1/2018

• Strana 1

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  1/2018

  Najdete nás i naVíce obsahu s aplikací

  ELIŠKA

  BALZEROVÁ

  O NÁVRATECH

  DO DĚTSTVÍ

  (str. 20)

  TATI, JSI

  STAREJ!

  (str. 8)

  NÁLEZ ČESKÉHO

  DINOSAURA

  (str. 28)

  Pro klienty lékáren .

  Zdarma.

  SLEVOVÉ

  KUPONY

  DR.MAX

  (str. 32)

• Strana 2

  www.camilia.cz

  Camilia® je homeopatický léčivý přípravek užívaný tradičně v homeopatii ke zmírnění potíží spojených

  s růstem zubů u kojenců a batolat. Lék k vnitřnímu užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci.

  z

  mírní potí

  z

  e

  pri rustu

  z

  oubku

  ˚

  ˚

  ˚

  ˚

  ˚

  z

  mírní potí

  z

  mírní potí

  z

  mírní potí

  e

  pri rustu

  z

  oubku

  pri rustu

  ˚

  pri rustu

  oubku

  ˚

  oubku

  ˚

  Homeopatie pro vase miminko

  • vhodná i pro ty nejmenší

  • zmírňuje příznaky ve dne i během noci

  Pusobí na více príznaku

  spojených s rustem zoubku

  • bolesti při prořezávání zubů

  • podrážděnost

  • červené tváře, průjem

  Jednoduché a praktické

  pouz

  ití

  • snadno použitelné jednorázové obaly

  • neutrální chuť přirozená pro miminko

  • předem nadávkované množství

  • bezpečná a praktická přeprava

  NOVINKA

  ®

  A4 - inzerce.indd 1 27.01.18 15:47

• Strana 3

  www.camilia.cz

  Camilia® je homeopatický léčivý přípravek užívaný tradičně v homeopatii ke zmírnění potíží spojených

  s růstem zubů u kojenců a batolat. Lék k vnitřnímu užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci.

  z

  mírní potí

  z

  e

  pri rustu

  z

  oubku

  ˚

  ˚

  ˚

  ˚

  ˚

  z

  mírní potí

  z

  mírní potí

  z

  mírní potí

  e

  pri rustu

  z

  oubku

  pri rustu

  ˚

  pri rustu

  oubku

  ˚

  oubku

  ˚

  Homeopatie pro vase miminko

  • vhodná i pro ty nejmenší

  • zmírňuje příznaky ve dne i během noci

  Pusobí na více príznaku

  spojených s rustem zoubku

  • bolesti při prořezávání zubů

  • podrážděnost

  • červené tváře, průjem

  Jednoduché a praktické

  pouz

  ití

  • snadno použitelné jednorázové obaly

  • neutrální chuť přirozená pro miminko

  • předem nadávkované množství

  • bezpečná a praktická přeprava

  NOVINKA

  ®

  A4 - inzerce.indd 1 27.01.18 15:47

  Vydavatel: Česká lékárna holding, a. s.

  Palackého 924/105, Brno, IČO: 26230071

  Šéfredaktor: Michal Petrov

  Odborná redakce: MUDr.Marie Vaněčková

  Náměty, dotazy, připomínky: redakcemaximum@drmax.cz

  Inzerce: inzercemaximum@drmax.cz, tel.: 603772344

  Zpracování časopisu: No Limits Art s. r. o.

  Vydání: Jaro 2018, vychází vbřeznu 2018, čtvrtletník

  Datum uzávěrky: 15. 2. 2018

  Registrováno pod č. MK ČR E 20683

  Publikování nebo šíření jakéhokoliv materiálu zčasopisu bez písemného

  souhlasu vydavatele je zakázáno.

  Vydavatel neodpovídá zapravdivost údajů obsažených vreklamě avin-

  zerci. Cílem tohoto projektu není podpora předepisování, prodeje či

  spotřeby přípravků. Vrámci témat se redakce snaží poskytovat objektivní,

  pravdivé avyvážené informace edukační formou (ostatní materiály jsou

  označeny jako inzerce).

  Tento časopis nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků.

  Foto natitulní straně: Promedia

  Přečtěte si i digitální vydání v aplikaci

  Najdete nás

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  … TEDY ALESPOŇ ZA MOU MALIČKOST, ALE VĚŘÍM, že se

  mnou po přečtení nového vydání Maxima bude řada z Vás moci

  ten pocit sdílet. Mezi osobnosti, k nimž „trpím“ obrovskou úctou,

  určitě patří herec Donald Sutherland. Ztvárnil řadu postav vystu-

  pujících v dobrodružných lmech klasického (tedy pomalejšího)

  střihu od skutečně špičkových, jako byl třeba snímek Orel přistál, až

  po ty horší, kam bychom například mohli zařadit Medvědí ostrov.

  Ale i takové jeho přítomnost povýšila do ligy, kde by jinak nemě-

  ly šanci si zahrát. Vážím si ho pro herecký um i osobní postoje,

  někdy velmi angažované. Však to byl právě Donald Sutherland,

  kdo oamerických vojenských taženích řekl: „Vietnam byla lež, ale

  aspoň tam šlo o politiku, zatímco Irák je o ničem“. A obdivuhodná

  je i jeho schopnost na základě vlastní životní zkušenosti formulo-

  vat lapidární, ovšem nikoli banální poučení jako například: „Ničí

  nás ty věci, které nejvíce milujeme“. Třebaže bouřlivák a živel, doká-

  zal i postát pevně na zemi a projevit notnou dávku pragmatismu

  („Jedno měření má větší cenu než tisíc expertních názorů“). A tento

  člověk, který dokázal svůj život skutečně žít, poskytl rozhovor prá-

  vě tomuto číslu Maxima, a já se těším, až se do článku začtete.

  Odpovědi Donalda Sutherlanda byly poměrně košaté. Právě

  opačné jsou ty, které nám dala jiná herecká hvězda – tentokrát

  domácí – Eliška Balzerová. Ale určitě to nebylo proto, že by nemě-

  la, co říct. A člověk si jich musí vážit o to víc, jestliže paní Balzerová

  poskytla rozhovor v době, kdy zkrátka nemohla být tisku kvůli

  výpadům bulváru ani v nejmenším nakloněna. Přesto si čas pro

  Maximum udělala, což si považujeme za čest.

  Rád bych výjimečně upozornil na výběr drobnějších zpráv, které

  pravidelně nacházíte v úvodu Maxima. Článeček o německé válce

  sMaury sice není nijak rozsáhlý, ale dokládá, jak velmi se dnešní

  svět liší od toho někdejšího. Být mouřenínem, kterého pro obaly

  čokoládové tyčinky Kola stvořil ve dvacátých letech výtvarník

  Zdenek Rykr, začal bych se trochu bát, zda se dožiju stovky.

  Protože je ale obvykle bližší košile než kabát, teď jde o to, dožít

  se jara.

  Mnoho sil Vám do něj přeje

  Obsah

  Inzerce ▼

  Foto: archiv Dr.Max

  www.drmax.cz 3

  Číslo snů... ..................................................................................................3

  Klonování: Je na řadě člověk? ............................................................4

  Krasopsaní po duši .................................................................................6

  Tati, jsi starej! ............................................................................................8

  Cesta letadlem se zdravotním postižením nebo léky? ..........10

  Rvačka o mileniály ..............................................................................14

  Odpočinkový, nebo aktivní víkend? ............................................. 18

  Eliška Balzerová: Záleží na tom , co chcete zachraňovat ....... 20

  Když je smůly příliš..............................................................................24

  Nešlapte na dinosaura .......................................................................28

  Novinky z lékáren Dr.Max .................................................................32

  Bizarní stvoření z mořského dna ....................................................34

  Linkovaný sešit ..................................................................................... 38

  Donald Sutherland: Nechci slávu, chci svůj klid .......................40

  Z deníku režiséra aneb Jak se točila Tátova volha ....................44

  Myslím pozitivně .................................................................................46

  |

  EDITORIAL

  |

  ČÍSLO SNŮ...

  Michal Petrov

  šéfredaktor

• Strana 4

  4 www.drmax.cz

  |

  SVĚT ZDRAVÍ

  |

  KLONOVÁNÍ: Je na řadě člověk?

  Text: Michal Petrov, foto: archiv redakce

  NEBEZPEČNÉ PILUKY NA HUBNUTÍ

  Lidé toužící zázračným způsobem shodit váhu za pomoci

  přípravků pochybného původu se vystavují značnému

  nebezpečí. V Británii na to upozornil místní lékový regulá-

  tor (MHRA) ve spolupráci s nejvýznamnější organizací za-

  měřenou na pomoc lidem s nadváhou Slimming World.

  Dotazovací akcí u bezmála dvou tisícovek takových osob

  zjistili, že víc než tři čtvrtiny znich se setkaly s nabídkou

  na prodej „přípravků na hubnutí“ a čtyři z deseti je zakou-

  pily na internetu. Přes šedesát procent těchto kupců pak

  zaznamenalo nežádoucí vedlejší účinky jako střevní po-

  tíže, vytrvalé krvácení, zhoršené vidění a srdeční potíže.

  Drtivá většina znich se bohužel s těmito problémy nechtěla svěřit ani lékaři, ani

  lékárníkovi. MHRA se na tyto pochybné produkty zaměřuje už několik let. Od

  roku 2013 zabavila zboží za miliony liber a iniciovala zavření tisíců pochybných

  e-shopů. Pro ty, kteří by chtěli problémy spojené s užíváním přípravků nejisté-

  ho původu oznámit, otevřela MHRA speciální webovou stránku, na které upo-

  zorňuje, že polovinu všech léků nabízených na internetu představují padělky,

  oriziku spojeném se zadáváním údajů z platební karty ani nemluvě.

  

  ANTIKONCEPCÍ K DEPRESÍM?

  Vedou kontraceptiva, přípravky dočasně omezující

  ženskou plodnost, k narušení psychiky? Nejspíš ano.

  Už studie publikovaná dánskými experty v roce 2016

  doložila, že ženám, které užívají hormonální antikon-

  cepci, jsou častěji předepisována antidepresiva a léčí

  se častěji s psychickými problémy nežli ostatní. Odbor-

  ný časopis American Journal of Psychiatry zveřejnil ne-

  dávno další dánskou studii, která jde ještě dál – nalézá

  souvislost mezi užíváním kontraceptiv a tendencemi

  ksebevraždám. Experti, kteří ji vypracovali, shromáž-

  dili v období mezi lety 1996 a 2013 data o půl milionu

  Dánek. Když porovnali ty, které po antikoncepci užívají,

  se zbytkem vzorku, došli k závěru, že u první skupiny je téměř dvakrát vyšší rizi-

  ko pokusu o sebevraždu a třikrát více dokonaných sebevražd. Větší psychická

  labilita se přitom projevuje u adolescentních uživatelek, s rostoucím věkem

  klesá. Podle autorů je to přirozené, protože dospívání je období, kdy se musí

  organismus vyrovnávat s rozsáhlejšími hormonálními změnami.

  NARKOMANIE BEZPEČNĚJI?

  Veřejná lékárna v městečku Sleaford v brit-

  ském hrabství Lincolnshire spustila v lednu

  jako vůbec první na ostrovech systém výmě-

  ny použitých injekčních jehel za nové. Lidé

  závislí na drogách tak mohou dostat bezpeč-

  né pomůcky a snížit tak riziko šíření infekcí.

  Proces není úplně automatický, ale je při dru-

  hé návštěvě a výš poměrně jednoduchý. Jen

  napoprvé musí člověk závislý na narkotikách

  vyplnit dotazník a registrovat se. K tomu, aby

  mohl po odevzdání použitých jehel dostat

  nové, musí mít žeton, který ve výdejním

  stroji umožní výměnu za sterilní balení. To

  krom jehel obsahuje i injekční stříkačky. Stroj

  není přímo v lékárně, kam přicházejí běžní

  pacienti, ale v sousedící místnosti. Britové

  se inspirovali podobnou praxí Austrálie,

  ajestliže pilotní provoz ve Sleafordu dopad-

  ne dobře, rozšíří se i do dalších měst.

  VAPING S RIZIKEM?

  Elektronické cigarety na bázi vapingu mohou zvyšovat náchylnost k bakteriím způsobujícím pneumo-

  nii. Vyplývá to z výsledků studie, které zveřejnil odborný list European Respiratory Journal. Podle ní se

  vapingem do lidského těla dostávají volné radikály, které mají potenciál vyvolat oxidační stres, tedy

  způsobují nerovnováhu mezi tvorbou reaktivního kyslíku, vznikajícího jako vedlejší produkt okysličo-

  vání a látkové výměny, a schopností organismu rychle odbourávat a detoxikovat meziprodukty, které

  při zmíněné reakci vznikají. Oxidativní stres v buňkách obklopujících dýchací cesty zvyšuje produkci

  proteinu, který využívají pneumokokové bakterie k přilnutí k buňkám dýchacích cest. Vědci proto for-

  mulovali hypotézu, že páry, které člověk vdechuje při vapingu, mohou zvýšit náchylnost k infekci.

• Strana 5

  www.drmax.cz 5

  |

  SVĚT ZDRAVÍ

  |

  EU: PŘEKÁŽKY PRO HRANOLKY

  Od jara má začít ve všech členských státech EU nové unijní nařízení, které se dotkne přípravy řady sma-

  žených a pečených pokrmů, ale nejčastěji jsou v souvislosti s ním jmenovány bramborové hranolky. Naří-

  zení denuje jak vlastnosti surovin, tak i teplotu jejich zpracování. Jeho cílem je omezit vznik akrylamidu,

  považovaného za rakovinotvornou látku, který se tvoří při teplotách nad 120stupňů Celsia. Zvláště se to

  týká už zmíněných hranolků, ale i chipsů, krekrů a třeba i chleba, tedy takových jídel, která vznikají smaže-

  ním, fritováním, pečením nebo pražením. Při těchto kuchyňských úpravách totiž dochází k chemické reakci

  sacharidů a jedné aminokyseliny. Ta se projevuje zhnědnutím, které ovšem nemusí nutně znamenat zdra-

  votní závadnost – naopak, takto připravené pokrmy získají výraznější chuť, aroma i zbarvení, aniž by byly nebezpečné. Nařízení EU

  neznamená zákaz některých pokrmů, i když je tak někdy interpretováno. Riziko vytváření škodlivin lze u produktů z brambor omezit

  například výběrem vhodnějších odrůd. Obecně lze říci, že akrylamid se v nejnebezpečnějších dávkách do lidského organismu nedostá-

  vá v potravinách, nýbrž v důsledku kouření, ale u mládeže hrají prim potraviny spadající do kategorie rychlého občerstvení a pochutin.

