rozhovor Hynek Čermák Člověk má žít svůj život, ne život lidí kolem sebe Patří mezi nejobsazovanější české herce. Nejspíš proto, že českému filmu tolik chybí typ opravdového chlapa. V reálu je tichý – a jak říká, raději z ústraní pozoruje. Ale když se rozpovídá, je radost ho poslouchat. Poslední dobou jdete z projektu do projektu. Máte někdy čas na nicnedělání? O práci naštěstí poslední dobou nouzi nemám, ale ono se to tak jen může zdát, že nemůžu mít čas jen sám pro sebe. Není ho moc, ale najde se. Vy jste slávu zažil až díky filmu Nevinnost, který jste natočil kolem čtyřicítky. Čekal jste, že by ještě mohl takový úspěch přijít? Nečekal. Ale já obecně moc nečekám a neočekávám, nedělám si vyhlídky do budoucnosti, prostě beru život tak, jak jde a co přinese. Já tehdy dělal hodně divadlo a to mě bavilo a je fakt, že kdyby si mě tenkrát Honza Hřebejk do Nevinnosti neprosadil, všechno by asi bylo jinak a my bychom tu teď spolu nedělali tenhle rozhovor. Můžete si dnes role vybírat? Musím to zaklepat, ale mám to štěstí. Navíc poslední dobou vzniká opravdu spousta zajímavých projektů a já mám teď na stole čtyři skutečně hezké filmové scénáře, chtěl bych hrát ve všech, ale nevím, jak bych to stihl. Samozřejmě tohle období určitě jednou skončí, ale jsem rád, že nemusím brát všechno, hrát v různých těch sračičkách, abych poplatil složenky, a že se mohu živit hezkými a kvalitními projekty. Navíc na nich pracuji s lidmi, kteří mají odvahu zkoušet nové věci. Baví vás pouštět se na neznámou půdu? Bez toho by se asi člověk nikam neposouval a nevyvíjel. A mě teď hodně baví dělat žánrové věci. S Honzou Hřebejkem jsme dotočili druhou sérii Až po uši, což je taková vztahová komedie, a s Petrem Zelenkou natáčíme sitkom Dabing Street a to je disciplína sama pro sebe. Když jsme točili Čtvrtou hvězdu, hledal se vhodný přístup, protože my máme jiný humor než Američani, a kdybychom se snažili dělat sitkomy jako oni, byli bychom za blázny. Takže hledáme tu správnou polohu a to je na tom nesmírně zajímavé. Je dnes ještě ochota zkoušet něco nového? Když se podívám na to, co běží v televizi… Tak to jsou někdy strašné věci, souhlasím. Ale třeba v České televizi je v posledních letech vidět snaha dělat věci jinak. Třeba Rapl nebo Americké dopisy, to byly odvážné projekty. Byť třeba v Amerických dopisech jsem skoro nehrál, protože vznik toho filmu provázelo tolik problémů, které natáčení ohrožovaly, že jsem to chtěl vzdát. Ale pak jsme si zavolali s režisérem Jardou Brabcem a shodli se, že když je vůle vedení dát zelenou projektům, které jdou proti srsti, tak by se měly natočit, i když ty podmínky pro natáčení nejsou nejlepší. Když mluvíte o zázemí – vy jste si před časem stěžoval právě na podmínky natáčení seriálu Rapl a strhl se kolem toho humbuk. Proč myslíte, že zde pořád panuje názor, že kritizovat něco nahlas se jaksi nehodí? Protože jsme na malém písečku a nikdo si nechce nikoho naštvat. Ale pravda je, že podmínky, za jakých se u nás natáčí, nejsou snad nikde na světě. Natáčecí den má běžně dvanáct hodin, často se to protáhne až na šestnáct. A když třeba točíte dál od civilizace, hrajete hlavní roli a potřebujete si odskočit, tak uvažujete, že pokud je nejbližší