Strana 26
26 www.drmax.cz
|
ŽIVOTNÍ STYL
|
Text: David Laňka, foto: Fotolia
Vyrůstají ve svobodě, neznají nedostatek,
liberalizace výchovy dosáhla takového stupně,
že je jim omlouváno a odpuštěno prakticky
cokoliv. Bylo jim „dáno“ deset let navíc, aby
měli možnost dospět. Navzdory tomu nám
před očima vyrůstá generace mladých lidí, pro
které konzumnost a uniformita není zlem, ale
metou, a jejichž laxní přístup k životu jejich
rodiče děsí.
A
le těžko se divit, když porevoluční děti předrevoluč-
ních rodičů zůstaly na fyzické i mentální dospívání
prakticky úplně samy. Na rozdíl od svých rodičů má
dnešní mladá generace neomezené možnosti prak-
ticky ve všech směrech, ale právě to bývá příčinou rozpadu
základního hodnotového žebříčku a zároveň rozpadu přiroze-
ných vztahových vazeb. Všeobecný blahobyt, jehož většina spo-
lečnosti po převratu dosáhla, totiž vede k jevu, který psycholog
Jeroným Klimeš nazývá atomizací rodiny. Snaha dosáhnout
maximální možné úrovně na společenském žebříčku, statusu,
který lidem umožní okusit co nejširší nabídku nabízeného zboží
a služeb, totiž přirozeně vedla k přesměrování touhy po prožit-
ku na touhu po majetku. Orientace na výkon, která jako epide-
mie zasáhla v posledních dvaceti letech všechny země bývalé-
ho východního bloku, způsobila, že se rodiče přestali věnovat
svým dětem v domnění, že ty tento přístup ocení právě s ohle-
dem na to, že se budou moci před svými vrstevníky ukázat ve
značkovém oblečení, obklopeni aurou luxusu.
Jediný důsledek, který z toho pramení, je, že jsme svědky
tichého a pomalého rozpadu přirozených rodinných vztahů,
neboť rodiče a děti se ve vnímání potřeb míjejí a vzájemnému
sjednocení nepomáhá ani to, že dnes rodiny de facto žijí oddě-
leně. Setkávají se u snídaně a u večeře, rozebírají spolu jen pro-
vozní rodinné záležitosti. Nesvěřují se se svými pocity, neplánu-
jí. Nůžky vzájemného porozumění se rozevírají.
Podle amerického rodinného terapeuta Williama Dohertyho
přestali být dnešní rodiče pro své děti autoritou, která jim urču-
je hranice, a stali se poskytovateli základních lidských potřeb.
Poskytnou přístřeší, jídlo, vyperou, zaplatí kroužky, zavezou je,
kam je potřeba. Dítě pak logicky, jako každý zákazník, požadu-
je co nejkvalitnější a nejkomfortnější služby. A předrevoluční
rodič, který vyrůstal v nedostatku a který je hnán podvědomou
potřebou zajistit svým dětem lepší život, než měl on sám, se stá-
vá štvancem mezi přáním svých potomků a mezi svými fyzický-
„postsametové“ děti?
JAKÉ JSOU
JAKÉ JSOU