  BOJ S MAURY

  Poradní sbor radnice německého Frankfurtu nad

  Mohanem, Ausländervertretung, který by měl

  hájit práva cizinců, na sebe upozornil aktivitou,

  která ve Spolkové republice i za jejími hranicemi

  zvedla vlnu emocí. Na podnět Virginie Wangare

  Greinerové, Keňanky, jež žije v Německu od roku

  1986, předsedá organizaci DaMigra zastřešují-

  cí jiné organizace pro imigrantky, je mluvčí sítě

  Integra, zastupuje deník Africký hlas (Afrikanische

  Stimme) a je nositelkou Spolkového kříže za zá-

  sluhy, se zmíněný sbor ohradil proti historickému názvu lékárny U Mouřenína

  (Zum Mohren), která dlouho funguje vcentru města. Podle jeho kritiků jde ora-

  sistické označení, které haní lidi tmavší barvy pleti. Nadto upozorňovali i na logo

  lékárny se stylizovanou černou hlavou, které podle nich utvrzuje veřejnost v ne-

  žádoucím stereotypu. Už na začátku rozpoutané mediální kampaně dal majitel

  lékárny toto logo odstranit zjejích internetových stránek, přejmenovat lékárnu

  však prozatím odmítá. Časopis německých lékárníků DAZ poukázal na to, že

  momentálně v zemi funguje asi stovka lékáren se stejným označením, přičemž

  u řady z nich je tradice jména stará i několik staletí. Vjiné lékárně U Mouřenína,

  vhessenském Friedbergu, začala majitelka preventivně sbírat podpisy pod pe-

  tici za zachování historického názvu. Do uzávěrky Maxima ji podepsalo 17tisíc

  lidí. Ale nejde jen o lékárny, stejný problém se týká přinejmenšímjednoho pi-

  vovaru nebo výrobců kávy. Jak upozornila v regionálním vysílání televize SAT1,

  snaha opolitickou korektnost vymazala z německého slovníku některé velmi

  tradiční výrazy, například „cikánský řízek“, který nahradil řízek paprikový.

  ECIGARETY

  NA RECEPT?

  Národní systém pro ve-

  řejné zdraví v Anglii (PHE)

  přišel s převratnou myš-

  lenkou na uvolnění re-

  strikcí vůči konzumentům

  nikotinu. Na základě ne-

  závislé studie, která měla prokázat, že za po-

  moci elektronických cigaret přestává ročně

  kouřit 20 tisíc lidí, doporučuje tuto náhradu

  klasických cigaret hradit z veřejných peněz

  anabízet v lékárnách. V rozhovoru pro BBC

  to řekl jeden z ředitelů PHE John Newton. Ten

  zároveň argumentoval tím, že podle téže stu-

  die se při takzvaném vapingu dostává do těla

  proti tradičnímu kouření o 95 procent méně

  škodlivin. PHE zároveň navrhuje zřizovat na

  pracovištích prostory, kde by bylo možné

  elektronické cigarety používat, a v nemocni-

  cích dokonce doporučuje jejich prodej.

  PODÍL ERECEPTŮ ROSTE

  Na konci ledna překročil podíl eReceptů

  v největší lékárenské síti v ČR, tedy v lékár-

  nách Dr.Max, šedesát procent. Od Nového

  roku je elektronická preskripce povinná, ale

  zejména pro odpor lékařů není předepiso-

  vání klasických receptů nijak sankcionováno,

  takže se do oběhu stále ještě dostávají ipřed-

  pisy ve staré formě. Kampaň proti eReceptům

  vyvolala u části veřejnosti obavy, zda přivý-

  deji na tento typ předpisu nevzniknou nějaké

  potíže. Zejména těmto pacientům je určena

  edukační televizní kampaň sítě Dr.Max, která

  je má ujistit, že se pro ně ani s elektronickým

  receptem vlékárně vpodstatě nic nemění.

  NÁSTUPKYNĚ DOLLY? OPICE!

  Víc než dvě desetiletí po zrození naklonované ovce Dolly ohlásili

  čínští vědci další „pokrok“ – podařilo se jim stejnou metodou při-

  vést na svět opice. Podle domácího označení pro Čínu (Čung-chua)

  se jmenují Čung Čung a Chua Chua a konkrétně jde o makaky.

  Ikdyž se od časů Dolly povedl podobný kousek také ukrav, pra-

  sat a psů, u primátů jako nejbližších příbuzných člověka dosud

  panuje jistá etická zdrženlivost. Čínští vědci z pobočky Akade-

  mie věd vŠanghaji neprolomili tabu jako první. Už v roce 2003 se o totéž ne-

  úspěšně snažil americký biolog Gerald Schatten. Později to komentoval slovy,

  že je to „jako kdyby si Bůh přál, abychom klonovali jen ovce a krávy, ale zapově-

  děl nám klonování lidí“. Poslední události mu však zapravdu nedávají.

• Strana 6

  6 www.drmax.cz

  |

  DĚLAJÍ TO S CHUTÍ

  |

  V době internetové už jen málokdo píše delší texty rukou. Všechno ťukáme do klávesnice mobilu

  nebo počítače a náš rukopis by kdysi třídní učitelky nazvaly „škrabopisem“ (dnes už jsou otrlejší).

  Ale pokud chceme někomu něco opravdu hezky napsat, můžeme jít za někým, kdo to umí.

  J

  menuje se Hana, ale nikdo jí neřekne jinak než Krasopiska.

  Byla jednou z prvních, kteří se u nás začali uměleckou dis-

  ciplínou, které se říká krasopsaní, zabývat na profesionální

  úrovni. Domluvili jsme se, že se sejdeme v útulném papírnic-

  tví na pražských Vinohradech. Spodní patro je plné nejrůznějších

  psacích potřeb, které nás vracejí o sto let zpět – inkousty, pera,

  retro bloky a diáře. Pak vystoupáme po točitých schodech do pat-

  ra a tam na nás Krasopiska čeká. Na bytelném dřevěném stole má

  rozložené papíry, pera a takzvané brushpeny a píše. Soustředěná

  na každý pohyb ruky, na každý tah písmena. Tu přitlačí, aby čára

  byla silnější, tu ubere – na papíru se zvolna rodí svatební oznáme-

  ní, zatímco na Hanku ještě čeká stovka jmenovek ke svatebnímu

  stolu. Dává si záležet. Vše musí být dokonalé a není divu, že řada

  lidí si její jmenovky nakonec schová na památku.

  POPSANÁ KYTARA

  Svatební oznámení jsou jen jednou z mnoha věcí, které kraso-

  píše. Lidé za ní chodí, aby jim vytvořila logo jejich rmy, napsa-

  la milostný dopis, báseň, udělala nápisy na výkladní skříně…

  „Nedávno jsem dokonce pro jednu slečnu psala na kytaru část

  textu písničky skupiny Lucie. Chtěla ji dát partnerovi jako dárek

  k výročí,“ usmívá se Hanka. Kreslení a malování se věnovala

  vždycky, ale do krasopsaní se ponořila teprve přede dvěma

  lety, kdy začala sledovat zahraniční proly kaligrafů a kaligra-

  fek. „Vtu dobu mě ani na chvilku nenapadlo, že bych se tomu

  mohla věnovat profesionálně. Prostě se mi jen líbilo, co vytváře-

  jí. Nejprve jsem zkoušela krasopsát jen tak pro sebe, pak jsem se

  zapojovala na sociálních sítích do výzev, do nichž lidé z celého

  světa mohli přispívat ukázkami své práce, a když jsem začala

  dostávat pozitivní odezvy a první nabídky, abych někomu něco

  napsala, řekla jsem si, že bych to mohla zkusit,“ vypráví Hanka.

  Jenomže od prvotního nápadu uplynul ještě rok, než došlo

  kjeho uskutečnění. „Když už se člověk něco rozhodne dělat, má

  to dělat pořádně, a já jsem až po roce cítila, že mám to krasopsa-

  ní skutečně v ruce.“

  Hanka samozřejmě má svůj styl, pro který ji většina jejích zákaz-

  níků vyhledává, ale stejně tak má, jako každý umělec, potřebu

  neustále objevovat nové postupy, posouvat se dál. A tak si vytváří

  další a další typy písma, přičemž inspiraci k nim čerpá nejčastěji

  ze starých knih. „Ráda si prohlížím knihy z doby první republi-

  ky, kdy bylo ještě populární písmomalířství. Ale mám také ráda

  kaligrai. Z toho čerpám a převádím tehdejší trendy do moder-

  ní podoby.“ Na krasopsaní ji nejvíc baví, že se u něj člověk musí

  uklidnit a soustředit. Takže zatímco někdo se jde ze stresu vykři-

  čet nebo vysportovat, ona se z něj jde vypsat. To je prý také nej-

  častější motivace těch, kteří k ní chodí na kurzy. Není tedy divu, že

  většinu jejích žáků tvoří ženy. Mužskou část jejích žáků tvoří buď

  výtvarníci, kteří to berou jako doplněk své výtvarné práce, anebo

  muži, které jejich partnerky donutí přijít, aby trávili čas nějakou

  společnou aktivitou. „A ty ženy, které přijdou, jsou pak nejčastěji

  holky na mateřské, které potřebují nějaké kreativní vyžití, mana-

  žerky, které celý den sedí u počítače a potřebují se odreagovat.

  No adalší skupinou jsou svatební koordinátorky, které se učí kra-

  sopsaní proto, aby mohly nadepisovat svatební oznámení ajme-

  novky samy a nemusely si mě na to najímat,“ směje se Hanka

  adodává, že jí nijak nevadí, že si tak vlastně vytváří konkurenci,

  protože „kdo bude chtít přijít za mnou, ten přijde“.

  Text: David Laňka, foto: archiv Hany Baštinské

  Videoreportáž najdete na

• Strana 7

  • Zmírňuje bolest při

  prořezávání zoubků

  • Zklidňuje podrážděné

  dásně

  • Obsahuje výtažky

  z květu heřmánku,

  kořene kozlíku

  a propolisu

  Zubní gel

  s obsahem

  přírodních

  látek

  Denti

  Denti

  ZDRAVOTNICKÝ PROSTŘEDEK

  K APLIKACI NA DÁSNĚ

  www.dentibaby.cz

  Čtěte pečlivě návod k použití.

  dentibaby_dr.max_72x297mm_spad.indd 1entibaby_dr.max_72x297mm_spad.indd 1 26. 1. 2018 18:02:1026. 1. 2018 18:02:10

  Inzerce

  MILUJI TĚ

  Na to, aby člověk začal krasopsát, prý

  není zapotřebí žádná extrémně dra-

  há výbava. Nejčastěji se používají již

  zmíněné brushpeny, které mají tvar

  avlastnosti štětce, takže podle přítlaku

  vytvářejí buď tenkou, nebo silnější lin-

  ku. Důležitá je však volba papíru, který

  je potřeba vybírat podle toho, jestli člo-

  věk píše perem, tuší, nebo inkoustem.

  „Inkoust se vám totiž na určitém dru-

  hu papíru příliš rozpíjí, na jiném zase

  může prosáknout. Já osobně nejraději

  píšu na křídový papír. Vynikne na něm

  každá linka, neprosakuje a je šetrný

  vůči perům, která pak mají delší život-

  nost.“ Jak je vidět, ženskou praktičnost

  Krasopiska nezapře.

  Když se Hanky ptáme, jak je na tom

  s běžným rukopisem, začne se smát

  a pak nám na ukázku něco napíše.

  Abychom viděli, že když říká, že „píše

  strašně“, tak si nevymýšlí. Nevymýšlí.

  „Ono je krasopsaní prostě úplně jiná dis-

  ciplína. Soustředíte se na něj, snažíte se,

  jde víc o umělecký dojem, zatímco běž-

  né psaní slouží k tomu, abyste si rychle

  napsali nějakou poznámku, postřeh

  nebo nákupní seznam. A zatímco z ruko-

  pisu poznáte, jací jsme (a ten můj mě

  přesně vystihuje), z krasopisu ne.“

  Stejně jako v každém jiném povolání

  člověk trpí určitou deformací, i Hanka

  trpí „úchylkou“ na psací potřeby a její

  sbírka se prý rozrůstá tak, že už je poma-

  lu nemá kam dávat. A stejně tak sobli-

  bou pozoruje remní loga. „Nezřídka

  se stane, že má nějaká značka skvělé

  výrobky, ale úplně strašně vyvedené

  logo, které jim přitom může obchodně

  ublížit. Jednou jsem dokonce neodo-

  lala nutkání a majiteli jedné rmy jsem

  navrhla, že jejich logo předělám. Od

  té doby už to nedělám, protože tehdy

  jsem se toho dotyčného dotkla – logo

  si totiž navrhoval sám a byl na něj

  nesmírně hrdý,“ končí vyprávění Hanka

  a odkládá x, aby si protřepala prsty po

  psaní. Loučíme se. A ještě ten den nám

  v e-mailu přistává svatební oznáme-

  ní jedné známé – psané hádejte kým.

  „Asi zkusím napsat večer nějaký dopis

  své ženě,“ přemýšlí nahlas fotograf

  a sedá ke stolu. Moc mu to nejde, ale

  itak druhý den hlásí, že sklidil úspěch.

  Krasopisně napsané „miluji tě“ prostě

  probouzí jinou partnerskou vášeň než

  SMS se vzkazem: „I love U!“ ■

• Strana 8

  8 www.drmax.cz

  |

  POD POKLIČKOU

  |

  TATI, jsi starej!

  Pozdní rodičovství je sice fenomén současnosti, ale rozhodně není historickou novinkou.

  Psychologové už mají poměrně dobře zmapováno, jak rostou děti, které se narodí starším

  rodičům chytajícím druhou mízu. Nesou si do života nějaký psychický handicap?

  S

  tarší tátové a mámy se v historii naší

  společnosti vyskytovali poměrně často,

  v průběhu generací se ovšem měnily

  důvody pozdního rodičovství. Naposledy

  jsme tento fenomén zažívali v době, kdy neby-

  la masově rozšířena hormonální antikoncepce.

