Strana 19
|
PSYCHOLOGIE
|
www.drmax.cz 19
jezdit na chatu, nebo naopak být co nejvíc
mezi lidmi a mimo domov, velmi silně vychá-
zí z našeho relativně útlého dětství,“ říká Irena
Košíčková.
Klíčové tedy je, jak jsme sobotu a neděli trá-
vili jako děti a jak jsme náplň, kterou nám
tehdy určovali obvykle rodiče, vnímali. Irena
Košíčková říká, že pokud například chlapec opa-
kovaně vídal otce, jak si dává odpoledního šlofí-
ka, ovšem zároveň komandoval (ba terorizoval)
celou rodinu včetně matky, odnesl si do života
v podvědomí dosti silné vjemy. Cítil se úzkost-
ně, protože se nedokázal zastat matky, a tak
dále. Opakující se víkendové zážitky si zpraco-
val tak, že až bude velký, rozhodně nechce být
jako otec. Proto teď touží trávit volné dny ven-
ku, aktivně a ideálně s rodinou. Naopak pokud
například dívky zažívaly sice otravný sobotní
úklid, který jim však symbolizoval jistý bezpeč-
ný stereotyp a potvrzení rodinné soudržnosti,
v dospělosti budou mít silné puzení pravidelné
smýčení opakovat. Nikoliv ovšem jen z potřeby
mít uklizeno, ale právě zejména kvůli tomu, že
jim zprostředkovává pocit jistoty, že jejich rodi-
na drží pohromadě a je v pořádku.
Ač víkendy nebyly pro většinu lidí v dětství
traumatizující záležitostí, to, jak jsme je tehdy
trávili, jak jsme se přitom cítili, a zejména jak
jsme si tyto zážitky interpretovali, je zcela zásad-
ní. „I malé děti si na své úrovni myšlení dělají
ztoho, co se kolem nich děje, závěry, které se
mnohdy přetaví v celoživotní přesvědčení. A to
bývá tím pevnější, čím častěji jsme danou věc
zažívali a čím silněji jsme ji prožívali. I situace,
které nebyly nijak dramatické, jsme mohli velmi
výrazně emočně zpracovat,“ říká Košíčková.
Pokud se tedy dva lidé nemůžou shodnout
na volném čase, narážejí na docela hluboké psy-
chologické struktury. Ideální je proto doptat se
partnera, proč skutečně chce jezdit každý víkend
například dělat rozhodčího na zápasy vházené.
Odpovědí by však nemělo být, že se mu házená
líbí, ale pokus o reexi zážitků způvodní rodiny.
Už jenom to, že člověk nahlédne svoje hlubší
motivace, a navíc je odkryje i druhému, posky-
tuje jistou úlevu a možnost najít řešení.
Kupodivu menší vliv na nás mají společenské
trendy. V současnosti to znamená být o víkendu
aktivní, sportovat a trávit čas s rodinou. Kutění,
úklid nebo nedej bože zahálka trendy nejsou.
Nicméně podle psychologů hrají tyto vněj-
ší vlivy roli spíše v souvislosti s naší povahou.
Některým lidem se trendy zdají důležité, a proto
se jimi řídí, jiní jdou schválně proti nim, někomu
být „in“ dělá radost, jiný má strach „in“ nebýt.
Pokud by Lucii a Tomášovi nepomohl malý
autoterapeutický výlet do dětství – či po sto-
pách vlastních motivací formovaných i v poz-
dějším věku –, můžou si stanovit postup, který
doporučují pároví terapeuti. „Pokud ke mně
přijde takový pár, řeknu jim, aby si oba nejdříve
stanovili věci, přes které takzvaně nejede vlak
a nikdy z nich neustoupí. Například sobotní
dopoledne na kole nebo jednou za měsíc oběd
u rodičů. A pak si vytvoří druhou část náplně
volného času, v rámci níž jsou schopni slevit,
prostor, v němž jsou ochotni vyjednávat,“ říká
Košíčková. „Samozřejmě cílem je, aby pohyblivá
část byla co největší.“
V souvislosti s trávením volného času je zají-
mavé, že dlouhodobé průzkumy prokázaly, že
na souladu v partnerském soužití se nepodílejí
rozhodující měrou společné zájmy. Čili to, že
budeme každý víkend s partnerem nadšeně
rybařit, není samo o sobě zárukou dlouhodobě
šťastného vztahu, a naopak. Můžeme většinu
víkendů trávit odděleně, ale pokud v soužití
fungují jiné pilíře, nemůže ho to do hloubky
ohrozit. Apriorně důležitá se naopak ukázala
jiná věc: schopnost přijmout druhého takového,
jaký je. Se všemi jeho chybami, odchylkami od
vlastního normálu, se všemi jeho „divnostmi“.
Zásadní roli pro dohodu na čemkoliv – i na
volném čase – hraje také vůle partnerství či
manželství udržet, mít. „Zatímco dříve lidé vní-
mali párové soužití jako prioritu, dnešní doba
upřednostňuje někdy až slepě individualitu.
Všichni tvrdí: Měj to tak, jak chceš, nepotlačuj
sám sebe. Takže pokud se neshodneme s part-
nerem na trávení víkendu, prostě jdeme o dům
dál,“ říká Irena Košíčková. „Najdeme někoho,
s kým jsou víkendy snové. Ale pak třeba zjistí-
me, že nám to neklape v posteli. No co, jdeme
zase o dům dál. Bohužel tahle cesta neskon-
čí u ideálního partnera. Ideální partner totiž
neexistuje. Funguje sebereexe, respekt, úcta,
komunikace, přijetí druhého, ustavení vlastních
životních priorit a v rámci nich vědomí hodno-
ty, kterou vztahu dáváme. Ve chvíli, kdy nám
my dává smysl, jsme ochotni dělat kompromi-
sy amůže dojít k domluvě, která oběma bude
dělat radost.“
■
Odpočinkový, nebo
aktivní
VÍKEND?
1. Promluvit si s partnerem
a jít do hloubky. Zjistit, proč
nám právě takto strávený
víkend přináší takové
uspokojení. Někdy klíč
k osvětlení leží v našem
dětství, v původní rodině.
2. Stanovit si, jaké části
vlastního volného času
nikdy za žádnou cenu
nechceme měnit. A zároveň
sdělit, v čem jsme v tomto
ohledu schopni ustoupit či
nalézat kompromisy.
3. Uvědomit si, do jaké
míry je pro nás partnerství
důležité. To nám umožní,
abychom kompromisy
či ústupky – i v trávení
volného času – nevnímali
jako vlastní příkoří.
4. Přijímat partnera co
nejvíce takového, jaký je.
5. Pokud nic nepomáhá,
řešením může být párová
terapie.
JAK SE DOHODNOUT
NA VÍKENDU?
Recept na spokojený
vztah je zdánlivě
jednoduchý:
Přijmout toho druhého
takového, jaký je.