1/2017

• Strana 1

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  1/2017

  Časopis pro klienty lékáren . Zdarma.

  BEATA RAJSKÁ

  JE TROCHU JAKO

  KRTEČEK

  (str. 6)

  Časopis MAXIMUM nově k dispozici i DIGITÁLNĚ!

  S aplikací dostanete VÍC!

  NIKDY NENÍ

  POZDĚ PLNIT SI SNY

  (str. 20)

  JUDI DENCH

  VZÁCNÝ ROZHOVOR

  S BRITSKOU HEREČKOU

  (str. 44)

  TĚŽKÝ ŽIVOT

  KOMINÍKŮ

  (str. 14)

• Strana 2

  Apotex_5589_APO_OME_inzerce_A4.indd 1 30.1.2017 11:13:13

• Strana 3

  Apotex_5589_APO_OME_inzerce_A4.indd 1 30.1.2017 11:13:13

  Vydavatel: Česká lékárna holding, a. s.

  Palackého 924/105, Brno, IČO: 26230071

  Šéfredaktor: Michal Petrov

  Odborná redakce: MUDr.Marie Vaněčková

  Náměty, dotazy, připomínky: redakcemaximum@drmax.cz

  Inzerce: inzercemaximum@drmax.cz, tel.: 603772344

  Zpracování časopisu: No Limits Art s. r. o.

  Vydání: Jaro 2017, vychází vbřeznu 2017, čtvrtletník

  Datum uzávěrky: 28. 2. 2017

  Registrováno pod č. MK ČR E 20683

  Publikování nebo šíření jakéhokoliv materiálu zčasopisu bez písemného

  souhlasu vydavatele je zakázáno.

  Vydavatel neodpovídá zapravdivost údajů obsažených vreklamě avin-

  zerci. Cílem tohoto projektu není podpora předepisování, prodeje či

  spotřeby přípravků. Vrámci témat se redakce snaží poskytovat objektivní,

  pravdivé avyvážené informace edukační formou (ostatní materiály jsou

  označeny jako inzerce).

  Tento časopis nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků.

  Foto natitulní straně: Profimedia

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  PRVNÍ LETOŠNÍ ČÍSLO je hodně dámské – a nejen proto, že

  se v něm hned na dvou místech setkáte s postavou módní návr-

  hářky. Přesto si myslím, že i muži si přijdou na své, přinejmenším

  tam, kde jde o témata, která obě pohlaví propojují. To je urči-

  tě téma rodiny a výchovy potomků, kterému se věnuje článek

  o„postsametových“ dětech. Zahrňte je luxusem, a ony vám to

  spočítají. Že je to protimluv? Věřte, že zase tolik ne.

  „Celej svět už se točí jen kolem peněz, místo aby se točil ko-

  lem radosti,“ postěžovala si nám Marta Jandová. Vypadá to, že

  její nová deska je po pěti letech na spadnutí, a zpěvačka doufá,

  že z ní něco odehrají v rádiích i bez úplatku. Svěřila nám toho

  ovšem mnohem víc.

  Dobrých ženských rolí bylo vždycky méně než stejně do-

  brých pro muže, říká v rozhovoru pro náš časopis PANÍ herečka

  Judi Dench. O to víc potěší, že jí si ty opravdu dobré role doká-

  zaly najít – anebo ona je; ale ve finále je to jedno.

  Přeju všem čtenářkám a čtenářům, aby o svém životě mohly

  a mohli říct totéž. Jestli je k tomu potřeba trocha štěstí, zkuste

  sáhnout na knoík při čtení článku „Život za komínem“, třeba to

  pomůže.

  Cože? Že vám chybí „zvířátko na konec“? No dobře – zkuste

  tedy axolotla mexického! Pokud by vás nudil, pak mohu dopo-

  ručit už jen koupi medvídka mývala. Ale věřím, že nebude.

  Brzký příchod jara!

  Obsah

  Inzerce ▼

  Foto: archiv Dr.Max

  www.drmax.cz 3

  Dámské číslo ............................................................................................3

  S chilli proti nádoru? .............................................................................4

  Beata Rajská je trochu jako krteček .................................................6

  Když ta dělá to a ta zas tohle ...........................................................10

  Život za komínem ................................................................................14

  Osudový okamžik ................................................................................ 16

  Čas na změnu ........................................................................................20

  Marta Jandová o rodičích a dětech ...............................................24

  Jaké jsou „postsametové“ děti? ...................................................... 26

  Šidítka sebevědomí ............................................................................ 28

  Jehlou do oka ....................................................................................... 32

  Drak v akvárku ...................................................................................... 34

  Bolest zad... problém dnešní doby ................................................36

  Křížovka .................................................................................................. 38

  Markéta Baňková: Pahýl .................................................................... 40

  Judi Dench: „Shakespeare mi vydělává na složenky“ ............. 44

  Nemůžeš to zastavit ...........................................................................48

  Chci mít doma dokonalého partnera? ......................................... 50

  |

  ÚVODNÍK

  |

  DÁMSKÉ ČÍSLO

  Váš

  Michal Petrov, šéfredaktor

• Strana 4

  4 www.drmax.cz

  |

  SVĚT LÉKŮ, LÉKÁREN A ZDRAVÍ

  |

  JSOU ECIGARETY BEZPEČNÉ?

  Bývalí kuřáci, kteří sáhli po nikotinových náhražkách nebo elektronických cigaretách, jsou ve

  srovnání s klasickými kuřáky mnohem méně vystaveni účinkům jedovatých látek a karcinoge-

  nů. Tuto skutečnost, která se zdá nabíledni, potvrdila vůbec první srovnávací studie, kterou pro-

  vedli experti z University College v Londýně. Zkoumali moč a sliny vzorku lidí, kteří tělu dodá-

  vají nikotin nejrůznějšími způsoby. Zajímavé je, že tradicionalisté holdující hořícím cigaretám,

  pokud se rozhodnou jejich spotřebu omezit použitím e-cigarety nebo nikotinovými náhražka-

  mi, mají v těle stále vysoký obsah škodlivých látek. Snížit se ho podaří pouze tehdy, jestliže se

  zlozvyku zřeknou úplně. Průzkum také vrhá nové světlo na dosud předpokládanou škodlivost

  e-cigaret, které se zdají vhodnou alternativou ke klasickému kouření. V tom se interpretace liší

  například od tvrzení, která zazněla v prosinci na vídeňské konferenci věnované rakovině plic.

  BOLESTI HLAVY STÁLE

  ČASTĚJŠÍ U MLADÝCH

  Podle nedávno zveřejněné zprávy

  trpí v Německu diagnostikovanou

  bolestí hlavy čím dál víc mladí pa-

  cienti – mezi 18 a 27 lety. Stouto

  diagnózou žije momentálně přes

  7,5 miliónu obyvatel Spolkové re-

  publiky. Stejně jako v roce 2005,

  iodva roky později se ukázalo, že

  nejpostiženější jsou devatenáctile-

  tí a že počet postižených roste. Jedná se přitom jen o případy zachycené

  vlékařských ordinacích a dá se předpokládat, že celá řada trpících se vyrov-

  nává s bolestí hlavy po svém. Alarmující je i spotřeba léčiv – zatímco počet

  pacientů ve věku 18až 27 let se zvýšil za deset roků o 42 procent, množství

  předepsaných medikamentů vzrostlo o 58procent. Zajímavé je rovněž, že

  počet dětí mezi třemi a dvanácti roky, které si na bolesti hlavy stěžují, stoupl

  za deset let víc než o třetinu. Pokud jde osrovnání mezi pohlavími, na mi-

  grény trpí častěji ženy než muži – rozdíl tu činí 7 procentních bodů.

  VYSPĚLÝ SVĚT ZRYCHLUJE NA DEVADESÁT

  Hodnota střední délky života čili naděje dožití ve vyspělých zemích stále

  roste. Prokázala to studie, na které se podíleli experti z Imperial College

  vLondýně a Světové zdravotnické organizace. Pozoruhodný je výsledek,

  k němuž dospěli u Jižní Koreje. Holčičky, které se v této zemi narodí v roce

  2030, se s vysokou pravděpodobností dožijí věku přes 90 let, kluci bezmála

  pětaosmdesáti. V Evropě mají nejvyšší nadě-

  ji dožití obyvatelé zemí s vysokými průměr-

  nými příjmy – zejména Francouzky (téměř

  89 let) a Švýcaři (84 let). Češky „dosáhly“

  přibližně na jedenaosmdesát let, zatím-

  co Češi na necelých pětasedmdesát. Vyšší

  střední délka života u žen oproti mužům se

  vysvětluje jejich zdravějším způsobem živo-

  ta. Z postkomunistických zemí dává studie

  největší naděje Slovinsku, na opačném pólu

  jsou Srbsko, Makedonie a Bulharsko.

  S CHILLI proti nádoru?

  Foto: archiv Dr.Max

  CHILLI PAPRIČKAMI PROTI

  NÁDORU?

  Kapsaicin, aktivní látka, kterou obsahují

  ostré potraviny jako papričky nebo pepř,

  omezuje růst nádorových buněk, zejména

  při rakovině prsu. Informovali o tom experti

  z univerzity v Bochumi, kteří spolupraco-

  vali ještě s několika dalšími výzkumnými

  ústavy. Výzkum byl prováděn na buňkách

  agresivního typu rakoviny prsu, která do-

  sud byla řešitelná pouze chemoterapií.

  Drobné úspěchy onkologie s kapsaicinem

  už byly popsány dříve, pokud jde o rako-

  vinu prsu, například v tom směru, že do-

  káže ovlivňovat příznivě vedlejší účinky

  právě chemoterapie. Pokusy uskutečněné

  v Bochumi prokázaly, že použití kapsaicinu

  nebo jemu podobné látky redukuje pohyb

  a růst rakovinotvorných buněk, a dokonce

  způsobuje i jejich odumírání. Rakovino-

  tvorné šíření buněk se výrazně omezilo.

• Strana 5

  www.drmax.cz 5

  CERTIFIKOVANÉ

  IMPLANTÁTY?

  TO NEMUSÍ NIC

  ZNAMENAT

  Certifikační organiza-

  ce nemusí sama pře-

  zkušovat zdravotnické

  produkty firem, kte-

  rým udělila certifikát.

  Rozhodl tak Evropský

  soudní dvůr na žádost Spolkového soudu. Pří-

  pad se odvíjel od skandálu s prsními implantáty

  z laciného průmyslového silikonu od francouzské

  společnosti Poly Implant Prothèse (PIP). Už vde-

  vadesátých letech se objevily zprávy o rizicích

  spojených s implantáty od PIP, které byly vope-

  rovány statisícům žen na celém světě, v případě

  rakoviny prsu např. i na doporučení lékařů. Titíž

  lékaři museli později doporučovat svým pacient-

  kám, aby se nebezpečných implantátů zbavily.

  Jedna z nich podala žalobu na odpovědný orgán

  TÜV Rheinland, který udělil systému řízení kvality

  u firmy PIP i jejím produktům certifikát jakosti, pro

  zanedbání povinností. K její žalobě se v průběhu

  času připojila další stovka postižených žen z Ně-

  mecka. Evropský soud ovšem jejich nárok na od-

  škodné neuznal.

  S CHILLI proti nádoru?

  Poradna

  Vy se ptáte, my odpovídáme. Na tomto místě zveřejňujeme odpovědi na

  otázky, které přišly na adresu redakce. Lze je posílat jako běžnou korespondenci

  i elektronicky. Potřebné kontakty naleznete v tiráži na straně 3.

  PANÍ B. B., TÁBOR

  V ordinaci táborské nemocnice jsem dostala k receptům

  kupony na osmiprocentní slevu. Získám ji ale jen v nemocniční

  lékárně. Znamená to, že když chci získat slevu, můžu recept

  uplatnit jen v lékárně v nemocnici? A vydají mi léky na takový

  recept i v jiné lékárně?

  Odpověď redakce:

  Léky na recept vám musejí vydat v kterékoli lékárně, dokonce

  imimo území ČR – pokud jde o státy Evropské unie. Jen není

  jisté, že v zahraničí tento lék budou mít. Ale to asi není právě

  problém, který byste řešila. Spíš vás asi zajímá Tábor a jeho okolí.

  V tom případě můžete být klidná, s recepty můžete opravdu

  zajít do kterékoliv lékárny a nikdo vás nemůže nutit, abyste

  je uplatnila v nějaké konkrétní lékárně. Pokud jde o slevové

  poukázky, které jste k receptům obdržela, ty jsou vydány pouze

  pro lékárnu v areálu Nemocnice Tábor, a tudíž je nemůžete

  uplatnit jinde. Ale jistě umíte posoudit, zda v některé jiné

  lékárně neposkytují slevu z maximální obchodní přirážky ještě

  vyšší, tedy pro vás výhodnější.

  Lékárny Dr.Max například poskytují vybraným skupinám pa-

  cientů, jako jsou senioři, děti, zdravotně handicapovaní anebo

  váleční veteráni, až padesátiprocentní slevu z doplatku na

  léky. Slevu může uplatnit kterýkoli držitel věrnostní Karty

  výhod, přitom nemusí splnit ani věkový, ani jiný limit. Pro

  poskytnutí slevy je totiž rozhodující datum narození pacienta,

  které je uvedeno na receptu. To, zda byla sleva poskytnuta, si

  pak lze ověřit na účtence, případně na webových stránkách

  Ministerstva zdravotnictví ČR, kde v lékové sekci naleznete

  informace oregulovaném doplatku vám předepsaných léčiv.

  Takže podtrženo a sečteno: se svými recepty můžete zajít do

  kterékoliv lékárny, a pokud se jedná o slevu, je vždycky dobré

  porovnat si důkladně nabídky a nedat na první dojem. Nejde

  totiž o nic menšího než o vaše peníze. Redakce

  ANTIDEPRESIVA „JEN TAK“?

  Podle Organizace pro ekonomickou spolu-

  práci a rozvoj (OECD), která sdružuje nejvy-

  spělejší státy světa a jejímž členem je i Česko,

  se mezi lety 2000 a2013 spotřeba antidepre-

  siv v členských státech zdvojnásobila. Nejno-

  vější výzkum týkající se spotřeby tohoto druhu léčiv, který zveřejnil

  Journal of the American Medical Asociation, se zaměřil na kanad-

  skou provincii Québec a ukázalo se, že téměř každá třetí dávka

  předepsaných antidepresiv je užívána mimo schválené indikace.

  Nejčastěji se takto recepty vystavovaly při léčbě bolestí, poruchách

  spánku a při migrénách, k čemuž přípravky nejsou určeny.

  FARMACEUTICKÉ FIRMY POD TRUMPOVOU PALBOU

  Nově zvolený americký prezident Donald Trump učinil z farmabyz-

  nysu volební téma, když se zaměřil na příliš vysoké ceny některých

  léků, a nedávno ksobě připoutal pozornost prohlášením, že výrob-

  cům léčiv „vražda neprojde“ – právě sodkazem na předražené pre-

  paráty. Prezidentova snaha zlevnit léky pro

  pacienty asi nevzbuzuje tolik nesouhlasu

  jako jeho další výroky, které zpochybňují

  proces schvalování léčiv, který by chtěl netr-

  pělivý Trump zkrátit. Za to ho kritizuje šéfka

  Světové zdravotnické organizace Margaret

  Chanová, podle níž není možné ze součas-

  ných vysokých standardů slevit.

• Strana 6

  6 www.drmax.cz

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

  BEATA RAJSKÁ

  je trochu jako krteček

  Vzpomínáte na ten povzdech z pohádky Jak krteček ke kalhotkám přišel? Větu: „Jé, to jsou

  krásné kalhotky, a ty kapsy jaké mají – takové bych móc potřeboval,“ zná nejspíš každé dítě

  idospělý, který dítětem kdysi byl. A že je „kapsová“, to na sebe řekla i Beata Rajská.

  Z

  námá módní návrhářka nepotřebuje

  kapsy ze stejného důvodu jako nej-

  populárnější česká pohádková posta-

  vička. Zatímco krteček se bez nich

  neobešel kvůli tomu, že ve světě nacházel

  příliš mnoho předmětů, Beata Rajská do nich

  dává věci, bez kterých se člověk v moderním

  světě neobejde. A zdaleka nejde jen o mobil

  a peněženku.

  A protože si je jistá, že v tomto ohledu není

  nijak výjimečná žena, snaží se prosadit kapsy

  i do všech svých návrhů dámských modelů,

  samozřejmě tam, kde je to jen trochu spole-

  čensky možné. „Někdy ani nejsou vidět, ale

  jsou tam,“ prozradila Beata Rajská během slav-

  nostního večera, který se ovšem netočil ani

  tak kolem módy jako kolem lékáren Dr.Max.

  Po nějaké době totiž tato lékárenská síť spojila

  znovu své síly se známou návrhářkou – tento-

  krát proto, aby světlo světa spatřily nové uni-

  formy dermoporadkyň Dr.Max.

  Už současné oblečení lékárnic a lékárníků

  sítě Dr.Max Beata Rajská ve finální fázi připo-

  mínkovala, ale stejnokroje dermoporadkyň

  navrhovala od úplného počátku. „Uniformy

  dělám ráda,“ říká Beata Rajská, „jsem jejich

  zastánce, protože je to symbol příslušnos-

  ti k určitému společenství. Proto jsem taky

  zastánce školních uniforem. V případě firem

  jde o prohloubení firemní kultury, ale to ji

  nejdřív musejí mít. Proto třeba nerada navrhu-

  ji stejnokroje ve společnostech, které teprve

  začínají. To ale není případ lékáren Dr.Max.“

  Modely pro Dr.Max se nejprve rodily na

  papíře, v salónu v Dlouhé ulici v Praze, pak

  přišla krejčovská fáze v návrhářčině dílně ve

  Žďáře nad Sázavou. Tam ještě vzniklo několik

  variant, které se dále hodnotily opět v Dlouhé.

  A potom přišla slavnostní premiéra, na regu-

  lérním přehlídkovém molu, instalovaném pro

  tuto příležitost v prostorách pražského Florentina.

  REVOLUCE NA VLASTNÍ KŮŽI

  Během prezentace ve Florentinu nešlo zdale-

  ka jen o šaty. Ty sehrály spíš roli příslovečné

  třešničky na dortu. Lékárny Dr.Max tu veřej-

  nosti – prostřednictvím přítomných novinářek

  zaměřených na životní styl – představily nový

  koncept „Pro zdraví a krásu“. Ten by měl zásad-

  ně změnit v průběhu příštích dvou let asi stov-

  ku lékáren Dr.Max – tedy asi čtvrtinu celé sítě.