  Koncem 20. století pak věkový posun v zakládání

  rodiny postihl takřka celý západní svět. Mladí lidé

  změnili životní styl, založení rodiny začali odklá-

  dat, čekali, až budou nančně nezávislí, a mno-

  zí, zejména vysokoškolsky vzdělaní, uvažovali

  io tom, zda jsou na rodičovství dostatečně zralí.

  „Dalším velmi důležitým jevem, který ‚produkuje‘

  starší mámy a táty, je vysoká rozvodovost, která

  vede k zakládání nových rodin ve vyšším věku.

  To se týká žen i mužů,“ podotýká psycholožka

  Karolína Diallo.

  Lékaři ovšem varovně vztyčují prst – riziko

  zdravotních potíží u dětí starších rodičů je dolo-

  žitelně vyšší – a psychologové jim dávají za prav-

  du. „Je prokázáno, že děti zejména starších otců

  trpí častěji geneticky podmíněnými duševními

  poruchami, jako je autismus, ADHD, bipolární

  afektivní porucha nebo schizofrenie, přičemž

  dvě posledně jmenované choroby se projevují

  obvykle až v dospělosti,“ říká psycholožka. Navíc

  na rozdíl od mnoha „biologických“ potíží nelze

  potenciální duševní poruchy během těhotenství

  odhalit.

  PROJÍT MINOVÝM POLEM

  Pokud se dítě starších rodičů vyhne fatálním zdra-

  votním postižením, nečeká ho ve srovnání sdět-

  mi mladých partnerů o nic horší dětství nebo

  dospívání. „Starší rodič neznamená žádný psy-

  chologický handicap nebo stigma,“ říká Karolína

  Diallo. Zajímavý je navíc fakt, že zatímco ideální

  biologický věk pro mateřství je u ženy kolem

  25 let, emocionálně zralá pro narození dítěte je

  kolem 35 let a u mužů je to ještě o deset let více.

  Že by tedy starší rodiče mohli být pro dítě spíše

  výhodou? Rozhodně nejsou obecně nevýhodou,

  vyhnou-li se dítěti zdravotní potíže. „Je například

  prokázáno, že čím starší matka, tím lepší má dítě

  Podobný obrázek bývá stále

  častější – starších tatínků

  přibývá. Nejde však o nic,

  co by historie už neznala 

  20–30 let: Pokud je

  oběma rodičům mezi

  dvaceti atřiceti, narození

  prvního a každého

  dalšího dítěte vtomto

  čase jim více avíce ubírá

  na subjektivním pocitu

  životního štěstí. Jsou

  méně šťastní ve srovnání

  se svými bezdětnými

  vrstevníky.

  30–40 let: První dítě jim

  subjektivní pocit životního

  štěstí mírně zvýší, druhé

  ho udrží zhruba na

  stejné úrovni, třetí mírně

  sníží ačtvrté výrazněji

  sníží pod původní

  („bezdětnou“) úroveň.

  40–50 let: Pokud je

  rodičům více než čtyřicet,

  jejich pocit subjektivního

  štěstí v souvislosti s dětmi

  stoupá a klesá zhruba

  stejně jako u třicátníků,

  jen je výraznější (výrazně

  šťastní jsou s druhým

  atřetím dítětem).

  Zdroj: celosvětový výzkum

  snázvem Global perspective

  on happines and fertility, 2011.

  ŠŤASTNÍ RODIČE?

  Text: Jana Nováková, foto: Fotolia

• Strana 9

  výsledky psychologických výkonnostních

  a IQ testů. U otců je to spíše naopak.“

  Celosvětové průzkumy také ukazují, že

  děti starších rodičů mnohem častěji studují

  vysokou školu, jsou cílevědomější, ambi-

  cióznější a dokážou více dotahovat úkoly

  do konce. Roli v tom hraje jak genetická

  podmíněnost, tak styl výchovy. Ukázalo se,

  že starší rodiče vedou děti častěji ke krouž-

  kům, učí je stanovovat si cíle a dosahovat

  jich. „Na ty děti rodiče prostě více tlačí a je

  to pak vidět,“ říká odbornice.

  NECHOĎ PRO MĚ DO ŠKOLY!

  Poprvé si děti věku svých rodičů všimnou

  na prvním stupni základní školy. V tomto

  období mají naši potomci silnou potřebu

  být stejní jako vrstevníci, a pokud se nějak

  liší, vadí jim to. Co však dělat, když dítě

  řekne tátovi: Tati jsi starej, nechoď pro mě

  do školy, stydím se za tebe? „Rozhodně je

  důležité neustupovat a nevyhovět, zna-

  menalo by to latentně uznat, že má dítě

  pravdu. Je potřeba si s ním doma o všem

  promluvit. Třeba mu říct, ať zkusí najít, jaké

  to nese výhody, čím je táta jiný a lepší než

  ostatní tátové. Zapojit invenci.“ Následná

  puberta je náročná pro všechny bez ohle-

  du na věk mámy a táty. U adolescentů je

  pak prokázáno, že jsou schopni přijmout

  stáří rodičů jako fakt, vidí rozdíly, uvědo-

  mují si je a zároveň jsou schopni vnímat

  výhody, které jim může přinést.

  MLADÍ VS. STARŠÍ RODIČE

  Při výchově jsou starší rodiče obecně

  úzkostnější, dětem víc věcí zakazují, záro-

  veň jsou přísnější i na sebe. Více si uvě-

  domují chyby ve výchově a také si je více

  vyčítají. „Žijí často v pocitu: ‚Musíme ho

  dobře vychovat!‘ Ale měli by si zároveň

  uvědomit, že chyby jsou součástí výcho-

  vy a neměli by na sebe být tak nároční.“

  Výhodou pak je, že obvykle věnují dětem

  více času, jsou trpělivější a poskytují jim

  stabilnější emocionální zázemí. Mimo jiné

  i proto, že je nefrustruje nejisté nanční

  zajištění.

  BRZO SIROTCI?

  Možná ne! Některá zjištění vyvracejí tradič-

  ní obavu, že starší rodiče nedovedou děti

  koltáři, neuvidí svoje vnoučata, naopak po

  sobě brzy zanechají sirotky. „Existuje napří-

  klad výzkum, který prokazuje, že rodičky

  po čtyřicítce mají třikrát vyšší pravděpo-

  dobnost dožít se stovky než jiné ženy. To

  ovšem není dáno jen tím, že jsou pravdě-

  podobně ve větší kondici. Je evidentní, že

  starší rodič si vnitřně nedovolí onemocnět

  nebo zeslábnout. Ženy, které rodily ve vyš-

  ším věku, pak prokazatelně snadněji pro-

  cházejí krizí středního věku: psychické pro-

  pady jim nedovolí péče o jejich malé děti,“

  říká psycholožka.

  Nakonec je nutné si připustit i otázku: Do

  jaké doby dítě bezpodmínečně potřebuje

  oba rodiče? „Zcela kritická doba je do šesti

  let. Aby si dítě zažilo Elektřin nebo Oidipův

  komplex, uvědomilo si vlastní sexuální

  identitu a sexuální roli. Nezanedbatelný je

  i bonus rozdílné komunikace obou rodi-

  čů. V těchto dvou aspektech je otcovská

  asamozřejmě mateřská gura klíčová.“

  ■

  |

  POD POKLIČKOU

  |

  www.drmax.cz 17

  3M™ FUTURO™

  SPORT Nastavitelná

  kolenná bandáž

  3M™ FUTURO™

  Kolenní bandáž

  3M™ FUTURO™

  Kolenní bandáž

  Comfort Lift

  PRIPRAVENI PRO VÝZVU.

  ˇ

  PRIPRAVENI PRO VÝZVU.

  ˇ

  Inzerce

  Ondřej (9) – tátovi je 65 let

  „Kluci se mi někdy ve škole posmívali,

  že mám starého tátu, ale nevšímal jsem

  si toho. Je fajn, že je teď v důchodu,

  akdyž jsem třeba nemocný, může být

  se mnou, jsme hodně spolu.“

  Alžběta (19) – tátovi je 68 let

  „Táta mě od malička rozmazloval a trvá

  to pořád. Možná je to proto, že byl vůči

  mně vlastně už v dědečkovském věku.

  Vždycky skvěle vypadal, a když jsem

  chodila na základku, byla jsem na něj

  pyšná, že je starší a pěknej chlap. Ano,

  někdy mě napadne, jak zažije moje děti

  amého muže. No, kdyby byl táta mla-

  dý, tak mě to asi ani nenapadne, takhle

  mi to občas přijde na mysl.“

  Magda (33) – tátovi je 73 let

  „Nedá se říct, že bych sama cítila něja-

  ké nevýhody, protože je táta starší. Ale

  samozřejmě když se hlouběji zamyslím,

  našla bych vzorce chování nebo třeba

  životní názory, které souvisejí s vyšším

  věkem adobou, kdy byl vychováván.

  Máma byla o čtrnáct let mladší a ve

  vyšším věku už ten rozdíl byl znát…

  Videálním případě má být starší

  otec už nančně zajištěný, mít jistou

  práci av ní zkušenost a za sebou krizi

  středního věku. To všechno pro mého

  tátu platí. Ve svém druhém manželství

  setrval. Je zdravý, nic ho netrápí…

  Paradoxně první zemřela má máma,

  na rakovinu, když jí bylo 56 let.“

  CO NA TO DĚTI?

• Strana 10

  10 www.drmax.cz

  |

  RADY NA CESTY

  |

  Ačkoliv se to nezdá, doba dovolených je za dveřmi. A spousta lidí si chce dopřát „dovolenou

  svých snů“. A na tu se zpravidla létá letadlem. Jenomže co když má člověk zdravotní problém

  anebo musí trvale užívat léky? Kdy si je může do letadla vzít?

  Foto: Fotolia

  CESTUJEME S LÉKY

  Většina z nás je zvyklá cestovat s léky. Nejčastěji jde o obyčejný

  prášek na bolest hlavy či snížení horečky. Je však řada cestu-

  jících, kteří trvale užívají životně důležité medikamenty, napří-

  klad inzulin. Jaká jsou pravidla pro přepravu léčiv v kabinovém

  zavazadle? Můžeme vůbec nastoupit do letadla s vakcínou

  ainjekční stříkačkou?

  Na léky se nevztahují stejná omezení jako například unápojů

  či osobní kosmetiky. Léky v tekutém skupenství, spreji či gelu

  je možné na palubě letadla přepravovat. „Na palubu letadla

  tak mohou bez omezení léky předepsané lékařem, ale i běžné

  medikamenty proti bolesti či horečce prodávané bez lékařské-

  ho předpisu. Výjimkou nejsou ani přípravky v tekutém skupen-

  ství, včetně kapek, sirupů a sprejů. Ty jsou povoleny kpřepravě

  v kabinovém zavazadle dokonce v množství větším než je stan-

  dardních 100 mililitrů, pokud je cestující nezbytně potřebuje

  během letu nebo bezprostředně po něm,“ říká Roman Pacvoň

  z oddělení komunikace pražského Letiště Václava Havla. To

  platí také například pro roztok na kontaktní čočky či nejrůzněj-

  ší léčivé spreje a kapky. Během bezpečnostní kontroly je však

  nutné léky umístit do připravené samostatné přepravky mimo

  kabinové zavazadlo a tím na ně upozornit bezpečnostního pra-

  covníka. „Při detekční kontrole spolupracujeme s celní správou,

  které předáváme podezřelé případy přepravy medikamentů,

  například kvůli kvůli možnosti, že jde oomamné a psychotropní

  látky. Proto doporučujeme cestujícím mít s sebou také potvrze-

  ní lékaře o medikaci, která pracovníkům bezpečnostní kontroly

  potvrdí, že cestující léky skutečně potřebuje. Dobré je mít léky

  voriginálním balení s příbalovým letáčkem uvnitř.“

  LÉTÁNÍ V TĚHOTENSTVÍ

  Létání v těhotenství je dnes poměrně běžné a obecně se nepo-

  važuje za nebezpečné. Konkrétní podmínky pro cestování

  těhotných žen letadlem jsou však přesně stanoveny, a to letec-

  CESTA LETADLEM

  se zdravotním postižením nebo léky?

• Strana 11

  kými společnostmi v rámci jejich přepravních

  podmínek. Důležité tedy je zjistit si od dané

  společnosti veškeré potřebné informace ještě

  před tím, než pořídíte letenku. Během rezer-

  vace je pak dobré dopravci sdělit, že poletí

  těhotná žena. Maximální počet týdnů těho-

  tenství, kdy je vás letecká společnost ochotná

  přepravit, se nepatrně liší. Stejně tak existují

  různá pravidla pro povinnost předložit lékař-

  ské potvrzení o dobrém zdravotním stavu

  aschopnosti let absolvovat.

  Velmi obecně lze říci, že mnohé společnos-

  ti umožňují cestovat těhotným ženám až do

  37. týdne těhotenství bez nutnosti lékařského

  potvrzení. Vzhledem k odlišnostem v přístupu

  je však potřeba to ověřit. Po překročení tohoto

  období vás některé společnosti na let nemu-

  sejí odbavit. Zároveň je třeba dodat, že je čis-

  tě ajen na odpovědnosti ženy, k jakému sta-

  diu těhotenství se přizná. Lékařské potvrzení

  je však ociálně vyžadováno vždy, pokud má

  žena v těhotenství nějaké komplikace. Vtako-

  vém případě je opravdu nutné poradit se

  slékařem, zda je cesta letadlem pro nastávající

  maminku vhodná.

  CESTUJÍCÍ S HANDICAPEM

  Jistý strach z cestování letadlem a pobytu na

  letišti mohou mít osoby se zdravotním postiže-

  ním, ať již jde o cestující se sníženou pohybovou

  schopností, či například o nevidomé. Iv jejich

  případě jsou veškeré obavy zbytečné. Nejlepší

  možností je uvést požadavek na speciální

  asistenci na letišti už při rezervaci letenky.

  Letecká společnost bude s takovým cestujícím

  počítat a společně s letištěm dopředu službu

  zajistí. Pokud však na rezervaci speciální asis-

  tence během koupě letenky zapomenete, nic

  se neděje. Na řadě letišť si ji lze objednat doda-

  tečně po příjezdu na letiště, a to přímo u odba-

  vovací přepážky. V takovém případě je však

  třeba počítat s mírným zdržením spojeným se

  zajištěním volného asistenta.

