fejeton Hlavně klid!!! J ako kdyby nestačilo, co všechno člověk musí dělat přes rok, tak se na něj v době předvánoční a vánoční nahrne tolik povinností a úkolů, jako když se šéf vrátí po měsíční dovolené plný elánu a skvělých nápadů, zatímco vy vyčerpáním z každodenní dřiny padáte na ústa. Partnerka po vás prostě chce, abyste šli společně nakupovat dárky. a kdo je alenka? Tak jdete, protože kdybyste nešli, budete za sobce, který nechce členům rodiny udělat radost a jde mu jen o vlastní pohodlí. Po hodinách strávených v obchodním centru, kde na sebe se spolutrpiteli vrháte chápavé pohledy, se opatrně zeptáte, jestli už nemáte, co jste potřebovali. „Ještě bychom se měli podívat po něčem pro Mařenku,“ řekne drahá polovička. „Pro jakou Mařenku?“ tápete po příbuzných. „To je sestřenice Aleny,“ dozvíte se. „Které Aleny?“ chcete si udělat jasno. „Neteř mojí švagrové,“ dostanete upřesnění. „A tý budeme kupovat dárek?“ počítáte v duchu, přes kolikáté koleno je to příbuzná, abyste si spočítali, že přes žádné, že je to jako kupovat dárek synovci pokladní v obchodě, kterou zaručeně vidíte častěji než Alenu, neřku-li její neteř. „Je to dítě,“ vynese partnerka trumf. „Který má svoje rodiče,“ vynesete protitrumf a smečujete: „Který mu jistě dárek koupí.“ Ale smeč je odsmečován: „Ty jsi hroznej, jak pořád jenom počítáš peníze! Bude mít radost, a to je přece hlavní!“ Nadechnete se, abyste něco řekli… třeba to, že nevyděláváte peníze na dárky pro neteře švagrových, ale abyste zajistili rodinu, užili si je na dovolené, našetřili dětem na studia a vlastní bydlení, splnili manželce sen o novém autě, koupili si vysněnou motorku, vydali se po stopách Jamese Bonda (protože vydat se po stopách bondgirls by vám asi neprošlo) nebo si prostě jen chvíli užili ten pocit, že na spořáku máte něco na horší časy, ale… to byste vypadal jako Herodes a držgrešle. A tak kývnete. Vysosaní přijdete domů. Dáte si s partnerkou kávu, jste rádi, že máte klid, ale pak přijde další povinnost. „Pomůžeš mi to tu uklidit, viď?“ Vy už víte, že úklid nebude znamenat pošolichat koberce vysavačem a poličky prachovkou, ale že se to vezme vážně zgruntu. „Mohly by nám pomoct děti,“ řeknete, ale nemohly. „Ty mají dost práce s učením, měli bychom jim nechat klid, zkouškový je za dveřmi.“ A tak poslušně vezmete prachovku, leštěnku na nábytek, na koženou sedačku, půjčíte si stroj na čištění koberců a jedete. A pak přijdou Vánoce. Ozdobit stromek, zabít kapra, připravit vánoční stůl, objet všechno příbuzenstvo a tvářit se mile a nepouštět se do konfliktních témat, nechat si rejpavým strejdou Járou – kutilem, který nikdy nezavolá dopředu, že se staví – zvizitýrovat byt, abyste si poslechli, co všechno tam volá po opravě a co všechno jste si koupili a kde na to proboha berete peníze?! příbuzným neutečete! „Pohodo! Klide! Kde jste?“ voláte v duchu. Snažíte si zaobalit nervy cukrovím, ale dříve nebo později vás někdo plácne přes ruku: „Brzdi se! Podívej se, jak vypadáš!“ A tak se brzdíte a v duchu počítáte, kolik asi peněz bude ve ztvrdlém cukroví, ve zvodnatělém bramborovém salátu, co se vyhodí, ve vinných klobásách, které zkysnou… Chcete před tím utéct. Jdete do ložnice, ale tam si žena přijde pro knedlíky schované pod peřinou. Ze záchodu vás dříve či později vyžene někdo, kdo vážně potřebuje. V garáži si s vámi tchán chce povídat o autech. A tak jdete ven. Za dětmi. A stavíte si s nimi sněhuláka. Nic po vás nechtějí, jen přihrnovat sníh. Užíváte si tu volnost, pohodu a radost z toho, že vám pod rukama vzniká sněhulák. Stojí nakřivo, ale dětem je to jedno, nevolají po dokonalosti. A pak s nimi přijdete domů a v povznesené náladě řeknete: „Ty děcka jsou fajn. Hlavně ta malá zrzavá je strašně šikovná.“ A manželka se na vás vyčítavě podívá a zasadí vám ránu: „Mařenka od Aleny! Vidíš, a tos jí nechtěl nic koupit!“ No hlavně, že napadlo. m Vánoce. Chvíle na čas i s těmi členy rodiny, které celý rok nevidíte (a nijak po tom ani netoužíte). Hodně jídla. Hodně volného času. A veliká potřeba všech kolem probrat s vámi všechno od á do zet. O Vánocích snadno podlehnete pocitu, že se potřebujete před tím vším hlavně někam schovat. Ilustrace: Ingimage www.drmax.cz