  Síť Dr.Max už tradičně klade důraz na

  téma péče o pokožku. Proto se například

  vloni vůbec poprvé stala partnerem mela-

  nomového stanu, proto lékárníci prochá-

  zejí sérií speciálních školení zaměřených na

  Autorkou stejnokrojů pro

  armádu dermoporadkyň

  Dr.Max je módní návrhářka

  Beata Rajská 

  Beata Rajská ve svém

  ateliéru 

• Strana 7

  www.drmax.cz 7

• Strana 8

  8 www.drmax.cz

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

  dermoporadenství, aby byly maximálně kva-

  lifikovanými konzultanty pacientů, kteří mají

  spokožkou problém. „Prostředí lékárny ke spo-

  jení odbornosti svýdejem přípravků či prode-

  jem dermokosmetiky přímo vybízí,“ říká gene-

  rální ředitel sítě Dr.Max Daniel Horák, „i proto

  jsme se stali exkluzivním distributorem unikát-

  ní francouzské léčivé dermokosmetiky Uriage,

  kterou výrobce nikde jinde než v lékárnách

  ani nenabízí. A také to byl důvod, proč jsme se

  rozhodli vyvinout vlastní špičkovou, v tomto

  případě pečující dermokosmetiku Nuance. I tu

  vyrábíme ve Francii.“

  S konceptem „Pro zdraví a krásu“ jdou

  lékárny Dr.Max ještě dál. Všude, kde to je jen

  trochu možné a dává to smysl, byly anebo

  budou budovány tzv. dermokoutky. Nelze je

  minout, natož přehlédnout. Na první pohled

  zaujmou vybavením, které je odlišné od ostat-

  ního inventáře lékárny – doslova od podlahy

  po strop, kde je zavěšena světelná rampa se

  speciálním označením. Nikoho nenechají na

  pochybách, že jde o místa zaměřená na péči

  o pokožku. V prosklených vitrínách jsou pře-

  hledně uspořádány produkty: krémy, séra,

  micelární vody, odličovací oleje, čisticí emulze,

  make-upy…

  Kvalitní produkty s odborným poradenstvím

  propojují lékárny Dr.Max už dlouho. Zejména

  dámská část klientely si už zvykla na to, že je

  vnich možné koupit špičkovou dermokosme-

  tiku, a to nejen zmíněných značek. K tomu, aby

  se klientka (převažují samozřejmě ženy) cítila

  při takovém nákupu co nejkomfortněji, se síť

  Dr.Max snaží vytvářet co nejlepší podmínky.

  Přece jenom jde o situaci, při které mohou

  být na překážku nejrůznější zábrany – klient-

  ka například může považovat svůj problém za

  příliš intimní a nemá zájem o „publikum“, ane-

  bo prostě jen nechce zdržovat ostatní čekající

  svými detailními dotazy. Může se cítit nesvá,

  jestliže ví, že jiní stojí ve frontě kvůli akutním

  zdravotním obtížím. A právě proto se rodí der-

  mokoutky. Lékárny Dr.Max jsou mezi ostatními

  v České republice prvními, které tento způsob

  prodeje, označovaný v zahraničí jako shop-in-

  -shop, včetně odborného servisu, zahrnujícího

  i pleťovou diagnostiku, nabízejí.

  Pro dermokosmetiku si do lékáren nachází

  cestu stále více lidí. Proto se i výběr příprav-

  ků neustále rozšiřuje. V závěru zimní sezóny je

  odborná konzultace zvláště důležitá, protože

  nejstudenější období roku klade na pokož-

  ku vyšší nároky než ta ostatní. Jde o sníženou

  hydrataci, ale i o méně známé důsledky chla-

  du avětrného počasí a také o dopady prudké-

  ho střídání teplot. Tomu člověk čelí zejména

  ve městech, protože mění exteriér za interiér

  poměrně často, třeba při tak banálních příleži-

  tostech, jako je používání městské hromadné

  dopravy a přestupy z jedné tramvaje na druhou.

  Zájem o dermokosmetiku ze strany lékáren

  je jen jedním projevem prolínání světů farma-

  cie a kosmetiky. Dalším je skutečnost, že done-

  dávna čistě kosmetické firmy se začínají vážně

  zajímat o výrobu léčivých přípravků. Tak třeba

  francouzský L΄Oréal (reprezentující například

  iznačky Vichy či La Roche-Posay) se v poslední

  době velmi zajímá o nákup společností zamě-

  řených na lékárenskou kosmetiku a už dnes –

  podobně jako Uriage – svěřuje prodej někte-

  rých svých produktů pouze lékárníkům. ■

  Text: Michal Petrov, foto: archiv Dr.Maxe, Pavel Gwužď, Karel Šanda

  Nový koncept lékáren

  Dr.Max dostal název

  „Pro zdraví a krásu“ 

  Dermokoutek Dr.Max

  volomouckém obchodním

  centru Šantovka 

• Strana 9

  www.drmax.cz 9

• Strana 10

  10 www.drmax.cz

  |

  POD LUPOU

  |

  A TA ZAS TOHLE

  Každá z nich se věnuje jiné profesi, ale spojuje je to, že všechny jsou v té své považovány

  za nadějné talenty. Sbírají jeden úspěch za druhým a o jejich práci je nebývalý zájem. Cesta

  k tomuto úspěchu ale leckdy nebyla jednoduchá.

  Š

  perky jsou běžnou součástí života nejen každé ženy,

  ale i řady mužů. Dáváme jimi najevo, kdo jsme, jakou

  máme náladu, ale vypovídají o nás cosi i v rámci

  sociálního postavení. Ale už málokdo z nás ví, kdo

  vlastně šperky navrhuje a vytváří. KATEŘINA SOCHOROVÁ

  dokázala svou prací a talentem vystoupit z tohoto „stínu“

  avČesku patří mezi uznávané šperkaře, přestože ona sama

  o sobě mluví spíš jako o designérce. Nebyla to ale jednodu-

  chá cesta. „Už od dětství jsem milovala šperkovnice, parádila

  se, vymýšlela si různé módní kreace ze šperků mojí mamin-

  ky nebo babičky, ale první šperk jsem si troua navrhnout

  až před pár lety a pak mi ještě chvilku trvalo, než jsem se

  odhodlala si touto cestou vydělávat peníze,“ vypráví. Přesto

  svou práci pocitově nevnímá jako práci od do. Možná i pro-

  to, že ve svých návrzích pracuje s přírodními energiemi. Což

  je ostatně linie, která se jejími jednotlivými „kousky“ prolíná.

  „Nemoc jednoho z mých blízkých mě přivedla k alternativní

  medicíně, jejíž součástí je léčba kameny. To mě velmi oslo-

  vilo a začala jsem si o přírodních polodrahokamech hledat

  více informací. A protože se vše, co se týká mého života, pro-

  mítá ido mé tvorby, objevily se kameny přirozeně v mých

  špercích.

  To je nedílná součást mého designu a přidaná hodnota,

  kterou se svým zákaznicím snažím zprostředkovat ve šper-

  cích s polodrahokamy – jejich životní sílu a energii. Každý

  kámen něco symbolizuje, a tak se šperk s přidaným polodra-

  hokamem přemění ve věc, která má kromě estetické funkce

  ihlubší smysl. To mě nesmírně těší a baví,“ vysvětluje Kateřina.

  Její postavení je dnes takové, že většinu její tvorby před-

  stavují šperky na zakázku. „To mě samozřejmě moc těší. Je to

  pro mě velká výzva a zároveň pocta, že do mě klient vkládá

  svoji důvěru.“ A jaký by měl být dobrý šperk? „Myslím, že by

  se z něj měl zákazník především těšit. Mám ráda šperky, ve

  kterých je vzpomínka, nějaký význam, určité kouzlo.“ A pro-

  tože Kateřina v tuto chvíli očekává miminko, přemýšlí nad

  kolekcí dětských šperků. Když se jí ptáme na to, co považuje

  za svůj největší úspěch, s odpovědí dlouho neváhá. „Můj nej-

  větší úspěch je to, že se každé ráno mohu těšit na den, který

  mám před sebou, protože ho strávím prací, kterou miluji. Ato

  považuji za velký luxus.“

  Když ta dělá to

• Strana 11

  www.drmax.cz 11

  Text: David Laňka, foto: archiv K. Sochorové, K. Piové a S. Markové

  KATEŘINA PIFFLOVÁ patří mezi ty

  české blogerky, které stály u samého

  zrodu blogerství v Česku. Začínala už v

  devíti letech a adekvátně věku se měnila

  témata, o kterých psala: herečky Mary-

  Kate a Ashley Olsenovy, zpěvačka Miley

  nejčtenější blogy u nás. Blog, ze kterého

  je cítit skutečný zájem o věc a talent psát.

  Ostatně Kateřina je redaktorkou význam-

  ného serveru. „Ale zatímco v práci je psaní

  článků nutností, na blogu zábavou. Mohu

  psát, o čem chci.“ Ale i to má své meze

  a Katka není z těch blogerek, které mají

  potřebu nechat své čtenáře nahlédnout až

  do ložnice avyužívat blog jako zpovědnici.

  A jako jedna zmála blogerů je také schop-

  na sebereexe. „Před časem jsme si s Karol

  četly naše texty z poslední doby a zjisti-

  ly jsme, že začínáme hrozně plácat. To se

  stane, když vyčerpáte témata, ale právě

  proto jsme se rozhodly začít se věnovat

  tématům DIY, tedy udělej si sám, abychom

  přišly zase s něčím novým a samy se nové

  věci učily,“ říká. A tak se třeba dozvíte, jak

  udělat z papírové krabice proutěný košík.

  A jak vidí svoji blogerskou budoucnost?

  „Dokud mě to bude bavit, budu psát. To,

  jakým směrem se budeme ubírat, může

  asi ovlivnit příchod dítěte, ale to budeme

  řešit, až přijde,“ směje se Kateřina.

  SANDRA MARKOVÁ patří mezi ostře

  sledované mladé módní návrháře. A to

  nejen odbornou veřejností, ale také

  „normálními” lidmi, a to především pro-

  to, že její výtvory jsou nositelné a nejde

  o modely, které lze nosit jen na přehlíd-

  kovém molu. Sandra se v módní branži

  pohybuje už od svých teenagerovských

  let, kdy pracovala v zákulisí módních

  přehlídek a ve volných chvílích si kresli-

  la vlastní skici, šila různé doplňky a snila

  o tom, jak jednoho dne prorazí. „Ale na

  módní návrhářku jsem si hrála už od škol-

  ky. Doteď si pamatuji, jak jsem si kreslila

  šatičky na kousky papíru a v rohu míst-

  nosti jsem si vytvořila butik s kreslenými

  návrhy a babička byla moje věrná zákaz-

  nice.” O několik let později se dostavil

  úspěch opravdový, za což Sandra vděčí

  nejen svému talentu, ale také trpělivos-

  ti a píli. „V dnešní době je trh přehlcený,

  takže konkurence je veliká. Je potřeba

  mít nejen talent, ale na škodu nejsou ani

  ostré lokty,” říká Sandra. „Jenže já tento

  typ nejsem, a tak mi některé věci trvají

  déle, i když o to pevnější základy snad má

  značka má.” Recept na úspěšnou kolekci

  ale podle ní neexistuje. „Já osobně si

  potrpím na detail a kvalitní materiály.

  A chce to cit. Můžete mít krásný návrh,

  ale špatnou volbou materiálu ho zkazíte.

  A naopak máte krásný materiál, ale zne-

  hodnotíte ho špatným zpracováním“.

  Sandra je dnes už ve fázi, kdy se módou

  uživí, ale přiznává, že k tomu vedla dlouhá

  cesta sbírání zkušeností, získávání klientely

  a schopnosti vcítit se do zákaznice. „Každé

  šaty, které vyjdou z mé dílny, jsou unikát-

  ní, vyhotoveny pouze po jednom kuse,

  výjimečně po dvou nebo po třech. Občas

  klientky chtějí kousek z kolekce přímo na

  míru. Ale díky tomu, že šaty jsou aranžová-

  ny individuálně, jsou i tyto modely odlišné.

  Svou práci mám moc ráda, a tak se snažím

  do každých šatů dát kus sebe.” Tajemství

  hezkých šatů podle ní ale nespočívá v tom,

  že budou „nejúžasnější a nejdražší”, ale že

  se v nich budete cítit dobře. „I sebehezčí

  šaty, které vám nesedí, na vás nikdy dobře

  vypadat nebudou. Naopak šaty, které na

  první pohled vypadají obyčejně, ale pad-

  nou vám, dokážou s postavou udělat zázra-

  ky. A ovlivní také to, jak se cítíte ajak jste

  vnímáni svým okolím.”

  Když se ptáme Sandry, jaká je její osob-

  ní profesní meta, má v tom jasno. „Já za

  svého osobního Oscara považuji to, že se

  má práce lidem líbí a nevěsty si pro svůj

  výjimečný den, který prožijí jen jednou

  vživotě, vyberou právě moje šaty.“ ■

  Cyrus, grafika… A pak přišel

  zlom. Ve chvíli, kdy u nás nasta-

  lo „blogerské šílenství“, ona

  si dala pauzu. „Bylo mi tehdy

  sedmnáct, zamilovala jsem se

  a blog byl najednou přítěží.

  Zkrátka jsem se v daný moment

  chtěla věnovat jiným věcem,“

  vzpomíná Kateřina s úsmě-

  vem. Jenže po dvou letech

  Katce došlo, že odejít na vrcho-

  lu slávy v době, která blogům

  přála, nebylo zrovna moud-

  ré rozhodnutí, a tak se vráti-

  la. Poučena tím, jak je časově

  náročné starat se o blog sama,

  založila se svou kamarádkou

  Karolínou blog withlovek.cz

  (to k je iniciálou křestního jména obou

  dívek) a pomalu si začaly budovat čtenář-

  skou základnu. Zaměřily se na dívky své-

  ho věku, na témata věnovaná kosmetice

  a zdravému životnímu stylu, a netrvalo

  dlouho a dostaly se ve své kategorii mezi

• Strana 12

  Léčba suchého adráždivého kašle

  Léčba suchého adráždivého kašle

  Čtěte pečlivě příbalovou informaci. Homeopatický léčivý přípravek užívaný tradičně vhomeopatii kléčbě suchého kašle, dráždivého kašle nebo jiných forem

  neproduktivního kašle. Kvnitřnímu užití. *Udětí do 2let by měla být léčba kašle vždy konzultována slékařem.

  Pro děti od narození

  *

  adospělé

  Vhodný ipro těhotné akojící ženy

  Neobsahuje alkohol

  Novinka

  Inzerce 2× ▼

• Strana 13

  ®

  ®

  Máte ucpaný nos? Špatně se vám dýchá?

  Cítíte se jako pod vodou? Sáhněte po:

  Sinex VickS Aloe A eUkAlYPTUS

  CZ/VCK/16/0014

  Teva Pharmaceuticals CR, s. r. o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  Sinex Vicks aloe a eukalyptus 0,5 mg/ml (oxymetazolin), nosní sprej.

  3v1 PRO ÚLEVU OD UCPANÉHO NOSU

  1. OD PRVNÍCH MINUT

  2. PO

  3. OSVĚŽUJÍCÍ VŮNĚ

  ALOE A EUKALYPTU

  8H

  LBVI_170077_2x print Sinex pacienti_210x297.indd 1 24/01/17 13:40

• Strana 14

  14 www.drmax.cz

  |

  REPORTÁŽ

  |

  Život za KOMÍNEM

  Stoupáme po schodech starého malostranského činžáku. V mezaninu míjíme výklenek, kde

  kdysi byla socha svatého. Ten by při nás teď měl stát. Vcházíme na půdu a pak míříme na střechu.

  Ten pohled, který se vám otevře, když vylezete nahoru, vám vezme dech.

  Text: David Laňka, foto: Tomáš Pánek

  N

  aštěstí ty největší zimy už opadly.

  Ještě před čtrnácti dny museli komi-

  níci většinu zakázek odmítat, protože

  na střechách šlo jednoduše o„kejhák“.

  Ale teď je druhá polovina února, vzduch dýchá

  jarem, ptáci zpívají, slunce svítí. A pohled

  na malostranské střechy je doslova úžasný.

  Máte chuť se posadit na střechu a jen se dívat

  a mlčet. A i když pan Jiří Souček říká, že čas

  od času se každý kominík na střeše rád zašije

  a užívá si tuhle romantickou část své profese,

  je to především živobytí, a tak na dlouhé rozjí-

  mání není příliš čas. Navzdory tomu však občas

  dojde na „sousedský“ rozhovor se zákazníky,

  který jako by vypadl z Nerudových Povídek

  malostranských.

  A skoro jako by z nich vypadl i příběh pana

  Součka, který se kominictví věnuje už čtyři-

  cet let a který je pražským cechmistrem. „Táta

  sice chtěl, abych šel dělat zámečníka jako on,

  ale když jsem viděl, jak to v podniku, kde dělal,

  chodí – ty píchačky a směny –, řekl jsem si,

  že tohle by nebyl život pro mě,“ vzpomíná.

  Náhoda tomu chtěla, že zrovna v ten čas viděl

  vkině v rámci předfilmů dokument o pražských

  kominících. „Když ten film skončil, měl jsem

  jasno. Ta romantika, adrenalin, možnost být na

  vzduchu, na střechách, kde vás nikdo nebude

  peskovat, to rozhodlo. A svou roli vtom sehrál

  i hlavní hrdina dokumentu, správný chlap. Bylo

  moje veliké štěstí, že jsem právě s tímhle člově-

  kem pak dvacet let pracoval.“

  Adrenalin. Nedílná součást života každého

  kominíka. Řada střech totiž není v právě kva-

  litním stavu, a tak o úrazy není nouze. „Každý

  kominík už zažil, že pod ním povolily tašky, nebo

  se dokonce propadla střecha. To chce pak hodně

  štěstí, aby z toho nebyla pracovní neschopnost.“

  BEZ KOULE A ŠTĚTKY TO NEJDE

  Když se tak dívám na krásu pražské Malé Strany

  z nadhledu, napadá mě, jestli kominíci nema-

  jí Prahu rozdělenou na rajóny podle zásluh.

  Mladí kominíci hezky na novostavby a ti starší,

  co už mají odslouženo, do staré Prahy, aby si

  užili ty krásné výhledy. Pan Souček překvapivě

  říká, že tohle fungovalo od dob císaře Rudolfa

  až do revoluce. Dnes, kdy není kominictví kon-

  cesovaná živnost, jde každý kominík prostě

  tam, kam si ho objednají. Ale samozřejmě

  některá místa mají kominíci raději a některá

  méně. Ony nakonec dnešní komíny také už

  nejsou ty staré poctivé cihlové, ale kovové.

  A stejně tak se už dlouhé roky topí jinak než

  pevnými palivy, takže i způsoby čištění komí-

  nů jsou jiné. „Kominickou štětku a kominickou

  kouli máme samozřejmě pořád, bez těch se

  při čištění komínů tam, kde se topí pevným

  palivem, prostě neobejdete, ty saze musíte ze

  stěn komína dostat. Ale tam, kde se topí ply-

  nem, tam už nastupují čisticí strojky z umělých

  hmot, endoskopy, měřicí přístroje a počítačo-

  vá technika,“ vysvětluje pan Souček a bourá

  nám představu, že kominíkovi stačí umět lézt

  po střechách a nemít závrať. Právě proto, aby

  kominíci uměli všechny moderní přístroje po-

  užívat, musejí v rámci Sdružení kominíků ČR

  vprogramu celoživotního vzdělávání podstu-

  povat kurzy a jsou pak ohodnocováni právě

  podle toho, jakou mají kvalifikaci.

  Před několika lety byla média plná článků

  o tom, že je kominíků nedostatek, a skutečně

  byl. Objednávky se dělaly na dlouhé týdny

  dopředu a „nositelé štěstí“ nevěděli, na kterou

  střechu dřív skočit. To už dnes také neplatí.

  Vroce 2011 totiž vstoupilo v platnost nařízení

  vlády o povinnosti čištění komínů a„učňák byl

  najednou zavalený novými adepty kominic-

  kého řemesla, protože řada rodičů si řekla, že

  kominictví bude zlatý důl. Do toho byla mož-

  Ve středověku si

  komíny vymetali

  sami majitelé domů.