  Asistenti, kteří se cestujícího se zdravotním

  postižením ujmou, zajistí pomoc při celém

  procesu jeho odbavení, tedy od vyzvednu-

  tí na parkovišti přes check-in, bezpečnost-

  ní kontrolu až po nástup do letadla. „Lidé

  s handicapem jsou odbaveni přednostně

  svyužitím takzvaných fast tracků a na palubu

  nastupují jako první. Pokud nástup do leta-

  dla probíhá zodletové čekárny přes nástup-

  ní most, je přesun cestujícího jednodušší.

  Nastoupí totiž za pomoci asistenta přímo do

  letadla. V případě nástupu z plochy je při-

  staveno k terminálu speciální vysokozdviž-

  né vozidlo, které cestující k letadlu doveze

  a zněhož handicapovaní cestující přímo do

  letadla nastoupí,“ popisuje podmínky na

  pražském letišti Roman Pacvoň.

  Na speciální asistenci má cestující nárok

  nejen na letišti, kde svůj let začíná, ale také

  vcílové destinaci nebo na přestupu. Asistent

  je i v těchto případech cestujícímu k dispozi-

  ci vpodstatě po celou dobu jeho pobytu na

  všech letištích. O speciální asistenci si stačí

  zažádat pouze jednou, a to v letišti prvního

  nástupu na let. Na letišti přestupním či cílo-

  vém již na cestujícího bude asistent čekat

  automaticky.

  ■

  Pokud užíváte léky, jako je například inzulin, můžete si je vzít bez obav na palubu letadla.

  Nevztahuje se na ně omezení, jako třeba na nápoje nebo kosmetiku

  |

  RADY NA CESTY

  |

  www.drmax.cz 11

  1. Přeprava léků v příručním

  zavazadle je povolena. Na léky

  v kapalném skupenství, spreji

  či gelu se dokonce nevztahuje

  omezení množství do 100 ml.

  2. V případě přepravy životně

  důležitých léků (například in-

  zulinových injekcí) se doporu-

  čuje předložit při bezpečnostní

  kontrole potvrzení lékaře.

  3. Během bezpečnostní kon-

  troly je nutné léky umístit do

  samostatné přepravky mimo

  kabinové zavazadlo a tím na

  ně upozornit bezpečnostního

  pracovníka.

  4. Ženám v těhotenství se

  doporučuje zjistit si ještě

  před koupí letenky přeprav-

  ní podmínky dané letecké

  společnosti.

  5. Ženám v pokročilejším sta-

  diu těhotenství se doporučuje

  mít s sebou lékařské potvrzení

  o dobrém zdravotním stavu

  a o zdravotní způsobilosti

  absolvovat let.

  6. Letiště nabízejí řadu slu-

  žeb, které těhotným ženám

  usnadní nástup na let. Zjis-

  těte si co nejvíce informací

  dopředu.

  7. Každý cestující se zdra-

  votním postižením nebo

  omezenou schopností pohybu

  či orientace má právo na asis-

  tenční službu poskytovanou

  letištěm.

  8. Nebojte se o službu zažá-

  dat dopředu již při rezervaci

  letenky.

  9. Pokud službu nestihnete

  objednat při koupi letenky, nic

  se neděje, řekněte si o asistenci

  po příjezdu na letiště.

  10. Spojení na poskytovatele

  služeb pro cestující se zdravot-

  ním postižením či sníženou

  schopností pohybu a orientace

  na Letišti Václava Havla Praha

  je 220 111 220.

  PRAVIDLA PRO

  CESTOVÁNÍ SE

  ZDRAVOTNÍMI

  KOMPLIKACEMI

• Strana 12

  Dokud je vše v pořádku, obvykle našim zubům nevěnujeme moc péče a spokojíme se

  sdvouminutovým čištěním ráno a večer. Chcete-li své zuby potěšit, osvojte si tři nenáročné návyky,

  které mohou vašemu chrupu prokázat velkou službu.

  3 užitečné návyky pro ZDRAVÉ ZUBY

  1

  NEPODCEŇUJTE ČISTOU VODU

  Jídlo, především sladké a kyselé, ale

  islazené nápoje snižují pH v ústech. Vy-

  tvářejí tak kyselé prostředí, které dutině

  ústní příliš neprospívá. Pokud si však

  po jídle nebo slazených nápojích ústa

  vypláchnete obyčejnou čistou vodou,

  pomůžete pH neutralizovat. Ze stejné-

  ideálně pod vedením odborníka, správ-

  nou techniku čištění zubů a nezapomí-

  nejte ani na mezizubní kartáčky. Mějte

  na paměti, že správná ústní hygiena je při

  prevenci zubního kazu mimořádně dů-

  ležitá, protože lze zjednodušeně říci, že

  čisté zuby se nekazí.

  3

  VYZKOUŠEJTE FLUORIDACI

  Užitečným návykem je také pravidel-

  ná  uoridace, kterou lze aplikovat ivdo-

  mácím prostředí. Jejím cílem je dodat do

  povrchových vrstev skloviny dostatečné

  množství  uoridů, a zvýšit tak odolnost

  zubů vůči kyselinám, které jsou vytváře-

  ny bakteriemi zubního plaku. K uorida-

  ci v domácím prostředí je určen léčivý

  přípravek elmex® gelée, který obsahuje

  téměř 10x vyšší množství  uoridů než

  běžná zubní pasta a představuje účin-

  nou ochranu před zubním kazem. Jeho

  aplikace je velmi snadná a provádí se

  jednou týdně. Více informací najdete na

  www.elmex-gelee.cz.

  ho důvodu jsou užitečné i žvýkačky bez

  cukru. Žvýkáním totiž podporujete tvor-

  bu slin, které vám sladké nebo kyselé

  vústech naředí. Možná si říkáte, že lepší

  než voda či žvýkačka je kartáček a zubní

  pasta. Ty ovšem nemíváme vždy po ruce.

  Navíc existují případy, kdy je dokonce

  vhodnější s čištěním přibližně půl hodin-

  ky počkat, a to například po konzumaci

  džusů nebo vína, kdy může být zubní

  sklovina kyselým prostředím narušena.

  Čistá voda je v takových chvílích ideál-

  ním pomocníkem.

  2

  ČISTĚTE SPRÁVNĚ

  Čištění zubů je rutina. Výsledkem

  proto může být, že ráno ve spěchu a ve-

  čer unavení rychle vyčistíte především

  přední plochy zubů a máte povinnost

  splněnou. V ústech v takových případech

  zpravidla zůstává spousta míst, k nimž se

  potřebná péče vůbec nedostala, a kde se

  bude bakteriím způsobujícím vznik zub-

  ního kazu dobře dařit. Osvojte si proto,

  1×týdně,

  snadná

  aplikace

  *Zdroj: 2006 – Národní epidemiologická studie,

  Výzkumný ústav stomatologický, Praha

  V České republice má

  zubní kaz nebo zubní

  výplň 86,4 % 15letých

  adolescentů.

  V dospělosti, mezi

  35. a 44. rokem

  života, mají obyvatelé

  České republiky již

  vprůměru 12,4 výplní

  a3,4chybějících

  zubů!*

  zubnímu kazu

  ST P

  STOP

  Účinná prevence a léčba

  počínajícího zubního kazu

  Vyzkoušejte intenzivní fl uoridaci doma pro:

  ✓ prevenci zubního kazu

  ✓ léčbu počínajícího zubního kazu

  ✓ ochranu hypersenzitivních zubů

  Pro dospělé a děti od 6 let

  Vhodný pro dlouhodobé použití

  K dostání výhradně v lékárnách

  elmex

  ®

  gelée

  Elmex

  ®

  gelée je lék k použití v dutině ústní. Obsahuje léčivé látky: směs aminfl uoridů a fl uorid sodný. Čtěte pečlivě příbalovou informaci!

  www.elmex-gelee.cz

  Lék k použití v dutině ústní

  elmex_maximum_210x297mm_spad.indd 1elmex_maximum_210x297mm_spad.indd 1 31. 1. 2018 7:57:5831. 1. 2018 7:57:58

  Inzerce 2× ▼

• Strana 13

  magdalena_inzerat_MAXIMUM_210x297_1.indd 1 14.2.18 9:00

• Strana 14

  O tom, co chtějí po zaměstnavatelích mladí lidé, se starším generacím mohlo jen snít: exibilní pracovní

  doba, tykání se šéfem, téměř samozřejmé motivační odměny a další a další benety. Ekonomika

  roste akvalitních absolventů škol ubývá, takže se situace oproti dřívějšku obrací – zaměstnavatelé

  se předhánějí v nabídkách. Jenže nejsou ti mladí tak trochu ákači?

  G

  enerace mileniálů je denovaná jako ta věková sku-

  pina lidí, která dosáhla dospělosti zhruba s novým

  tisíciletím - odtud i její označení. Někteří socio-

  logové sem ovšem zahrnují i starší, tedy ty nej-

  mladší z tzv. Husákových dětí, narozených po roce 1978.

  Během jejich dospívání v uplynulých desetiletích se postupně

  proměnil nejen trh práce, ale i celá společnost: její hodnoty,

  sebevědomí i ekonomická situace. Má to vliv na trh práce

  asamozřejmě to mení přístup jak zaměstnanců, tak i zaměst-

  navatelů. Ti první chtějí lepší podmínky, ti druzí se musí přizpů-

  sobovat.

  Ale opravdu musí? Nejspíš ano. Mileniálové v podstatě drží

  všechny trumfy. Nezaměstnanost je stále na minimální úrovni,

  ekonomika roste, rmy prosperují, rozšiřují se a vznikají nové.

  Absolventů vysokých škol u nás ubývá, protože absolvují gene-

  račně slabé ročníky: v roce 2004 končilo vzdělání s vysoko-

  školským diplomem 400 000 lidí, v roce 2017 o sto tisíc méně.

  Ito mění perspektivu.

  CO VLASTNĚ CHTĚJÍ?

  „Podle celosvětových výzkumů jsou očekávání českých mla-

  dých profesionálů zhruba na půli cesty mezi tím, co preferují ti

  z východní Evropy a ti na západ od našich hranic,“ říká manažer

  Tomáš Hybeš. Už sama jeho profese naznačuje, že se něco mění.

  Pracuje ve společnosti, která učí rmy oslovovat perspektivní

  absolventy a vytváří pro ně mediální kampaně, které přitáh-

  nou ty nejlepší mozky. „Západní absolventi touží prioritně po

  vedoucích pozicích, jsou soutěživí a vysoký výdělek či jistota

  astabilita rmy pro ně nejsou rozhodující. Češi naopak stabilitu

  vítají, peníze jsou pro ně důležité, ale ne tolik. Nejvíc ze všech

  mileniálů na světě je pro mladé Čechy důležité, že ‚slouží dobré

  věci‘, byť tento faktor není nijak konkrétně specikován,“ dodá-

  Rvačka o MILENIÁLY

  Inzerce ▼

  14 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

• Strana 15

  ZAŽIJTE

  KOMPLEXNÍ ÚLEVU

  OD ALERGICKÉ RÝMY

  Už v jedné dávce denne

  Čtěte pečlivě příbalovou informaci. O�správném použití se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem. Flixonase 50 mikrogramů/dávka nosní sprej, suspenze je volně prodejný lék k�nosnímu užití.

  Obsahuje  utikason-propionát. Nově jako lék volně dostupný bez lékařského předpisu. Ochranné známky jsou vlastněné nebo licencované skupinou společností GSK. ©2018 skupina

  společností GSK nebo poskytovatel příslušné licence. V případě otázek kontaktujte prosím: GlaxoSmithKline Consumer Healthcare Czech Republic s.r.o., Hvězdova 1734/2c, 140 00

  Praha 4, mail: cz.info@gsk.com. Případné nežádoucí účinky prosím hlaste na: ch.safety@gsk.com. Datum vypracování materiálu: 01/2018

  CHCSK/CHFLX/0005/16

  ýé í ží

  Bez názvu-3 1Bez názvu-3 1 10. 2. 2018 16:34:2310. 2. 2018 16:34:23

• Strana 16

  Text: Jana Nováková, foto: Fotolia, zdroj: ManpowerGroup s. r. o.

  16 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  vá. Mladí lidé také očekávají, že vztahy

  v jejich zaměstnání budou osobnější, je

  pro ně velmi důležitá profesionalita pro-

  středí. „Zpochybňují autority v tom smys-

  lu, že respekt si nadřízený musí získat tím,

  že je kompetentní, nikoliv tím, že je ve

  struktuře rmy formálně výše,“ upřesňuje

  požadavky mileniálů nezávislý persona-

  lista Petr Kmošek. Pokud tito zaměstnan-

  ci prokážou, že jsou pro rmu přidanou

  hodnotou, chtějí odměnu formou peněz

  či pozice. Očekávají také, že se o ně bude

  zaměstnavatel starat, umožňovat jim pro-

  fesionální rozvoj a růst. „U mladých se

  výrazně stírá rozdíl ve vnímání času, kdy

  jsou v práci a kdy mají ‚volno‘. Berou prá-

  ci jako přirozenou součást života. Proto

  ji chtějí mít hezkou, mít z ní dobrý pocit

  a cítit se dobře v kolektivu,“ doplňuje

  Tomáš Hybeš.

  MLADÍ, ALE NE DOKONALÍ

  Chtěli by hodně, ale mají také co nabíd-

  nout? Ne všichni. „Kvalita mladých kandi-

  dátů na práci reálně plošně klesá. Suma

  jejich znalostí, kompetencí a dovedností

  je obecně nižší než dříve. Začíná se pro-

  jevovat i to, co se nám kdysi nelíbilo třeba

  na Americe – i u nás už se stále více zužuje

  specializace jednotlivých profesí a lidem

  chybí komplexnost,“ říká Petr Kmošek.

  Další nevýhodou mileniálů je, že na

  rozdíl od svých starších kolegů mají

  menší trpělivost například při čekáním

  na zasloužené ohodnocení aobecně jsou

  vydrží méně. Mají pocit, že všeho v živo-

  tě lze dosáhnout rychleji, a pokud se jim

  nedaří v práci dostat, co chtějí, rychleji

  ztrácejí zájem. Je pro ně příznačná vyšší

  uktuace a nižší míra loajality s rmou.

  „Zároveň jim hrozí, že je pohltí určitý typ

  start-upových rem, které vysají jejich

  kreativitu i potenciál anedají jim za to nic,

  co by pak reálně zvýšilo jejich hodnotu na

  trhu práce. To je jedno z rizik, které mileni-

  álům hrozí,“ říká Petr Kmošek.

  FIRMY, SNAŽTE SE!

