Strana 41
mínky a společnou minulost. Jí vše svěřo-
val, ona oněm všechno věděla, s ní všechno
prožíval iv době, kdy už se jejich cesty měly
rozdělit. Jen sny si nechával pro sebe, sny, ve
kterých snil odobrodružství, o bitvách v dale-
kých zemích, o stínech dračích žen, které ho
provázely, zatímco balancoval na houpajícím
se mostě, který se ztrácel v nekonečné mlze
neznáma. Po zazvonění budíku se svět zase
scvrkl do kuchyní páchnoucí domácnosti, z níž
si dávno přál utéct, ale zůstával uvnitř připou-
tán silou zvyku.
„Šupky dupky ven!“ koketně se směje
Klíšková.
Pašut si rozepne pás, vystoupí z auta
anechápavě se rozhlíží.
„Kde to jsme?“
„Jak kde?“
Klíšková rozhodí rukama.
„U polikliniky!“
„Proč… proč polikl…“
„Kam jste myslel, Jardíku, že jedeme? Viděl
jste se v zrcadle? Můžete mít otřes mozku!
Musíte k doktorovi!“
„K dokt…? Nikdy!“ vykřikl nahlas, až se
kolemjdoucí začali otáčet.
Klíškové tvář se přiblížila a starostlivě našpu-
lila rty. Lekl se, že se ho chystá políbit.
„Nikdy!“
„Mám nakázáno… od pana ředitele… musí-
te být v bezpečí… “
Bojoval jako drak. Vyvlékl si jednu ruku
zrukávu, ale Klíšková jej za něj tahala a vyčí-
tavě pištěla, až se kolem začali shlukovat lidé.
„Chci vám pomoc, Jardíku!“
Proklatá Klíšková, vždy kolem sebe dovede
udělat humbuk! Podařilo se mu se vyškub-
nout a už byl skoro venku, když po něm hrábla
achytila se přímo citlivého výrůstku, který od
rána ještě víc vyrostl, má ho teď od ramene
minimálně k lokti. Zasténal.
„S dovolením,“ uslyšel hluboký hlas a spatřil
se davem prodírat kohosi v bílém plášti.
Srdce se mu rozbušilo, chvíli popadal
dech.
Doktor! Hlava se mu zatočila a země se pod
ním zhoupla. Chce utéct, ale právě teď se mu
nedaří dýchat.
„Rychle, chytněte ho!“
Na nebi plují mraky.
Nebe je bílé, kolem ptáci hlasitě zpívají v pra-
videlných intervalech. Co je to? Slavík takhle
monotónně nepípá.
Pašut pomalu otáčí hlavu. Na jeho nahém
těle se svíjejí hadi. Jejich ocasy se proplétají
asbíhají k horizontu, na kterém utíkají v pravi-
delných intervalech kopce a údolí. Ptáci horna-
té krajiny utichli.
„Odpojte monitor.“
Rozeznává, že leží v posteli. Hadí hlavy při-
sáté na hrudi odstraňuje zamračená sestra.
Odhodí hadice na postel a otře mu hrudník
papírovým ubrouskem.
„EKG v normálu.“
„Trochu jste nám omdlel, pane...“
„Pašut.“
Pašut se posadí. Je nahý. Výrůstek teď připo-
míná zaoblený pahýl stromu. Dorostl až skoro
k předloktí ruky a na jeho konci se začaly obje-
vovat další výrůstky.
Pašut mlčí.
„Jak se cítíte, pane Pašute?“ ptá se doktor
klidně. Sedl si na postel k Pašutovi, pohlédne
na pahýl a pokývá hlavou.
„Jak asi, s tímhlenctím,“ hlesne Pašut.
„Proč jste s tím nepřišel dřív?“
„Pane doktore, umřu?“
„To všichni!“
„Já to tušil. Nebojím se umřít.“
„Dejte pokoj. Hlavně se nebojte žít!“ zasmál
se doktor. Zahleděl se z okna.
„Udělali jsme rentgen ale… aha, už sem jde!
Počkejme, co řekne specialista.“
Vstoupila lékařka s pronikavýma očima.
Oba prohmatávali pahýl a radili se v nesro-
zumitelných termínech. Zahleděl se na profil
lékařky. Ostré, ošlehané rysy ženy, která před
sebou vidí cestu, která je ostatním skryta.
Sebevědomý parfém i chování. Jisté pohyby
i chůze. Těchhle dračích žen se vždy bál, byť
ho zároveň trochu přitahovaly. Femme fatale.
Opak jeho Kačenky.
Sedla si k němu na postel.
„Dovedete s tím hýbat?“
Trochu dovede, i když to zjišťuje až teď.
Doktorka se ho jemně dotýká a prsty s nalako-
vanými nehty přejíždí po výrůstcích na konci
pahýlu. Čas těmto ženám nadržuje. Prodírají se
skrz ostny dobrodružství a nevadí jim, že jim
na tělech podobných lasičkám přibývají šrámy.
Hloubavě se mu zahleděla do očí. Přes vějíře
vrásek byla její tvář krásná.
„I tímhle?“
Taky. Ovládat pahýl mu jde, i když ten občas
sebou škubá sám od sebe, jako by se Pašutovi
vymkl z kontroly.
Doktorka se otočila a začala se přehrabovat
v šuplíku s nástroji.
„Zkusíme odebrat vzorek.“
Jistě má nabitý diář. Jistě má rodinu, děti,
jistě zajímavou kariéru. Jistě už ráno ve sprše
přemýšlí nad každým podobným zoufalým pří-
Spisovatelka a výtvarnice,
absolventka pražské
AVU formou beletrie
přibližuje přírodní
zákony. Kvantová
mechanika, genetika,
neurověda nebo hypnóza
je představena ve
všednodenních kulisách
mezilidských vztahů,
kterým nechybí černý
humor a smysl pro
absurditu. Její kniha
Straka v říši entropie
(oceněna Magnesia Litera),
popularizující fyziku
formou bajek se stala
bestsellerem. Nejnovější
Maličkost (cena Česká
kniha 2016) je nostalgická
novela zprostředí biologie
a pátrá pogenetických
prapříčinách našeho
chování, motivech
příbuzenských vztahů a po
tom, čím vlastně jsme.
MARKÉTA
BAŇKOVÁ
www.drmax.cz 41