  Kustavení kominictví

  jako odborné profese

  došlo až v16.století,

  vsouvislosti srozvojem

  renesančního stavitelství.

  Do Čech tehdy přes

  Německo začali přicházet

  tzv.„mestkomináři“

  původem z Itálie. Mezi

  nimi byl například Tomáš

  Moniga z Lucernu,

  který získal monopol na

  vymetání všech komínů

  vPraze. S sebou si přivedl

  své příbuzné Bartoloměje

  aMatěje De Martini.

  Zvláště Matěj De Martini

  se pak proslavil a získal

  privilegia od císaře

  Rudolfa II.

  HISTORIE

  KOMINICTVÍ

  V ČESKU

  Práce kominíka není jen

  romantická, ale kvůli

  stavu střech také někdy

  nebezpečná 

  „Když se blíží zkouškové

  období, tak snad není

  student, který by si na nás

  nesáhl pro štěstí.“

• Strana 15

  www.drmax.cz 15

  nost udělat si rekvalifikaci, atak si spous-

  ta lidí opatřila výuční list, což dospělo do

  stadia, kdy bylo doslova překominíko-

  váno. Postupem času se to ale srovnalo.

  Dnes má Praha 16učňů ve všech třech

  ročnících a to je optimální počet,“ vysvět-

  luje Jiří Souček a dodává, že kominictví

  se stále, jako už málokteré řemeslo, dědí

  většinou z otce na syna. Mladí kluci cho-

  dí se svými otci na střechy, zaučují se

  praxí, seznamují se s klienty. Také pro-

  to, když přijde někdo nový, je pro něj

  těžké sehnat stálou klientelu. Protože

  dobrý kominík se vrodinách dědí stejně

  jako dobrý lékař. A stejně jako u lékařů

  i v kominických rodinách prý platí, že

  kovářova kobyla chodí bosa, a jak se sta-

  rají o komíny ostatních, ty své prý mívají

  dost často v nepořádku.

  KOMINÍK PRO ŠTĚSTÍ

  Nezeptat se kominíka na to, jestli skuteč-

  ně nosí štěstí, to by bylo jako nevyfotit

  si Eielovku při návštěvě Paříže. A tak se

  ptám i já pana Součka, jestli ho jeho

  žena vnímá jako životní štěstí. Zasměje

  se avybídne mě, abych se jí zeptal sám,

  takže když přijdeme do kanceláře, jdu se

  jí zeptat. Smích paní Součkové je upřím-

  ný: „Ale jo. I když od té doby, co spolu

  pracujeme, nám ta práce leze trochu do

  soukromí. Ale neměnila bych.“

  Ale jak pan Souček říká, sahání na

  kominíky pro štěstí, chytání se za knoík,

  když ho potkáte, to už prý dnes není tak

  intenzivní, jak bývalo dříve. „Možná je to

  itím, že už dnes není těch deset kominíků

  na Prahu, takže se ta pozornost rozptýlí.

  Ale na druhou stranu – my máme tady

  za rohem školu, a když se blíží zkoušky,

  chlapi kolem té školy chodí docela rádi,

  protože snad není jediná holka, která by

  si na ně pro štěstí nesáhla.“

  Když jsem se s panem Součkem a jeho

  kominickými kolegy rozloučil a sedl jsem

  do auta, abych napsal tuhle reportáž, po

  pár metrech mi upadl výfuk. A já jsem si

  v tu chvíli uvědomil, že je to moje chyba.

  Kdybych si alespoň na jednoho z nich

  sáhl pro štěstí, určitě by se to nestalo.

  Příště už nezapomenu. ■

• Strana 16

  16 www.drmax.cz

  |

  PŘÍBĚH

  |

  Inzerce ▼

  Osudový OKAMŽIK

  Život je protkán tolika nepředvítalnými náhodami! Některé nám do cesty přivedou situace,

  příležitosti a lidi, kteří jej obohatí a dají mu nový směr. Ale bohužel čas od času přinese i okamžiky,

  které bychom nejraději vrátili zpátky.

  J

  e únor roku 2015. Po náročné obhajo-

  bě diplomky přechází šestadvacetiletá

  studentka Vysoké školy ekonomické

  tramvajové koleje na pražské Florenci.

  Rozhlédne se doprava, vykročí, a z levé strany

  do ní narazí tramvaj. Tuny kovu drtí štíhlé tělo,

  nezadržitelná energie ničí mladý organismus.

  Později řekne jedna z lékařek, že pravděpodob-

  nost přežití byla skoro nulová. Záchranná služba

  převáží bezvládnou dívku do nemocnice a zde

  se upřesňuje diagnóza – traumatické poranění

  mozku, zlomená levá stehenní kost, další pora-

  nění po celém těle. Ještě před hodinou krasavi-

  ce s postavou manekýny, nyní bezvládný člověk

  v kómatu, připojený na přístroje…

  CO DOKÁŽOU JEN MAMINKY

  Zatímco těžce zraněná Michala neví o světě,

  z Itálie, kde žije se svým novým partnerem,

  okamžitě přijíždí její matka. Společně s druhou

  dcerou Petrou tráví hodiny a hodiny u zraněné

  a pokoušejí se o bazální stimulaci, pokoušejí

  se spolu s lékaři stokrát a tisíckrát poskytnout

  těžce postiženému organismu, hlavně mozku,

  podněty k návratu do opravdového života. Paní

  Dana říká: „Chodíte do nemocnice každý den,

  jste tam stále… Mluvíte na ni, hladíte ji, neustále

  jí připomínáte, že jste s ní. Hledáte každý sebe-

  menší náznak, že opravdu žije, že zareaguje, že

  se probudí…“ Ale kóma trvá. Předlouhých šest

  týdnů není jasné, zda zraněný mozek obnoví

  své funkce. Pak se Michala probudí, ale nemlu-

  ví, nechodí, s maminkou asestrou komunikuje

  pouze jednoduchými gesty.

  Koncem dubna ji převážejí do rehabilitační-

  ho ústavu v Kladrubech. A to samo byl velký

  signál – kdyby nebyla reálná naděje, jaký smysl

  by měla rehabilitace? Tam maminka byla

  také s ní a viděla zřetelná zlepšení. Po týdnu

  v rehabilitačním zařízení začala dcera mlu-

  vit. Celodenní přítomnost nejbližšího člověka

  a rehabilitační cvičení postupně odstranily

  hadičky na dýchání a výživu. Michala se pohy-

  buje jen na vozíku a paní Dana jí pořád zdů-

  razňuje: „Podívej se kolem, ty máš ruce inohy,

  • Každá čtvrtá usmrcená

  osoba na českých silnicích

  je chodec.

  • Celých 32 % usmrcených

  chodců tvoří senioři nad

  65 let.

  • Přes 90 % nehod

  súčastí chodce se stane

  v intravilánu (přímo

  naúzemí obce).

  • Téměř dvě třetiny

  dopravních nehod s účastí

  chodce se stanou mimo

  přechod.

  • Riziko usmrcení chodce

  mimo přechod je dvakrát

  vyšší než na přechodu.

  • Nejvíce smrtelných nehod

  chodců se stane mezi

  16.a 19. hodinou.

  • Nejvyšší závažnost

  vykazují nehody

  vpřípadech, kdy jde

  chodec na nesprávné

  straně.

  (Podle údajů BESIP)

  CHODCI A NEHODY

• Strana 17

  NOVINKA ZUBNÍ PASTA MERIDOL

  ®

  PARODONT EXPERT

  DOPORUČENÍ Z RUKOU ODBORNÍKA

  NOVINKA meridol

  ®

  PARODONT EXPERT

  Pro zvýšenou odolnost dásní proti parodontitidě

  • Složení s dvojím účinkem s vyšší* koncentrací antibakteriálních složek

  • Významně redukuje plak, gingivitidu, krvácení z dásní

  • Podporuje přirozený proces hojení dásní

  • Obsahuje eukalypt a poskytuje chladivý efekt

  * vs klasická zubní pasta meridol

  ®

  Aminfluoridy (AmF)

  stabilizují cínaté ionty a transportují

  je přímo k okraji dásní

  Caprylyl Glycol

  a phenyl propanol

  posilují protizánětlivý účinek

  Cínaté ionty (Sn

  2+

  )

  ověřený protizánětlivý

  účinek

  Klinicky ověřená účinnost

  inzerce 190x274.indd 1 02.02.17 11:57

• Strana 18

  |

  PŘÍBĚH

  |

  Inzerce ▼

  18 www.drmax.cz

  máš nepoškozenou míchu, takže se jednou

  zvedneš a budeš chodit!“ Dnes už je to jen

  vyprávění, ale tehdy? Kde vezme člověk tolik

  síly, aby ve zdánlivě beznadějné situaci pomá-

  hal svému dítěti, a ještě se sám nezbláznil?

  „Vprvních dnech jsme s druhou dcerou prostě

  začaly rekonstruovat byt. Nové podlahy, náby-

  tek, vymalování. Potřebovaly jsme zaměstnat

  samy sebe něčím jiným než strachem o Míšu.

  Nesmíte se propadnout do vlastního smutku,

  přidávat k situaci, kterou prožíváte, ještě další

  pesimismus. Také jsem věděla, že Míša je už

  odmalinka silná, dokázala si vždycky prosa-

  dit svou. Tato moje zkušenost se potvrdila.

  Zakousla se do rehabilitace a dnes už cho-

  dí, ikdyž zatím s francouzskou holí. Věřím, že

  iškolu úspěšně dodělá. A když ne? I bez inže-

  nýrského titulu může přece krásně žít.“

  MICHALA SE NEBOJÍ

  Studium účetnictví na vysoké škole na první

  pohled nepatří k atraktivním oborům. Ale na

  druhé straně víme, že specialisté tohoto oboru

  se řadí i ve velkých společnostech k úctyhod-

  ným manažerům. Proč si krásná dívka vybrala

  tuto disciplínu, není důležité. Michala byla od

  mládí zvyklá pracovat, být co nejvíce samostat-

  ná a svůj život si zařídit co nejsvobodněji. Ale

  byla odpovědná.

  Jaké vlastně bylo její probuzení z kómatu?

  „První dny v Kladrubech mám ještě trochu

  vmlze. Když jsem si uvědomovala, co se mnou

  vlastně je, byla u mě maminka a pečovala omě.

  Jen jednou jsem plakala – když se se mnou roze-

  šel můj přítel. Prostě mou situaci asi neunesl.

  Začala jsem používat chodítko a postupně to

  bylo lepší a lepší. Zatím mne podporují maminka

  a sestra, ale připravuji se, že už na jaře budu žít

  sama. Mám invalidní důchod, ale chystám se na

  poslední, nejšílenější zkoušku z konsolidované

  účetní uzávěrky. Už třikrát jsem ji neudělala! Tak

  chodím kromě rehabilitace ještě do školy. Snad

  to zvládnu. Protože já potřebuji normálně praco-

  vat, fungovat – a koneckonců nebýt postižená.

  A také se s ergoterapeutkou pokusím zbavit hole.

  Možná budu i znovu jezdit na kole…“

  Příští rok se Michala pokusí postavit na vlastní

  nohy doslova. Ví, že než se vypracuje na špičkovou

  účetní specialistku, požádá o zrušení invalidní-

  ho důchodu ajejí tělo bude spolehlivě fungovat,

  uběhnou měsíce, možná roky. Ale také ví, že ikdy-

  by se to úplně nepovedlo, její vina to nebude. A ta

  pitomá vteřina z Florence nebude sice zapomenu-

  ta, ale nebude vládnout jejím životem. ■

  Časopis Můžeš je zaměřen

  naznevýhodněné občany

  apřináší řadu poutavých

  reportáží arozhovorů

  svelmi inspirativními

  osobnostmi. Také proto

  jsme se rozhodli, že vám

  vkaždém čísle našeho

  časopisu ztitulu Můžeš

  přineseme jeden zajímavý

  příběh.

  PŘÍBĚHY PRO VÁS

  Text: Zdeněk Jirků, foto: Jan Šilpoch

  „Plakala jsem jen jednou –

  když se se mnou rozešel

  přítel,“ říká Michala, která

  se rozhodla nést svou situaci

  statečně 

• Strana 19

• Strana 20

  PROBUDILA SE A VĚDĚLA

  Onkologické onemocnění bývá v životě důleži-

  tým impulsem ke změně. V případě Ivy Volkové

  se spojilo s nevídanou houževnatostí, a tak

  dočasný domov pro týrané psy Rafael zača-

  la budovat ještě během své léčby na podzim

  2013. Bylo jí 51 let. Myšlenku na něj nosila

  vhlavě přes dva roky. Po probuzení z narkózy

  věděla, že není na co čekat.

  Protože se nebojí dělat věci jinak, stojí dnes

  u Českých Budějovic desítka samostatných

  vytápěných a zařízených pokojíčků, které byly

  vyrobeny na míru podle jejích představ. Jsou

  vybaveny oknem a dvířky do výběhu přesně

  tak, jak to Iva chtěla. Psi, kteří do té doby zaži-

  li mnoho zlého, tu poznávají laskavou péči

  a chuť i sílu do života jim dodávají speciální

  osvědčené fyzioterapeutické a psychoterape-

  utické procedury, jimž se Iva věnovala již před

  založením domova. Když psy vypiplá, hledá

  jim nové spolehlivé majitele a sama se ujímá

  dalších psů v nouzi.

  CIZÍ SLOVO „DOVOLENÁ“

  A jak se změnil život Ivě, která do té doby pra-

  covala jako finanční poradkyně? Samozřejmě

  úplně. V počátcích jí s budováním domo-

  va i s péčí o psy pomáhala parťačka Šárka

  Rousková. Již dva a půl roku je ale Iva na péči

  sama. Každý, skutečně každičký den tráví se psy

  minimálně od sedmi hodin od rána do sedmi

  hodin do večera. V Kouzelné chaloupce, která jí

  tu slouží jako zázemí, se konala i štědrovečerní

  hostina. O chod domácnosti se uVolků stará

  manžel, nejen po finanční stránce, ale ipokud

  jde o úklid a vaření. Přes den nemá Iva pro sebe

  ani chvilku. Dovolená nepřipadá v úvahu. Na

  co si ale čas vždycky najde, je pravidelná půl-

  hodinka před večeří, kdy si doma smanželem

  sednou a třeba u sklenky proberou, jaký den

  mají za sebou.

  Kromě péče o pejsky zvládá Iva i veškerou

  administrativu a komunikaci s lidmi. Večery

  tedy tráví například na Facebooku, kde lidé

  čekají na zprávy o psech, jejichž příběhy často

  sledují. Samozřejmě se najdou tací, kteří kriti-

  zují, vše vědí nejlépe, ale s péčí nepomohou.

  Naštěstí jsou v menšině a převažují krásné

  vzkazy plné podpory. Je potřeba se stále učit

  i na poli legislativy. „Mám obrovskou radost,

  že se nám poprvé podařilo za pomoci všech

  zúčastněných institucí dotáhnout trestní

  oznámení pro případ týrání až k soudu, který

  skutečně odsoudil bývalého majitele fenky

  německého ovčáka Šedou, jež si i přes veške-

  rou současnou péči ponese následky doživot-

  ně,“ říká Iva Volková.

  ŠTĚSTÍ JE, KDYŽ…

  Zatímco život se Ivě změnil od základu, hod-

  noty zůstávají. „Na prvním místě pro mě byla

  vždy láska ke všemu živému. Třeba z lesa

  pravidelně místo hub nosím plastové lahve,

  které v lese někdo pohodí,“ říká s úsměvem.

  Její současný způsob života je tak výsledkem

  toho, o čem snila. „Hýčkejte své psy, vaši lás-

  ku si zaslouží a v ještě mnohem větší míře ji

  vrací,“ říká Iva, která to zkrátka ví. Každý den

  je svědkem toho, jak péče a láska vrací do

  života psy, kteří byli krutě týráni. V nejtěžší

  chvíli to ale zároveň byli psi, kteří vrátili do

  života Ivu. Když jí před téměř třemi lety poli-

  cie oznámila, že její syn tragicky zemřel, dvě

  ze zachráněných fenek si k ní sedly, každá

  zjedné strany jí položily packu na ruku a byly

  jí oporou.

  ČAS na změnu

  20 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Podle statistik se dnešní

  lidé dožívají v průměru

  o15 let více než generace

  našich prarodičů. Příčinou

  je nejen kvalitnější

  lékařská péče, ale také

  životní styl. Dnešní

  senioři jsou zvyklí déle

  pracovat a také trávit svůj

  důchodový věk aktivněji.

  Každým rokem přibývá

  organizací a firem, které

  se právě na aktivní seniory

  zaměřují. Nejoblíbenější

  je turistika a rovněž kurzy

  manuálních dovedností.

  Podnět ke změně přinesla

  paní Ivě nemoc. Po probuzení

  z narkózy věděla, že si musí

  jít za svým snem... 

  Možná to sami znáte: chtěli byste se svým životem něco udělat, ale hlavou se vám honí tisíce

  důvodů, proč nechat raději vše při starém. Třeba pro vás budou inspirací dva příběhy žen, které

  neřešily věk a okolnosti a zkrátka se rozhodly.

  „Dovolená nepřipadá

  v úvahu. Ale na co si čas

  vždycky najdu,

  je povídání s manželem.“

  AKTIVNÍ VĚK

• Strana 21

  Možná si říkáte, co z tak vyčerpávající-

  ho způsobu života paní Iva má. Zjevnou

  radost. „Mám opravdu krásný život. Můžu

  říct, že jsem našla skutečné naplnění

  a považuji to za velké štěstí,“ říká Iva

  Volková. I když byl její život dříve zpohle-

  du řady z nás jednodušší, v žádném pří-

  padě by neměnila. Naopak, moc by si

  přála, aby se jí za pomoci lidí podařilo

  pořídit další tři až čtyři pokojíčky, vnichž

  by mohli dožít staří pejskové, kteří bu-

  dou její péči potřebovat dlouhodobě.

  Pro sebe i pro pejsky by ráda našla stá-

  lé pomocníky. Takže jestli chcete psům

  pomáhat i vy, příležitost pro změnu máte

  přímo před sebou.

  PRYČ S PŘEDSUDKY

  Cesta ke štěstí samozřejmě vede i přes

  menší změny. O radost, kterou nám tyto

  změny přinášejí, se často sami připravu-

  jeme právě váháním a odkládáním. Jak

  potvrzuje dnes pětačtyřicetiletá Jarmila

  Polanská z Prahy, nejlepší je nečekat ane-

  řešit zbytečnosti. Do svých téměř čtyři-

  ceti let byla podle vlastních slov typický

  kavárenský povaleč, kterému sport nic

  neříkal. Jenže po porodu mladšího syna

  vzal za své pocit ženskosti a toho se

  Jarmila vzdát nechtěla. V té době si popu-

  laritu v Čechách získával dnes již dobře

  známý pole dance, který ji hned zaujal.

  Zatímco dříve budil v některých pochyb-

  ný dojem spojený s barovým „kroucením

  u tyče“, dnes už bývá vnímán spíš jako

  atraktivní kombinace tance asilové akro-

  bacie. Stále ale převládá představa, že jde

  o sport pro mladé akrásné, už jen proto,

  že kvůli kontaktu s tyčí je třeba skutečně

  jen sporé oblečení.