  Atraktivní absolventy, tedy například ty

  z ekonomických, technických a IT oborů,

  se rmy učí oslovovat už od studií. Svou

  atraktivitu se pak možní příští zaměst-

  navatelé snaží zvyšovat všemi možnými

  způsoby: od příjemného prostředí, přes

  možnosti relaxace přímo na pracoviš-

  ti (stolní fotbal, gauč, posilovna) až po

  nabídku nančních odměn nebo vzdě-

  lávacích programů (jazykové kurzy, kou-

  čink a podobně).

  S mileniály se těžko manipuluje a za-

  městnavatelé se jim musejí přizpůsobo-

  vat. Z toho by mohla těžit i generace pět-

  ačtyřicátníků, která zatím, byť se vyznaču-

  je vyšší trpělivostí, loajalitou a respektem

  k formálním šéfům, není obvykle schop-

  na „vydupat“ si zasloužené ohodnocení.

  Jejím handicapem ale bývá nižší znalost

  technologií. „Starší generace je na trhu

  práce spíše nejistá, často se setkávám

  stím, že si nevěří, neznají svou hodnotu

  a neumějí se dostatečně prodat, chybí

  jim sebevědomí mladých. Mladí přitom

  nejsou lepší než starší, což ovšem platí

  inaopak. Kvalita se neodvíjí od věku,“ říká

  Petr Kmošek.

  KDO PŘIJDE DÁL?

  Lidé s novým žebříčkem svých pracov-

  ních hodnot budou představovat stále

  vyšší procento zaměstnanců a vzhledem

  k nízké porodnosti na Západě po nich

  bude stále vyšší poptávka. Podle někte-

  rých odborníků vypukne velká krize na

  trhu práce už v roce 2030. „Přijde sem

  masa lidí, už dnes k nám proudí z Ukrajiny,

  Rumunska nebo Bulharska. A nejen rmy,

  které nezvládnou inovace, jak technolo-

  gické, tak v péči o zaměstnance, budou

  mít problém,“ říká Kmošek. V reálném

  ohrožení jsou pak určité profese – nejčas-

  těji ty, které nevytvářejí žádnou přidanou

  hodnotu. Technologie brzy vezmou práci

  mnoha lidem ve strojírenství, ale ivpojiš-

  ťovnách, na úřadech či v bankách. Ostatně

  už se to reálně děje.

  Naopak jinde budou lidé chybět.

  „Existují nové pracovní pozice, pro které

  dnešní školy de facto nikoho nevycho-

  vávají. I to způsobuje výkyv mezi součas-

  nou nabídkou apoptávkou,“ shrnuje Petr

  Kmošek. V každém případě se zdá, že trh

  práce se stává stále více „employee-fri-

  endly“ a mileniálové k tomu přispívají.

  Nepřichází ale žádná revoluce, jen další

  generace… ■

  KOLIK ČEŠI BEROU?

  Věkové kategorie

  Přepočítaný počet

  zaměstnanců

  Medián Průměr

  tisíc osob Kč/měsíc Kč/měsíc

  do 20 let 9,0 18 096 18 726

  20–29 let 504,4 22 755 24 297

  30–39 let 770,1 25 787 30 901

  40–49 let 869,8 24 500 30 524

  50–59 let 651,0 23 527 28 203

  60 a více let 197,4 24 490 29 502

  CELKEM 3001,7 24 178 28 969

• Strana 17

  Výživou pro� křehkos� v pokročilém věku

  Vaši blízcí v pokročilém věku potřebují více než jen vaši péči a lásku. Zajistěte

  pro ně adekvátní výživu, aby se lépe dovedli vyrovnat s důsledky stáří a úbytkem sil.

  S přibývajícím věkem klesá chuť k jídlu, což je důsledek zpomalujícího se metabolismu

  a ubývající fyzické ak� vity. Potřeba bílkovin se ve stáří naopak zvyšuje. Nerovnováha

  mezi příjmem a potřebou bílkovin může vést ke křehkos� . Správné řešení je zajištění

  denních výživových potřeb seniora. Pokud je nelze zajis� t běžnou stravou,

  zeptejte se lékárníka na podávání speciální tekuté výživy.

  Více na www.vyzivasenioru.cz nebo se ptejte v lékárně na přípravky Nutricia.

  MŮŽETE

  PRO NĚ UDĚLAT

  JEŠTĚ VÍC

  Přípravky jsou určeny k dietnímu postupu při podvý živě související s nemocí. Patří mezi potraviny pro zvláštní vý živu

  – potraviny pro zvláštní lékařské účely. Tento materiál je určen pro pacienty, který m byl odborníkem ve zdravotnictví

  (lékařem, lékárníkem nebo odborníkem v oblas� klinické vý živy) doporučen vý robek Nutridrink. Přípravek musí bý t

  užíván pod dohledem lékaře nebo osoby kvali kované v oblas� vý živy nebo farmacie.

  vláštní

  v

  zdravotn

  k musí bý

  vý živu

  nictví

  bý t

  ONS18PATPAT20CZ

  2180158_Nutridrink_inzerce_A4.indd 12180158_Nutridrink_inzerce_A4.indd 1 30. 1. 2018 11:17:1530. 1. 2018 11:17:15

• Strana 18

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  18 www.drmax.cz

  Dva volné dny můžeme naplnit jakkoliv. Ležet u televize nebo uklízet – i když ani jedno se dnes moc

  nenosí – nebo vyrazit na túru po horách a vyvěsit fotky z ní na sociální sítě. Ale co když chce jeden

  partner trávit volný čas doma, a druhý trhat rekordy na kole? Dohoda není tak snadná, jak se může zdát.

  Text: Jana Nováková, foto: Fotolia

  L

  ucie s Tomášem mají za sebou přes deset let šťastného

  manželství. Ovšem jejich představy o ideálním víkendu se

  nečekaně začínají rozcházet. „Děti už povyrostly, vživotě

  jsme se oba posunuli a máme i jiný pracovní režim než

  dřív,“ říká Lucie. „Zatímco já bych chtěla co nejvíc na hory, ven,

  za přáteli, na kolo, lyže, plavat, Tomáš by pořád něco kutil kolem

  domu a na zahradě a mě by nejraději viděl stát u plotny. Stále

  se hádáme, do toho nám vystupují ještě další věci. Myslím, že

  na povrch vyplouvá, co v prvních letech zakryla zamilovanost

  a potom péče o děti. Teď si připadám jak spoutaná řetězem

  aTomáš je unavený a naštvaný,“ komentuje to Lucie. „Navíc ani

  jeden z nás není schopen ustoupit.“

  Pro Lucii a Tomáše není moc radostné zjištění, že i tyto banální

  hádky o náplň víkendu můžou být prubířským kamenem vzta-

  hu. „Americký nestor vztahové psychologie John M. Gottman

  nedávno uveřejnil studii vypracovanou na základě hloubkové

  kvalitativní analýzy mnoha vztahů sledovaných vprůběhu desí-

  tek let. Došel k pesimistickému závěru, že 69 % manželských

  koniktů je neřešitelných,“ říká psycholožka a párová tera-

  peutka Irena Košíčková. „Naše postoje a názory, které vedou

  k hádkám, vycházejí z našich snů, tužeb, z našeho prožívání

  aživotního nastavení – znaší osobnosti. A jako osobnosti jsme

  schopni jen malé změny,“ dodává. Navíc opakující se neřešené

  konikty vedou k negativní atmosféře v soužití ajakékoliv řeše-

  ní oddalují. To, jak si představujeme ideální volný čas, nezávisí

  tolik na našem svobodném rozhodnutí nebo temperamentu,

  jak bychom možná předpokládali. „Naše nastavení pro trávení

  volného času, tedy to, zda chceme o víkendu spíš uklízet, kutit,

  Odpočinkový, nebo

  aktivní

  VÍKEND?

• Strana 19

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  www.drmax.cz 19

  jezdit na chatu, nebo naopak být co nejvíc

  mezi lidmi a mimo domov, velmi silně vychá-

  zí z našeho relativně útlého dětství,“ říká Irena

  Košíčková.

  Klíčové tedy je, jak jsme sobotu a neděli trá-

  vili jako děti a jak jsme náplň, kterou nám

  tehdy určovali obvykle rodiče, vnímali. Irena

  Košíčková říká, že pokud například chlapec opa-

  kovaně vídal otce, jak si dává odpoledního šlofí-

  ka, ovšem zároveň komandoval (ba terorizoval)

  celou rodinu včetně matky, odnesl si do života

  v podvědomí dosti silné vjemy. Cítil se úzkost-

  ně, protože se nedokázal zastat matky, a tak

  dále. Opakující se víkendové zážitky si zpraco-

  val tak, že až bude velký, rozhodně nechce být

  jako otec. Proto teď touží trávit volné dny ven-

  ku, aktivně a ideálně s rodinou. Naopak pokud

  například dívky zažívaly sice otravný sobotní

  úklid, který jim však symbolizoval jistý bezpeč-

  ný stereotyp a potvrzení rodinné soudržnosti,

  v dospělosti budou mít silné puzení pravidelné

  smýčení opakovat. Nikoliv ovšem jen z potřeby

  mít uklizeno, ale právě zejména kvůli tomu, že

  jim zprostředkovává pocit jistoty, že jejich rodi-

  na drží pohromadě a je v pořádku.

  Ač víkendy nebyly pro většinu lidí v dětství

  traumatizující záležitostí, to, jak jsme je tehdy

  trávili, jak jsme se přitom cítili, a zejména jak

  jsme si tyto zážitky interpretovali, je zcela zásad-

  ní. „I malé děti si na své úrovni myšlení dělají

  ztoho, co se kolem nich děje, závěry, které se

  mnohdy přetaví v celoživotní přesvědčení. A to

  bývá tím pevnější, čím častěji jsme danou věc

  zažívali a čím silněji jsme ji prožívali. I situace,

  které nebyly nijak dramatické, jsme mohli velmi

  výrazně emočně zpracovat,“ říká Košíčková.

  Pokud se tedy dva lidé nemůžou shodnout

  na volném čase, narážejí na docela hluboké psy-

  chologické struktury. Ideální je proto doptat se

  partnera, proč skutečně chce jezdit každý víkend

  například dělat rozhodčího na zápasy vházené.

  Odpovědí by však nemělo být, že se mu házená

  líbí, ale pokus o reexi zážitků způvodní rodiny.

  Už jenom to, že člověk nahlédne svoje hlubší

  motivace, a navíc je odkryje i druhému, posky-

  tuje jistou úlevu a možnost najít řešení.

  Kupodivu menší vliv na nás mají společenské

  trendy. V současnosti to znamená být o víkendu

  aktivní, sportovat a trávit čas s rodinou. Kutění,

  úklid nebo nedej bože zahálka trendy nejsou.

  Nicméně podle psychologů hrají tyto vněj-

  ší vlivy roli spíše v souvislosti s naší povahou.

  Některým lidem se trendy zdají důležité, a proto

  se jimi řídí, jiní jdou schválně proti nim, někomu

  být „in“ dělá radost, jiný má strach „in“ nebýt.

  Pokud by Lucii a Tomášovi nepomohl malý

  autoterapeutický výlet do dětství – či po sto-

  pách vlastních motivací formovaných i v poz-

  dějším věku –, můžou si stanovit postup, který

  doporučují pároví terapeuti. „Pokud ke mně

  přijde takový pár, řeknu jim, aby si oba nejdříve

  stanovili věci, přes které takzvaně nejede vlak

  a nikdy z nich neustoupí. Například sobotní

  dopoledne na kole nebo jednou za měsíc oběd

  u rodičů. A pak si vytvoří druhou část náplně

  volného času, v rámci níž jsou schopni slevit,

  prostor, v němž jsou ochotni vyjednávat,“ říká

  Košíčková. „Samozřejmě cílem je, aby pohyblivá

  část byla co největší.“

  V souvislosti s trávením volného času je zají-

  mavé, že dlouhodobé průzkumy prokázaly, že

  na souladu v partnerském soužití se nepodílejí

  rozhodující měrou společné zájmy. Čili to, že

  budeme každý víkend s partnerem nadšeně

  rybařit, není samo o sobě zárukou dlouhodobě

  šťastného vztahu, a naopak. Můžeme většinu

  víkendů trávit odděleně, ale pokud v soužití

  fungují jiné pilíře, nemůže ho to do hloubky

  ohrozit. Apriorně důležitá se naopak ukázala

  jiná věc: schopnost přijmout druhého takového,

  jaký je. Se všemi jeho chybami, odchylkami od

  vlastního normálu, se všemi jeho „divnostmi“.

  Zásadní roli pro dohodu na čemkoliv – i na

  volném čase – hraje také vůle partnerství či

  manželství udržet, mít. „Zatímco dříve lidé vní-

  mali párové soužití jako prioritu, dnešní doba

  upřednostňuje někdy až slepě individualitu.

  Všichni tvrdí: Měj to tak, jak chceš, nepotlačuj

  sám sebe. Takže pokud se neshodneme s part-

  nerem na trávení víkendu, prostě jdeme o dům

  dál,“ říká Irena Košíčková. „Najdeme někoho,

  s kým jsou víkendy snové. Ale pak třeba zjistí-

  me, že nám to neklape v posteli. No co, jdeme

  zase o dům dál. Bohužel tahle cesta neskon-

  čí u ideálního partnera. Ideální partner totiž

  neexistuje. Funguje sebereexe, respekt, úcta,

  komunikace, přijetí druhého, ustavení vlastních

  životních priorit a v rámci nich vědomí hodno-

  ty, kterou vztahu dáváme. Ve chvíli, kdy nám

  my dává smysl, jsme ochotni dělat kompromi-

  sy amůže dojít k domluvě, která oběma bude

  dělat radost.“

  ■

  Odpočinkový, nebo

  aktivní

  VÍKEND?

  1. Promluvit si s partnerem

  a jít do hloubky. Zjistit, proč

  nám právě takto strávený

  víkend přináší takové

  uspokojení. Někdy klíč

  k osvětlení leží v našem

  dětství, v původní rodině.

  2. Stanovit si, jaké části

  vlastního volného času

  nikdy za žádnou cenu

  nechceme měnit. A zároveň

  sdělit, v čem jsme v tomto

  ohledu schopni ustoupit či

  nalézat kompromisy.

  3. Uvědomit si, do jaké

  míry je pro nás partnerství

  důležité. To nám umožní,

  abychom kompromisy

  či ústupky – i v trávení

  volného času – nevnímali

  jako vlastní příkoří.

