Strana 29
|
OBJEVY
|
www.drmax.cz 29
fesora Oldřicha Fejfara z Přírodovědecké
fakulty Univerzity Karlovy v Praze, byl
rozhodně náhodou v tom smyslu, že pan
Moučka nemohl tušit, že zrovna ve vrst-
vách, které vznikly v mořském prostředí,
se podaří objevit pozůstatky dinosaurů.
Nicméně je třeba podotknout, že pan
Moučka nešel do terénu takzvaně naslepo.
Věděl, že v místě, v němž se rozhodl pátrat
po známkách života z pradávných dob naší
planety, může najít křídové zkameněliny.
Každá správná „výprava“ vyžaduje alespoň
základní znalosti geologie dané oblasti.
Kdyby tyto znalosti pan Moučka neměl,
mohl by si v přírodě běhat od rána do veče-
ra a nenašel by vůbec nic.
Nasvědčoval tehdy nález tomu, že jde
skutečně o kost dinosaura?
Pan Moučka je lékař, takže vzhledem kjeho
znalostem a výbornému zachování kos-
ti mu s největší pravděpodobností bylo
jasné, že má co do činění s fosilním pozů-
statkem nějakého obratlovce. Tím, že jde
odinosaura, si však dle mého názoru jistý
být nemohl. Takto izolované kosti přece
jenom vyžadují určitá srovnávací studia.
Tím spíše to platí, pokud se paleontolo-
gií dinosaurů nezabýváte profesionálně.
Samozřejmě i bez toho můžeme mít urči-
tou představu o tom, co se nám podařilo
objevit, ale v podobných případech vždy
existuje alespoň několik více či méně prav-
děpodobných variant.
Jak se z kosti pozná, že šlo o dinosaura,
a nikoliv o ptáka?
Dlouhé kosti, jako třeba právě kost stehen-
ní, mají řadu výběžků, jejichž tvar avývoj
napovídá, kdo byl jejich „majitelem“. Na
otázku, jak odlišit kost dinosaura od kos-
ti ptáka, by bylo poměrně jednoduché
odpovědět, kdybychom druhohorní dino-
saury srovnávali s dnešními ptáky. Jak je
však již dlouhou dobu známo, ptáci jsou
přeživší evoluční větví teropodních dino-
saurů, a tak si musíme uvědomit, že je čas-
to problém fosilie prvních ptáků anepta-
čích dinosaurů jednoznačně odlišit. A co
vlastně dělá ptáka ptákem? Je to snad
přítomnost peří? Nebo schopnost létat?
Původ ptáků je velmi komplikovaný, jejich
znaky se formovaly postupně a dodnes
nevíme, kolikrát se vůbec teropodi naučili
létat. Různorodost anatomických znaků
ptákům blízce příbuzných teropodů je tak
obrovská, že jen stěží dokážeme vymezit
jednoznačnou hranici mezi prvními ptáky
a dinosaury neptačími.
Stáří fosilií nejčastěji určujeme na zákla-
dě toho, jací živočichové nebo rostliny se
vdaných vrstvách vyskytují. Některé druhy
organismů jsou známé pouze z velmi krát-
kého časového úseku, což třeba víme díky
tomu, že je ve světě nalézáme v sedimen-
tech uložených mezi horninami, jejichž
stáří můžeme určit prostřednictvím radio-
aktivního datování. Pokud se nám podaří
tyto organismy najít ve stejných vrstvách
jako dinosauří kosti, můžeme přibližně říct,
jak staré tyto kosti jsou. Určit stáří fosilií
lze na základě několika metod, ale zcela
upřímně – důkladný výčet a popis by vyšel
na poměrně složitou učebnici.
Jak se podle kosti určí velikost dinosau-
ra a jeho podoba? Podle čeho lze s jisto-
tou říct, že ten dinosaurus vypadal tak,
jak je vizualizován?
Práci paleontologa vždy přirovnávám
k práci forenzních lékařů. Těm také koli-
krát stačí fragmenty a hned je jim jasné, že
mají co do činění kupříkladu s pozůstatky
Evropanky staré asi 25 až 30 let. Jinými slo-
vy – výzkum opíráme o všeobecné znalosti
dané problematiky nebo skupiny organis-
mů. Na základě současných znalostí může-
me říct, že anatomie dinosaura od Kutné
Hory svědčí o tom, že jde o poměrně rané-
ho zástupce evoluční větve ornitopodních
ptakopánvých dinosaurů. Tito dinosauři
byli relativně malí, po dvou končetinách se
pohybující býložravci bez zjevných lebeč-
ních struktur (jaké známe třeba u jejich
pokročilých příbuzných – kachnozobých
dinosaurů). Není důvod předpokládat, že
náš dinosaurus se nějakým významným
způsobem lišil. Na druhou stranu to však
nemůžeme úplně vyloučit. Musíme se
držet známých skutečností a nepopouštět
uzdu fantazii. Ta do vědy nepatří.
Jedna věc je určit, jaká byla „kostra“ dino-
saura, ale jak se určí, jakou měl struktu-
ru kůže, jaká byla jeho barevnost?
V drtivé většině případů to s jistotou určit
nedokážeme. Příčinou je v těchto přípa-
dech již dříve zmiňovaná nekompletnost
fosilního materiálu. Výjimečně však nalézá-
me také otisky dinosauří kůže s jasně patr-
nými vzory. Barvy dinosaurů jsou poměrně
zajímavá záležitost. Dobře si vzpomínám,
že jsme ještě před několika lety se svěše-
nou hlavou říkávali, že barvy jsou jednou
z těch věcí, které se nám nejspíš nikdy
nepodaří zjistit. Dnes už to neplatí. U něko-
lika druhů neptačích dinosaurů se podaři-
lo objevit melanosomy, což jsou organely
odpovědné za zbarvení. Přesněji řečeno –
byť je třeba si uvědomit, že stále diskutu-
jeme ve velmi zjednodušené rovině – bar-
Daniel Madzia měl o pojmenování „nového“ dinosaura hned jasno. Podle něj nikdo
dosud nezmapoval pravěká zvířata tak jako Zdeněk Burian s Josefem Augustou
Zbarvení dinosaurů
bylo dlouhou dobu
velkou neznámou,
ale dnes už ho
vědci mohou určit.