  DOKÁZAT TO

  Jarmilu, která, nutno podotknout, mla-

  dě a krásně vypadá, nic z toho neodra-

  dilo, na lekci se bez váhání vydala a do

  pole dance se zamilovala. Jak sama říká,

  první úroveň pro ni byla nejnáročněj-

  ší. Tělo do té doby sportem nedotčené

  bylo potřeba zpevnit a moc nepomohl

  www.drmax.cz 21

• Strana 22

  22 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  ani fakt, že v dětství ve šplhu excelovala.

  Zpočátku se na tyči neudržela, ale pokroky

  byly znát lekci od lekce a pocit ze zvládnutí

  dalších a dalších figur jí dodával sebevědomí

  i chuť pokračovat. Přiznává, že ji hřály i obdiv-

  né reakce přátel na fotky, které dávala na svůj

  FB profil. Není se co divit, protože při nich

  vypadá skutečně výborně, i když jí ženské

  tvary rozhodně nechybějí.

  Sport, na který si řada z nás netroufá, Jarmile

  přinesl spoustu radosti, nových přátel ze stu-

  dia, kam chodí, i sebevědomí a energii, která

  se jí hodí i v práci a péči o domácnost. I když

  se postupně více než pole dance začala věno-

  vat akrobacii na závěsném kruhu, je do tohoto

  sportu stále zamilovaná. Těm, kdo se obávají

  pohledu na vlastní tělo ve skromném „úboru“,

  vzkazuje, že na začátku klidně můžete přijít

  v legínách a triku, vše postupně sami odloží-

  te v touze postupovat na tyči dál a dál. A věk?

  Ano, jistě, je třeba nemít přehnaná očekávání,

  respektovat možnosti svého těla a starat se

  o něj. Minimálně mu dopřát jak zahřátí, tak

  důkladné protažení v rámci lekce, tak i čas na

  regeneraci mezi jednotlivými lekcemi. Sám

  osobě ale věk moc neznamená.

  Iva i Jarmila jsou ženy, z nichž nadšení aener-

  gie sálají. Možná i proto, že neváhají a jdou si

  za svým. Nenechte se připravit o krásné poci-

  ty úspěchu a naplnění a pusťte se do toho, po

  čem toužíte. Klidně po menších krůčcích než

  obě dámy. ■

  Pole dance je sice někdy

  lidmi vnímán jako šantánový

  tanec, ale dokonale tvaruje

  postavu. 

  „Do čtyřiceti jsem byla

  kavárenský povaleč,

  ale pak jsem uviděla pole

  dance a změnila jsem na

  pohyb názor.“

  Text: Linda Mauerová, informace i foto: Iva Volková, www.rafael-ops.cz, Jarmila Polanská a www.firey-poledance.cz, Fotolia

  Inzerce ▼

• Strana 23

  Neznámé, leč NEZBYTNÉ ŽELEZO

  Kživotu ho nutně potřebujeme. Jeho nedostatek však zpravidla nepoznáme naprvní pohled, atak

  mu často nevěnujeme pozornost. Proč bychom se oželezo měli zajímat aco se vyplatí oněm vědět?

  Ú

  NAVA A BLEDOST?

  TO MOHOU BÝT PROJEVY

  NEDOSTATKU ŽELEZA!

  Krátkodobá únava po probdělé

  noci nebo bledé tváře po dni stráveném

  v kanceláři bývají signálem k odpočinku

  či procházce. Dlouhodobá únava a bledá

  pokožka však patří k projevům nedostatku

  železa, stejně jako například lámavé nehty

  a vlasy, rozpraskané koutky úst nebo

  zhoršená schopnost soustředit se.

  ŽELEZO JE TŘEBA DOPLŇOVAT

  KAŽDÝ DEN

  Tělo si totiž tento nezbytný stopový prvek

  samo vytvořit neumí. Železo přitom potře-

  bujeme pro tvorbu hemoglobinu, červené-

  ho barviva krvinek, jehož hlavní úlohou je

  transportovat kyslík z plic do všech tkání

  našeho těla. Dospělý člověk má přibližně

  25 miliard červených krvinek. Kostní dřeň

  jich vyprodukuje asi 170 miliónů během

  24hodin – ovšem pouze má-li kdispozici

  dostatek železa.

  DOSTATEK JÍDLA NEZNAMENÁ

  AUTOMATICKY DOSTATEK

  ŽELEZA

  Je to pestrá avyvážená strava, která by měla

  našemu tělu zajistit dostatek železa. ALE!

  Je třeba si přiznat, že zdaleka ne všichni

  ji opravdu konzumujeme. Navíc existují

  skupiny lidí, které mají vurčité životní fázi

  vyšší nároky namnožství železa, patří sem

  například děti a dospívající, ženy a starší

  lidé. Nedostatek železa je spojen také

  súbytkem krve avmenší míře ipotu. Týkat

  se tedy může dárců krve, lidí po operaci

  nebo sportovců.

  RŮZNÉ ZDROJE ŽELEZA, RŮZNÁ

  VSTŘEBATELNOST

  Potrava, kterou za den průměrně sní-

  me, obsahuje přibližně 10–50 mg železa.

  Jenže jen 10–15 % z tohoto množství se

  do našeho těla vstřebá. Lépe vstřebatel-

  né je tzv. hemové železo, jehož zdrojem

  je hlavně maso. Také rostlinná strava

  může být velmi bohatá na železo (na-

  ÚNAVA?

  Floradix® Železo

  +

  ENERGIE ZPŘÍRODY

  Floradix je tekutý doplněk stravy s obsahem železa

  amnoha dalších prospěšných látek, které přispívají

  ke snížení pocitu únavy a vyčerpání.

  Proč je Floradix výjimečný?

  •

  Skvělá vstřebatelnost železa

  •

  Nezpůsobuje žaludeční obtíže

  •

  Obsahuje i vitamíny B1, B2, B6, B12 a C

  •

  Výtažky z bylin a ovocné šťávy

  podporují trávení

  •

  Neobsahuje alkohol, laktózu, lepek

  •

  Bez barviv a konzervantů

  •

  Vhodný pro děti od 3 let, těhotné

  a kojící ženy a ženy v produktivním věku

  Více informací o výrobku najdete

  na www.fl oradix-zelezo.cz

  Floradix je k dostání v lékárnách Dr.Max.

  příklad luštěniny aořechy), ikdyž vhůře

  vstřebatelné formě. Vstřebatelnost železa

  podporuje, pokud zároveň s ním konzu-

  mujete zdroj vitamínuC. Celkem rozšířená

  je obava, že konzumace železa může způ-

  sobit žaludeční nevolnost či zácpu. Právě

  dobrá vstřebatelnost toto riziko snižuje.

  Vpřípadě doplňků stravy je proto vhodná

  komplexnost, tedy železo v dobře vstře-

  batelné formě spolu s dalšími látkami,

  které tak zvanou biologickou dostupnost

  podpoří. Můžete je pak bez obav užívat

  idlouhodobě.

  ŽENY AŽELEZO

  Nedostatek železa se může týkat žen

  všech věkových kategorií. Souvisí totiž

  například s poruchami menstruačního

  cyklu (silné nebo nepravidelné krvácení

  či prodloužená menstruace), při nichž

  dochází až k dvojnásobně větší ztrátě

  krve. Vyšší nároky na množství železa

  má tělo ženy také vobdobí těhotenství

  akojení.

  Floradix_maximum_210x297mm.indd 1Floradix_maximum_210x297mm.indd 1 2. 2. 2017 19:14:362. 2. 2017 19:14:36

• Strana 24

  |

  ROZHOVOR

  |

  Marta Jandová

  O RODIČÍCH

  A DĚTECH

  Neobyčejně milá, skromná a krapet upovídaná. A taky upřímná. Taková

  je zpěvačka, ale hlavně máma Marta Jandová. Napovídání jsme měli

  hodinu, ale stihli jsme toho probrat víc než dost.

  Text: David Laňka, foto: Tomáš Pánek

  P

  oprvé o sobě dala Marta více vědět

  před osmi lety, když se po letech stráve-

  ných v Německu, kde měla velmi slušně

  rozjetou kariéru s rockovou kapelou

  Die Happy, vrátila do Česka. Domácí publikum

  hudbu její kapely sice v masovém měřítku

  nepřijalo, ale sotva se Marta stala porotkyní

  televizní soutěže SuperStar, okamžitě přirostla

  Čechům k srdci. Právě proto, jak je „normál-

  ní“ a na nic si nehraje. Stala se z ní celebri-

  ta a jí to – zcela nepřekvapivě – začalo vadit.

  Největší rozdíl mezi tím být známá v Německu

  avČesku totiž podle ní je, že v Německu i bul-

  vár akceptuje určité hranice. „Když jsem cho-

  dila se zpěvákem Sashou a bulvár se to o nás

  dozvěděl, začali hned volat do našich vyda-

  vatelství amanažerům a chtěli vědět, jestli je

  to pravda. Protože tam na vás novináři nemají

  kontakty jako tady. Tak jsme jim to potvrdili

  aasi až za tři měsíce, kdy jsme spolu vyrazili do

  Jaká se vám zdá na první

  pohled, taková Marta

  opravdu je. Neobyčejně

  obyčejná žena, se kterou

  je radost strávit čas

  povídáním. Tedy spíš

  posloucháním, protože

  Marta je, jak sama na

  začátku rozhovoru

  varovala, upovídaná. Ale

  nijak to nevadí, protože

  se neskutečně příjemně

  poslouchá.

  MARTA JANDOVÁ

  24 www.drmax.cz

• Strana 25

  společnosti, nás tam někdo vyfotil a ta

  fotka se pak používala všude. Nikdo nás

  nepronásledoval, neschovával se a tajně

  nás nefotil. Což tady prostě nefunguje.

  Jednou tady za mnou fotografové v noci

  jeli, aby zjistili, kde bydlím, a musím říct,

  že jsem měla strach zaparkovat, protože

  v tu chvíli nevíte, jestli vás někdo nechce

  sejmout. Taky v Německu sestřičky

  zporodnic nedávají novinářům tipy, kdo

  čeká miminko.“

  Musela si na tento druh pozornos-

  ti zvykat, a protože záhy nastoupila do

  muzikálové produkce, pozornost bul-

  várních médií ještě vzrostla. Propíralo

  se, kam chodí, jak chodí oblékaná, s kým

  chodí… a tak si po čase Marta řekla, že

  už to stačilo. Přestala chodit na různé

  akce, navíc se seznámila se svým mužem,

  narodila se jim dcera Maruška, a jak zača-

  la vést „nudný“ život, stala se pro bulvár

  nezajímavá. A jak sama říká, je to fajn,

  protože vlastně konečně má to, co vždyc-

  ky chtěla: „Vzpomínám si, jak jsme jednou

  byli sDie Happy na turné, a já jsem začala

  ráno vyčerpáním brečet a nechtěla jsem

  nic jiného než být doma se svým pejskem

  a mít klid. A dneska, když mám Marušku,

  chci být doma mnohem víc. Dbám na to,

  abych byla doma, když se ráno probudí.

  Táta se mě ptá, proč nedělám víc karié-

  ry, když mě mají lidi docela rádi. A já mu

  říkám, že to pro mě není tak důležité jako

  být s rodinou. Jezdit o víkendu s dětmi za

  dobrodružstvím, hrát si na piráty nebo na

  indiány. To bych s větším objemem práce

  Marušce dát nemohla. Jo, uznávám, jsem

  na rodičovství docela jeblá (smích).“

  Kariéra už pro ni není tou hlavní

  výzvou, byť má svou práci velmi ráda.

  Ale také ví, že aby byla spokojená, musí

  dělat to, co chce, a nenechat se zatlačit

  poptávkou do hudby, která se poslou-

  chá, ale která jí nic neříká. Byť za cenu

  menších příležitostí. „Už pět let pracuji

  na sólové desce a doufám, že ji letos

  dotočím. Ataky že rádia budou něco z té

  desky hrát z lásky k hudbě, a ne k obál-

  kám,“ říká, čímž naráží na systém, který

  v českých rádiích bohužel funguje. Bez

  „obálky“ se nasadí jen málokterý song.

  „Je to strašný. Celej svět už se točí jen

  kolem peněz, místo aby se točil kolem

  radosti. Jsme hrozně konzumní společ-

  nost atady unás snad ještě víc než jinde.

  Chci ale věřit tomu, že jak svět prochází

  různými obdobími, tak proběhne čistka,

  a dočkáme se, že všechno bude, jak má

  být, a zůstanou tu jen hodní lidé.“ Když

  se ptáme, jestli se vlastně dá u nás hud-

  bou uživit bez uměleckých kompromisů,

  Marta kroutí hlavou. „To asi může jen pár

  vyvolených nebo odvážných. Nikde na

  světě není jednoduché uživit se jen tak

  bez komerčního úspěchu. To pak vyžadu-

  je, abyste pořád koncertovali a budovali

  si posluchačskou základnu. Když jsem

  se do Česka vrátila před osmi lety, nikdo

  mě tu neznal, jen pár rockových fanouš-

  ků, kteří nás slyšeli na festivalu. Ale pak

  jsem dostala nabídku jít do SuperStar

  a najednou se to obrátilo. Ale i tak to

  šlo pomalu. Nicméně i u všech těch vel-

  kých jmen domácí hudební scény, jako

  jsou Lucie, Olympic nebo Tomáš Klus,

  platí, že pokud nemáte desku, kterou

  vám hrají rádia, a nejste na turné, musíte

  vydělávat na firemních akcích aplesech,

  abyste si vydělali.“ Ale zatímco firemní

  akce bere řada muzikantů jako umělecké

  zpronevěření, Marta se na to dívá rea-

  listicky. „V téhle branži nevíte, co bude.

  Já jsem třeba loni první půlrok měla jen

  dvě vystoupení, a to jedno z toho bylo

  zadarmo. Takže klika, že manžel má prá-

  ci adokáže nás uživit. No ale na sklonku

  roku už jsem hrála na různých večírcích

  a štěstí bylo, že ani jeden nebyl otravný.

  Lidi se chtěli bavit, poslouchali… prostě

  jako normální koncert. Tyhle akce bývají

  za slušné peníze, tak proč to nevzít?!“

  A jak dodává – hlavně má díky tomu

  více času na dceru. S mužem se jí snaží

  vést k co největší kreativitě, aby zažila

  to, co zažívala ona jako dítě, kdy v tele-

  vizi nic nedávali, tablety a mobily nebyly,

  kdy se prostě šlo za barák a tam jsme si

  hráli sostatními. Takže jedou na chalupu,

  kde si hrají na indiány, stanují na zahra-

  dě, opékají buřty. A nezřídka tam jsou

  společně s celou rodinou, tedy isdětmi

  Martina otce – Petra Jandy. Své malé

  sestry, protože nejmladší Martině sestře

  Rosince jsou tři roky, prý zatím ještě

  nebere úplně jako sestry, ale jako děti

  svého táty. Zajímalo nás, co vlastně cítila,

  když jí táta na prahu svých sedmdesáti let

  oznámil, že bude mít dítě. „Byla to taková

  směsice pocitů. Ale nevadilo mi to. Spíš

  mi vadilo, když si ho někdo dobíral, že si

  ke stáru pořizuje vnoučata. Tady je kaž-

  dý druhý manželství rozvedený! Kdyby

  měly tyhle děti mýho tátu, který se stará,

  dokáže rodinu zajistit, a i kdyby měl zítra

  umřít, bude ta rodina zajištěná, budou se

  mít líp. Podle mě je jedno, v jakém věku

  máte děti, když jim dáte rodinu.“ ■

  www.drmax.cz 25

  „V naší branži nikdy

  nevíte, co bude. Loni

  jsem třeba za půl

  roku měla jen dvě

  vystoupení.“

• Strana 26

  26 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Text: David Laňka, foto: Fotolia

  Vyrůstají ve svobodě, neznají nedostatek,

  liberalizace výchovy dosáhla takového stupně,

  že je jim omlouváno a odpuštěno prakticky

  cokoliv. Bylo jim „dáno“ deset let navíc, aby

  měli možnost dospět. Navzdory tomu nám

  před očima vyrůstá generace mladých lidí, pro

  které konzumnost a uniformita není zlem, ale

  metou, a jejichž laxní přístup k životu jejich

  rodiče děsí.

  A

  le těžko se divit, když porevoluční děti předrevoluč-

  ních rodičů zůstaly na fyzické i mentální dospívání

  prakticky úplně samy. Na rozdíl od svých rodičů má

  dnešní mladá generace neomezené možnosti prak-

  ticky ve všech směrech, ale právě to bývá příčinou rozpadu

  základního hodnotového žebříčku a zároveň rozpadu přiroze-

  ných vztahových vazeb. Všeobecný blahobyt, jehož většina spo-

  lečnosti po převratu dosáhla, totiž vede k jevu, který psycholog

  Jeroným Klimeš nazývá atomizací rodiny. Snaha dosáhnout

  maximální možné úrovně na společenském žebříčku, statusu,

  který lidem umožní okusit co nejširší nabídku nabízeného zboží

  a služeb, totiž přirozeně vedla k přesměrování touhy po prožit-

  ku na touhu po majetku. Orientace na výkon, která jako epide-

  mie zasáhla v posledních dvaceti letech všechny země bývalé-

  ho východního bloku, způsobila, že se rodiče přestali věnovat

  svým dětem v domnění, že ty tento přístup ocení právě s ohle-

  dem na to, že se budou moci před svými vrstevníky ukázat ve

  značkovém oblečení, obklopeni aurou luxusu.

  Jediný důsledek, který z toho pramení, je, že jsme svědky

  tichého a pomalého rozpadu přirozených rodinných vztahů,

  neboť rodiče a děti se ve vnímání potřeb míjejí a vzájemnému

  sjednocení nepomáhá ani to, že dnes rodiny de facto žijí oddě-

  leně. Setkávají se u snídaně a u večeře, rozebírají spolu jen pro-

  vozní rodinné záležitosti. Nesvěřují se se svými pocity, neplánu-

  jí. Nůžky vzájemného porozumění se rozevírají.

  Podle amerického rodinného terapeuta Williama Dohertyho

  přestali být dnešní rodiče pro své děti autoritou, která jim urču-

  je hranice, a stali se poskytovateli základních lidských potřeb.

  Poskytnou přístřeší, jídlo, vyperou, zaplatí kroužky, zavezou je,

  kam je potřeba. Dítě pak logicky, jako každý zákazník, požadu-

  je co nejkvalitnější a nejkomfortnější služby. A předrevoluční

  rodič, který vyrůstal v nedostatku a který je hnán podvědomou

  potřebou zajistit svým dětem lepší život, než měl on sám, se stá-

  vá štvancem mezi přáním svých potomků a mezi svými fyzický-

  „postsametové“ děti?