záchod půl hodiny cesty, tak tím o hodinu zdržíte všechny ostatní, takže radši nejdete, a aby se vám nechtělo, tak radši nepijete a nejíte, což tělu a zdraví moc neprospívá… ale tak to tu chodí. Když se pustíte do projektu, dáte do něj vše a on pak nedopadne podle vašich představ, mrzí vás to? V tu chvíli je mi líto, že člověk obětoval čas něčemu, co zapomenuté zmizí. Ale já mám opravdu štěstí na to, že dělám s lidmi, kteří nejenže se nebojí dělat věci nové a nově, ale ještě jsou dobří. Třeba Honza Pachl, se kterým jsme dělali Rapla a film Gangster Ka, nebo teď s Petrem Zelenkou. A víte, co je krásný? To se stalo právě při natáčení Dabing Street. Petr, což je génius a skvělý režisér, točil s Mirkem Krobotem, což je další génius a velikán, a dostali se do situace, kdy Mirek povídá: „Já ti nevím, jak to mám zahrát!“ A Petr na to: „Já ti ale nevím, jak tě mám zrežírovat!“ Člověk by si řekl, že tyhle dvě veličiny se nemůžou dostat do úzkých, že to nějak dají, ale oni taky občas nevědí. Měl jste někdy chuť zkusit režii? Měl. A drželo mě to docela dlouho, ale teď na to není čas. Nevím, kam bych to vměstnal, takže se tahle touha odkládá. Co vás na tom láká? Nebýt jen prostředník, ale mít tu šanci sám něco sdělit? Přesně tak. Někdo řekl, že když režisér nemá tu zoufalou potřebu film natočit, když se obrazně řečeno desetkrát za noc neprobudí, protože ho něco napadne, jak tu kterou scénu natočit ještě líp, tak by to točit neměl. Protože bez té touhy nemůže nic pořádného vzniknout. Samozřejmě jsou potřeba i režiséři dělníci, kteří natáčejí takový ten běžný materiál, bez těch by to asi taky nešlo, ale když nemáte to puzení, nebude z toho nic pořádného, jen rutina. Vy se takhle umíte pro věci ještě nadchnout? Doufám, že ano. Proto mě těší, že scénáře a role, které mi chodí, mě k tomu vybízejí. Kdybych tohle necítil, bylo by to špatné. Máte někdy potřebu nic neříkat, nevnímat, jen tak sedět a koukat? Docela často. Někdy třeba sedím tady před divadlem na zahrádce a pozoruji lidi. Nebo jsem doma a sedím na gauči a zírám. Někdo by si mohl myslet, že jsem hrozně naštvaný, ale děti vědí, že prostě jen relaxuji a čistím hlavu. Je pravda, že když jste dnes přišel na rozhovor, vypadal jste na první pohled naštvaně. Záleží vám na tom, co si o vás lidé myslí? Na to jsem se nikdy moc neohlížel, protože to je strašně svazující. To by člověk nežil svůj život, ale život lidí kolem sebe. Nejsem úplně imunní a vadí mi třeba, když se o mně napíše nějaký nesmysl, ale to už dnes taky moc neřeším, protože by člověk věnoval energii někam, kde to nestojí za to a odkud se mu nikdy nevrátí. m z očí do očí „Moc rád se s vámi sejdu a popovídáme si, ale protože bulvár z každého seriózního rozhovoru vytrhává věty, bude to nejspíš takový o ničem,“ řekl mi Hynek Čermák, když jsem ho žádal o tento rozhovor. Chtěli jsme to vzít do důsledku a v každé otázce slovo nic použít, ale už po první otázce jsme si řekli, že kašleme na bulvár a budeme se bavit otevřeně. Někdo by si mohl myslet, že jsem naštvaný, ale moje děti už vědí, že prostě jen relaxuju a čistím si hlavu. gangster ka (2015) trailer DOSTUPNÉ POUZE POKUD JSTE ONLINE Text: David Laňka Foto: Alexandra Laňková www.drmax.cz