Strana 32
32 www.drmax.cz
|
HISTORIE
|
Jehlou DO OKA
Historie očního lékařství je překvapivě velmi stará – sahá až do dob starého Babylonu, tedy
dodoby dva tisíce let př. n. l. Podle dochovaných záznamů se už tehdy operoval šedý zákal!
Ale ty metody, jakými se operoval, ty by dnes asi nikdo dobrovolně nepodstoupil...
Text: David Laňka, foto: archiv Dr.Max
J
en tehdy ještě nikdo nevěděl, že jde ozákal
čočky. Lidé zkrátka měli něco šedivého
vzornici, co omezovalo vidění, atak do toho
prostě píchli jehlou! Operovaný byl sice
dalekozraký, ale obrysově viděl. Tato metoda měla
ale úskalí. Operovanému mohla přivodit kompli-
kace, jejichž následkem oslepl. V důsledku toho
mj.oslepli například J. S. Bach nebo G.F.Händel,
které operoval jistý Angličan jménem John Taylor.
Ten, vědom si toho, co může po jeho zákrocích
nastat, vždy operovaným převázal oči šátkem
aporučil jim mít šátek na očích několik dní. Akdyž
operovaný zjistil, že nevidí, byl Taylor už dávno
pryč. Takhle spravedlnosti utíkal dlouhé roky.
S novou metodou přišel v polovině 18. století
Francouz Jacques Daviel, který jako první zakale-
nou čočku z oka vyndal. Stálo to sice větší úsilí při
operaci, delší přípravu, ale operovaným pak hrozi-
lo nižší riziko oslepnutí. V dalších letech už se pak
tato metoda jen „vybrušovala“. V 50.letech dva-
cátého století se místo pinzety používala kovová
sonda zmrazená dusíkem, na kterou se čočka
„přilepila“, pak se začala vyndávat pod mikrosko-
pem, pročež se daly používat jemnější nástroje
išicí materiál, a pak se začaly do očí vkládat umělé
čočky. S tím poprvé přišel už v roce 1948 Angličan
Herold Ridley, který použil plexisklo, o němž se
zdob války vědělo, že ho tělo dobře přijímá. Vdal-
ších letech se pak pro výrobu umělých čoček pou-
žívala celá řada materiálů. Dnes se šedý zákal vět-
šinou operuje tak, že k rozmělnění čočky dojde
ultrazvukem, čočka se pak vyjme malým řezem
atím se do oka vloží čočka umělá, která je z měk-
čího materiálu, takže se dá přeložit.
Další operovanou částí oka bývá rohovka.
Historie jejích operací už nejsou tak staré. První
pokusy o to byly na konci 19. století, ale prv-
ní skutečně úspěšnou keratoplastiku provedl
primář olomouckého očního oddělení Eduard
Zirm v roce 1905. Operoval tehdy člověka,
který měl rohovky zkalené poté, co mu do očí
stříklo nehašené vápno. Pro transplantaci pou-
žil slepé oko malého chlapce, kdy z rohovky
udělal terč, který přenesl do oka svého pacien-
ta. Zákrok se podařil a dotyčný viděl do konce
svého života. Podobné zákroky se pak začaly
dělat v Evropě iAmerice, ale bylo tu jedno ale –
vždy se muselo čekat na nějakého dárce! Proto
se ruský oftalmolog Vladimír Petrovič Filatov
pokusil použít rohovky získané od zemřelých
osob. Bylo však nezbytné, aby byly získané
nejdéle do 24 hodin od úmrtí zemřelých.
Do 19. století spadá i historie operací oční-
ho pozadí. Zadní část oka, ve které se nachází
zrakový nerv a sítnice, kde se zachycuje obraz
vnějšího světa a zrakovým nervem se dostane
do mozku, kde se „obraz složí“, byla místem,
okterém neměl v dávnověku nikdo ponětí. Také
proto ani nebyl přístroj, kterým by bylo možno
do této části nahlédnout. A tak prvním, kdo
přišel s teorií, jak to učinit, byl až Jan E. Purkyně
ve dvacátých letech 19. století. Až v roce 1851
však německý fyziolog Hermann von Helmholtz
vyvinul zrcátko, kterým bylo možné zrakový
nerv a sítnici vidět. Díky tomu se přišlo na to, že
se sítnice může odchlípnout, což je velmi závaž-
ný stav. Jako způsob léčby odchlípnuté sítnice
se používala tzv. laserová koagulace, kdy se
vyvolal na sítnici sterilní zánět, sítnice se přiloži-
la ave většině případů se přichytila.
A přestože první odborná literatura zaměřená
na lidské oko spadá do 5. století, kdy v Indii
jistý lékař Sushruta popsal 72 onemocnění
oka a některé metody léčby, právě na konci
19. a na začátku 20. století, díky přístrojům,
kterými bylo možné nahlédnout „hlouběji“ do
oka, začalo docházet k revolučnímu rozvoji
očního lékařství. ■
Prof. Jan Evangelista
Purkyně – jsou po
něm pojmenovány tzv.
Purkyňovy obrázky.
Prof. Josef Janků – objevil
onemocnění, tzv. oční
toxoplazmózu.
Prof. Jan Vanýsek – jako
první v ČR implantoval
umělou čočku do oka po
operaci šedého zákalu.
ČESKÁ STOPA
VHISTORII
OFTALMOLOGIE
Už jen pohled na dobové
ilustrace, které znázorňovaly
oční operace, budí doslova
děs a hrůzu
První skutečně
úspěšná operace rohovky
proběhla v roce 1905
na olomouckém
očním oddělení.