 g bezu černého, 25 g lipového květu a 20 g květu ibišku. Hrst směsi přelijeme ¼ l vroucí vody, po 10 min. scedíme, můžeme osladit medem. Vypijeme co nejteplejší. 

Čajová protichřipková směs: 25 g květu černého bezu, 25 g lipového květu, 20 g kořene proskurníku. Kávovou lžičku této směsi spaříme ¼ l vody a po pěti minutách scedíme. Večer vypijeme horký nálev oslazený medem.

Šťáva z černých bezinek pro diabetiky a vhodná při redukční dietě: Otrhané a omyté bezinky (plody) rozdrtíme, necháme cca 10 hodin stát pro snadné vylisování šťávy. Tu pak plníme do láhví a sterilizujeme 20 minut při teplotě 75° C.

Posilující likér z květů bezu černého (podle Jekky McVicarové): Na 2 půllitrové láhve budeme potřebovat: 1,2 l vody, 1,8 kg surového třtinového cukru, šťávu a oloupanou kůru ze 6 chemicky neošetřených citronů, 30 ml suchého jablečného vína nebo bílého vinného octa, 20 květů černého bezu.Svařenou vodu nalijeme do sterilizované nádoby. Přidáme cukr a mícháme, dokud se nerozpustí. Necháme vychladnout a přidáme citronovou kůru a šťávu, bílý vinný ocet a květy černého bezu. Nádobu zakryjeme mušelínem a necháme 24 hodin vyluhovat. Nápoj přecedíme přes mušelín a nalijeme do skleněných láhví s kovovými páčkovými zátkami. Takto připravený nápoj necháme 2 týdny odstát. Podáváme vychlazený, podle chuti naředěný vodou nebo sodou. Uchováváme na chladném, tmavém místě. Spotřebujeme do tří měsíců.

Další bylinky, které můžeme do likéru použít: Semena libečku – dodají celerovou chuť. Jakmile se cukr rozpustí, přidáme 28 g semínek. Použijeme jablečné víno, ne bílý vinný ocet. Listy tavolníku – dodají výraznou bylinnou vůni. Použijeme 4 listy. Květy čechřice vonné – mají lehce anýzovou chuť. Pro přípravu použijeme 16 květenství. 

Upozornění:

Žádnou část bezu neužívejte v případě, že by se stav mohl zhoršit dalším vysušováním nebo odčerpáním tekutin. V těhotenství pro silně projímavé účinky neužívat kůru!

Použitá literatura:

Farmakobotanika-Luděk Jahodář, Farmakognózia-Jozef Tomko a kol., Velký atlas léčivých rostlin-Penelop Odyová, Bylinky z klášterní lékárny-Johannes Gottfried Mayer, Bernard Uehleke, páter Kilian Saum, Moudrost stromů-Fred Hageneder.

Text: Lucie Skoblíková, foto: Fotolia