  JAKÉ JSOU

  JAKÉ JSOU

• Strana 27

  www.drmax.cz 27

  mi a mentálními možnostmi. Je si dobře

  vědom toho, že se svým dětem věnuje

  méně, než by měl a chtěl, ale žije v iluzi, že

  pokud jim poskytne maximální komfort

  a zahrne je hmotnými dary, budou spo-

  kojené. Jenomže nebudou. Ani nemů-

  žou být. Jediným důsledkem zahrnování

  hmotnými statky je, že mladá generace

  má zcela vychýlené vnímání hodnoty

  majetku a neuvědomuje si, že pro jeho

  dosažení je nezbytné vyvinout adekvát-

  ní námahu. Jak ukázal nedávný průzkum

  prováděný mezi teenagery v rámci zemí

  Evropské unie, ve chvíli, kdy potřebují

  finanční prostředky na pořízení náklad-

  nější věci, jako je například telefon nebo

  fotoaparát, přirozená úvaha je nevede,

  tak jako kdysi jejich rodiče, za brigádou,

  ale za rodiči nebo prarodiči. Brigáda je

  až na bronzovém místě. Nelze se přitom

  divit, když rodiče ve snaze odvrátit pří-

  padný konikt v rodině prostě sáhnou do

  peněženky, a byť neradi, peníze nakonec

  dítěti dají. Disharmonie v rodině, kterou

  by odmítnutí mohlo vyvolat, je totiž zna-

  kem disfunkce rodiny, a ta je pro většinu

  dnešních čtyřicátníků společensky nepří-

  pustná. Ačkoliv statistiky neúprosně

  vydávají svědectví, že více než polovina

  českých rodin končí u rozvodového sou-

  du, navenek mají všichni tendenci tvářit

  se, jak je všechno v pořádku. Masírováni

  reklamami plnými spokojených rodin

  žijících v přepychových vilách nejsou

  ochotni přiznat vlastní selhání, neboť by

  poukázalo na jejich slabé místo a v očích

  druhých by rozbilo jejich pečlivě budova-

  ný obraz dokonalých tvorů, kteří si vědí

  se vším rady.

  A děti této vysilující hry svých rodičů,

  která tupí jejich přirozený cit pro správ-

  nou výchovu, využívají a zneužívají ve

  svůj prospěch. Hřeší na to, že jim rodiče

  s pocitem provinění všechno odkývou,

  anejsou zvyklé na to, aby si něco musely

  vybojovat. Dnešní moderní rodič přece

  nenutí své děti snažit se dosáhnout kýže-

  ného výsledku vlastní pílí. Knihkupectví,

  internet a noviny jsou plné článků otom,

  jak je nutné dát dítěti prostor, aby samo

  poznávalo svět, aby mělo šanci spálit se,

  aby u svých rodičů nacházelo jen vlídné

  slovo a pochopení. S trochou nadsáz-

  ky tak lze většinu vztahů rodičů a dětí

  v rodinách přirovnat ke vztahu psycho-

  loga a jeho klienta. Vyposlechne si, co

  jeho potomka trápí, apak mu poklidným

  hlasem udělí několik všeobecných nezá-

  vazných rad, které jsou prosté jakéhoko-

  liv náznaku kritičnosti a nařízení, a dítě

  je „vpuštěno“ zpět do reálného života,

  kde je při první skutečně koniktní situa-

  ci překvapeno, že s ním není zacházeno

  vrukavičkách jako doma.

  Těžko říct, kde se v dnešních rodičích

  vzal ten pocit, že dítěti je třeba plnit kaž-

  dé přání. Ačkoliv to dnes není moderní

  aodporuje to všem zmíněným poučkám,

  dítě musí vědět, kde jsou mantinely toho,

  co se smí, a co už ne. Podle uznávané

  psycholožky Jiřiny Prekopové je nikoliv

  právem, ale povinností rodiče zasáhnout

  adítě usměrnit i za cenu zvýšeného hla-

  su. Nic z toho není pro dítě traumatizují-

  cím zážitkem, který by potíral jeho osob-

  nost a vystavoval jej zesměšnění. Pokud

  naše děti vědí, že je máme rádi, pokud

  jsme schopni toho, projevit jim svou lás-

  ku i jinak než vršením hmotných darů,

  pak chápou, že náš hněv není projevem

  nelásky, ale právě naopak. Stejně tak si

  vtakové situaci uvědomí, že právě uděla-

  ly něco nesprávného, a příště se takové-

  ho jednání vyvarují.

  Ale dnešní rodiče trpí pocitem viny,

  kdykoliv musí své dítě usměrnit a kdy-

  koliv po něm něco vyžadují. To se při-

  tom týká i tak zdánlivě samozřejmých

  úkonů, jakými jsou vypracování školních

  domácích úkolů nebo pomoci při úklidu

  domácnosti. Zatímco předrevoluční děti

  byly od raných let zvyklé na samostat-

  nost, porevoluční děti nezřídka ještě ani

  v deseti letech netuší, jak si ukrojit chleba

  nebo jak se dostat prostředky hromadné

  dopravy na kroužek. K noži je totiž rodiče

  nepustí v obavě, aby se nepořezaly, a na

  kroužek je raději odvezou automobilem,

  protože je to komfortnější. A tak se rodiče

  a jejich děti pohybují v bludném kruhu.

  Dalším pozoruhodným hlediskem je

  revolta současných mladých lidí proti

  generaci svých rodičů. Není třeba sahat

  příliš daleko do historie, která je mezi-

  generačních rozporů plná. Šedesátá

  léta přinesla generaci květinových dětí,

  sedmdesátá punk, konec osmdesátých

  let byl ve východním bloku ve znamení

  revoluce, do které se tehdejší dospívají-

  cí generace zapojila jako do přirozené

  součásti boje proti konformismu. A od

  té doby nic. Neznamená to, že by neby-

  lo proti čemu bojovat. Znamená to, že

  zatímco předchozí generace byly pro své

  ideály ochotny jít na barikády a bojovat

  proti myšlenkovému zkostnatění i za

  cenu ztráty základních jistot, které jim

  tehdejší režim (nikoliv jen ten východní)

  nabízel, dnešní generace mladých nemá

  potřebu proti systému bojovat, neboť jí

  nabízí ze všech stran chráněný maximál-

  ní prostor pro pohodlné žití.

  Mladí lidé se dnes už nesdružují při

  společných aktivitách, ale jejich „klu-

  bovnou“ se staly sociální sítě. Ty jim sice

  slouží ke sdílení svých pocitů a názorů,

  ale jen výjimečně se dotýkají kritiky spo-

  lečenské. Neboť zatímco jejich rodiče

  považovali za největší důkaz morálního

  selhání začlenění se do davu a snažili se

  za každou cenu projevit svou osobitost,

  svou individualitu, cílem dnešních mla-

  dých lidí je naopak stát se součástí celku.

  Ochotně podléhají aktuálním trendům,

  nadšeně se oblékají do stejných značek,

  nosí stejné účesy, vyznávají totožné myš-

  lenky. Osobitost a individualismus stojí

  odříkání, obhajování svých postojů a při-

  náší sebou konikty.

  Je přitom paradox, že současná mladá

  generace dostala od svých rodičů deset

  let navíc právě na to, aby poznala svět,

  aby dospěla, aby se naučila zvládat kri-

  zové situace. Z někdejších dvaceti let se

  pomyslné dospění posunulo na dobu po

  třicítce. Důsledkem toho je, že postsame-

  tové děti veškerou zodpovědnost o těch

  deset let odsouvají a propadají pocitu, že

  vše, co se jim nabízí a čeho se jim na roz-

  díl od generace jejich rodičů dostává, je

  samozřejmé. Prozření, že tomu tak není,

  nakonec přináší dětem to, čeho je jejich

  rodiče chtějí uchránit – bolesti a oběti.

  Jenomže právě bez jejich asistovaného

  zprostředkování budeme „produkovat“

  nedospělé a nevyzrálé osobnosti, jejichž

  důsledkem nebude evoluce, ale postup-

  ná devalvace základních hodnot.

  ■

  Zatímco dříve mladí

  považovali za selhání

  být jako „ostatní“,

  dnešní děti takové

  být chtějí...

• Strana 28

  N

  a sebevědomí se podílí řada aspektů.

  To, jak vnímáme sami sebe, tedy kon-

  krétně vlastní hodnotu. Zda k sobě

  máme úctu. Nakolik si důvěřujeme,

  že můžeme měnit a ovlivňovat věci kolem

  sebe. Jak nás vnímají ostatní. Jakými situa-

  cemi jsme prošli a co jsme si z nich dokázali

  vzít. Avneposlední řadě jací lidé a jak na nás

  působili. „Rodíme se s určitým temperamen-

  tem a ten nás vybaví určitými předpoklady

  kzvládání překážek, akceptaci rizika, motivaci

  ke změně, to s tím pravda souvisí, ale jinak je

  sebevědomí utvářeno spíše prostředím, tedy

  lidmi, kteří na nás mají vliv adávají nám infor-

  mace o tom, jak bezpečný je svět, lidské vztahy,

  a dávají nám zpětnou vazbu o nás samotných,“

  vysvětluje MUDr.JanCimický.

  Sebeuvědomění (tzn. uvědomování si sebe

  sama jako bytosti s nějakými vlastnostmi, pozi-

  tivy a negativy) je základem k rozvoji sebevě-

  domí. Například osoby s těžkou mentální retar-

  dací či poúrazovou demencí nejsou schopny

  si uvědomit sebe sama, tady nemůže být řeč

  o sebevědomí vůbec. Stejně tak je to u zcela

  malých dětí, neboť jáství (sebeuvědomování)

  se objevuje od 36. měsíce věku. „Realisticky

  nahlížet sám na sebe je problém, neboť to

  bude vždy nahlížení subjektivní. Spíše bych

  použil výraz kritické – naslouchat okolí a kri-

  ticky vyhodnotit. Ale každý extrém škodí, není

  tedy správné být slepý a hluchý kokolí, stej-

  ně jako se automaticky řídit každou kritikou,“

  dodává Jan Cimický.

  ZTRÁTA VÍRY

  Historici i psychologové se shodují na tom, že

  to bylo 20. století, kdy lidé začali s vlastním

  JÁ zacházet podobně jako se svým tělem.

  Začali jsme na něm pracovat, posilovat ho.

  Ti úspěšní začali vytvářet pomyslnou normu

  ati ostatní začali toužit se té normě co nejví-

  ce přiblížit. Což mělo (a má) za následek, že

  přinejmenším západní svět stále více vzhlíží

  k úspěšným vzorům (nebo k těm, kteří jsou

  nám za vzor dáváni), snaží se napodobovat

  jejich vnější atributy a z toho, co dříve fungo-

  valo jako hierarchický symbol (šperky, účesy)

  nebo prostředek k přežití (oděv) si vytvořili

  módu a klíč k určování úspěšnosti. Co mělo

  na tento přerod fungování společnosti vliv?

  „Společenské změny asnimi související změ-

  ny hodnot,“ míní Mgr. Klára Plecitá, Ph.D. ze

  Sociologického ústavu AV ČR. „Pokles význa-

  mu náboženství, církevních obřadů, svátků

  aspolečenských událostí. Změnil se i pohled

  na statusové symboly. Pokud se dostanete do

  horní vrstvy společnosti a chcete s jejími pří-

  slušníky uzavírat obchody, pak si musíte poří-

  dit co nejvíce specifických symbolů v této

  vrstvě uznávaných – třeba dům na dobré

  adrese, luxusní automobil, šperky, obleče-

  ní od známých návrhářů, členství v golfo-

  vém klubu –, protože jinak budete vnímáni

  nepatřičně.“

  Zajímavé přitom je, jak se atributy vyjadřu-

  jící vyšší postavení geograficky liší. Zatímco

  v západní společnosti je vyšší životní úroveň

  spojována se štíhlostí, sportovním zjevem,

  mladistvostí a opálením, v některých afric-

  kých či arabských zemích musí žena po svat-

  bě ztloustnout na doklad zámožnosti man-

  žela. „Ve východoasijských zemích je opálená

  pleť dokladem nízkého postavení, jelikož se

  spojuje s dřinou venku. Jsou známy případy,

  kdy došlo k problémům v obchodním jedná-

  ní, když západní země vyslala do Asie mladé

  opálené zástupce, neboť ti nebudili patřič-

  ný respekt,“ vysvětluje doc. Ing. Jaroslava

  Kubátová, Ph.D. z Univerzity Palackého

  vOlomouci.

  28 www.drmax.cz

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  ŠIDÍTKA sebevědomí

  Zatímco generace našich rodičů nám vštěpovala, že „se skromností nejdál dojdeš“, v dnešní

  době je pro úspěch důležité umět se pochválit a mít patřičné sebevědomí. S tím se ale každý

  nerodí, a tak si ho řada z nás „posiluje“ mnoha různými způsoby.

  Text: David Laňka, foto: Fotolia

  Dnešní společnost si více

  než kdy jindy potrpí na tzv.

  statusové symboly, jako jsou

  luxusní dům, drahé auto,

  značkové oblečení nebo

  členství v golfovém klubu 

  Ne všude je společnost

  konzumní. Třeba

  v Bhútánu se neměří hrubý

  domácí produkt, ale

  hrubé domácí štěstí.

• Strana 29

  INZERCE_Maximum_Voltaren_A5_CZ_01.indd 1INZERCE_Maximum_Voltaren_A5_CZ_01.indd 1 28.2.2017 9:48:2828.2.2017 9:48:28

  Inzerce

• Strana 30

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  Inzerce

  Inzerce ▼

  Posiluje citlivý

  močový měchýř

  Dokonce i když se smějete nebo kýchnete, může

  se stát, že dojde knedobrovolnému úniku moči.

  Dr. Böhm® Dýňové tablety pro ženu uvádějí

  citlivý měchýř žen zpět do rovnováhy. Vysoce

  koncentrovaný extrakt z dýňových semen

  posiluje funkci močového měchýře a svalů

  pánevního dna přírodním způsobem.

  Takže se zítra můžete smát „bezpečně“ znovu!

  Více informací na www.drboehm.cz

  Doplněk stravy

  Přírodní

  síla

  z dýně

  KVALITNÍ PŘÍPRAVEK Z LÉKÁRNY

  Dr. Böhm

  ®

  – Rakouské výrobky nejvyšší kvality – vyrobené dle nejpřísnějších farmaceutických kritérií

  ZÁKLADEM JE RODINA

  Pokud bylo řečeno, že základem k získá-

  ní sebevědomí je prostředí, ve kterém

  vyrůstáme ažijeme, je paradox, že větši-

  na z nás žije v určitém začarovaném kru-

  hu. Ti, kteří sami sebe vnímají jako méně

  sebevědomé, ale přitom jsou ctižádostiví

  a chtějí dosáhnout určitého postavení,

  totiž většinou začnou hrát tzv. spole-

  čenskou hru a hon za zmíněnými spole-

  čenskými atributy se pro ně stane hlav-

  ním smyslem života. Materiálními věcmi

  začnou posuzovat nejen sami sebe, ale

  i své okolí, aniž by se to však skutečně

  odrazilo na jejich sebevědomí. Uvnitř

  zůstanou stále těmi nejistými osobami.

  „Pokud vám několik lidí za den řekne, že

  vám to sluší, nebo vás v práci povýší, vní-

  máte to jako potvrzení vašich kvalit, ale

  předstírané sebevědomí bude mít vždy

  jediný efekt – doma se trápíte nebo sebe-

  vědomí zaměňujete za aroganci a to se

  pak samozřejmě odráží na celkové život-

  ní spokojenosti,“ říká MUDr.JanCimický

  a dodává, že sebevědomí, stejně jako

  lidská psychika, je neustále v pohybu.

  „Nikdy se nedostane do bodu, kdy by

  sním nešlo pracovat.“

  To potvrzuje i Kristýna K. (32). Pochází

  z malého města, ze kterého se vždy

  chtěla odstěhovat do Prahy a před sed-

  mi lety se k tomu rozhodla. „Jenomže

  inavzdory tomu jsem si nevěřila. Doma

  mi pořád opakovali, že život v Praze

  nezvládnu a ještě se ráda vrátím, a já

  tomu podvědomě věřila.“ Našla si prá-

  ci recepční v jedné agentuře. Dlouho ji

  všichni přehlíželi a byla pro ně jen otví-

  račkou dveří a zvedačkou telefonů. Ale

  po čase se Kristýna rozhodla, že chce

  do kolektivu více zapadnout, a všech-

  ny své peníze začala utrácet za znač-

  kové oblečení a kosmetiku. „Sice jsem

  žila celý měsíc jen o rohlících, ale brzy

  se se mnou začali všichni bavit a asi po

  půl roce mi nabídl šéf, který se mnou

  nepokrytě irtoval, vyšší pozici. Za rok

  už jsem se sama starala o klienty agen-

  tury.“ Kariérní postup a vnímání okolí jí

  prý zvýšilo sebevědomí. Jenomže po

  třech letech Kristýně začala vadit jis-

  tá vyprázdněnost života, který byl jen

  práce–spánek, práce–spánek, maximál-

  ně do toho občas vstoupil agenturní

  večírek. Neměla čas na sebe, na vlastní

  rozvoj, a to jí začalo vadit. Občas z pra-

  covního kolotoče vystoupila, přestala

  chodit na každou agenturní párty, zača-

  la se navíc zajímat o východní filozofii

  atím jako by vystoupila z„rodiny“. „Když

  mi bylo naznačeno, že se začínám hod-

  notám agentury vzdalovat, rozhodla

  jsem se odejít,“ říká. Dnes říká, že této

  zkušenosti nelituje, protože ji naučila

  vnímat ijiné hodnoty než ty materiální.

  HRUBÉ DOMÁCÍ ŠTĚSTÍ

  Ale zdaleka ne každý dokáže z kolotoče

  trendovosti vystoupit. Trendy vytvářejí

  tlak většinou na mladší část populace,

  která má neúplný sociální status a hledá

  svoje místo ve společnosti, než na lidi

  ve středním a starším věku, kteří už mají

  něco odžito a dosáhli jistého rozhledu

  a nadhledu. A budiž řečeno, že společ-

  nost „tlaku trendů“ ráda využívá. Stádo se

  totiž ovládá lépe než skupina jednotlivců

  s vlastním názorem. Socioložka Klára

  Plecitá uvádí příklad zpřevážně muslim-

  ské Malajsie, kde ještě v 60.letech nebylo

  nošení hidžábu běžné. „Ale od sedmde-

  sátých let jsou ženy stále více nuceny

  jej nosit, nemohou bez něj vstoupit do

  budov úřadů, mají menší šance dostat

  dobrou práci, jsou zobrazovány jako roz-

  balený bonbon a ve veřejných debatách

  slyší, že nezahalená žena je nemorální.“

  Naštěstí ne celý svět se přiklání k mate-

  riální spotřebě. „Například v Bhútánu se

  neměří hrubý domácí produkt, ale hrubé

  domácí štěstí. A skutečně je vědecky

  prokázáno, že míra prožívaného štěs-

  tí není přímo úměrná bohatství či míře

  spotřeby. Problém západní společnosti

  spočívá v tom, že je zde štěstí chápáno

  především hédonisticky – jako užívání si

  slastí života. Hédonistické štěstí je inten-

  zivní, ale krátkodobé, avyvolává potřebu

  prožít jeho intenzitu znovu, tedy užívat si

  ještě víc. Východní kultury chápou štěstí

  jako klid mysli, který je podmíněn har-

  monií ve vztazích mezi lidmi i mezi lidmi

  apřírodou. Mnohé hodnoty východních

  filozofií se pak dnes přenášejí do západní

  společnosti. Naopak třeba vČíně u určité

  části populace je zjevná tendence k wes-

  ternizaci. Takže hodnoty se nemění, ale

  přelévají,“ říká JaroslavaKubátová. ■

• Strana 31

  rychle a úč

  i

  nně rozpouští hlen

  usnadňuje vykašlávání

  zklidňuje podrážděné průdušky

  zvyšuje imunitu dýchacích cest

  podporuje průnik antibiotik

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  CZ/AMB/16/0009

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci. Ambrobene 6mg/ml, perorální roztok; Ambrobene 15 mg/5ml, sirup; Ambrobene 7,5 mg/ml,

  roztok k perorálnímu podání a inhalaci; Ambrobene 30 mg, tablety; Ambrobene 75 mg, tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním jsou přípravky k vnitřnímu užití

  s účinnou látkou ambroxoli hydrochloridum. O správném použití se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.

