+ Rozhovor Tom Wilkinson Jsem vlastně Klikař Populární, mezi režiséry i diváky oblíbený britský herec nikdy nepatřil mezi zbožňované idoly stříbrného plátna, a jestli je na něm vedle talentu něco skutečně výjimečného, pak to, že se mezi ně nikdy nesnažil vecpat. S tranou objektivů bulvárních fotografů se věnuje své největší vášni – herectví, střídá evropské filmy s hollywoodskými, dramata s komediemi a ve všech podává nenápadné, ale o to přesvědčivější výkony, za které sbírá ceny na nejrůznějších filmových přehlídkách a festivalech. A tak se v jeho filmografii jako diamanty třpytí snímky Rozum a cit, Do naha!, Zamilovaný Shakespeare, Dívka s perlou, Batman začíná, V ložnici (za který byl nominován na Oscara), Věčný svit neposkvrněné mysli nebo snímek Woodyho Allena Kasandřin sen. Během našeho setkání se Tom Wilkinson choval zcela nenuceně, byl velmi přátelský, zasvěceně hovořil o filmech české nové vlny a typicky britskými suchými hláškami občas shazoval sám sebe. A jak jsme si tak povídali, vybavila se mi slova herce Václava Vosky, který řekl: „Hvězdám se lidé obdivují, ale herce mají rádi.“ Na Toma Wilkinsona tohle sedí beze zbytku – jeho prostě nemůžete nemít rádi. Narodil se 12. prosince 1948 v západním Yorkshiru do nepříliš zámožné rodiny. Tatínek byl geodet, a když bylo Tomovi osm, odstěhovali se na pár let do Toronta, kde otec získal práci. „Nikdy jsme na tom nebyli tak špatně, abychom neměli co jíst, ale právě v dětství jsem se naučil vážit si toho, co mám, nenadávat na přežranost, ale ani si nezoufat nad hladem. Prostě naučit se žít s tím, co mám, a z toho, co mám, jak nejlépe to jde, a hlavně si vždycky zachovat důstojnost,“ vysvětluje Tom Wilkinson. Právě jeho původ a nutný životní pragmatismus mu však byl v počátcích jeho herecké kariéry na překážku. „Většina britských herců mé a starší generace patří mezi britskou aristokracii, která dokonale znala tradici anglické literatury a dramatu a zbožně ji uctívala. A najednou jsem mezi ně vpadl já a klidně jim řekl, že Oscar Wilde ho nudí.“ Avšak starým bardům stačilo pár představení, aby poznali, že v tom mladém něco je, a tak ho vzali na milost, ačkoliv si neodpustili občasné „zkušební“ otázky, aby se přesvědčili, jestli už je na tom se „znalostmi“ lépe. Byl. Aby ne, když během učňovských divadelních let vystudoval univerzitu v Kentu a udělal si doktorát z historie anglické a americké literatury. „Přesto si dodnes stojím za tím, že Oscar Wilde je nezáživný,“ směje se a dodává, že jediným skutečně nesmrtelným dramatikem je pro něj William Shakespeare. „Jeho díla jsou klíčem ke všem lidským pocitům a já stále nedokážu pochopit, jak to ten chlap dělal, že byl tak dobrý a že za svůj krátký život stihl napsat tolik věcí.“ Z toho důvodu mu také nevadí, když se Shakespearovy hry modernizují, protože v tom vidí cestu, jak je přiblížit mladé generaci. „Ale vím, jak je to těžké. Přimět mé dcery, kterým je kolem dvaceti, k tomu, aby si přečetly třeba sonety, je těžší než je přesvědčit, že v zimě nemají chodit s nahými zády,“ říká pobaveně. „Ve škole ho do dětí rvou horem dolem, tak je jasné, že ho z principu odmítají. Navíc na Shakespeara člověk musí mít určité zkušenosti a znalosti, aby ho pochopil.