Strana 14
14 www.drmax.cz
|
REPORTÁŽ
|
Život za KOMÍNEM
Stoupáme po schodech starého malostranského činžáku. V mezaninu míjíme výklenek, kde
kdysi byla socha svatého. Ten by při nás teď měl stát. Vcházíme na půdu a pak míříme na střechu.
Ten pohled, který se vám otevře, když vylezete nahoru, vám vezme dech.
Text: David Laňka, foto: Tomáš Pánek
N
aštěstí ty největší zimy už opadly.
Ještě před čtrnácti dny museli komi-
níci většinu zakázek odmítat, protože
na střechách šlo jednoduše o„kejhák“.
Ale teď je druhá polovina února, vzduch dýchá
jarem, ptáci zpívají, slunce svítí. A pohled
na malostranské střechy je doslova úžasný.
Máte chuť se posadit na střechu a jen se dívat
a mlčet. A i když pan Jiří Souček říká, že čas
od času se každý kominík na střeše rád zašije
a užívá si tuhle romantickou část své profese,
je to především živobytí, a tak na dlouhé rozjí-
mání není příliš čas. Navzdory tomu však občas
dojde na „sousedský“ rozhovor se zákazníky,
který jako by vypadl z Nerudových Povídek
malostranských.
A skoro jako by z nich vypadl i příběh pana
Součka, který se kominictví věnuje už čtyři-
cet let a který je pražským cechmistrem. „Táta
sice chtěl, abych šel dělat zámečníka jako on,
ale když jsem viděl, jak to v podniku, kde dělal,
chodí – ty píchačky a směny –, řekl jsem si,
že tohle by nebyl život pro mě,“ vzpomíná.
Náhoda tomu chtěla, že zrovna v ten čas viděl
vkině v rámci předfilmů dokument o pražských
kominících. „Když ten film skončil, měl jsem
jasno. Ta romantika, adrenalin, možnost být na
vzduchu, na střechách, kde vás nikdo nebude
peskovat, to rozhodlo. A svou roli vtom sehrál
i hlavní hrdina dokumentu, správný chlap. Bylo
moje veliké štěstí, že jsem právě s tímhle člově-
kem pak dvacet let pracoval.“
Adrenalin. Nedílná součást života každého
kominíka. Řada střech totiž není v právě kva-
litním stavu, a tak o úrazy není nouze. „Každý
kominík už zažil, že pod ním povolily tašky, nebo
se dokonce propadla střecha. To chce pak hodně
štěstí, aby z toho nebyla pracovní neschopnost.“
BEZ KOULE A ŠTĚTKY TO NEJDE
Když se tak dívám na krásu pražské Malé Strany
z nadhledu, napadá mě, jestli kominíci nema-
jí Prahu rozdělenou na rajóny podle zásluh.
Mladí kominíci hezky na novostavby a ti starší,
co už mají odslouženo, do staré Prahy, aby si
užili ty krásné výhledy. Pan Souček překvapivě
říká, že tohle fungovalo od dob císaře Rudolfa
až do revoluce. Dnes, kdy není kominictví kon-
cesovaná živnost, jde každý kominík prostě
tam, kam si ho objednají. Ale samozřejmě
některá místa mají kominíci raději a některá
méně. Ony nakonec dnešní komíny také už
nejsou ty staré poctivé cihlové, ale kovové.
A stejně tak se už dlouhé roky topí jinak než
pevnými palivy, takže i způsoby čištění komí-
nů jsou jiné. „Kominickou štětku a kominickou
kouli máme samozřejmě pořád, bez těch se
při čištění komínů tam, kde se topí pevným
palivem, prostě neobejdete, ty saze musíte ze
stěn komína dostat. Ale tam, kde se topí ply-
nem, tam už nastupují čisticí strojky z umělých
hmot, endoskopy, měřicí přístroje a počítačo-
vá technika,“ vysvětluje pan Souček a bourá
nám představu, že kominíkovi stačí umět lézt
po střechách a nemít závrať. Právě proto, aby
kominíci uměli všechny moderní přístroje po-
užívat, musejí v rámci Sdružení kominíků ČR
vprogramu celoživotního vzdělávání podstu-
povat kurzy a jsou pak ohodnocováni právě
podle toho, jakou mají kvalifikaci.
Před několika lety byla média plná článků
o tom, že je kominíků nedostatek, a skutečně
byl. Objednávky se dělaly na dlouhé týdny
dopředu a „nositelé štěstí“ nevěděli, na kterou
střechu dřív skočit. To už dnes také neplatí.
Vroce 2011 totiž vstoupilo v platnost nařízení
vlády o povinnosti čištění komínů a„učňák byl
najednou zavalený novými adepty kominic-
kého řemesla, protože řada rodičů si řekla, že
kominictví bude zlatý důl. Do toho byla mož-
Ve středověku si
komíny vymetali
sami majitelé domů.
Kustavení kominictví
jako odborné profese
došlo až v16.století,
vsouvislosti srozvojem
renesančního stavitelství.
Do Čech tehdy přes
Německo začali přicházet
tzv.„mestkomináři“
původem z Itálie. Mezi
nimi byl například Tomáš
Moniga z Lucernu,
který získal monopol na
vymetání všech komínů
vPraze. S sebou si přivedl
své příbuzné Bartoloměje
aMatěje De Martini.
Zvláště Matěj De Martini
se pak proslavil a získal
privilegia od císaře
Rudolfa II.
HISTORIE
KOMINICTVÍ
V ČESKU
Práce kominíka není jen
romantická, ale kvůli
stavu střech také někdy
nebezpečná
„Když se blíží zkouškové
období, tak snad není
student, který by si na nás
nesáhl pro štěstí.“