  AB_inz_Maximum_A4_001.indd 1 24.01.17 12:12

• Strana 32

  32 www.drmax.cz

  |

  HISTORIE

  |

  Jehlou DO OKA

  Historie očního lékařství je překvapivě velmi stará – sahá až do dob starého Babylonu, tedy

  dodoby dva tisíce let př. n. l. Podle dochovaných záznamů se už tehdy operoval šedý zákal!

  Ale ty metody, jakými se operoval, ty by dnes asi nikdo dobrovolně nepodstoupil...

  Text: David Laňka, foto: archiv Dr.Max

  J

  en tehdy ještě nikdo nevěděl, že jde ozákal

  čočky. Lidé zkrátka měli něco šedivého

  vzornici, co omezovalo vidění, atak do toho

  prostě píchli jehlou! Operovaný byl sice

  dalekozraký, ale obrysově viděl. Tato metoda měla

  ale úskalí. Operovanému mohla přivodit kompli-

  kace, jejichž následkem oslepl. V důsledku toho

  mj.oslepli například J. S. Bach nebo G.F.Händel,

  které operoval jistý Angličan jménem John Taylor.

  Ten, vědom si toho, co může po jeho zákrocích

  nastat, vždy operovaným převázal oči šátkem

  aporučil jim mít šátek na očích několik dní. Akdyž

  operovaný zjistil, že nevidí, byl Taylor už dávno

  pryč. Takhle spravedlnosti utíkal dlouhé roky.

  S novou metodou přišel v polovině 18. století

  Francouz Jacques Daviel, který jako první zakale-

  nou čočku z oka vyndal. Stálo to sice větší úsilí při

  operaci, delší přípravu, ale operovaným pak hrozi-

  lo nižší riziko oslepnutí. V dalších letech už se pak

  tato metoda jen „vybrušovala“. V 50.letech dva-

  cátého století se místo pinzety používala kovová

  sonda zmrazená dusíkem, na kterou se čočka

  „přilepila“, pak se začala vyndávat pod mikrosko-

  pem, pročež se daly používat jemnější nástroje

  išicí materiál, a pak se začaly do očí vkládat umělé

  čočky. S tím poprvé přišel už v roce 1948 Angličan

  Herold Ridley, který použil plexisklo, o němž se

  zdob války vědělo, že ho tělo dobře přijímá. Vdal-

  ších letech se pak pro výrobu umělých čoček pou-

  žívala celá řada materiálů. Dnes se šedý zákal vět-

  šinou operuje tak, že k rozmělnění čočky dojde

  ultrazvukem, čočka se pak vyjme malým řezem

  atím se do oka vloží čočka umělá, která je z měk-

  čího materiálu, takže se dá přeložit.

  Další operovanou částí oka bývá rohovka.

  Historie jejích operací už nejsou tak staré. První

  pokusy o to byly na konci 19. století, ale prv-

  ní skutečně úspěšnou keratoplastiku provedl

  primář olomouckého očního oddělení Eduard

  Zirm v roce 1905. Operoval tehdy člověka,

  který měl rohovky zkalené poté, co mu do očí

  stříklo nehašené vápno. Pro transplantaci pou-

  žil slepé oko malého chlapce, kdy z rohovky

  udělal terč, který přenesl do oka svého pacien-

  ta. Zákrok se podařil a dotyčný viděl do konce

  svého života. Podobné zákroky se pak začaly

  dělat v Evropě iAmerice, ale bylo tu jedno ale –

  vždy se muselo čekat na nějakého dárce! Proto

  se ruský oftalmolog Vladimír Petrovič Filatov

  pokusil použít rohovky získané od zemřelých

  osob. Bylo však nezbytné, aby byly získané

  nejdéle do 24 hodin od úmrtí zemřelých.

  Do 19. století spadá i historie operací oční-

  ho pozadí. Zadní část oka, ve které se nachází

  zrakový nerv a sítnice, kde se zachycuje obraz

  vnějšího světa a zrakovým nervem se dostane

  do mozku, kde se „obraz složí“, byla místem,

  okterém neměl v dávnověku nikdo ponětí. Také

  proto ani nebyl přístroj, kterým by bylo možno

  do této části nahlédnout. A tak prvním, kdo

  přišel s teorií, jak to učinit, byl až Jan E. Purkyně

  ve dvacátých letech 19. století. Až v roce 1851

  však německý fyziolog Hermann von Helmholtz

  vyvinul zrcátko, kterým bylo možné zrakový

  nerv a sítnici vidět. Díky tomu se přišlo na to, že

  se sítnice může odchlípnout, což je velmi závaž-

  ný stav. Jako způsob léčby odchlípnuté sítnice

  se používala tzv. laserová koagulace, kdy se

  vyvolal na sítnici sterilní zánět, sítnice se přiloži-

  la ave většině případů se přichytila.

  A přestože první odborná literatura zaměřená

  na lidské oko spadá do 5. století, kdy v Indii

  jistý lékař Sushruta popsal 72 onemocnění

  oka a některé metody léčby, právě na konci

  19. a na začátku 20. století, díky přístrojům,

  kterými bylo možné nahlédnout „hlouběji“ do

  oka, začalo docházet k revolučnímu rozvoji

  očního lékařství. ■

  Prof. Jan Evangelista

  Purkyně – jsou po

  něm pojmenovány tzv.

  Purkyňovy obrázky.

  Prof. Josef Janků – objevil

  onemocnění, tzv. oční

  toxoplazmózu.

  Prof. Jan Vanýsek – jako

  první v ČR implantoval

  umělou čočku do oka po

  operaci šedého zákalu.

  ČESKÁ STOPA

  VHISTORII

  OFTALMOLOGIE

  Už jen pohled na dobové

  ilustrace, které znázorňovaly

  oční operace, budí doslova

  děs a hrůzu 

  První skutečně

  úspěšná operace rohovky

  proběhla v roce 1905

  na olomouckém

  očním oddělení.

• Strana 33

  Doplněk stravy

  kapky 25 ml

  OBJEVTE

  ZÁZRAČNOU SÍLU

  GRAPEFRUITU

  ● Ochraňte se

  před nachlazením

  ● Zbavte se

  trávicích obtíží

  ● Posilujte svou

  obranyschopnost

  ● Chraňte své tělo

  proti nepříznivým

  mikroorganismům

  Citrovital kapky:

  www.herb-pharma.com

  ⊲

  V

  Ý

  T

  A

  Ž

  E

  K

  Z

  G

  R

  A

  P

  E

  F

  R

  U

  I

  T

  O

  V

  Ý

  C

  H

  J

  A

  D

  É

  R

  E

  K

  100

  %

  citrovital 105x148.qxp_Sestava 1 3.2.2017 15:55 Stránka 1

  Inzerce

• Strana 34

  Inzerce ▼

  34 www.drmax.cz

  |

  ZVÍŘE

  |

  N

  akonec jméno axolotl je aztéc-

  kého původu, znamená „vodní

  monstrum“ a podle legendy

  jde o převtěleného aztécké-

  ho boha Xolotla, který byl považován

  za boha dvojčat a tělesně postižených.

  Podle báje Xolotl zabil několik bohů a ve

  vyhnanství se proměnil právě na axolot-

  la. Takže pokud se rozhodnete si tohohle

  dráčka pořídit, až budete mít pocit, že na

  vás kouká lidskýma očima, dívá se na vás

  Xolotl.

  Přísně biologicky vzato je axolotl mlok.

  Ovšem „nevyvinutý“ mlok, protože po

  celý svůj život zůstává v tzv. larválním

  stavu ajako jediný živočišný druh na svě-

  tě se jako larva i rozmnožuje.

  Axolotl dorůstá nejčastěji délky

  25–30 centimetrů, a je třeba při jeho

  pořízení (dá se koupit ve větších akvaris-

  tikách) počítat s nákupem většího akvá-

  ria. Další jeho zvláštností je, že i když jde

  o ryze vodního tvora, nosní otvory mu

  slouží pro dýchání na souši a díky tomu

  dokáže bez vody přežít až dvě hodiny.

  Přestože má nohy, prakticky je nepo-

  užívá. K pohybu používá výhradně ocas

  anohy mu slouží jen ke stabilizování těla

  při plutí.

  Za zmínku rozhodně stojí i „ještěrčí“

  schopnost regenerace. Pokud totiž axo-

  lotl náhodou přijde o kus těla (ať už jde

  onohu, nebo žábry), brzy mu vše doroste

  do původní velikosti.

  Pokud se rozhodnete axolotla chovat,

  je nezbytné mu kromě dostatečného

  prostoru (nejmenší akvárium na jedno-

  ho „dráčka“ by mělo být padesátilitrové!)

  zajistit také stálou teplotu kolem 15stup-

  ňů Celsia (axolotl je totiž ve vyšších tep-

  lotách náchylný na infekce) a několik

  schovávaček, protože axolotl se velmi

  rád ukrývá.

  Krmit dospělého axolotla by se mělo

  jednou až dvakrát týdně, a to nejlépe

  žížalami, slimáky, červy nebo malými

  rybkami, případně libovým filé. Pokud

  se oněj budete dobře starat, můžete se

  zněj těšit na vodního tvora opravdu dlou-

  ho, protože axolotl se dožívá až neuvě-

  řitelných patnácti let. ■

  DRAK v akvárku

  Tahle „potvůrka“ zcela popírá, že vodní tvor nemůže být roztomilý. Při pohledu na axolotla

  mexického se totiž musíte smát. Je jako drak znějaké fantasy. Jako pohádková bytost, která by

  mohla vyprávět o tom, jak to chodí v jiných světech.

  Text: David Laňka, foto: archiv redakce

• Strana 35

• Strana 36

  Inzerce ▼

  36 www.drmax.cz

  |

  ADVERTORIAL

  |

  Bolesti páteře jsou velmi častým problémem

  lidí v dnešní době. Je to naše daň za moderní

  životní styl. Nebo to můžeme brát i jako

  trest za to, jak se chováme ke své páteři.

  Sedavý způsob života, ježdění autem, málo

  pohybových aktivit, plavání, nesprávné držení

  těla či nesprávné pohybové vzorce při práci –

  to jsou ty nejčastější příčiny bolesti zad.

  B

  olesti zad se vyskytují u 60–80 % dospělých lidí. Někdy

  jde o jednorázovou záležitost, která za pár dní přejde.

  Většinou však lidi trápí recidivující, tedy opakované

  období bolesti zad. No a nejhůře jsou na tom lidé, kte-

  ří trpí stálou, tedy chronickou bolestí zad. Jen asi 15 % paci-

  entů sbolestmi zad má zjištěnou vážnou příčinu bolesti, jako

  je vyklenutí meziobratlové ploténky (kýla intervertebrálního

  disku), zúžení páteřního kanálu (spinální stenóza) či jiné one-

  mocnění. Až 85%pacientů s bolestmi zad má však tzv. nespe-

  cifickou bolest zad, která je podmíněna akutním či chronickým

  přetížením páteře na svalově-vazivové nebo kloubní úrovni.

  BOLEST NETŘEBA PODCEŇOVAT

  Co uděláme, když už se něco takového stane? Jako první sáh-

  neme po nějakých tabletách proti bolesti a netrpělivě čekáme,

  kdy to přejde. Někdy však tablety nezaberou a musíme navštívit

  lékaře. Pokud se bolesti zad šíří do nohy nebo ruky, není třeba

  zaujmout tuto vyčkávací taktiku, ale urychleně jít k lékaři, neboť

  v tomto případě jde pravděpodobně o vyklenutí meziobratlové

  ploténky s tlakem na nervový kořen. Lékař při vyšetření zjistí,

  zda jde jen o běžnou, nespecifickou bolest zad, nebo plotýn-

  kovou nemoc. V každém případě předepíše účinnou léčbu

  v injekční, infuzní nebo v tabletové formě. Při podezření na

  poškození meziobratlové ploténky doplní potřebné vyšetření,

  jako je RTG, CT (počítačová tomografie) nebo MR (magnetická

  rezonance) páteře.

  Předepsané léky na bolest (analgetika a nesteroidní antio-

  gistika) jsou účinné, ale mají mnoho nežádoucích účinků, a to

  zejména při delším užívání. Jde zejména o příznaky ze strany trá-

  vicího systému, jako je pocit na zvracení, bolesti břicha, nechu-

  tenství a v nejhorším případě vznik žaludečních vředů.

  JAK SI MŮŽEME POMOCI SAMI?

  Na skutečné Pilatesovo cvičení při silných bolestech páteře

  není vhodné období. Je třeba upřednostnit klidový režim, čili

  páteř zbytečně nezatěžovat prací ani cvičením. Další zásadou

  je vyhýbat se průvanu a chladu a preferovat suché teplo –

  teplé a vzdušné oblečení na oblast zad. Nedoporučují se ani

  vodní procedury, jako např. dlouhodobá koupel v horké vodě.

  Kromě těchto režimových opatření nám může pomoci „Pilates

  v tabletách“ – jde o kombinaci vitaminu B

  1

  , B

  6

  a B

  12

  ve vyso-

  kých léčivých dávkách v přípravku Milgamma® N. Tyto vitamí-

  ny mají analgetický účinek – čili zmírňují bolest. Velmi vhodné

  jsou ivkombinaci se silnějšími léky proti bolesti (již zmíněné

  analgetika a nesteroidní antiogistika). Užívání přípravku

  Milgamma® N zesiluje jejich analgetický účinek, zkracuje čas

  potřebný na užívání analgetik, umožňuje použít nižší dávky anal-

  getik, a tak zmírňuje i riziko jejich závažných nežádoucích účinků.

  Vitaminy skupiny B napomáhají regeneraci periferního nervového

  systému. Když vyklenutá plotýnka tlačí na nervový kořen, dochází

  kporuše jeho výživy, a zde mohou příznivě zasáhnout právě vita-

  míny B, které podporují regeneraci přitisknutého nervu.

  BOLEST MŮŽE USTOUPIT, PROBLÉM ZŮSTÁVÁ

  Když se bolesti zad zbavíme, je čas zamyslet se, proč k ní došlo

  ajak jí předejít. Nejdůležitější je prevence. Každodenní ranní roz-

  cvička na uvolnění svalů výrazně snižuje možnost, že nás během

  dne „sekne v kříži“. Plavání alespoň 2–3× týdně dokonale uvolní

  dlouhodobě přetěžované svalové partie, a naopak posílí svalstvo,

  které během dne zatěžujeme minimálně. Méně sezení v autě

  avíce pohybu. Pokud máme sedavé povolání, je dobré promyslet

  si, jak správně sedět – důležitý je typ židle a výška pracovního sto-

  lu. A nakonec nezapomínejme ani na kvalitní matraci. ■

  ... problém

  dnešní doby

  BOLEST

  ZAD...

  Foto: Fotolia

• Strana 37

  BOLEST ZAD

  SE DÁ LÉČIT,

  NEJEN POTLAČOVATNEJEN POTLAČOVAT

  Wörwag Pharma GmbH & Co. KG

  Bucharova 2657/12, 158 00 Praha 5

  Email: info@woerwagpharma.cz

  www.milgamma.cz

  www.bezbolestizad.cz

  Při opakujících se bolestech zad je milgamma

  ®

  N cps

  (obsahuje vitamíny B

  1

  , B

  6

  a B

  12

  ) doporučována

  do kombinace s léky proti zánětu a bolesti.

  Milgamma

  ®

  N cps je dostupná v lékárně i bez

  lékařského předpisu. Před použitím léku se poraďte

  se svým lékařem nebo lékárníkem a pozorně si přečtěte

  písemnou informaci pro uživatele dostupnou na adrese

  www.sukl.cz, prosím!

  Lék na chronické bolesti zad

  MILINZ0217

  Milgamma inz CZ 02_2017 A4 vs1.indd 1 27.2.17 16:11

• Strana 38

  38 www.drmax.cz

  |

  KŘÍŽOVKA

  |

  Doplňte citát: „Ti dobří lépe spí a ti zlí se...“

  (Woody Allen)

  Inzerce ▼

• Strana 39

  IBSA Institut Biochimique SA

  Lugano, Švýcarsko

  • K léčbě artrózy, zejména kolene, kyčle

  a kloubů prstů ruky

  • Obvykle se užívá

  2xročně, vždy

  po dobu 3měsíců

  Pro pohyb bez bolesti

  Chondroitini natrii sulfas

  Condrosulf

  ®

  400

  TVRDÉ TOBOLKY

  Registrovaný léčivý přípravek

  k perorálnímu podání.

  Přečtěte si pozorně příbalovou

  informaci dříve, než začnete

  přípravek užívat.

  Výhradní zastoupení,

  dovoz a distribuce:

  , spol. s r. o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  e-mail: ibi@ibi.cz, www.ibi.cz

  www.ibi.cz

  á

  ů

  Condrosulf 400 2017 210x297.indd 1Condrosulf 400 2017 210x297.indd 1 07.02.17 16:0107.02.17 16:01

• Strana 40

  40 www.drmax.cz

  Foto: Fotolia a archiv autorky

  B

  yl to malý výrůstek na přední

  straně levého ramene. Zprvu si

  Jaroslav Pašut myslel, že je to

  zánět, protože ho to bolestivě

  tlačilo. Vždycky to ale jen kus povyrostlo

  apak tlačit přestalo. Když byl výrůstek asi

  jako malé rajče, začal si ho Pašut zatlačo-

  vat polévkovou lžící. Naděje, že je to jen

  zduřelá uzlina, se však po týdnu rozply-

  nula – výrůstek byl už velký jako třetina

  bagety, kterou si Pašut každý den kupo-

  val ve večerce. Přesto se k doktorovi bál

  jít. Představa, že v ordinaci zřetelně zazní

  slovo nádor, ho natolik děsila, že raději

  setrvával v mlhavém oblaku naděje.

  Po dalším týdnu už neoblékl sako ani

  kabát. Začal nosit svetr a vydutou bouli

  maskoval na ulici šálou a aktovkou sširo-

  kým řemenem. Kolikrát se rozhodl, že si

  konečně zajde pro ortel na

  polikliniku! Kolikrát to odlo-

  žil na druhý den avečer se

  na to šel posilnit do hospo-

  dy! Výrůstek přestával tla-

  čit a tiše rostl dál, na povrchu

  měkký, oblý, uvnitř tvrdý, pevný.

  Jako by do Pašutova těla vždycky

  patřil. Pašut si ho znechuceně pro-

  hlížel v zrcadle doma i v umývárně

  v práci. Opatrně jej ohmatával a dával

  pozor, aby ho při tom nikdo nepřekva-

  pil, to se však málem stalo a Pašut, jak se

  rychle snažil obléknout si svetr, zakopl,

  na kachličkách mu ujely nohy a praštil

  se hlavou o umyvadlo. Jana Klíšková,

  „obchodní inspicientka“, nebo tak nějak

  její nejasnou práci u počítače označili,

  hned začala nabízet Pašutovi pomoc, už

  vytahovala dezinfekci, mávala hojivým

  gelem – zatracená ženská! Přes Pašutovo

  odmítání ale vytrvale naléhala: „Musíte

  se nechat ošetřit, nesmíte odmlouvat.“ –

  sakryš, to ten svetr z Pašuta hodlá servat?

