Strana 2
52
|
MAXIMUM
P
amatujete na heslo „Evropě to osladíme“? Vlast-
ně jsme stouto pohrůžkou vroce 2008 povýšili
své domácí řepné kampaně na kontinentální
úroveň. Aano, hlavním hrdinou na české stra-
ně byla kostka cukru. Sice dobře posloužila jako symbol
našeho předsednictví vRadě EU, ale ve světle (nebo spíš
ve stínu) toho, co dnes ocukru víme, stěží můžeme říct,
že ten hrdina byl jednoznačně kladný. V našich vzpo-
mínkách takový ale je. Na kostku cukru nám vdětství
odkapávaly maminky nepříjemně chutnající medicíny,
abychom je ochotněji polkli, kostkou cukru tradičně od-
měňujeme některé domácí mazlíčky za to, že dělají, co
mají, anedělají, co nemají… Sladká chuť je chuť odměny,
stím se nedá nic dělat. Anebo dá?
Dá, nedá – musí! Když nastoupí cukrovka, obyčejný
cukr je přípustný jen jako ten nejnouzovější prostředek
pro případ hypoglykemie, jinak je to nepřítel číslo jedna,
navíc pěkně záludný, protože se vněj vtěle dokáže pro-
měnit veškerý uhlohydrát. Vpřípadě diagnóz E10 až E14
(cukrovky všech typů) náhle máme měnit své stereoty-
py, postavit obranu proti zažitým chutím avzpomínkám.
Takže spadla klec? To už to kafe na zahrádce nebude
nikdy chutnat jako dřív?
Nemuselo by to být tak hrozné, pokud by provozovate-
lé pohostinských služeb existenci diabetiků vůbec vzali
na vědomí. Ale proč bychom to měli čekat unich, když
se omnoho lépe nechovají ani obchodníci spotravina-
mi. Vždyť proč, pokud člověk chce koupit limonády bez
cukru vdostatečném výběru, nejjednodušší cestou pro
něj je objednat si je přes zásilkový obchod zPolska? Ale
otom až jindy, teď zpátky ktomu kafi…
Skávou to není nutně tak, že na výběr je buď zakáza-
ná sladká, nebo povolená hořká. Teoreticky je na trhu
ÚVODNÍK
Léto je vplném proudu. Zatím tepla rozdávalo dost. Aže to člověka táhne na čerstvý
vzduch, občas si izaskočí na trochu toho osvěžení na zahrádku… na kafíčko.
Ale bude chutnat tak, jak má?
… ALE MÁME TŘTINOVEJ!
ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM
DIA SVET
vcelku velký výběr sladidel. Jen je potíž v tom, že ne
každý majitel kavárny otom ví. Ty největší kavárenské
sítě sdiabetiky počítají asladidlo běžně mají, horší je to
vtěch ostatních podnicích, kde se vyplatí určitá obezřet-
nost. Ano, spousta diabetiků nosí sladidlo po kapsách.
Díky tomu jsem si ostatně mohl vjedné restauraci osla-
dit svou kávu po libosti, protože ikdyž kdispozici sladi-
dlo hostům obecně nebylo, kuchař sám byl cukrovkář
adal mi sladkou tabletku ze svého.
Takhle by to ale fungovat samozřejmě nemělo. Aněco
pro to můžeme udělat imy sami. Třeba změnit zažité
postupy. Dnes se předtím, než si kávu objednám, ze-
ptám, jestli mají sladidlo. Když je odpověď záporná, ne-
objednám si nic. Vjednom podniku, který se tvářil jako
jeden ztěch lepších, mi servírka súsměvem řekla, že
nemají „jen bílej, ale itřtinovej“, ale to je jen projev dob-
ré vůle, ne řešení. Nicméně takových situací využívám
k tomu, abych aspoň šířil osvětu. Vysvětluju. Co je to
sladidlo. Že hnědý cukr je pořád (zlý) cukr. Že diabetes
není vzácná nemoc, ale trpí jím milion lidí. Slyšíte, jak to
zní? MILION! Každý desátý. Lze ignorovat potřebu kaž-
dého desátého hosta? Očividně leckde pořád ano.
Víte, kdy vynalezli sacharin? Už v 19. století. Je jen
opár desítek let mladší než první kostka cukru zDačic,
ta zté kampaně za oslazení Evropy. Pořád ale spous-
ta kavárníků čeká, že své sladidlo vytáhne cukrovkář
zkapsy. Jak to (krucifix!), že stejně samozřejmě nepřed-
pokládají, že nediabetik vytáhne z té své řepný cukr?
Krásné léto sdobrou kávou přeje
Diabetik Michal
51-57_Dia_priloha_leto_4.indd 5251-57_Dia_priloha_leto_4.indd 52 21.07.2025 14:1721.07.2025 14:17