reportáž králíci v nouzi Je nedělní odpoledne a kavárna poblíž pražského Vypichu se plní netradičními hosty. Hlazení na měkkém pelíšku i hupkání po zahrádce si tu se svými příznivci užije přibližně desítka králíků a morčat z pražského azylu, který pomáhá drobným savcům v nouzi. A zyl pro drobné savce? Proč? ptáte se možná. Pravda totiž je, že drobní savci tvoří po psech a kočkách třetí nejpočetnější skupinu zvířat chovaných v evropských domácnostech.* Lidé si je často pořizují na zkoušku – pro dítě nebo pro sebe –, a když obstojí, koupí si psa. Ale v opačném případě zvířata často skončí v nevyhovujících podmínkách nebo vyhozená, v lepším případě se třeba najdou na chodbě domu nebo u popelnic či v parcích. Klasické útulky pro psy a kočky bývají obvykle už tak dost plné a pro králíky a hlodavce často nemají kapacitu nebo potřebné vybavení. Léčba zanedbaných, nemocných, či dokonce týraných zvířat je navíc zdlouhavá a náročná – na peníze i péči. „Pro nás má ale i život malého zvířete velkou cenu. Nejvíce se věnujeme králíkům a morčatům, naším azylem však prošla i řada činčil, křečků nebo potkanů. Za poslední dva roky jsme se postarali o více než 280 zvířat, kterým jsme našli milující rodiny. Během osmi měsíců letošního roku jsme jich do nových domovů předali 164,“ říká Bára Křtěnová, zakladatelka azylu s výstižným názvem Králíčci a hlodavci v nouzi (Druhá šance), který administrativně patří k miniazylu Voříškov, zaměřenému na pomoc psům. Jedním z králíčků, kteří měli celkem štěstí, je Milouš. Ten si vesele poskakuje po zahrádce kavárny, kde se „mazlicí dny“ konají, a za sebou na vodítku táhne jednu z nadšených návštěvnic. Ačkoliv králík získal své jmého podle toho, že milejší zvíře byste hledali jen těžko, do azylu se dostal proto, že své majitele omrzel. A tak si teď hledá svou novou rodinu. Právě možnost představit zvířata k adopci potenciálním zájemcům je jedním z důvodů, proč začal azyl akci nazvanou Mazlicí den pořádat. „Navíc jde o skvělou příležitost pro socializaci zvířat. Bereme sem samozřejmě jen ta, která už jsou zcela zdravá a která u nás pomalu zapomínají na špatné zkušenosti s lidmi, a tak si pozornost a péči návštěvníků užívají,“ vysvětluje zakladatelka azylu. Při pohledu na králíky spokojeně zkoumající okolí nebo se tulící k návštěvníkům akce nezbývá než jí dát za pravdu. tříhodinové mazlení Akce se koná přibližně jednou za čtvrt roku, a to vždy v neděli odpoledne. Šanci tak mají i ti, kteří na víkend Prahu opouštějí. Na mazlení s králíky a morčaty mají návštěvníci přibližně tři hodiny, aby se zvířata příliš neunavila. I během této doby potřebují „azyláčci“ občas pauzu. Občerstvení a zázemí v podobě klecí jsou připraveny. Zprvu se podle organizátorů zdálo složité najít prostor, kam by se vešlo potřebné vybavení a kde by se nezalekli netradičních hostů. Nakonec se našla kavárna, kde azyláčky uvítali. „Mazlicí den jsme si tu rychle oblíbili. Se zvířaty si člověk užije spoustu zábavy a máme dobrý pocit, že jim můžeme alespoň takto pomoci. Když počasí dovolí, vyčleníme jim naši rozlehlou zahrádku, v chladnějších dnech pak mají k dispozici sál, který jinak využíváme třeba pro koncerty. Své místo si tak najdou jak návštěvníci kavárny, které čtyřnozí hosté nezajímají (i když jich je minimum), tak králíčci, kteří mohou se svými pelíšky na mazlení i na vybrané stoly,“ popisuje Dana Sobotková, jedna z provozovatelek kavárny Do Větru. milouš a nová panička Králičí slečna Kokoska toho hned využívá, rozvaluje se na měkkém pelíšku a nechá se hladit. Její nepříjemnou minulost připomíná už jen pod srstí zarůstající jizva na zadní nožičce. V původní rodině si jí všimla pozorná známá, která jí zaplatila potřebnou operaci. Na doléčení už zamířila do azylu a tam se do ní zamilovala jedna ze spolupracujících lékařek. Kokoska se tak na Mazlicím dni stala novou členkou rodiny MVDr. Veroniky Mráčkové. Ta má v péči i benjamínka Elia, který se do azylu dostal jako pětitýdenní mládě. Přicestoval až z Bratislavy, kde se ho podle dostupných informací snažil jeho původní majitel „vycvičit“. Dva králíci jeho trénink zřejmě nepřežili, Elio skončil s komplikovanou zlomeninou přední tlapky a musel podstoupit operaci, jež byla velmi náročná s ohledem na stav tlapky a věk „pacienta“, který byl navíc výrazně podvyživený. Jeho léčba bude trvat ještě dlouho a zatím není jisté, zda se nožku podaří zachránit. Elio je ale velký bojovník a v dočasné péči v domácnosti u paní doktorky už začíná zlobit, což je vlastně dobré znamení. Na Mazlicí den si najdou cestu i další příznivci a podporovatelé azylu. Řada z nich má z azylu adoptované zvíře, často nejen jedno. Mnozí se podílejí na chodu azylu, například finanční či materiální pomocí. Ti zkušenější si navíc berou zvířata do dočasné péče. I na Mazlicí den tak přijela zvířata až z Trutnovska. Bára, která je veterinární techničkou, i její přítel provozují azyl ve volném čase a právě díky pomoci dobrovolníků mohou potřebnou péči poskytnout stále většímu počtu zvířat, která se ocitnou v nouzi. Mazlicí den končí. Milouš, do kterého se zamiloval snad každý, kdo si s ním jen chvilku hrál, míří se svou novou sympatickou paničkou do jižních Čech. Domov zde našlo i dalších pět králíků, ostatní se vracejí příjemně unaveni do azylu. Hned další den do něj zamířila i nová skupina osmi morčat, která všímavý kolemjdoucí našel vystrašená ve škarpě, kde je zanechal jejich původní majitel. m Text: Linda Mauerová Foto: Marta Režová Zdroj: * FACTS FIGURES 2016, FEDIAF – The European Pet Food Industry, www.kralici.voriskov.cz Webové stránky ZDE www.drmax.cz