“ Tom Wilkinson je často obsazován do historických filmů, které má rád, protože v rámci studování role může lépe poznat život v daném historickém období. „Uvědomuju si, že točit filmy vlastně znamená vytvářet falešnou realitu, ale když už točíte dobovku, měli byste se snažit přiblížit divákům co nejvíce atmosféru té doby a nestavět se k tomu stylem: diváci stejně nevědí, jak to tehdy chodilo, tak jim můžu naservírovat, co chci. A mě pak může trefit šlak, když vidím film z 19. století a herci hrající šlechtice sedí na židlích na půl zadku a s nataženýma nohama, lokty mají na stole a z úst jim každou chvíli létá slovo fuck… Nebo když scenárista zasadí příběh muže, který opustí svou ženu kvůli jiné, do viktoriánské doby. Z toho mám vždycky chlupy v pozoru. Tak se chováme dneska, ale tehdy by něco takového bylo absolutně nepřípustné. Pokud mají být filmy pravdivé, musí v nich být pravdivé všechno.“ řekli o něm Herečka Judi Denchová: „Tom patří mezi kolegy, se kterými točím často. Vlastně tak často, až mám někdy dojem, že jsem jeho podmínkou pro přijetí role. Ale proč ne?! Je to skvělý kolega a vtipný společník.“ Režisér John Madden: „Kdykoliv mám něco točit, položím si otázku: Je tam nějaká role pro Toma? Protože patří mezi herce, kteří i z průměrného filmu udělají zajímavý.“ „A pak jsem mezi ty herecké bardy vpadl já a klidně jim řekl, že Oscar Wilde mě prostě nudí.“ Oscarová romance Zamilovaný Shakespeare je jedním z mnoha filmů, které natočil s režisérem Johnem Maddenem Role zakyslého chlápka ve filmu Do naha! je sice pravým opakem Toma Wilkinsona, ale právě ona ho proslavila Tom Wilkinson je často obsazován do historických filmů, které má rád, protože v rámci studování role může lépe poznat život v daném historickém období. „Uvědomuju si, že točit filmy vlastně znamená vytvářet falešnou realitu, ale když už točíte dobovku, měli byste se snažit přiblížit divákům co nejvíce atmosféru té doby a nestavět se k tomu stylem: diváci stejně nevědí, jak to tehdy chodilo, tak jim můžu naservírovat, co chci. A mě pak může trefit šlak, když vidím film z19. století a herci hrající šlechtice sedí na židlích na půl zadku a s nataženýma nohama, lokty mají na stole a z úst jim každou chvíli létá slovo fuck… Nebo když scenárista zasadí příběh muže, který opustí svou ženu kvůli jiné, do viktoriánské doby. Z toho mám vždycky chlupy v pozoru. Tak se chováme dneska, ale tehdy by něco takového bylo absolutně nepřípustné. Pokud mají být filmy pravdivé, musí v nich být pravdivé všechno.“ Dlouhá léta Tom Wilkinson prokládal hraní v divadle hraním v televizních seriálech a filmech, ale v průběhu osmdesátých let se rozhodl divadlo opustit. „Zjistil jsem najednou, že mě ta práce nebaví. Mám rád, když se stále něco děje, a to vám divadlo, když do toho nepočítám zákulisní klepy a pletichářství, zrovna neposkytuje. Dva měsíce zkoušíte, pak rok hrajete to samé a každý den musíte být v pět v divadle. Už jsem si začínal připadat jako dělník, co chodí do fabriky, tak jsem toho nechal. Práce pro televizi a pro film má mnohem větší spád, stále potkáváte nové lidi, hrajete různé role.“ Jenže krátce poté, co dal sbohem divadlu, přišlo další rozčarování. Přestala ho totiž uspokojovat kvalita nabízených scénářů. „Televize má velkou spotřebu filmů, a tak tam posílají do výroby i věci, které by buď potřebovaly ještě měsíce práce, nebo by měly být rovnou založeny mezi zmetky. Většina televizních scénářů je popisná, nenabízí žádný prostor pro fantazii, a jejich autoři ještě ke všemu nutí postavy říkat to, co cítí. Ale sakra práce, od toho jsem přece herec, abych to zahrál, ne?“ A jak se vlastně takový dobrý scénář pozná? „To je jednoduché. Když tam vaše postava řekne: Dobrý den, ale myslí tím na shledanou. Když je v jednání postav tajemství a překvapení. Protože právě to jsou vypravěčovy největší zbraně.