Strana 38
FEJETON
Východ slunce, večeře při svíčkách, zamilované básně – to jsou věci, po kterých zamilovaní
muži touží. Ale místo aby s tím uspěli u svých protějšků, naráží na nepochopení a odmítání.
Jak je to možné? Co se to s našimi ženami stalo?
Ach muži, duše romantické…
38 www.drmax.cz
Inzerce 2 × ▼
Foto: Ingimage
I
nternetem se nedávno toulal tento
příběh. „Byli jsme na svatební cestě
u moře. Druhý den večer jsem manželce
navrhl, že bychom si mohli ráno přivstat
a podívat se na východ slunce. Souhlasila.
Ale když jsem ji před šestou budil, otoči-
la se ke mně zadkem, že jí mám nechat
spát, a tak jsem šel na pláž sám. Potkal
jsem tam další tři chlápky, a když jsme
se dali do řeči, shodli jsme se, že zatímco
naše pragmatické ženy chrní, my roman-
tici chodíme vyhlížet probouzející se
slunce,“ psal anonymní pisatel a dál si stě-
žoval, jak jsou dnešní ženy neromantické.
A na jiné webovce si někdo jiný naříkal,
že když zahrnul ženu svých snů milost-
nými básněmi, vysmála se mu. A jinému
zase dívka řekla, že spíš než romantickou
večeři by ocenila žhavou rychlovku.
Co se to s těmi dnešními ženami stalo, že
už jim slovo romantika nic neříká? No, nesta-
lo se nic víc, než že se ženy staly takovými,
jaké je muži vždy chtěli mít. Cožpak si nikdy
nestěžovali, na jakých „maličkostech“ ve vzta-
hu bazírují? Cožpak nenaříkali, že nejlepší
partnerkou by jim byla žena s duší muže, kte-
rý je tolerantní, říká věci přímo, rozumí tech-
nice a nevyžaduje „pochopení své duše“?
Objektivně vzato jde o úplně obyčejnou
evoluci, vývoj, který se nyní na své cestě
po 360 stupňové trajektorii ocitl v polovi-
ně. Tak dlouho muži slýchávali, že by měli
projevovat své city a nechat „rozkvést“ své
romantické já, až je to semlelo a nechali ro
rozkvést naplno. Čímž však došlo ve vzta-
zích k emocionální nerovnováze, protože
život dvou přesvědčených romantiků dřív
nebo později nutně dospěje k záhubě
na střet s realitou. Ta pragmatická, trochu
neotesaná a na komoru mířící složka je
v něm z hlediska citového i existenčního
hlediska prostě nutná. A když muži přestali
být muži, o které se dá opřít, a kteří staly se
jimi ženy. Ne z přesvědčení, ale z nutnosti.
Berou vztahy jako promovaní matemati-
ci. Když už přijmou pozvání na večeři, tak
ne proto, že jim zájem muže lichotí, nebo
aby si užily večeři při svíčkách a opatrné
mačkání ruky na nebo pod stolem, ale
proto, že když muže vsadily do rovnice,
vyšlo jim, že by z toho mohl být progresivní
vztah s budoucností, dobrým materiálním
zajištěním pro sebe i budoucího potomka.
Z hlediska vývoje jde prostě o úplně
přirozený vývoj. A muži si teď budou
muset nějakých dvě stě, tři sta let počkat,
až evoluční vývoj udělá dalších 180 stup-
ňů a muži zase budou opravdovými chla-
py, a ženy plné něhy, lásky a romantismu.
A do té doby nezbude mužům nic jiné-
ho, než nenutit ženy vstávat před šestou
a dívat se na východ slunce. Nenutit je
chodit na výstavy impresionistů, když
chtějí zkusit paragliding. A nedivit se, když
místo celovečerních diskuzí o pocitech
budou chtít sledovat kriminální seriál.
Dnešní ženy možná nejsou tak roman-
tické, jaké by je muži chtěli mít, ale mají
takové vlastnosti, jaké jim chybí u mužů.
A jestli muži touží po romantice, nezbude
jim nic jiného, než si pustit Lásku nebes-
kou (všimli jste si, že většinu romantic-
kých komedií píší a režírují muži?) nebo si
přečíst některou z knih Jane Austenové.
Tam muži vědí, že pokud od ženy vyža-
dují něhu a jemnost, musí jí čas od času
dovolit jít na pařbu s kamarádkami nebo
zbavit se stresu na střelnici. A ony si pak
na oplátku přivstanou a půjdou na pláž
pozorovat probouzející se slunce. ■