Strana 26
26 www.drmax.cz
HISTORIE
S bolavým zubem za katem!
P
rvní zmínky o zubařské „péči“
pocházejí z Indie a Pákistánu a jsou
staré 7 tisíc let! Právě tehdy se přišlo
na to, že když zub bolí, není nezbytné
ho vytrhnout a po zbytek života pak
chodit s chrupem připomínajícím klavi-
aturu. Otázka ale je, jestli by to s ohle-
dem na „šetrnost“ oprav zubů nebylo
lepší. K vyvrtání zubních kazů se totiž
používaly pazourkové vrtáky, které se
roztáčely tětivou luku, a každý ošetřující
lékař měl k ruce pomocníka, který ošet-
řovaného držel, aby se nehýbal a v klidu
ležel. A když už byl kaz v zubu odvrtán,
jako výplň se používal, soudě podle
archeologických nálezů, dehet! Ano,
TEN rakovinotvorný dehet!
Další důkazy o rozvoji dentální péče
spadají do starého Egypta, konkrétně
do období kolem roku 2900 př. n. l.
Antropologové totiž při práci na kostrách
pocházejících z této doby objevili malé
dírky vyvrtané v čelisti u kořenů zubů.
Dlouho se nevědělo, proč by si někdo
tak bolestivý zákrok nechal provést, ale
ve spolupráci s dentisty se pak přišlo
na to, že šlo o zajištění odtoku hnisu
z váčků, které byly v té době častým
neduhem zapříčiněným nedostateč-
nou péčí o zuby (dá-li se o nějaké
vůbec mluvit).
A už o pár století později, také
v Egyptě, se začaly používat zubní
náhrady. Samozřejmě nešlo o umělé
zuby, jako je tomu dnes, ale na místo
chybějících zubů se umisťovaly zuby
zvířecí, které se pomocí provázků uchy-
covaly ke zdravým zubům. Nejčastěji
se prý používaly zuby psí. Tak to trva-
lo dlouhé roky, až do roku 500 př. n. l.
Na kosterních ostatcích spadajících
do té doby antropologové našli jakési
primitivní zubní můstky vytvořené ze
zlatých drátků, a co víc – dokonce se
našly i částečné protézy, které pracova-
ly se zuby lidskými (získanými nejspíše
z chrupů nebožtíků) a později modelo-
vanými z pryskyřice.
Bez zajímavosti také není, že bolest
zubů a tvorba zubního kazu byly celá
staletí připisovány „zubnímu červu“,
který měl bydlet v dutině ústní a živit
se zuby. První zmínky o zubním čer-
vu najdeme už v 7 tisíc let starých
písemnostech starých Sumerů. A kde
má hypotéza o zubním červu kořeny?
V přírodě! Sumerové se totiž domní-
vali, že tak jako červotoč ničí dřevo
a dělá v něm malé dírky, tak v zubech
musí stejné dírky dělat „zubotoč“.
Pozoruhodné je, že navzdory rozvo-
ji medicíny byla existence zubního
červa vyvrácena až ve 14. století, kdy
francouzský chirurg Guy de Chauliac
ve své dokumentaci označil za příčinu
„děravých“ zubů zubní kaz.
Dalo by se říct, že od té doby se
zubařská péče vyvíjí a zdokonaluje,
ale pozornost zaslouží ještě období
12.–14. století, kdy se evropská medi-
cína ocitla v jakémsi vakuu. Jediným
místem, kde se léčilo, byly dlouho kláš-
Foto: archiv Dr. Max a archiv redakce
Přemýšleli jste někdy nad tím, kde se vzal náš strach ze zubaře, obzvláště když je dnešní zubařská
péče prakticky bezbolestná? Kořeny můžeme hledat v historii. Tehdy se totiž „zubaři“ s ničím
a s nikým dlouho nepárali a chrup ošetřovali mezi sekáním hlav kati!
Často docházelo
k tomu, že se zub při
trhání zlomil, nebo
byl při trhání vytržen
i kus dásně.