  4. Přijímat partnera co

  nejvíce takového, jaký je.

  5. Pokud nic nepomáhá,

  řešením může být párová

  terapie.

  JAK SE DOHODNOUT

  NA VÍKENDU?

  Recept na spokojený

  vztah je zdánlivě

  jednoduchý:

  Přijmout toho druhého

  takového, jaký je.

• Strana 20

  |

  ROZHOVOR

  |

  Patří mezi nejoblíbenější české herečky; jak se u herců chodí na Trojana,

  tak se u hereček chodí na Balzerovou. Už jen proto, že hraje ve lmech,

  které stojí za to vidět. Třeba jako právě Tátova volha – lm, který baví

  idojímá a ve kterém se vydává po stopách milenek svého manžela.

  V Tátově volze hrajete ženu, která měla se

  svým mužem volnější vztah. Věděli o svých

  mimomanželských vztazích, tolerovali si je.

  Bylo by pro vás něco takového přijatelné?

  Ten volnější vztah zapříčinila jedna dost trp-

  ká okolnost na jeho počátku. Reakce potom

  byla: Když ty, tak já taky. Ale bylo to jen takové

  mimikry jinak láskyplného manželství. Já jsem

  naštěstí takovou situaci nemusela nikdy řešit.

  Vaše postava se v průběhu lmu mění –

  z ženy, která podle všeho dokázala být

  nekompromisní a rázná, až po takovou,

  která pro záchranu rodiny udělá mnohé.

  Jaká ztěch poloh je vám vlastnější?

  Vlastně obě. Záleží na situaci a na tom, co

  člověk chce zachraňovat. A také pro koho. To

  jsou věci, které je potřeba vzít v úvahu a podle

  nich se rozhodnout.

  Přesně taková, jakou ji

  znáte z Žen v pokušení

  nebo Teorie tygra. Milá,

  vtipná, energická. Když

  se rozpovídá, je radost

  jí naslouchat. Jak mluví

  okolezích, o životě, o své

  rodině. Z každého jejího

  slova je patrné, že všechno

  dělá naplno – od herectví

  až po žití.

  JAKÁ VLASTNĚ JE?

  Eliška Balzerová

  ZÁLEŽÍ NA TOM, CO

  CHCETE ZACHRAŇOVAT

  20 www.drmax.cz

• Strana 21

  To, co vás s vaší rolí spojuje, ale-

  spoň se to tak zdá, je jakási akčnost.

  Když něco chcete udělat, uděláte to.

  Nenaráží s tím člověk někdy u okolí?

  Naráží, někdy to bývá i bolestné, ale stej-

  ně to uděláte.

  Je v dnešní době snadné nehrát „spo-

  lečenské hry“, být otevřený a přímý?

  V každé době je lepší být otevřený a pří-

  mý. Zachovat si zdravý rozum. A pokud

  možno nelhat. Alespoň v civilním životě.

  Těch společenských politických her, lží

  apodrazů vidíme každý den ažaž.

  Diváci na vás oceňují, kolik ener-

  gie vsobě máte, kolik jí dokážete ve

  svých rolích předat. Kde ji berete?

  Je to pouze ta energie, kterou mi diváci

  svojí přízní dávají. Já jim ji jenom vracím.

  Ve lmu hrajete prototyp matky, kte-

  rá nedokáže stát dlouho na místě. Co

  vás osobně v životě žene do nových

  anových výzev?

  Ve lmu možná takový typ hraju, ale já

  sama dokážu stát dlouho na jednom

  místě a kochat se a kochat. Naposledy

  na výstavě českého impresionismu vJíz-

  dárně Pražského hradu. A výzev, kterým

  bych nedokázala odolat, už vmém věku

  zase tolik není.

  Musí se člověk s touhou vidět a pozná-

  vat narodit, nebo k tomu je prostě

  „jen“ zapotřebí vášeň pro nějakou

  činnost, práci, pro život?

  Možná se s takovou touhou člověk musí

  narodit, ale já mám zkušenost, že hod-

  ně dělá výchova a to, v jakém prostře-

  dí člověk vyrůstá. Když vidíte zapálení

  aradost z nějaké činnosti u rodičů nebo

  ve svém okolí, chcete to napodobit. Děti

  jsou opičky.

  Vaše postava vždy žila prací. Pomohla

  třeba i vám práce, když odešly děti

  zdomova, aby si tam člověk nepřipa-

  dal najednou sám?

  Moje děti naštěstí z domova nikdy

  nadlouho neodešly. Jen na zkušenou,

  učit se jazyky. Dodnes žijeme pod jed-

  nou střechou a nikdo z nás si, alespoň

  doufám, nikdy nepřipadal sám.

  Máte sice malá vnoučata, ale počítám,

  že nejspíš budete babička, co je bude

  brát na koncerty a výstavy, než která

  snimi bude vyšívat. Nebo se pletu?

  Na koncerty a výstavy jsou ještě moc

  malí, ale šít, plést a háčkovat své dvě

  vnučky určitě naučím. Dcera mi do-

  dnes vyčítá, že jsem ji to nikdy nena-

  učila, považovala jsem to za přežitek.

  Naše generace neměla jinou možnost

  než si něco vyrobit, když jsme chtěli jít

  s dobou. Třeba se to holkám může zase

  někdy hodit!

  Co bylo na ztvárnění vaší role nej-

  obtížnější?

  Časné ranní nástupy trvající celý měsíc!

  Téměř každé ráno se přesunout na

  nové místo. Na jedné destinaci jsme

  nebyli déle než dva tři dny. Ale vážně:

  vyrovnat se s nemocí své filmové dcery.

  To bylo těžké, i když to byla naštěstí jen

  role.

  Tento lm je vlastně road movie – jak

  se vám v té staré volze jezdilo?

  Obtížně. Ta volha zvaná Carevna nemá

  posilovač řízení ani brzd a páku řazení

  má pod volantem. My dvě, zhýčkané

  automatickými převodovkami, jsme si

  napovídaly, kam s tou řadicí pákou –

  nahoru, nebo dolů nebo od sebe,

  ksobě. Lovily jsme rychlosti (pouze tři),

  až majiteli Koljovi vstávaly vlasy hrůzou

  na hlavě. Ale byl to náš kamarád a nikdy

  nám nevynadal. Při první jízdě jsme mu

  volhu zavařily. Do rána musel vyměnit

  chladič.

  Napadlo vás někdy udělat si, podob-

  ně jako vaše postava, výlet po dáv-

  ných místech, dávných známých?

  A víte, že mě to nedávno napadlo?

  Že bychom si s mojí sestrou mohly

  po asi tak šedesáti letech zopakovat

  naši každoroční cestu z jižní Moravy

  na Vsetín, kam jsme jezdívaly k naše-

  mu tátovi vrámci, jak se tomu dnes

  říká, střídavé péče. Dneska by nás už

  táta bohužel nečekal v Brně a zvládly

  bychom tu cestu samy a třeba navští-

  vily kamarády, kteří nám na Vsetíně

  zbyli.

  Ženy v pokušení byly první spoluprací Elišky Balzerové sJiřím

  Vejdělkem a v kinech je vidělo bezmála 1,5 milionu diváků

  Role Alžběty Čeňkové v seriálu Nemocnice na kraji města

  byla bezesporu tou, která Elišku Balzerovou vynesla na vrchol

  |

  ROZHOVOR

  |

  Eliška Balzerová

  ZÁLEŽÍ NA TOM, CO

  CHCETE ZACHRAŇOVAT

  www.drmax.cz 21

  „Dcera mi dodnes

  vyčítá, že jsem ji

  nenaučila plést

  a háčkovat, ale já měla

  za to, že je to přežitek

  naší generace.“

• Strana 22

  26 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

  Inzerce ▼

  IBSA Institut Biochimique SA

  Lugano, Švýcarsko

  • K léčbě artrózy, zejména kolene, kyčle akloubů prstů ruky

  • Obvykle se užívá 2xročně, vždy podobu 3měsíců

  Pro pohyb bez bolesti

  Chondroitini natrii sulfas

  Condrosulf

  ®

  400

  TVRDÉ TOBOLKY

  Registrovaný léčivý

  přípravek k perorálnímu podání.

  Přečtěte si pozorně příbalovou informaci

  dříve, než začnete přípravek užívat.

  Výhradní zastoupení, dovoz a distribuce:

  , spol. s r. o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  e-mail: ibi@ibi.cz, www.ibi.cz

  K dostání

  bezlékařského

  předpisuvedvou

  velikostechbalení:60

  nebo180tvrdýchtobolek.

  www.ibi.cz

  Condrosulf 210x99 CC.indd 1 19.09.17 14:26

  Inzerce

  Jak se vám hrálo s Táňou Vilhelmovou?

  Táňa je jedna z nejtalentovanějších

  hereček svojí generace. Byla jsem s ní

  téměř každý natáčecí den, jezdily jsme

  spolu na plac, někdy jsme si spolu poví-

  daly, když nebyla chuť, mlčely jsme

  celou cestu. Byla radost s ní pracovat.

  Táňa je ve svém projevu tak autentická,

  že některé scény jsem prožívala úplně

  osobně. Hrálo se mi s ní krásně. Byla

  moc dobrej parťák a moc jsem se od ní

  naučila.

  Jednou jste na sebe prozradila, že

  nerada chodíte na premiéry svých fil-

  mů. Proč?

  Protože lm je už hotov a nemůžu na

  něm nic změnit. To není divadlo, kde

  můžete každý večer něco zahrát jinak

  ascénu vylepšit. Bojím se, jak to dopadlo.

  Raději čekám, jak lm přijmou diváci, to

  je pro mne důležité.

  A pak jdete inkognito do běžného

  kina podívat se na reakce?

  Někdy se jdu na lm podívat, jak fun-

  guje. Posadím se ve tmě do publika

  a poslouchám a pozoruju, jak ho vní-

  mají diváci. Někdy reagují překvapivě

  na jiných místech, než jsme čekali, je to

  zajímavé sledovat.

  Pomáhá vám to v něčem pro další práci?

  Ne. V těchto věcech se nedá kalkulovat

  ani používat vyzkoušené metody. Film je

  kumšt složený z mnoha ingrediencí asta-

  čí jednu vyměnit, a je jiný. Úspěch lmu

  nejde naplánovat nebo předpovědět.

  Jen diváci, které si získá, určují jeho kva-

  litu. Nikdy bych třeba nepředpokládala,

  že lm S tebou mě baví svět bude mít tak

  veliký úspěch a stane se komedií století.

  Kdybyste měla pozvat na lm diváky,

  na co byste je nalákala?

  Na to, co Jirka Vejdělek tak umí a co jsem

  s ním zažila už při Ženách v pokušení.

  Smějete se, a přitom vám tečou slzy. Na

  napínavé pátrání v minulosti, nečekaný

  závěr. A taky na toho krásného veterá-

  na, volhu zvanou Carevna, a nás dvě

  sTáňou, které v ní uháníme krásnou kra-

  jinou za dobrodružstvím. ■

  Matku s dcerou si Eliška Balzerová s Táňou Vilhelmovou

  nezahrály poprvé, ale doufají, že rozhodně ne naposledy

  Divadlo patří mezi životní vášně Elišky Balzerové. Její

  představení Můj báječný rozvod je stále vyprodané

  „Táňa Vilhelmová je

  dobrej parťák. Krásně

  se s ní povídá, a co je

  důležité – stejně

  krásně se s ní mlčí.“

  Text: David Laňka, foto: CinemArt a archiv redakce

• Strana 23

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.,

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  ANALERGIN

  cetirizini dihydrochloridum 10 mg

  Pro zmírnění nosních a očních příznaků sezónní

  a celoroční alergické rýmy a příznaků chronické

  kopřivky.

  www.analergin.cz

  Pro dospělé a děti od 6 let. Lék k vnitřnímu užití, obsahuje cetirizini dihydrochloridum 10 mg.

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalový leták.

  Přípravek je volně prodejný v 10 a 30 tabletovém balení.

  CZ/ANA/18/0002

  IBSA Institut Biochimique SA

  Lugano, Švýcarsko

  • K léčbě artrózy, zejména kolene, kyčle akloubů prstů ruky

  • Obvykle se užívá 2xročně, vždy podobu 3měsíců

  Pro pohyb bez bolesti

  Chondroitini natrii sulfas

  Condrosulf

  ®

  400

  TVRDÉ TOBOLKY

  Registrovaný léčivý

  přípravek k perorálnímu podání.

  Přečtěte si pozorně příbalovou informaci

  dříve, než začnete přípravek užívat.

  Výhradní zastoupení, dovoz a distribuce:

  , spol. s r. o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  e-mail: ibi@ibi.cz, www.ibi.cz

  K dostání

  bezlékařského

  předpisuvedvou

  velikostechbalení:60

  nebo180tvrdýchtobolek.

  www.ibi.cz

  Condrosulf 210x99 CC.indd 1 19.09.17 14:26

• Strana 24

  24 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  |

  PŘÍBĚH

  |

  Když je smůly PŘÍLIŠ

  Příběh, který by lmový dramaturg asi označil za příliš komplikovaný nebo umělý. Jenže život

  je mnohdy mnohem drsnější než lmové drama a sahá ke zlomovým okamžikům, které by

  nevymyslel ani scenárista s tou největší představivostí...

  S

  koro před šesti lety se Simoně a Karlovi

  z České Lípy narodil Lukáš. Dítě chtě-

  né a s láskou vítané na světě. Když po

  nějakém čase rodiče zjistili, že se syn

  nevyvíjí jako jeho vrstevníci, nedbali rad okolí,

  že časem vše dožene, a hledali pomoc u speci-

  alistů tak dlouho, dokud se nedočkali kvaliko-

  vané diagnózy.

  Jenomže výsledek nebylo možné považo-

  vat za vítězství – atypický autismus se středně

  těžkou symptomatikou. To znamená potíže se

  stabilitou i chůzí, dále nerozvinutá řeč neboli

  obrovské problémy s komunikací v době, kdy

  je pro každé dítě důležité objevovat svět poví-

  dáním s mámou, tátou i ostatními.

  Pro paní Simonu to znamenalo vzdát se

  zaměstnání, celodenně se věnovat synovi

  a plně se opřít o manžela jako o spolehli-

  vý bod, jako o sílu, která se postará. Nešlo

  totiž jen o běžnou každodenní péči, ale také

  oopakované návštěvy specializovaných pra-

  covišť, například Centra LIRA v Liberci, které

  jim pomohlo pochopit a zvládnout synův

  svět.

