Strana 21
ROZHOVOR
A pochopitelně každý má nějakou před-
stavu jak by měl Hitler „vypadat“. Na mě
osobně v dokumentech působil až komic-
ky. Ale člověk nesmí zapomenout na to,
jaké hrůzy způsobil mnoha milionům lidí,
a musí potlačit jakoukoliv parodii. Problém
je v tom, že jste jako herec svázaný scéná-
řem a Hitlerovy scény ve filmu nebyly kro-
mě jediné úplně typické. Udělal jsem to
v dané situaci, jak nejlépe jsem mohl.
Vám se jako jednomu z mála herců,
kteří hrají ve filmových sériích, poved-
lo, že jsou lidé schopni vyjmenovat
další postavy, které jste ztvárnil. Je to
náhoda a štěstí na další role, nebo cíle-
vědomé vybírání rolí?
V herectví a v životě vůbec je vždycky
potřeba trochu štěstí. Mám radost z toho,
kolik režisérů mi jako herci věřilo a jak
rozdílné postavy mi svěřili. Role je potře-
ba vybírat, aby člověk nedělal něco, co
by bylo proti jeho svědomí. Na druhou
stranu herec je závislý na nabídce. Měl
by hrát. To je jeho profese, a ne ohrnovat
nos. Ale každý ať si dělá, co chce.
Vy jste tím, jak jste Hitlera zahrál, roz-
dělil lidi na dva tábory…
Je jasné, že někomu se můj Hitler bude líbit,
a někomu ne. Tak je to ale v pořádku. Asi nej-
horší je, když herec vytvoří něco, co se nelíbí
vůbec nikomu. Ovšem hned za tím je pro
mě situace, že uděláte něco, co se líbí úplně
všem. To musí být strašné, protože jsou lidé,
u kterých by mě vyděsilo, kdybych se jim
v čemkoliv líbil, protože si s nimi nerozumím
a mají naprosto odlišný pohled na svět.
Nedávno jste oslavil padesátku. To je
věk, kdy se lidé začnou ohlížet, dělat
skutečně jen to, co chtějí, co je bude
naplňovat, a ne to, co se od nich oče-
kává. Pozorujete to na sobě také?
No já už jsem hodně přes padesátku
(smích). To je přirozený pocit. Normální
koloběh života, i když u každého samo-
zřejmě individuální. Melancholický nej-
sem. Prožívám teď zatím nejkrásnější
období svého života. Nemám už dávno
žádnou potřebu nikomu nic dokazovat.
Nesoudím a snažím se být tolerantní.
Po téměř třiceti letech v emigraci cítím, že
lidem kolem už nejen rozumím, ale začí-
nám je cítit. Samozřejmě, že se snažím
dělat to, co mě naplňuje, ale to jsem se
snažil vždycky. Užívám si hodně přírody
a oceánu, který mi dělá po všech strán-
kách dobře. Vím, že to období kvůli nemo-
cem jednou skončí, ale zatím je mi dobře.
Stále více lidí se dnes od materialismu
obrací k duchovnu, k poznávání sebe
sama. Čím myslíte, že to je?
Těžko na takové věci odpovídat. Já jsem
obyčejný člověk, který nemá žádné velké
zkušenosti s duchovnem, a ani neumím
tak nádherně formulovat věty o živo-
tě jako třeba pan Werich. Nejsem filo-
zof. Podle mého názoru je to ale tím, že
samotné materiální bohatství vás nedo-
káže udělat trvale šťastným. Peníze jsou
pouhý prostředek, a nikoliv cíl. Jestliže
si koupíte největší dům nebo nejmo-
dernější auto, a to je cíl vašeho života,
za pár měsíců vás omrzí (až to všichni
známí uvidí) a budete zase nešťastní.
Teprve když použijete peníze třeba na to,
že někomu pomůžete nebo k tomu, že
nemusíte do práce a máte čas si sednout
a napsat knihu, kterou jste vždycky chtěl
a tak dále, je větší šance, že se dostaví
vnitřní štěstí. To je ale jenom můj názor.
Proces poznání sebe sama někdy není
právě snadný. Vzpomenete si, jak jste
to měl vy, co to provázelo, jaká roz-
hodnutí jste musel udělat?
Já jsem se hodně poznal v emigraci,
přesněji řečeno na jejím začátku. Člověk
nemá najednou rodinu, přátele, zázemí
a ani nerozumí lidem kolem sebe, proto-
že neumí jazyk. Má jenom sebe sama. To
vás prověří. Buď to se sebou zvládnete,
nebo máte smůlu.
Co je pro vás štěstí?
Každodenní obyčejný život ve zdraví.
Raduju se z maličkostí a jsem vděčný
za každý den.
Kdybyste měl ve dvou větách říct, kdo
je Pavel Kříž, co byste o sobě řekl?
Nedokážu se takhle charakterizovat. To
by musel někdo jiný, kdo mě dobře zná.
Snad... obyčejný, šťastný a vděčný člověk.
Francouzský malíř Francois Roualt
řekl: „Nevěřím tomu, co vidím.
Nevěřím tomu, co slyším, věřím pouze
tomu, co cítím.“ V co, anebo čemu věří-
te vy?
Věřím v laskavost, toleranci, soucit a štěd-
rost. Prostě v to, co nás dělá lidmi. ■
• Narodil se 18. 4. 1961.
• Oddětství se pohyboval mezi he-
rectvím a medicínou. Aby mohl
získat lékařské vzdělání, rozhodl
se jít na gymnázium, kam však
nebyl zkádrových důvodů přijat.
• Vroce 1981 si získal srdce všech
filmových fanoušků, dívek adam
jako Štěpán Šafránek vefilmu Jak
svět přichází obásníky, který má
dnes už pět pokračování!
• Vroce 1987 emigroval doKanady,
kde vystudoval psychoterapii aza-
čal provozovat lékařskou praxi.
• Střídavě žije vKanadě avČesku.
PAVEL KŘÍŽ
www.drmax.cz 21