Strana 38
38 www.drmax.cz
|
POVÍDKA
|
Foto: Fotolia a archiv autorky
A
teď ještě ty zatracený vejce!
Matouš znechuceně promíchal
na pánvi vaječnou hmotu, která
rychle tuhla. A to se na vajíčka
tak těšil! To má z toho, že si při vaření čte.
Kdyby ten počítač vypnul, mohl si aspoň
jednou užít dobrou snídani. Ještě před
chvílí se mu sbíhaly sliny – opečený toast,
namazaný jemně soleným francouzským
máslem, které se do křupavé střídy deli-
kátně vsákne, a k tomu smažená vajíčka.
Měl je rád řídká, kdy žloutek stačil taktak
zatuhnout a po talíři ještě trochu tekl,
takže nakonec mohl vytřít jeho zbytky
nalámanými kousky toastu. Ale teď už
byl žloutek jako beton.
Matouš ještě jednou stočil pohled na
monitor k článku o toxických látkách
ve vejcích. Pak zvedl pánev ze sporáku,
hotovou vaječinu vařečkou vyškrábal do
odpadkového koše, pánev hodil do dře-
zu a napustil do ní vodu, aby se odmoči-
la. Potom se vrátil k lednici. Otevřel ji, na
skleněných policích se povalovalo máslo,
ovocný light jogurt, tvrdý sýr, zatavený
v ještě neporušené umělohmotné fólii,
načatá sklenička oliv, pesto a meruňkový
džem, ve dveřním boxu stálo pasterizo-
vané mléko. Na jogurt se ani nepodíval
a rovnou ho vyhodil, datum spotřeby ani
jeho složení uvedené na obale ho neza-
jímaly. Byl to poslední zbytek dokládající
Marcelinu existenci v tomhle bytě. Ale
ta už skončila (šlo o jeho rozhodnutí, ne
o její), tak nemělo smysl, aby tu byl její
jogurt. Zvlášť, když on tyhle umělohmo-
tiny, jak podobným nízkotučným výrob-
kům říkal, nikdy nejedl.
Vytáhl z lednice mléko a trochu krabicí
zatřepal. Ještě tam něco bylo. I když kdo
ví, odkdy bylo otevřené. Odšrouboval
uzávěr a opatrně se napil. Vlastně nechal
do úst sklouznout jen pár kapek a ostra-
žitě je poválel na jazyku. Nevadila by
mu případná kyselost, tu si pamatoval
zdětství, jenže v krabicích mléko někdy
z nepochopitelného důvodu zhořklo. To
nesnášel. Ale tohle mléko bylo úplně
vpořádku. Původně si chtěl uvařit kávu,
jenže když nahlédl do police v kuchyňské
lince, našel jen prázdnou pikslu. Do háje!
Tu pikslu koupila ještě Marcela a to už je
dávno. Kávu kupovala vždycky ona. Jak
to, že si nevzpomněl, že už nemá žádnou
kávu? Vztekle zabouchl dvířka od skříň-
ky a sedl si před počítač s krabicí mléka
v ruce. Prostředníčkem klepl na enter
a ztemnělá obrazovka se rozzářila. Ale
místo rozepsané povídky na ní stále svítil
článek na bulvárním webu.
Matouš vzdychl, přetáhl kurzor na
wordový dokument uložený na ploše
advakrát klikl. Internetový prohlížeč ale
nezavřel, jen ho shodil a jeho ikona teď
vyzývavě svítila dole na liště. Snažil se
na ni nedívat a soustředit se jen na svůj
text.
Rychle přelétl očima tu necelou strán-
ku, kterou zatím měl. Doufal, že to bude
dobrý základ, který už zvládne nějak
rozvinout, dopracovat. Expozice, kolize,
krize, peripetie a konečně závěr, řeše-
ní koniktu. Pravidla vnitřní výstavby
děje znal víc než dobře. Dokonce o nich
mnohokrát přednášel. V knihovnách je
dramaticky deklamoval školním výpra-
vám, v literárních pořadech v televizi
iv rozhlase o nich moudře promlouval
s redaktory kulturních rubrik, v novino-
vých recenzích upozorňoval na jejich
nedostatky v knihách jiných autorů.
Expozice, kolize, krize, peripetie ařeše-
ní koniktu. Matouš si z krabice lokl mlé-
ka. Expozice, kolize, krize… Znovu se
podíval na text, který psal dva dny. Pak
současně stiskl ctrl a A. Dokument zalila
virtuální modrá barva přesně ohraničují-
cí začátky řádků i konce odstavců. Potom
bez zaváhání zmáčkl tlačítko delete
atext označený modrou barvou okamži-
tě zmizel. Stránka teď byla bílá, prázdná,
ale Matouš dál hleděl na monitor, jako by
na něm ještě něco bylo, jako by tu zůsta-
lo zapomenuté nějaké písmeno.
Linkovaný SEŠIT
Lidmila Kábrtová