DUEL Já bych ty děti někdy... NE ne Pavel Sobek, básník a reklamný textař Simona Martínková-Racková, básnířka a editorka Jednoho krásného dne jsem se probudil jako medvěd. Proti mně stála holčička, která se sice jmenuje Karolína, ale od téhle chvíle se plně transformovala do své pohádkové předlohy, do Máši. Obě jsou blondýnky, jen Máša o něco starší, a tím pádem i světem protřelejší. Ví, jak správně trucovat, kdy a čím svému tátovi, promiňte, medvědovi, způsobit srdeční zástavu i že svět je tady od toho, aby ho řídila máváním drobné ručky. Jen několik dní trvalo mé odhodlání vyvléct se z medvědí kůže zpátky do té otcovské. Například vyjednáváním, kdo bude řídit auto, jsme dokázali strávit hodiny a já se zapotil víc než na té nejnáročnější prezentaci. Nakonec jsem zabručel a Karolína, zjevně spokojená s vývojem téhle šachové partie, se vzorně přesunula do dětské sedačky. A mně v tu chvíli došla jedna věc. Stejně jako Máša má tahle moje holka prostě spoustu energie a chuti do života, která nám dospělým občas schází. Pokorně tedy zůstávám medvědem, bavím se a těším, která pohádková role na mě připadne příště. Tak v první řadě, kdybych je přetrhla, tak mám ze dvou čtyři, a to by bylo značně kontraproduktivní. Život s devítiletými dvojčaty je ovšem, bez ironie, tak pohodový, že k zásadnějšímu rozčilování, natož k trestům prakticky nemám důvod. Jasně, občas požaduju aspoň základní zpřehlednění pokojíčku poněkud důrazněji. Jindy děti ovane už lehce prepubertální chování – kupodivu dcerku i syna v příkladně vyrovnaném poměru. Moje děti ovšem dobře vědí, jak temperamentní matku mají, takže moudře neriskují, že by mě opravdu vytočily. Obvykle stačí zvýšený hlas nebo podrážděný tón, a naopak ony se míní přetrhnout, aby daly věci do pořádku. Možná je to tím, že spoustu záležitostí neřeším (ačkoliv k liberální výchově máme s mužem daleko), protože běžné trable s novopečenými čtvrťáky se ani náhodou nedají srovnat s peklem, jakým byly první dva roky s dvojčaty. Tehdy jsem si opravdu zoufala, bylo to na mě prostě moc. O to víc si vážím toho, že z někdejších ubrečených notorických nespavců vyrostly dvě bezvadné, pohodové děti, na které jsem právem hrdá. Pavel Sobek Básník a reklamní textař Pavel Sobek Básník a reklamní textař Narodil se v roce 1973 v Opavě. Po studiu se živil, čím se dalo, od stavění veletržních stánků až po kouzelníkova manažera. Nakonec se etabloval jako reklamní textař. Stojí za spoty pro Kofolu, Fio banku nebo jogurty Müller. Vydal dvě ceněné básnické sbírky – Sbírka milostných dásní a Princové jsou na koksu. Patří mezi renomované knižní editorky, vede recenzní rubriku literárního časopisu Tvar. Své básně publikovala nejen v různých antologiích a almanaších, ale i knižně. Letos jí vyšla sbírka Zatímco hlídací psi spí. Mezi její největší vášně, kromě psaní, patří flamenco a latinskoamerické tance. Foto: archiv autorů www.drmax.cz