  A co hůř, její povyk vzbudil pozornost,

  naříkavé „nesmíte podcenit“ se rozléhalo

  chodbami a z kanceláří začaly vystrkovat

  hlavy kancelářské krysy s očima rozzáře-

  nýma nadějí, že snad dojde k nějakému

  oživení dalšího mdlého dne.

  Pašut si otře zpocený obličej a na hřbe-

  tě ruky se mu zaleskne krev, Klíšková si

  už vede svoji oběť do kuchyňky k lékár-

  ně: jak se z tohohle vymluvit? Snad se

  spokojí s ošetřením šrámu na hlavě a dá

  pokoj. Pašut si tiskne kolem boků svetr,

  ve kterém mu je už druhý týden v kan-

  celáři horko. Klíšková vítězně piští a počí-

  nající pleš mu smáčí hypermanganem,

  čímž mu ránu ještě zvýrazní. Přichází

  ředitel, krysy vyběhly z kanceláří, vděč-

  né za záminku přestat pracovat, hned

  se vaří kafíčko, Pašut dostává domá-

  cí perníček, jako by se vrátil hladový

  araněný z války, a všichni se jeden přes

  druhého dohadují, pokřikují, usmíva-

  jí se na něj a Pašut se nebrání, protože

  jeho rozbitá hlava odvádí pozornost od

  krizového místa. Situace slibuje jedno-

  denní pracovní neschopnost, na které se

  hbitě zkouší přiživit další: já ho odvezu

  autem! Odvoz ani nečekal a těší se, že si

  doma lehne na kanape a přečte zprávy.

  Probíhá bitva o drobky z neschopenky,

  Jirka Kramer má prý víc místa v autě, ale

  Klíšková se nehodlá trumfu vzdát: „Já to

  zvládnu,“ vykřikuje, čímž míní: „Já si ho

  našla první!“

  Dobojováno, všichni se rozcházejí,

  Klíšková nacpe Pašuta do auta a vítěz-

  ně vycení hranaté zuby. Nastartuje.

  Pusa se jí rozjede, Pašut se smiřuje s tím,

  že to bude jízda říší esoteriky, už drn-

  čí řeči o správných energiích a čištění

  organismu jakýmsi zázračným olejem.

  Auto odbočí doprava kolem dlouhé

  tovární zdi a téma se překulí od vibra-

  cí kreceptům a dětem. Pašut koutkem

  oka pozoruje její bledou tvář

  avlasy, ta mdlost mu připome-

  ne práci v kanceláři. Taky asi

  bývala hezká jako kdysi jeho

  Katka. Pašut si vybavuje zvonivý

  smích, růžové tváře, dívčí oči, které

  ho pasovaly do role ochránce. Ach,

  léta pokřivující ten obraz... Čas utí-

  ká a život se s námi řítí neznámo kam.

  O víkendech sportovat, grilovačka na

  chalupě, práce, kino, roky pořád doko-

  la, ratata v rytmu hrkajícího motoru, až

  Katka seschla do podoby své matky.

  Měl si svou budoucí tchyni pořádně

  prohlédnout, vždyť stačilo patnáct let,

  aby dcera doputovala do stejné odléva-

  cí formy. Ach, proč u žen nejde pootočit

  čas zkušebně dopředu?

  „Vypadáte tak bezmocně s tou ránou.

  Můžu vám říkat Jardíku? Já jsem Jana.“

  „Jistě.“

  Klíšková cení hranaté zuby.

  Přesto to byla Katka, kdo našel odvahu

  odbočit ze směru jízdy. Loni, bylo mu tři-

  cet sedm let, mu řekla, že se chce rozejít.

  Po prvním šoku zjistil, že se mu ulevilo.

  „Tak, a jsme tu!“

  Proč se nerozhodl odejít sám?

  Klíšková mu otevírá dveře auta.

  Byl pohodlný? Ale vždyť to nebylo

  snadné! Ona držela v hrsti jeho vzpo-

  |

  POVÍDKA

  |

  PAHÝL

  Markéta Baňková

• Strana 41

  mínky a společnou minulost. Jí vše svěřo-

  val, ona oněm všechno věděla, s ní všechno

  prožíval iv době, kdy už se jejich cesty měly

  rozdělit. Jen sny si nechával pro sebe, sny, ve

  kterých snil odobrodružství, o bitvách v dale-

  kých zemích, o stínech dračích žen, které ho

  provázely, zatímco balancoval na houpajícím

  se mostě, který se ztrácel v nekonečné mlze

  neznáma. Po zazvonění budíku se svět zase

  scvrkl do kuchyní páchnoucí domácnosti, z níž

  si dávno přál utéct, ale zůstával uvnitř připou-

  tán silou zvyku.

  „Šupky dupky ven!“ koketně se směje

  Klíšková.

  Pašut si rozepne pás, vystoupí z auta

  anechápavě se rozhlíží.

  „Kde to jsme?“

  „Jak kde?“

  Klíšková rozhodí rukama.

  „U polikliniky!“

  „Proč… proč polikl…“

  „Kam jste myslel, Jardíku, že jedeme? Viděl

  jste se v zrcadle? Můžete mít otřes mozku!

  Musíte k doktorovi!“

  „K dokt…? Nikdy!“ vykřikl nahlas, až se

  kolemjdoucí začali otáčet.

  Klíškové tvář se přiblížila a starostlivě našpu-

  lila rty. Lekl se, že se ho chystá políbit.

  „Nikdy!“

  „Mám nakázáno… od pana ředitele… musí-

  te být v bezpečí… “

  Bojoval jako drak. Vyvlékl si jednu ruku

  zrukávu, ale Klíšková jej za něj tahala a vyčí-

  tavě pištěla, až se kolem začali shlukovat lidé.

  „Chci vám pomoc, Jardíku!“

  Proklatá Klíšková, vždy kolem sebe dovede

  udělat humbuk! Podařilo se mu se vyškub-

  nout a už byl skoro venku, když po něm hrábla

  achytila se přímo citlivého výrůstku, který od

  rána ještě víc vyrostl, má ho teď od ramene

  minimálně k lokti. Zasténal.

  „S dovolením,“ uslyšel hluboký hlas a spatřil

  se davem prodírat kohosi v bílém plášti.

  Srdce se mu rozbušilo, chvíli popadal

  dech.

  Doktor! Hlava se mu zatočila a země se pod

  ním zhoupla. Chce utéct, ale právě teď se mu

  nedaří dýchat.

  „Rychle, chytněte ho!“

  Na nebi plují mraky.

  Nebe je bílé, kolem ptáci hlasitě zpívají v pra-

  videlných intervalech. Co je to? Slavík takhle

  monotónně nepípá.

  Pašut pomalu otáčí hlavu. Na jeho nahém

  těle se svíjejí hadi. Jejich ocasy se proplétají

  asbíhají k horizontu, na kterém utíkají v pravi-

  delných intervalech kopce a údolí. Ptáci horna-

  té krajiny utichli.

  „Odpojte monitor.“

  Rozeznává, že leží v posteli. Hadí hlavy při-

  sáté na hrudi odstraňuje zamračená sestra.

  Odhodí hadice na postel a otře mu hrudník

  papírovým ubrouskem.

  „EKG v normálu.“

  „Trochu jste nám omdlel, pane...“

  „Pašut.“

  Pašut se posadí. Je nahý. Výrůstek teď připo-

  míná zaoblený pahýl stromu. Dorostl až skoro

  k předloktí ruky a na jeho konci se začaly obje-

  vovat další výrůstky.

  Pašut mlčí.

  „Jak se cítíte, pane Pašute?“ ptá se doktor

  klidně. Sedl si na postel k Pašutovi, pohlédne

  na pahýl a pokývá hlavou.

  „Jak asi, s tímhlenctím,“ hlesne Pašut.

  „Proč jste s tím nepřišel dřív?“

  „Pane doktore, umřu?“

  „To všichni!“

  „Já to tušil. Nebojím se umřít.“

  „Dejte pokoj. Hlavně se nebojte žít!“ zasmál

  se doktor. Zahleděl se z okna.

  „Udělali jsme rentgen ale… aha, už sem jde!

  Počkejme, co řekne specialista.“

  Vstoupila lékařka s pronikavýma očima.

  Oba prohmatávali pahýl a radili se v nesro-

  zumitelných termínech. Zahleděl se na profil

  lékařky. Ostré, ošlehané rysy ženy, která před

  sebou vidí cestu, která je ostatním skryta.

  Sebevědomý parfém i chování. Jisté pohyby

  i chůze. Těchhle dračích žen se vždy bál, byť

  ho zároveň trochu přitahovaly. Femme fatale.

  Opak jeho Kačenky.

  Sedla si k němu na postel.

  „Dovedete s tím hýbat?“

  Trochu dovede, i když to zjišťuje až teď.

  Doktorka se ho jemně dotýká a prsty s nalako-

  vanými nehty přejíždí po výrůstcích na konci

  pahýlu. Čas těmto ženám nadržuje. Prodírají se

  skrz ostny dobrodružství a nevadí jim, že jim

  na tělech podobných lasičkám přibývají šrámy.

  Hloubavě se mu zahleděla do očí. Přes vějíře

  vrásek byla její tvář krásná.

  „I tímhle?“

  Taky. Ovládat pahýl mu jde, i když ten občas

  sebou škubá sám od sebe, jako by se Pašutovi

  vymkl z kontroly.

  Doktorka se otočila a začala se přehrabovat

  v šuplíku s nástroji.

  „Zkusíme odebrat vzorek.“

  Jistě má nabitý diář. Jistě má rodinu, děti,

  jistě zajímavou kariéru. Jistě už ráno ve sprše

  přemýšlí nad každým podobným zoufalým pří-

  Spisovatelka a výtvarnice,

  absolventka pražské

  AVU formou beletrie

  přibližuje přírodní

  zákony. Kvantová

  mechanika, genetika,

  neurověda nebo hypnóza

  je představena ve

  všednodenních kulisách

  mezilidských vztahů,

  kterým nechybí černý

  humor a smysl pro

  absurditu. Její kniha

  Straka v říši entropie

  (oceněna Magnesia Litera),

  popularizující fyziku

  formou bajek se stala

  bestsellerem. Nejnovější

  Maličkost (cena Česká

  kniha 2016) je nostalgická

  novela zprostředí biologie

  a pátrá pogenetických

  prapříčinách našeho

  chování, motivech

  příbuzenských vztahů a po

  tom, čím vlastně jsme.

  MARKÉTA

  BAŇKOVÁ

  www.drmax.cz 41

• Strana 42

  Inzerce ▼

  INZERCE_Maximum_Flixonase_A5_CZ_01.indd 1INZERCE_Maximum_Flixonase_A5_CZ_01.indd 1 28.2.2017 9:36:0328.2.2017 9:36:03

  padem. Zatímco kapky vody stékají dolů

  po kulatém rameni do údolí zad a větví

  se do pramenů na vyvýšenině oblého

  zadku, který je teď, obepnut bílým pláš-

  těm, vzdálen asi dvacet centimetrů…

  Pahýl se náhle sám od sebe vymrštil

  adotkl se bílé obliny.

  Pašut ho vyděšeně strhl zpět. Když se

  doktorka otočila, bylo to, jako by měl

  ruce tři, ty dvě držely třetí, která se jim už

  beztak dost podobala.

  „Ano, takhle si to podržte, děkuji.“

  „Aaa... už víte, co to je, paní doktorko?“

  „Počkáme na výsledky odběru. Někdy

  může být nemoc psychosomatická.

  Zkuste víc naslouchat svému tělu.“

  Přišel do bytu, pustil si rádio a před

  zrcadlem svlékl svetr. Pahýl byl dlouhý

  jako jeho ruce a malé výrůstky na jeho

  konci dorostly do tvaru prstů. Sedl si ke

  stolu a zkusil jíst, přitom se mu všechny

  tři končetiny pletly. Strčil do třetí ruky

  vidličku a trochu nekoordinovaně jedl

  příborem i lžící zároveň.

  Pak odstrčil talíř a seděl.

  Venku se setmělo.

  Pahýl se pohnul sám od sebe, aniž

  by ho Pašut ovládal. Chvíli si netroufal

  pohnout čímkoli dalším. Výrůstky na kon-

  ci se trochu pohybovaly, jako kratší prsty

  nebo tykadla, která slepě ohmatávají

  díru do světa. Pašut pravou rukou opatr-

  ně přisunul na stole ležící notebook.

  Výrůstky na pahýle se začaly neohra-

  baně plazit po klávesách.

  Na obrazovce vyskakují písmena.

  „PPPPU SSS T____________ ME.“

  „Jak tě mám pustit? Kdo jsi?“ zašeptá

  Pašut.

  „J88 JSEM TY::::“

  Zazvoní telefon.

  Pašut jej popadne oběma ruka-

  ma, zatímco tu třetí nechává ležet na

  klávesnici.

  „Dobrý večer, paní Klíšková.“

  Pahýl se zalekl a leží bez hnutí.

  „Ano, zapomněl jsem, tedy Jano. Mám

  se dobře, děkuji. Snad to nic není. Zítra si

  mám zavolat pro nějaké výsledky.“

  Pahýl se znovu pohne.

  „Nevím jak dlouho, paní Kl…, tedy,

  Jano.“

  „SVVOBODUU.“

  „Svobodu! Totiž pardon, paní

  Klíšková… Jano… chtěl jsem říct, že… už

  do práce nepřijdu. Rozhodl jsem se dát

  výpověď.“

  Prsty pahýlu se na klávesnici zastavily.

  „Ne, nevím, co budu dělat.“

  Prsty se znovu rozběhly po klávesnici.

  „SBALLLLIT SE.“

  „Děkuju… asi odjedu, někam daleko.

  Třeba do Mexika. Nebezpečné? Snad…

  mně nevadí jet někam, kde je život

  nebezpečný, třeba ho pak začnu inten-

  zivněji cítit… ani to nemusí být tak dale-

  ko, ale chci někam, kde bude všechno

  jiné… ano, ale to nevadí… a práce… už

  nechci do kanclu… ano, třeba i nebez-

  pečné ženy, když myslíte, Jano, to jste

  milá, že se tak staráte… ne, nepotřebu-

  ju pomocnou ruku… tu máme každý

  přece na konci vlastního ramene… na

  shledanou.“

  Položil telefon na stůl.

  „Kolik na to všechno ještě máme

  času?“

  „DALŠÍCH 37 LET.” ■

  |

  POVÍDKA

  |

  Inzerce

• Strana 43

  t

  ě

  h

  o

  t

  n

  é

  a

  k

  o

  j

  í

  c

  í

  ž

  e

  n

  y

  k

  o

  j

  e

  n

  c

  i

  a

  d

  ě

  t

  i

  s

  t

  a

  r

  š

  í

  l

  i

  d

  é

  INZERCE_Maximum_Flixonase_A5_CZ_01.indd 1INZERCE_Maximum_Flixonase_A5_CZ_01.indd 1 28.2.2017 9:36:0328.2.2017 9:36:03

• Strana 44

  |

  ROZHOVOR

  |

  Můžete za sebou mít stovky rozhovorů, ale ve chvíli, kdy se ocitnete tváří

  v tvář skutečné hvězdě, cítíte se jako elév. Přitom pokud Judi Dench

  nemá něco zapotřebí, pak cokoliv si na komkoliv dokazovat. Jeto dáma

  s velkým D, šarmantní, vzdělaná, se smyslem pro humor.

  Posledních pár let sbíráte spoustu cen.

  Vnímáte je ještě jako něco… výjimečného?

  Sir John Gielgud mi jednou řekl: „Když dosta-

  neš cenu, tak se z ní ten den raduj, pořádně to

  oslav. Ale druhý den už na ni zapomeň apokra-

  čuj v práci, kterou jsi dělala předtím, zdokona-

  luj se.“ Mám jeho slova neustále na paměti.

  Člověk nikdy nesmí dopustit, aby mu sláva

  vlezla do hlavy, a já doufám, že se mi to daří.

  Ačkoliv jste sehrála celou řadu postav, nade

  všemi v popularitě ční postava šéfky taj-

  né služby MI6 – elegantní M. Byla jste v ní

  dokonalá. Hrála jste ji ráda?

  Opravdu jsem jako M dobrá? Tak to moc děku-

  ju za pochvalu. Když jsem dostala nabídku hrát

  ji poprvé, velmi mě to potěšilo. Mám bondov-

  ky ráda, navíc jsem jediná, kdo dokáže a může

  srovnat Bonda do latě (smích). Spousta lidí si

  • Nar. 9. prosince 1934

  • Ve filmu se prosadila až

  díky historickému dramatu

  Paní Brownová (1997)

  • Byla 7× nominována

  na Oscara (získala

  jej za Zamilovaného

  Shakespeara), 11× na Zlatý

  Globus (získala dva za

  film Paní Brownová aza

  drama e Last of

  the Blonde Bombshells),

  27× na Cenu BAFTA

  JUDI DENCH

  44 www.drmax.cz

  Judi Dench

  „SHAKESPEARE

  MI VYDĚLÁVÁ

  NA SLOŽENKY“

  Judi Dench

  „SHAKESPEARE

  MI VYDĚLÁVÁ

  NA SLOŽENKY“

• Strana 45

  myslí, že předobrazem M je skutečná

  šéfka MI6, ale není to tak, tvůrci ji jako

  ženu napsali ještě v době, kdy MI6 vedl

  muž. Nebyla to role velká a občas jsem

  musela pronášet věty, kterým jsem ani

  zbla nerozuměla, ale už jen proto, že mi

  u vnuka ajeho kamarádů, kterým je fuk,

  jestli a jak hraju Shakespeara, zjednávala

  respekt, hrála jsem ji do roztrhání těla.

  Nechtěl po vás vnuk vědět, o čem nové

  bondovky budou?

  Samozřejmě, ale kdybych něco řekla, tak

  by mě okamžitě přišel někdo sejmout.

  Podepsala jsem smlouvu, že nesmím nic

  prozradit, a když vám řeknu, že mi scénář

  přinesl až domů chlapík celý v černém

  sčernými brýlemi a s pistolí pod paží, tak

  pochopíte, že utajení se v případě Bonda

  bere skutečně velmi vážně.

  Před časem jste se v úplně miniatur-

  ní roli objevila ve čtvrtých Pirátech

  z Karibiku. Proč herečka vašeho for-

  mátu vezme takovou – s prominutím –

  čurdu?

  Piráty jsem vzala proto, že jsem velká

  fanynka Johnnyho Deppa a že je točil

  Rob Marshall, se kterým jsem předtím

  dělala muzikál Nine a pracovalo se mi

  sním moc dobře. Ano, je to úplně malá

  role a původně jsem v těch svých dvou

  minutách neměla říct ani slovo, ale nako-

  nec jsem si jich pár prosadila. A úplně mě

  dostalo, když mi pár týdnů po skončení

  natáčení přišla poštou náušnice, kterou

  mi Johnny v tom filmu vezme, abych si ji

  nechala jako památku na natáčení. Tyhle

  okamžiky jakési sounáležitosti mám na

  filmu moc ráda.

  Většinu své herecké kariéry jste se

  věnovala divadlu a ve filmu se prosa-

  zujete až posledních patnáct let. Přišlo

  to tak samo, nebo to byl plánovaný

  krok?

  Divadlo je mou velikou vášní. A přitom

  mi v mých začátcích tak nějak zbylo.

  Jeden filmový režisér mi totiž na jednom

  konkurzu řekl, že mám příšerný obličej,

  že na kameru nebudu dobře vypadat.

