Náš denní chleba
Úsloví o denním chlebu se, vážené čtenářky / vážení čtenáři, neusadilo v našem slovníku náhodou. Pro drtivou většinu lidí z našeho civilizačního okruhu je chleba (nebo pečivo obecně) tím, co konzumujeme opravdu denně.
A tak, jestli jsou jídelníčková omezení při diabetu něčím opravdu protivná, pak je to důraz na škrtání pečiva. Návyk na něj máme totiž v sobě zakořeněný velmi hluboko. Všimli jste si například, jak takový rohlík vražený do ruky děcku, které se ještě musí vozit v kočárku, poslouží jako tišící prostředek? Mohlo by se říct, že tam někde to začíná, ale pravda je taková, že to všecko začalo ještě mnohem, mnohem dřív, u našich předků a prapředků. A teď přichází někdo a snaží se nás – jakkoli s dobrým úmyslem – přesvědčit, že musíme tuhle pupeční šňůru přestřihnout, že tenhle superkód musíme vymazat!
Diabetes vstupuje do života spousty cukrovkářů navíc poměrně pozdě – v době, když už mají své stravovací návyky vybudované (to, že nemoc přišla, s tím ostatně může souviset, ale to teď nechme stranou). Jenže je tu a je potřeba se o něj postarat. Je to nezvaný host v naší kuchyni, rozvalil se nám tam na židli, nehodlá se z ní zvednout a přinesl nám jinou stravovací kulturu. Ťuká prsty o stůl a vyhrožuje, že když nebude po jeho, na ty noviny, co tu ležej, už s těmahle brejlema, panečku, stačit za rok nebudeme. Na to, abychom mu byli po vůli, máme zaplaťbůh mnohem víc možností než naši předkové – a to se týká i pečiva.
Existuje spousta internetových doporučení vztahujících se k tomu, co ještě cukrovkář jíst smí a co už ne. I seriózně se tvářící informační portály ale mohou obsahovat spoustu nesmyslů, anebo přinejmenším zavádějících informací. Tak se lze například dočíst, že lepší než konzumovat bílé pečivo je sáhnout po vícezrnném, pšeničný rohlík nahradit pšenično-žitným, nebo nejlépe jen žitným chlebem. Operuje se při tom tím, že žito je nám kulturně bližší, protože v našich končinách je tradičnější, a podobně. V tomhle úvodníku není místo pro podrobný rozbor, ale pojďme si vyjasnit pár věcí. Za prvé: tabulky s nutričními hodnotami jsou důležité, a byl-li nám diagnostikován diabetes, číst je je v našem zájmu. Za druhé: v kolonce uhlohydráty nás nesmějí zajímat jen samotné cukry, ale sacharidy (nebo uhlohydráty) jako takové. I to jsou totiž cukry. Možná tu glykemickou křivku nevyženou nahoru tak rychle, ale nakonec ji tam dostanou.
Za třetí se tedy podívejme po takovém pečivu, které se drží při zemi oběma hodnotami. Naštěstí takové existuje – říká se mu proteinové, a i když to slovo rozhodně neevokuje obrázek lahůdkářství, je často dobré. Opravdu je. Takzvané večerní pečivo nebo noční chlebíky už dnes nabízí všechny větší potravinářské obchody a některé dovážkové společnosti. Není, pravda, levné. V Bille taková žemle (75 g) přijde bezmála na 15 korun, v Tescu (80 g) skoro na 12, na Košíku si lze objednat dvě (celkem 120 g) za nějakých 45. Sacharidů ale mají až násobně méně než chleba, ať už je pšeničný, nebo žitný.
A jestliže už to bez chleba někdy nejde, a takové situace pochopitelně nastávají, zkusme se – a to je naše za čtvrté – řídit vědeckou studií, kterou před časem publikovali Patrcie Burtonová a Henry Lightowler z Oxfordu. Ve své práci doložili, že výrazně nižší glukózové (nebo chcete-li glykemické) odezvy se dosáhne tehdy, když chleba projde toustovačem. Pořídit si ho a vstát ke snídani o pár minut dřív se vyplatí.
Pěkná rána Vám přeje
Diabetik Michal