  Těžká doba a nekonečná péče však přináše-

  ly a přinášejí i radost – Lukáš mluví, orientuje

  se ve světě, rád chodí do běžné školky s inte-

  grovanou třídou. Takže alespoň nějaký důvod

  knadechnutí. Ale pouze do předsilvestrovské-

  ho dne loňského roku.

  JEN MALÁ MULDA…..

  Toho dne si pan Karel, jako už mnohokrát, vyjel

  na běžky. Potřeboval se trochu provětrat, prá-

  ce programátora má k přírodě opravdu daleko

  a starosti s rodinou se na zasněžených pláních

  Jizerských hor zdají trochu menší.

  Karel byl a je sportovec, žádný nešika.

  Překonat malou muldu byla naprostá ruti-

  na. Jenomže cosi se nepovedlo, statný chlap

  se najednou ocitl na sněhu, lyže pod ním

  aktomu strašná bolest v zádech. „A v té chvíli

  jsem věděl, že skončím na vozíku. Prostě věděl.

  I když mi pochopitelně nedocházelo, co to pro

  Hlavně to nevzdat! To je

  heslo, kterým se Karel

  v životě řídí a díky kterému

  dokáže nepřízeň osudu

  pozoruhodně ustát nejen on,

  ale i jeho rodina 

• Strana 25

  PRECIZNOST,

  NA KTERÉ ZÁLEŽÍ

  Corega  xační krémy jsou zdravotnické prostředky.

  V případě otázek kontaktujte prosím: GlaxoSmithKline Consumer Healthcare Czech Republic s.r.o., Hvězdova 1734/2c, 140 00 Praha 4, mail: cz.info@gsk.com. Případné

  nežádoucí účinky prosím hlaste na: ch.safety@gsk.com.

  Ochranné známky jsou vlastněné nebo licencované skupinou společnos� GSK. ©2018 skupina společnos� GSK nebo poskytovatel příslušné licence.

  Datum vypracování materiálu: 01/2018.

  CHCSK/CHPLD/0041/17

  Bez názvu-2 1Bez názvu-2 1 10. 2. 2018 16:21:1110. 2. 2018 16:21:11

• Strana 26

  26 www.drmax.cz

  |

  PŘÍBĚH

  |

  Inzerce ▼

  mne a nás všechny bude znamenat.“ Zlomovou

  chvilku a její následky pojmenovali lékaři neú-

  prosně – fraktura bederního obratle L1 s míšní

  lézí a trvalými následky neboli neúplně ochr-

  nuté dolní končetiny včetně hýždí, nefunkční

  svěrače, snížená kapacita močového měchýře.

  Měsíce rehabilitací sice přinesly trochu

  světélka v podobě zvládnutí několika krůč-

  ků s francouzskými holemi, ale delší sezení

  upočítače, a tudíž ani návrat do práce zatím

  nejsou reálné. Karel cvičí, už dobře ovládá

  vozík, rád by se dokonce posadil na tricykl.

  Velká bojovnice paní Simona ho s nadhledem

  dokonce pochválí: „Před úrazem byla pro něj

  těžká nemoc i rýmička. Prostě chlap.“ Ale iona

  už ví, jak těžké je dvojnásobné břemeno, kte-

  ré jí život nadělil. Dva její nejbližší lidé jsou

  odkázáni na její pomoc… i když se její manžel

  stále pere a nevzdává to. Chodí do bazénu i do

  posilovny, touží po trickylu, protože i cyklisti-

  ka bývala jeho koníčkem. Hlavně však odmítá

  představu, že by se nemohl vrátit ke své práci.

  Kolegové se k němu zachovali skvěle. Nejen že

  mu přispěli nančně, ale opravdu počítají, že

  se mezi ně vrátí, i když třeba s nějakou úpravou

  pracoviště nebo pracovního zapojení vůbec.

  Těžká situace Simony, Karla i Lukáše je také

  zkouškou našeho sociálního systému – tolik

  smůly se málokdy najde na jednom místě

  Časopis Můžeš je zaměřen

  naznevýhodněné občany

  apřináší řadu poutavých

  reportáží arozhovorů

  svelmi inspirativními

  osobnostmi. Také proto

  jsme se rozhodli, že vám

  vkaždém čísle našeho

  časopisu ztitulu Můžeš

  přineseme jeden zajímavý

  příběh.

  PŘÍBĚHY PRO VÁS

  Text: Zdeněk Jirků, foto: Jan Šilpoch

  Karel odmítá představu, že by

  se nemohl časem vrátit ke své

  práci, a jeho kolegové, kteří

  mu nančně přispěli, s jeho

  návratem také počítají 

  avšechny možné zákony, předpisy a vyhlášky

  s tím jaksi nepočítají. Rodina pomáhá, zejména

  Karlův tatínek se stal obětavým a vždy připra-

  veným taxikářem, ale bude to stačit?

  ČÍSLA, ČÍSLA

  Rodiny lidí s postižením to dobře znají. Po

  prvotním otřesu zcela přirozeně začínají dolé-

  hat obavy, zda „nový“ život zvládnou s „nový-

  mi“ příjmy. Mohou počítat s příspěvky na péči,

  invalidními důchody a dalšími dávkami. Ale

  každá situace je jiná. Potřebujete automobil

  sručním ovládáním? Musíte si opravdu připla-

  tit, protože potřebných 300 000 jistě od státu

  nedostanete. Potřebujete kvalitní vozík? Jenže

  80 000 jistě nedostanete. Potřebujete – jako

  Karel – sedm i více cévek za den? Pojišťovna

  jich zaplatí jen pět. Za rok si doplatíte 30 000.

  Rehabilitace v bazénu? Pouze za své. Z vlastní

  kapsy musíte nancovat třeba i dojíždění se

  synem do speciálních center, dezinfekční pro-

  středky, doplatky za léky.

  Při našich cestách za rodinami lidí s posti-

  žením jsme ani jednou neslyšeli volání po

  úplném komfortu, po dokonalém pohodlí

  abezstarostném životě. Naopak, neštěstí velmi

  často v lidech probouzí sílu, skromnost a nápa-

  dy, jak si přilepšit vlastním přičiněním. Stejně

  často se uskromní i širší rodina. Ale v lidech je

  přirozená touha po základní jistotě: Budeme

  mít z čeho žít?

  Karlův příběh tak získává jiný rozměr. Systém

  sociálních dávek a materiální pomoci je zfor-

  malizovaný a neumožňuje zejména samosprá-

  vám pružně reagovat na konkrétní situace.

  Máme celostátní tabulky, máme v každém kraji

  trochu jinou sociální politiku, máme přísnou

  posudkovou péči, máme mnoho politických

  deklarací o spravedlnosti. Nemáme však svo-

  bodu pro velkorysé obce a města, nemáme

  účinné daňové odpisy pro dárce konkrétním

  lidem, nemáme vlastně ani motivaci pro posti-

  žené, aby se co nejrychleji vrátili do práce,

  rekvalikovali, pomohli sobě a svým rodinám.

  Nevíme, jak nakonec příběh českolipské

  rodiny dopadne. Konto Bariéry už schválilo

  nanční pomoc a k další je připraveno. Jsou

  ijiní dárci. Nejlepší by však bylo, kdyby nová

  vláda – bude-li nějaká – napsala jasně do svého

  programového prohlášení: Miliardy na dálnice,

  zábavní parky nebo umělé zasněžování svahů

  snížíme o procento, o kterém mohou svobod-

  ně rozhodnout samosprávy ve prospěch lidí

  spostižením.

  Jen jedno procento proti smůle, která může

  potkat každého. ■

• Strana 27

  ®

  ®

  Máte ucpaný nos? Špatně se vám dýchá?

  Cítíte se jako pod vodou? Sáhněte po:

  Sinex VickS Aloe A eUkAlYPTUS

  CZ/VCK/16/0014b

  Teva Pharmaceuticals CR, s. r. o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  Sinex Vicks aloe a eukalyptus 0,5 mg/ml (oxymetazolin), nosní sprej.

  3v1 PRO ÚLEVU OD UCPANÉHO NOSU

  1. OD PRVNÍCH MINUT

  2. PO

  3. OSVĚŽUJÍCÍ VŮNĚ

  ALOE A EUKALYPTU

  12H

  LBVI_180034_Sinex pacienti_Maximum_210x297.indd 1 08.01.18 13:48

• Strana 28

  28 www.drmax.cz

  |

  OBJEVY

  |

  Nešlapte na DINOSAURA

  Když na konci 19. století přišel paleontolog Antonín Frič s tím, že na našem území našel kosti

  dinosaura, odborná obec to odmítla jako nesmysl. V roce 2003 však lékař Michal Moučka

  objevil na Kutnohorsku kost, kterou odborníci identikovali jako kost dosud neznámého druhu

  dinosaura. Dostal jméno Burianosaurus augustai a přezdívá se mu „český dinosaurus“.

  T

  vor dostal jméno po jménech kreslíře

  Zdeňka Buriana a paleontologa Josefa

  Augusty, kteří se zasloužili o populari-

  zaci pravěkých zvířat po celém světě,

  a nejvíc pochopitelně u nás. A jak se čtyřicet

  centimetrů dlouhá kost dostala právě na úze-

  mí Kutnohorska, se můžeme jen dohadovat.

  Zevrubné zkoumání zhruba 94 milionů let sta-

  rého nálezu totiž ukázalo, že jsou na něm žraločí

  zuby. Jenže Evropa v té době připomínala veliké

  souostroví, takže jak se kost dostala doprostřed

  pevniny?

  Skupina paleontologů v roce 2005 s jistotou

  potvrdila, že kost patřila zvířeti dlouhému tři

  až čtyři metry, býložravci patřícímu do čeledi

  Iguanodontidae. Na bližší zařazení tehdy nebyly

  technologie. Až loni vědec Daniel Madzia podro-

  bil kost novému zkoumání a zjistil, že patří uni-

  kátnímu druhu, který dosud nebyl popsán.

  První objevy kostí dinosaura jsou připisová-

  ny Antonínu Fričovi. Našel tehdy skutečně

  ostatky dinosaura?

  Antonín Frič se skutečně zabýval zkamenělý-

  mi pozůstatky druhohorních živočichů, které

  považoval za dinosaury. V tomto ohledu sto-

  jí za zmínku izolované fragmenty od Holubic

  uKralup nad Vltavou a Srnojed u Pardubic. První

  nález je starý asi 95 milionů let a druhý přibližně

  88,5 milionu let. V obou případech však dosud

  čekáme na jejich moderní zpracování, které by

  mohlo trochu objasnit, jakým živočichům ony

  fosilie patřily.

  Proč to tehdy odborná obec odmítla?

  Ten materiál je jednoduše příliš fragmentární na

  to, abychom mohli od oka říct, oč jde. Takové

  situace jsou bohužel v paleontologii poměrně

  běžné. Vše se odvíjí od zachování materiálu.

  Pokud je fosilie zachovalá pouze částečně, bez

  jakýchkoliv výběžků, které se na kostech vysky-

  tují, nebo byla kupříkladu zničena v průběhu

  času přírodními silami, klidně se může stát, že se

  nám nikdy nepodaří s jistotou zjistit, o jakou kost

  šlo a kterému živočichovi patřila.

  Když v roce 2003 došlo ke klíčovému nálezu,

  šlo o náhodu, nebo o navázání na práci pana

  Friče?

  Nález stehenní kosti kutnohorského dinosaura,

  který učinil lékař Michal Moučka v roce 2003

  aodva roky později poprvé zpracoval tým pro-

  Takhle vypadal

  Burianosaurus augustai.

  Dinosaurus, který žil

  na našem území a jehož

  existenci prokázali čeští

  paleontologové a vědci 

  Až dosud nebyly na území

  naší republiky nalezeny

  žádné ostatky pravěkých

  zvířat. Proto se odborná

  obec stavěla k nálezu

  Antonína Friče odmítavě,

  neboť v té době navíc nešlo

  „identitu“ jeho nálezu určit.

  A více než deset let trvalo,

  než byl nález Michala

  Moučky skutečně prohlášen

  za „nález dinosaura“.

  OSTATKY

  „ČESKÉHO“

  DINOSAURA

• Strana 29

  |

  OBJEVY

  |

  www.drmax.cz 29

  fesora Oldřicha Fejfara z Přírodovědecké

  fakulty Univerzity Karlovy v Praze, byl

  rozhodně náhodou v tom smyslu, že pan

  Moučka nemohl tušit, že zrovna ve vrst-

  vách, které vznikly v mořském prostředí,

  se podaří objevit pozůstatky dinosaurů.

  Nicméně je třeba podotknout, že pan

  Moučka nešel do terénu takzvaně naslepo.

  Věděl, že v místě, v němž se rozhodl pátrat

  po známkách života z pradávných dob naší

  planety, může najít křídové zkameněliny.

  Každá správná „výprava“ vyžaduje alespoň

  základní znalosti geologie dané oblasti.

  Kdyby tyto znalosti pan Moučka neměl,

  mohl by si v přírodě běhat od rána do veče-

  ra a nenašel by vůbec nic.

  Nasvědčoval tehdy nález tomu, že jde

  skutečně o kost dinosaura?

  Pan Moučka je lékař, takže vzhledem kjeho

  znalostem a výbornému zachování kos-

  ti mu s největší pravděpodobností bylo

  jasné, že má co do činění s fosilním pozů-

  statkem nějakého obratlovce. Tím, že jde

  odinosaura, si však dle mého názoru jistý

  být nemohl. Takto izolované kosti přece

  jenom vyžadují určitá srovnávací studia.

  Tím spíše to platí, pokud se paleontolo-

  gií dinosaurů nezabýváte profesionálně.

  Samozřejmě i bez toho můžeme mít urči-

  tou představu o tom, co se nám podařilo

  objevit, ale v podobných případech vždy

  existuje alespoň několik více či méně prav-

  děpodobných variant.

  Jak se z kosti pozná, že šlo o dinosaura,

  a nikoliv o ptáka?