  Tehdy jsem si řekla: Tak nic, no, tak teda

  budu dělat jen divadlo, a tomu jsem se

  pak skutečně výhradně věnovala. Až do

  filmu Paní Brownová. Ten původně vzni-

  kal pro televizi, ale producent Harvey

  Weinstein se do něj tak zamiloval, že jej

  prosadil k promítání do kin, a tím vlastně

  odstartoval mou filmovou kariéru.

  A přestože jsem se do té doby v něko-

  lika filmech objevila, musela jsem se

  za pochodu učit pravidlům filmového

  herectví. Velmi mi v tom pomohl Kevin

  Spacey, když jsme natáčeli Ostrovní zprá-

  vy. Byli jsme několik týdnů na opuště-

  ném ostrově a měli jsme spoustu času

  na povídání. A těch několik týdnů s ním,

  který je hotový herecký pánbůh, mi dalo

  víc než roky na škole. Já jsem byla z jeviš-

  tě zvyklá dělat větší gesta, aby to bylo

  vidět i vposlední řadě na balkóně, ale pro

  kameru, která vás zabírá zblízka, prostě

  stačí, když třeba jen zdvihnete obočí, aby

  divák věděl, co se ve vás odehrává.

  Omlouvám se, ale o stáří se mluví jako

  o období, kdy je člověk vyrovnaný,

  tolerantní. Vnímáte to tak?

  Vůbec ne. Čím jsou lidé starší, tím jsou

  vyhraněnější. Já třeba nesnáším nevlíd-

  nost, nespravedlnost, předsudky všeho

  druhu. A jak jsem to dříve přecházela,

  dnes mám potřebu to hned řešit, zatřást

  některými lidmi a vysvětlit jim, že přece

  někdo není horší jen proto, že má jinou

  barvu kůže nebo jiné vyznání.

  Většina herců tvrdí, že se nerada dívá

  na své filmy. Jak jste na tom vy?

  Dívat se na své filmy – jenom to ne. Znáte

  ten pocit, kdy se slyšíte z nějakého zázna-

  mu? Nebo když vidíte svou vlastní fotku

  a myslíte si, že tam vypadáte opravdu

  hrozně? Tak tohle já mám při sledování

  svých filmů. Chce to odstup, aby člověk

  mohl zapomenout na problémy, které

  v té době měl. Jinak pořád uvidíte chy-

  by, které jste nadělal, a budete si vyčítat,

  proč jste tuhle či tamtu scénu nezahrál

  jinak. Teď se ale třeba chystám podívat se

  na film Pokoj s vyhlídkou, který jsme dělali

  v polovině 80. let. Po těch letech už bych

  pohled na sebe zvládnout mohla.

  Meryl Streep říká, že dobrých rolí

  pro ženy jejího věku je nedostatek.

  Řekněte mi, jak je možné, že vy nou-

  zi o skutečně zajímavé role nemáte?

  Stačí vzpomenout na Zápisky o skan-

  dálu, Čokoládu, Iris…

  Ženských rolí, dobrých ženských rolí,

  bylo vždycky méně než dobrých rolí pro

  muže. A dobrých rolí pro starší ženy, těch

  byl vždy nedostatek. Proto vždycky, když

  se nějaké objeví, jsem nadšená a těším

  se, že se zase do něčeho nového pustím.

  Ale je nás stárnoucích hereček na ně moc

  a je to o štěstí, která si ji nakonec zahraje.

  www.drmax.cz 45

  Judi Dench

  „SHAKESPEARE

  MI VYDĚLÁVÁ

  NA SLOŽENKY“

  Judi Dench

  „SHAKESPEARE

  MI VYDĚLÁVÁ

  NA SLOŽENKY“

  „Natáčení Bonda vždy

  probíhalo v utajení.

  Scénář mi domů přinesl

  chlap s černými brýlemi

  a pistolí v podpaží.“

• Strana 46

  Inzerce ▼

  A co já vím, jestli třeba nehraju nějakou

  roli, kterou předtím jiná z mých kolegyň

  odmítla…

  Jaký je váš vztah k Shakespearovi?

  Říká se, že pro britské herce je to celo-

  životní láska...

  Shakespeare. Moje životní láska, můj

  herecký osud. Na povídání o svém vztahu

  k němu bych potřebovala aspoň 14 dní.

  Bylo mi sedm let, když jsem pro něj zaho-

  řela vášní. Mí bratři tehdy hráli divadlo

  a vystupovali také v jeho hrách. Akdyž

  jsem je slyšela říkat všechny ty verše plné

  vášně, propadla jsem mu a zatoužila po

  tom, stát se herečkou. Chodila jsem pra-

  videlně na inscenace jeho her do divadla

  Old Vic, a když jsem pak vychodila školu,

  nastoupila jsem právě do tohoto diva-

  dla, kde jsem v jeho hrách hrála, akdyž

  jsem náhodou měla volno, stejně jsem

  se chodila dívat na kolegy, jak ho hra-

  jí. Žádný jiný autor nepsal o žárlivosti,

  nenávisti, lásce, prostě vášni tak dobře,

  jako on, a ještě v tak úžasných verších.

  Shakespeare je prostě můj herecký osud.

  Víte, jak jsme mu s manželem říkali? Ten,

  který nám vydělává na složenky (smích).

  A co pro vás vůbec znamená divadlo?

  Je pro vás způsobem, jak ze sebe vydat

  energii?

  Každý si vášně vybíjí jinak. Já se z nich

  vyhrávám na divadle. A divadlo, to je pro

  mě jako ta diskotéková koule z malých

  zrcátek. Můžete se na ni dívat stále

  a pokaždé bude svítit jinak. Stejně tak

  divadlo – každá repríza bude jiná, žád-

  ná nebude stejná. Je to dané naladěním

  herců, publika, jejich vzájemnou propo-

  jeností, nebo naopak nepropojeností.

  Ato mám na divadle ráda.

  Jaká byla vaše cesta k herectví?

  Já jsem vlastně nikdy nechtěla herečkou

  být. Chtěla jsem být módní návrhářkou.

  Ale jak už jsem říkala, bratr hrál divadlo,

  neustále mi říkal, že bych to měla také

  zkusit. A tak jsem to zkusila a už jsem

  u něj zůstala. Je to snad jediné povolá-

  ní, kdy se neustále musíte učit něčemu

  novému, poznáváte nové lidi. Někdy je to

  náročné, není to práce od devíti do pěti,

  ale je to pořád jiné, a proto zajímavé.

  Ajak říkal můj manžel: měli bychom být

  rádi, že děláme něco, co má smysl, co nás

  baví, protože jsou lidé, kteří tohle štěstí

  nemají.

  Traduje se historka, kdy Sir Laurence

  Olivier natáčel film Maratónec

  s Dustinem Homanem, který se

  ho zeptal, jakou metodou by pro-

  nikl do psychologie mučeného muže.

  Laurence mu prý odpověděl: „Proč

  bych do toho měl pronikat? Prostě to

  zahraju!“ Jak se díváte na to pro ame-

  rické herce typické „vtělování“ se do

  rolí?

  Aby se člověk nezbláznil, musí se naučit

  zbavit se role hned, jak ji dohraje. Myslím,

  že já jsem se to naučila právě v Old Vic,

  kde jsme odpoledne hráli jednu hru

  avečer další. Musela jsem se naučit rych-

  le se dostat do jiné postavy. K tomu my

  v Británii máme ty čaje o páté, abychom

  se zastavili a stali se sami sebou (smích).

  Manžel říkával, že na mě sice pozná, co

  jsem předtím hrála, ale já myslím, že už

  jsem se naučila přistupovat k herectví

  jako ke křížovkám. Tam taky luštíte, když

  ji zrovna držíte v rukách, ale jakmile ji

  odložíte, přestanete myslet, co je vlastně

  sarmat na čtyři.

  Před lety vám královna udělila titul

  Dame. To je ocenění, na které nedo-

  sáhne každý a které člověka musí chtě

  nechtě potěšit. Jaký jste z toho měla

  pocit?

  Ten titul mě potěšil, koho by taky nepotě-

  šil. Ale stačilo přijet do USA, kde to mám

  jinak moc ráda, ale kde vůbec netuší, o co

  jde, a pochopíte, že to, co něco znamená

  u vás doma, nemusí za hranicemi zname-

  nat vůbec nic. Což je něco, co vás drží při

  zemi a nedovolí vám mít nos zdvižený

  koblakům. ■

  46 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

  Za svůj výkon v romantickém dramatu Zamilovaný

  Shakespeare byla po právu oceněna Oscarem

  S královnou Alžbetou se setkala několikrát, mimo jiné když jí

  udělalila čestný titul Dame

  „Titul Dame mě potěšil,

  ale stačilo přijet do

  USA, kde nikdo netuší,

  o co jde, a jste hned

  nohama na zemi.“

  Text: David Laňka, foto: Profimedia a archiv redakce

• Strana 47

  INZERCE_Corega_Maximum_1_2017_CZ_krivky_FINAL.indd 1INZERCE_Corega_Maximum_1_2017_CZ_krivky_FINAL.indd 1 13.2.2017 12:01:0413.2.2017 12:01:04

• Strana 48

  9

  6

  48 www.drmax.cz

  |

  SPOLEČNOST

  |

  NEMŮŽEŠ

  to zastavit

  Postav dům, zasaď strom a zploď syna. To je staré lidové pořekadlo, kterého se i dnes nejeden

  muž drží doslova jako povinnosti. A v té poslední „povinnosti“ jsou obzvláště někteří snaživí.

  Takže plodí a plodí a plodí...

  BOLEK POLÍVKA

  Dlouhou dobu razil valašský král a herec teorii, že každé jeho dítě si

  zaslouží vlastní matku. Což se mu v případě dcer Anny (s herečkou

  Evelynou Steimarovou), Kamily (se Stanislavou Polívkovou) a syna

  Vladimíra (se Chantal Poullain) dařilo. Ale když poznal svou současnou

  ženu Marcelu, tohle pravidlo už dvakrát porušil (mají dceru Marianu

  asyny Jana a Františka).

  MEL GIBSON

  Prvních sedm dětí přivedla na svět slavnému herci jeho manželka

  Robyn Moore. Jenomže po padesátce na představitele akčních rolí

  sedla druhá míza, po 31 letech se rozvedl a tím začaly jeho problémy.

  Salkoholem, nevhodnými výroky, děti se k němu moc neznají. A tak

  se rozhodl „udělat“ si nové. Péči o osmé si dělí s jeho matkou, která ho

  pranýřovala z domácího násilí. A to deváté se mu narodilo jen před pár

  týdny.

  8

  MICK JAGGER

  Zpěvák kapely Rolling Stones nikdy netroškařil a loni se mu v jeho

  73letech narodilo osmé dítě. Ty předchozí má hned z několika vztahů

  a je nutno říct, že mu dělají jen radost, protože všem se podařilo

  vybudovat si slušnou kariéru. Asi nejznámější jsou dcery Georgia

  May (modelka) a Jade (návrhářka šperků) a syn James (loni hrál

  voceňovaném seriálu Vinyl).

  Text: David Laňka, foto: Tomáš Pánek a archiv redakce

• Strana 49

  9

  7

  5

  6

  www.drmax.cz 49

  KEVIN COSTNER

  Tak trochu podobně, ale přece jen „spořádaněji“ je na tom i Kevin

  Costner. S manželkou Cindy byli 16 let a mají spolu tři děti. Jenže pak

  si Kevin začal užívat i mimo domov, přišel rozvod a herec deset let vedl

  život, který velmi zajímal bulvární média. A pak se usadil. Už deset let

  žije s manželkou Christiane a mají spolu – tři děti.

  JUDE LAW

  Tři děti s bývalou ženou Sadie Frost má i britský herecký elegán. Na

  rozdíl od výše zmíněných zahraničních kolegů však se svou ex vychází

  dobře a žádné války o děti ani s dětmi (synovi Raertymu je už 20!)

  nevedou. Čtvrté dítě se mu narodilo z krátkého románku s modelkou

  Samanthou Burke a páté se zpěvačkou Catherine Harding, s níž se

  mimochodem seznámil při natáčení v Česku.

  CLINT EASTWOOD

  Sedm dětí s pěti ženami a jen tři manželské. To je rodičovská statistika

  vynikajícího režiséra a herce, který sehrál nejednoho drsňáka, a možná

  proto si na něj bulvár nikdy příliš netrou. A nejspíš i proto, že vztahy

  se svými ženami a dětmi nikdy neventiloval přes média a zvenčí to

  vypadá, jako kdyby všichni žili v absolutní harmonii. Po otci zdědili

  talent syn Scott (herec) a dcera Alison (režisérka).

  EDDIE MURPHY

  Devět dětí má i komik Eddie Murphy a jeho osud je dost podobný

  osudu Mela Gibsona. Pět dětí mu porodila jeho první (a poslední)

  manželka, a ty další čtyři už má buď z „úletů“, nebo ze vztahů na „psí

  knížku“, protože jak Murphy říká: „Při prvním rozvodu jsem přišel o tolik

  peněz, že kdyby mě další stály stejné jmění, nebudu mít na alimenty.“

  Zatím poslední dcera Izzy se mu narodila před rokem a půl.

• Strana 50

  Inzerce 2× ▼

  50 www.drmax.cz

  |

  DUEL

  |

  Chci mít doma

  DOKONALÉHO

  ANO

  Ano. Co bychom dělali s nedokonalým? Takového bychom pře-

  ce hned opustili a hledali dál. A nemyslím si, že mluvím pouze za

  ženy. Já jsem pro své kamarádky taková ta vrba a všude možně

  poslouchám, jak jsou chlapi nedokonalí. Jak ten neumí tohle, tam-

  ten se chová takhle. Ten má milenku, ten žádnou nemá a neustále

  ženu obtěžuje svým sexuálním apetitem. Ten málo vydělává, ten

  zas tráví moc času v práci. A tak když jsem se zeptala sama sebe,

  odpověď byla jednoznačná. No jasně, že chci. Ale co je to vlastně

  dokonalý partner? To takhle jdete jen tak po městě avidíte chla-

  pa, vysokého, urostlého, tmavého, trochu zarostlého se šibalským

  úsměvem na rtech, kouknete na něj, on na vás a je to tam, takový

  ten signál: Hej, to je on, pan dokonalý. Tak to pokračuje dál, jedno

  kafe, druhé kafe, kino, večeře, kytky a najednou ho máte doma.

  Nejenže zjistíte, že dobře vypadá, ale taky má smysl pro humor,

  je vzdělaný, chytrý, dobře situovaný, v posteli je to také paráda,

  anavíc vás má rád. Prostě dokonalost sama. A dny plynou a ply-

  nou, první nesrovnalost, první hádka, první návštěva rodičů, před-

  stavení kamarádům, první dovolená v Bulharsku aprvní žádost

  o ruku. A do vás se pomalinku zahlodává červíček, co když pan

  dokonalý není až tak dokonalý. Najednou pomalu, ale jistě sunda-

  váte růžové brýle a začínáte vidět i chybičky. Ale pořád ho milujete

  a myslíte si, že je dokonalý, i když ostatní ho tak nevidí. A i když

  odhazuje špinavé oblečení pod postel, říhá a nesklapuje zácho-

  dové prkénko, i tak si můžete myslet, že je dokonalý. Vlastně si

  myslím, že většina žen touží po dokonalosti svého partnera, ale

  nakonec jsou nejšťastnější s dokonale nedokonalým mužem.

  NE

  „Nebojte se dokonalosti, dokonalost neexistuje.“ To tvrdil

  katalánský malíř Salvador Dalí a já jsem si tento jeho citát vzal

  ksrdci. Je třeba zamyslet se nad tím, co to vlastně dokonalost

  je. Pokud to má být něco hotového, něco co už není schopno

  dalšího vývoje, má odpověď na otázku, zda bych chtěl mít doma

  dokonalou partnerku, je NE! Děkuji, nechci. Za prvé taková

  neexistuje a za druhé tam, kde to jakkoliv dokonalostí zavání,

  není prostor pro lásku. Život, svět, dokonce ani vesmír nejsou

  dokonalými, tak proč propadat zcestné myšlence, že někde

  existuje dokonalá žena? Jistě, spousta sebevědomých čtenářek

  to podrážděně okomentuje: „Jak to, že ne?! Jsem tady přece

  já.“ Pravda, síla myšlenky je mocná. Když to celé převrátím, tak

  si dokonalou partnerku mohu vytvořit ve svých představách,

  kdykoliv se mi zlíbí. Takže odpověď doplním. Nechci mít

  doma dokonalého partnera, protože ho tam už mám. Vždyť

  dokonalost je přece dítě myšlenky. Musím uznat, že se mi tento

  úhel pohledu moc líbí. Nebudu-li používat dvojí metr, má totiž

  moje dokonalá partnerka dokonalého partnera. A když jsem tak

  pěkně obklopen dokonalostí, nemusím nic měnit. Jsem šťastný

  člověk. Promiňte, pane Dalí, ale vůbec mi nevadí, že podle vás

  dokonalost neexistuje. Je to jen slovo a já si jej můžu naplnit

  významem, jakým budu chtít.

  partnera?

  Patří mezi ty české

  modelky, kterým se

  podařilo prorazit

  vzahraničí. Jedním

  z jejích posledních

  významných úspěchů

  bylo, když ji slavný režisér

  Paolo Sorrentino obsadil

  vedle britského idola Cliva

  Owena do svého filmu

  Killer In Red, který měl

  premiéru v lednu.

  TEREZA JELÍNKOVÁ,

  MODELKA

  PETR BATĚK,

  HEREC

  Petr je známý nejen

  jako herec, ale také jako

  zpěvák a básník. Právě se

  svou básnickou sbírkou

  Ona má křídla, v níž se

  vyrovnával s rozpadem

  vztahu a začátkem nového,

  sbírá veliké úspěchy.

  Vsoučasné době natáčí

  celovečerní film Pidilidi

  a dokončuje básnickou

  sbírku Křik motýla.

  Foto: archiv Petra Baťka a Terezy Jelínkové

• Strana 51

  Doplněk stravy, dbejte na vyváženou

  stravu a zdravý životní styl!

  Doplněk stravy

  Probiotika

  ve víčku

  Probiotické kapky 7,5 ml

  Komplex 2 probiotických kmenů a fruktooligosacharidů.

  2 kmeny (L. reuteri a L. rhamnosus) a 250 miliónů

  probiotických bakterií v denní dávce.

  Dávkování: 5 kapek denně – přímo do úst kojence

  Od narození

  Balení na měsíc užívání

  Kapky

  ve speciálním

  komfortním

  balení s pipetou

  Speciální balení kapek

  zajišťuje vysokou ochranu

  probiotik tím, že jsou

  před prvním použitím

  uchovávány ve víčku

  odděleně od tekutiny.

• Strana 52

  CZ/STPS/16/0002

  Butamirát

  tiší dráždivý kašel obnovuje ochranný

  film na sliznici dýchacích

  cest, a tím chrání před

  dalším drážděním ke kašli

  Guaifenesin

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  Balení: sirup 180 a 100 ml, kapky 50 a 25 ml, 20 tablet

  proti kašli

  jediný se silou dvou účinných látek

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  Stoptussin, Stoptussin sirup, Stoptussin tablety jsou léčivé přípravky k vnitřnímu užití.

  O správném použití se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.

  Bez nazvu-1.indd 1 24.01.17 12:08