ŽIVOTNÍ STYL Lahodný a chutný steak může být jen ze spokojené krávy těsno pod jednou střechou S rodiči Petra jsem vycházela dobře. Byla jsem jim navíc vděčná, že u nich můžeme bydlet, než si postavíme vlastní dům. Strašlivě mě ale rozčilovalo sdílení ledničky. Nebyl v tom žádný systém, často se stalo, že byla plná prošlých potravin a že potraviny, se kterými jsem pro vaření počítala, někdo snědl. Dlouho jsem nechtěla nic říkat, ale i když jde o zdánlivou drobnost, já jsem kvůli tomu byla stále častěji podrážděná. Po několika konfliktech jsem nakonec rodičům vše vysvětlila a vcelku snadno jsme se shodli na rozdělení prostoru,“ popisuje tradiční problém Markéta (34). Soužití více generací pod jednou střechou již zdaleka není tak rozšířené, jako kdysi. Podle nedávného průzkumu* žije více než 80 % rodičů dětí narozených v 60. a 70. letech samostatně. Přesto i dnes najdete rodinné domy, v nichž vcelku spokojeně žijí dospělé „děti“ se svými potomky a přitom i s rodiči, zkrátka proto, že jim je spolu dobře. Ve většině případů však dochází k soužití více generací z praktických důvodů, ať už jde o úsporu peněz nebo o zajištění péče o stárnoucí rodiče. Plný dům Při pohledu zvenčí má podobné soužití řadu výhod. Z těch každodenních se například vždy najde někdo, kdo vám pohlídá dítě nebo vám bez nutnosti obíhat s prosíkem sousedy dá mouku, kterou zrovna potřebujete. Kromě těchto praktických výhod je v ideálním případě vícegenerační bydlení skvělým vzorem pro děti a také prostorem pro rozvoj tolerance a úcty. Nic ale není jen růžové. Čím méně „třecích“ ploch, tím lépe. Ideální je, když má každá ze zastoupených skupin vlastní sociální zázemí a kuchyň a do chodu domácnosti si tak zasahují ve výrazně menší míře. V případě, že musíte sdílet téměř vše, je soužití těžší. „Velmi důležité je komunikovat o pravidlech společného soužití, vzájemně se respektovat a brát ohled na teritorium toho druhého. Vzájemná ohleduplnost a nastavení hranic – to je cesta k funkčnímu vícegeneračnímu soužití. Problémy nastanou v každém soužití, je nutno se k těm zásadním stavět čelem a řešit je, není ale na druhou stranu třeba probírat každou drobnost. Funkční společné soužití je spojeno s kompromisy, jinak nemůže fungovat,“ shrnuje důležitá pravidla psycholožka PhDr. Martina Neprašová, Ph.D. Kdo je tu pán? Je-li pro vás něco opravdu důležité (byť je to banalita typu neparkování na trávníku nebo zhasínání v chodbě), prosaďte si to od začátku. Respektujte ale i druhé a rozhodně se vyvarujte důsledného připomínání faktu, kdo je tu paní/pánem domu. Samozřejmostí u všech členů domácnosti by mělo být dodržování základních pravidel slušnosti, například pokud jde o hluk nebo dodržování pořádku ve společných prostorách, a také respektování soukromí. Vyhněte se i „čtení myšlenek“ druhých, jimž pak přisuzujete často mylné motivace k chování. „I v tomto případě platí zlatá pravidla komunikace. Tedy, když nevím, tak se zeptám. Pokud se mi něco nelíbí, musím to druhému jasně říci – konkrétně, věcně, bez aspektu hodnocení druhého. Totéž platí, když od druhého něco potřebujete, je třeba mu to říci a nespoléhat se na to, že přeci musí vědět, co potřebujete, nebo co vám vadí,“ přidává praktické rady Martina Neprašová. Sdílení společného prostoru je náročné. Není to ale nic ve srovnání se sdílením různých návyků a také představ o životě. Starší členové domácnosti byli často zvyklí své rodiče a prarodiče poslouchat a ctít automaticky. Mladší lidé už často úctu od „poslouchání“ oddělují. Ať už tedy jde o drobné návyky, netradiční koníčky nebo o pravidla nastavená v rámci partnerského vztahu nebo dokonce výchovy dětí, stůjte si v zásadě za svým. Ne sveřepě, některé dobře míněné rady je dobré alespoň zvážit, ale jde o váš život a zodpovědní za něj jste v první řadě vy. Nebuďte však prudcí a pokud možno trpělivě vysvětlujte, že neuposlechnout neznamená neuznávat nebo dokonce nemít rád. Poměrně časté je, že mají rodiče tendence zastávat se svého potomka nebo si přes něj vydobývat různé ústupky na jeho partnerovi. Zatímco jeden z partnerů se ocitá mezi mlýnskými kameny, druhý se cítí ukřivděně. Právě takové situace často vedou k vážnějším partnerským problémům. Nepodceňujte je, a pokud se vám je nedaří v klidu vyřešit doma, obraťte se na odborníky. Při soužití více generací je také velmi důležité najít si čas jen pro sebe. Vyrážejte proto na víkendové pobyty tak často, jak můžete. Možná se to v domě plném lidí snadno zapomíná, ale právě dlouhé zimní večery jsou skvělou příležitostí si připomenout, že je krásné mít své blízké skutečně blízko. Domluvte se na společné večeři nebo oprašte tradici hraní společenských her. Užívejte si, že jste spolu. m Mrazí vás při představě, že k vám na svátky přijedou příbuzní a nebudete mít svůj klid a dost možná ani soukromí, jak jste zvyklí? Pak si asi říkáte, že takzvané vícegenerační soužití není nic pro vás. Jenže život přináší různé situace a váš domov se může rychle zaplnit. Jak v něm pak najít klid? Trpělivě vysvětlujte, že neuposlechnout neznamená neuznávat nebo snad dokonce nemít rád. * Průzkum Raiffeisen stavební spořitelny z roku 2012; zdroj informací: www.cestounecestou.org; foto: Ingimage INZERCE