“ Jak už bylo řečeno, Tom Wilkinson nikdy nepatřil mezi „hvězdy“, které berou za film miliony, a tak především v době narození svých dcer Alice a Molly, které má se svou ženou Dianou Hardcastle, s níž jsou svoji bezmála třicet let, občas přijal i role, o kterých nebyl přesvědčený. „Abych měl z čeho žít, bral jsem všechno. Nelituji toho. Aspoň jsem se vyhrál. Byla to dobrá zkušenost. Ale jednoho dne mi zase došla trpělivost a řekl jsem si: Jsi sice herec, ale ne děvka, která půjde za peníze s každým.“ To se psal rok 1994 a Tom Wilkinson se rozhodl, že se ve svých pětačtyřiceti letech pokusí o štěstí u filmu. To se u nás, kde herci hrají v divadle, televizi i ve filmu, může zdát trochu nelogické, ale v západním světě jsou tyto tři disciplíny přísně odděleny a přechod z televize do filmu pro herce znamená zkoušku ohněm. Když opustíte televizi a ve filmu neuspějete, nikde není psáno, že vás televize přijme zpátky. Ale Tom Wilkinson měl štěstí. Po menší roli v dobrodružném filmu Lovci lvů totiž získal roli nezaměstnaného Geralda, který se spolu s několika stejně „postiženými“ muži rozhodne vydělávat peníze striptýzem, ve veleúspěšné tragikomedii Do naha!. To byla jeho propustka do světa filmu a za následujících dvacet let už jich stihl natočit dalších čtyřicet. Ale přestože se mezi nimi najde pár nepodařených kousků, Tom Wilkinson je má rád stejně jako ty povedené. „Když něco dělám, tak proto, že tomu věřím. Bez toho bych už dnes do ničeho nešel. Taky si musím být jistý, že svou roli chápu, že vím, jak na ni. Kdybych to nevěděl, zkazil bych ji a tím bych pokazil také práci všem ostatním. Ale pokud opravdu chcete vědět, podle čeho své filmy hodnotím, tak podle toho, co mi přinesly v osobním životě. Nedám dopustit na Věčný svit neposkvrněné mysli, protože mi umožnil pracovat s vizionářským režisérem Michelem Gondrym, ale také s výborným Jimem Carreym, který mi vrátil naději, že ne každé filmové eso musí být nafoukaný egoista. Rád jsem nakoukl do natáčení hollywoodských spektáklů filmem Batman začíná, ale asi největší radost jsem měl z natáčení Vějíře lady Windermerové, kde hrála i má žena Diana. Dva měsíce jsme trávili v krásném italském Amalfi bez dětí a v pauzách mezi natáčením jsme si užívali jako zamlada,“ zvedá Wilkinson spiklenecky obočí. A dívá se někdy na své filmy? „Proboha, jen to ne. To by bylo sebetrýznění. Žiju v domnění, že jsem celkem slušný herec, a nerad bych měnil názor.“ Ve volném čase Tom Wilkinson nejraději čte. „Trápí mě, že nemohu přečíst všechny krásné knihy, které byly napsány, ale aspoň se o to snažím. Jednou jsem takhle narazil na knihu, do které jsem se úplně zamiloval, a několik měsíců jsem se odhodlával, jestli k ní mám koupit opční práva a pokusit se natočit podle ní film, abych si mohl zahrát hlavní roli. A když jsem se konečně rozhoupal, dozvěděl jsem se, že mě o pár týdnů předběhl Steven Spielberg. Ta kniha se jmenovala Schindlerův seznam. To mě poučilo, že příště už nesmím váhat.“ Když se Toma Wilkinsona, který byl v roce 2004 za své herecké umění povýšen královnou Alžbětou II. do šlechtického stavu, ptám, jaké jsou jeho ambice, chvíli přemýšlí, než odpoví. „Aby mi herectví stále přinášelo radost. A rád bych žil naplno. Ano, to je má ambice. Když vidím, jak jsou lidé kolem mě nespokojení, tak si říkám, že jsem vlastně klikař, když mám krásnou ženu, nádherné dcery, skvělou práci a každé ráno se budím s pocitem: To bude dnes zase báječný den!“ m Se svou ženou budou spolu příští rok už rovných třicet let Text: David Laňka Foto: Profimedia a archiv redakce Báječný hotel Marigold (Best Exotic Marigold Hotel) - český trailer DOSTUPNÉ POUZE POKUD JSTE ONLINE INZERCE