  Dlouhé kosti, jako třeba právě kost stehen-

  ní, mají řadu výběžků, jejichž tvar avývoj

  napovídá, kdo byl jejich „majitelem“. Na

  otázku, jak odlišit kost dinosaura od kos-

  ti ptáka, by bylo poměrně jednoduché

  odpovědět, kdybychom druhohorní dino-

  saury srovnávali s dnešními ptáky. Jak je

  však již dlouhou dobu známo, ptáci jsou

  přeživší evoluční větví teropodních dino-

  saurů, a tak si musíme uvědomit, že je čas-

  to problém fosilie prvních ptáků anepta-

  čích dinosaurů jednoznačně odlišit. A co

  vlastně dělá ptáka ptákem? Je to snad

  přítomnost peří? Nebo schopnost létat?

  Původ ptáků je velmi komplikovaný, jejich

  znaky se formovaly postupně a dodnes

  nevíme, kolikrát se vůbec teropodi naučili

  létat. Různorodost anatomických znaků

  ptákům blízce příbuzných teropodů je tak

  obrovská, že jen stěží dokážeme vymezit

  jednoznačnou hranici mezi prvními ptáky

  a dinosaury neptačími.

  Stáří fosilií nejčastěji určujeme na zákla-

  dě toho, jací živočichové nebo rostliny se

  vdaných vrstvách vyskytují. Některé druhy

  organismů jsou známé pouze z velmi krát-

  kého časového úseku, což třeba víme díky

  tomu, že je ve světě nalézáme v sedimen-

  tech uložených mezi horninami, jejichž

  stáří můžeme určit prostřednictvím radio-

  aktivního datování. Pokud se nám podaří

  tyto organismy najít ve stejných vrstvách

  jako dinosauří kosti, můžeme přibližně říct,

  jak staré tyto kosti jsou. Určit stáří fosilií

  lze na základě několika metod, ale zcela

  upřímně – důkladný výčet a popis by vyšel

  na poměrně složitou učebnici.

  Jak se podle kosti určí velikost dinosau-

  ra a jeho podoba? Podle čeho lze s jisto-

  tou říct, že ten dinosaurus vypadal tak,

  jak je vizualizován?

  Práci paleontologa vždy přirovnávám

  k práci forenzních lékařů. Těm také koli-

  krát stačí fragmenty a hned je jim jasné, že

  mají co do činění kupříkladu s pozůstatky

  Evropanky staré asi 25 až 30 let. Jinými slo-

  vy – výzkum opíráme o všeobecné znalosti

  dané problematiky nebo skupiny organis-

  mů. Na základě současných znalostí může-

  me říct, že anatomie dinosaura od Kutné

  Hory svědčí o tom, že jde o poměrně rané-

  ho zástupce evoluční větve ornitopodních

  ptakopánvých dinosaurů. Tito dinosauři

  byli relativně malí, po dvou končetinách se

  pohybující býložravci bez zjevných lebeč-

  ních struktur (jaké známe třeba u jejich

  pokročilých příbuzných – kachnozobých

  dinosaurů). Není důvod předpokládat, že

  náš dinosaurus se nějakým významným

  způsobem lišil. Na druhou stranu to však

  nemůžeme úplně vyloučit. Musíme se

  držet známých skutečností a nepopouštět

  uzdu fantazii. Ta do vědy nepatří.

  Jedna věc je určit, jaká byla „kostra“ dino-

  saura, ale jak se určí, jakou měl struktu-

  ru kůže, jaká byla jeho barevnost?

  V drtivé většině případů to s jistotou určit

  nedokážeme. Příčinou je v těchto přípa-

  dech již dříve zmiňovaná nekompletnost

  fosilního materiálu. Výjimečně však nalézá-

  me také otisky dinosauří kůže s jasně patr-

  nými vzory. Barvy dinosaurů jsou poměrně

  zajímavá záležitost. Dobře si vzpomínám,

  že jsme ještě před několika lety se svěše-

  nou hlavou říkávali, že barvy jsou jednou

  z těch věcí, které se nám nejspíš nikdy

  nepodaří zjistit. Dnes už to neplatí. U něko-

  lika druhů neptačích dinosaurů se podaři-

  lo objevit melanosomy, což jsou organely

  odpovědné za zbarvení. Přesněji řečeno –

  byť je třeba si uvědomit, že stále diskutu-

  jeme ve velmi zjednodušené rovině – bar-

  Daniel Madzia měl o pojmenování „nového“ dinosaura hned jasno. Podle něj nikdo

  dosud nezmapoval pravěká zvířata tak jako Zdeněk Burian s Josefem Augustou

  Zbarvení dinosaurů

  bylo dlouhou dobu

  velkou neznámou,

  ale dnes už ho

  vědci mohou určit.

• Strana 30

  30 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  Text: David Laňka, foto: Maciek Nabrdalik, archiv Daniela Madzii

  vu odvozujeme na základě toho, jaký tvar

  objevené melanosomy mají. Jak je vidět,

  paleontologie se stále vyvíjí a měli bychom

  si zvyknout, že fráze „nikdy se nedozvíme“

  do ní asi opravdu nepatří.

  Existuje teze, jak se k nám ta kost

  dostala?

  Abychom mohli uvážit případné hypotézy,

  musíme si shrnout základní fakta. Víme, že

  před přibližně 94 miliony let, během rané

  fáze pozdní křídy, kdy náš dinosaurus žil,

  byla Evropa souostrovím a v jejím středu

  byl situován takzvaný Rýnsko-český ostrov.

  Je možné, že právě zde se náš druh vysky-

  toval. V tom, že byla stehenní kost objeve-

  na v sedimentech mořského původu, bych

  nehledal nic zásadního o ekologii samot-

  ného zvířete. Sedimenty zjevně vznikly

  během velmi silné bouřky s efekty podob-

  nými tsunami. Zdá se pravděpodobné, že

  tělo dinosaura bylo spláchnuto do moře

  anásledně vyvrženo na mělčinu, kde bylo

  rychle pokryto písečnými usazeninami.

  Byl „český dinosaurus“ menší než ti, kte-

  ré jsme dosud znali?

  Nic nenasvědčuje tomu, že by byl náš dino-

  saurus menší než jiné jemu příbuzné dru-

  hy. Když byl studován poprvé, tým pro-

  fesora Fejfara došel k závěru, že stehenní

  kost s největší pravděpodobností patřila

  nějakému příbuznému iguanodona, což

  byl poměrně velký, asi deset metrů dlou-

  hý býložravý dinosaurus, jenž žil před

  přibližně 125 miliony lety na území dneš-

  ní Belgie. Vezmeme-li v úvahu, že kutno-

  horský ornitopod dorůstal do délky tří až

  čtyř metrů, byla předložena hypotéza, že

  jde o formu zmenšenou v důsledku života

  v ostrovním prostředí. Náš nový výzkum

  však tyto závěry přehodnotil. Dle našich

  výsledků byl český dinosaurus vývojově

  „primitivnější“ formou, než se usuzovalo.

  Proto je mnohem menší než iguanodon.

  Rozměrově se od svých příbuzných nijak

  významně nelišil.

  Bylo těžké přesvědčit světovou odbor-

  nou obec?

  Odborné články vzniklé na základě

  výzkumů jsou vždy před přijetím k tisku

  recenzovány minimálně dvěma nezávis-

  lými odborníky na danou tematiku. Jejich

  úkolem je udělat vše pro to, aby z článku

  eliminovali nepřesnosti a odkryli poten-

  ciální chybné závěry. My jsme článek zasla-

  li k recenzi do jednoho z nejlepších čistě

  paleontologických časopisů Journal of

  Systematic Palaeontology, jehož redakce

  sestává z vědců britského Přírodopisného

  muzea v Londýně. Byli jsme totiž přesvěd-

  čeni, že máme zajímavé závěry, a chtěli

  jsme, aby se k nim vyjádřili přední odbor-

  níci. Náš článek recenzoval Richard Butler

  a Matthew Baron. Oba patří ke světově

  známým expertům zabývajícím se půvo-

  dem a evolučními vztahy ptakopánvých

  dinosaurů a oba publikují v nejprestižněj-

  ších světových odborných časopisech. Ani

  jeden neshledal v našich závěrech žádnou

  nepřesnost, což byl pro nás jasný signál, že

  v materiálu nevidíme to, co v něm vidět

  chceme, ale to, čím opravdu je, tedy uni-

  kátním novým dinosaurem.

  V čem je váš objev nejen pro paleonto-

  logii, ale i pro historii nejzajímavější?

  Sám dinosaurus je zajímavý tím, že jde

  o jednoho z nejranějších zástupců velké

  evoluční větve ptakopánvých dinosaurů –

  Ornithopoda. K tomuto závěru jsme došli

  na základě rozsáhlé analýzy příbuzenských

  vztahů ptakopánvých dinosaurů. Ta nám

  však také ukázala, kde jsou ještě slabiny

  v našem poznání. Výzkum tedy považu-

  jeme za poměrně důležitý krok k vyřešení

  otázek ohledně rané evoluce ornitopodů

  ajejich evolučních předchůdců.

  Takže pokud by přišly další podobné

  objevy, mohlo by to znamenat, že někte-

  ré dosud známé teze budou pozměně-

  ny, nebo snad dokonce vyvráceny?

  Samozřejmě. Naše znalosti evolučních vzta-

  hů mezi ptakopánvými dinosaury se stále

  zdokonalují. Stále jsou popisovány nové

  druhy a staré jsou přehodnocovány. Výzkum

  je velmi dynamický a neustále se dovídáme

  nové fascinující skutečnosti. Pokud by přišly

  další podobné nálezy, není pochyb o tom,

  že by přinesly další, dosud neznámá fakta.

  Je však nesporné, že náš dinosaurus před-

  stavuje unikátní, dříve neznámý druh. Stojí

  za zmínku, že dinosaurus pochází z období

  (zvaného cenoman), z něhož o evropských

  dinosaurech nevíme téměř nic.

  Když bylo zřejmé, že jste objevili ostat-

  ky dosud neznámého druhu dinosaura,

  bylo těžké najít mu jméno?

  Vůbec ne. Hned jak se ukázalo, že máme

  co do činění s novým druhem dinosau-

  ra, věděl jsem, že jméno, které dostane,

  bude poctou Zdeňku Burianovi. Na jeho

  fantastických obrazech jsem vyrůstal,

  byť jsem ročník 89. Nikdo před ním adle

  mého názoru ani po něm nedokázal

  do rekonstrukcí pravěkých zvířat vtě-

  lit tolik přirozeného dobrodružství jako

  právě on. Dinosaurus tedy dostal jméno

  Burianosaurus – Burianův ještěr. Druhové

  jméno – augustai – je pak poctou profe-

  sorovi Josefu Augustovi. Profesor Augusta

  byl výjimečným popularizátorem paleon-

  tologie, který se Zdeňkem Burianem dlou-

  há léta spolupracoval.

  Jaký je ve světě o „českého dinosaura“

  zájem?

  Zaznamenal jsem ohlasy v médiích z růz-

  ných částí světa. Náš dinosaurus sice není

  tak kompletní jako třeba proslulí opeření

  dinosauři z Číny, ale zájem vzbudil. Zaujalo

  především jeho jméno. Burian je v zahra-

  ničí velmi populární a lidé byli často pře-

  kvapeni, že zpráva o prvním dinosautori

  nazvaném na jeho počest byla publikována

  teprve v roce 2017. Na druhou stranu jsem

  moc rád, že mi tu radost nikdo nevzal.

  ■

  Čtyřicet centimetrů dlouhá kost stála na začátku zjištění, že o pravěkých zvířatech

  stále nevíme všechno a že je pořád co objevovat

  |

  OBJEVY

  |

• Strana 31

  rychle a úč

  i

  nně rozpouští hlen

  usnadňuje vykašlávání

  zklidňuje podrážděné průdušky

  zvyšuje imunitu dýchacích cest

  podporuje průnik antibiotik

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  CZ/AMB/18/0002

  Ambrobene 15 mg/5ml, sirup; Ambrobene 7,5 mg/ml, roztok k perorálnímu podání a inhalaci; Ambrobene 30 mg, tablety; Ambrobene 75 mg, tvrdé tobolky s prodlouženým

  uvolňováním jsou přípravky k vnitřnímu užití s účinnou látkou ambroxoli hydrochloridum. Před užitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  5v1

  proti vlhkému kašli

• Strana 32

  32 www.drmax.cz

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

  NOVINKY z lékáren Dr.Max

  JARO VÁS ROZHÝBE, PŘIPRAVTE SE

  Jestliže jsme nechali v zimě klouby zahálet, mohla by je

  jarní aktivita poněkud zaskočit. A v takovém případě mož-

  ná nebude od věci jim trochu pomoct. Tím spíš, musejí-li

  se potýkat s nadváhou – a tou podle Světové zdravotnic-

  ké organizace trpí dnes už každý třetí dospělý Evropan,

  přičemž i u dětí je tento problém čím dál vážnější. Právě

  pro více namáhané klouby je určena novinka Dr.Max

  Metabosyn sunikátní složkou Oralvisc® dodávající kombi-

  naci kyseliny hyaluronové, dermatansulfátu a vitaminuC,

  který přispívá ke správné tvorbě kolagenu pro normální

  fungování kostí, chrupavek imetabolismu. Další přípravek

  pro nadměrně zatěžované vazy a šlachy je Dr.Max Achillex

  se složkou Tendot®, která kombinuje mukopolysacharidy

  a kolagen, přirozené součásti struktury vazů a šlach, a také

  mangan přispívající k normální tvorbě pojivových tkání. Ani

  tady nechybí vitamin C.

  Kupon je platný pouze sKartou výhod Dr.Max od1. do30. 4. 2018 nebo dovyprodání

  zásob.

  Kupon je platný pouze sKartou výhod Dr.Max od1. do30. 4. 2018 nebo dovyprodání

  zásob.

  *

  Při nákupu libovolné kombinace tří produktů značky Dr.Max zaplatíte zanejlevnější ztěchto tří produktů pouze

  0,01 Kč. Akce se zdůvodu legislativního omezení nevztahuje naléčivé přípravky adětskou výživu Dr.Max.

  *

  Při nákupu libovolné kombinace tří produktů značky Dr.Max zaplatíte zanejlevnější ztěchto tří produktů pouze

  0,01 Kč. Akce se zdůvodu legislativního omezení nevztahuje naléčivé přípravky adětskou výživu Dr.Max.

  Při koupi 3 produktů značky Dr.Max

  zaplatíte pouze 2!

  *

  Při koupi 3 produktů značky Dr.Max

  zaplatíte pouze 2!

  *

  3 2

  za

  cenu

  3 2

  za

  cenu

  Kupon můžete uplatnit v kterékoli kamenné lékárně Dr.Max v ČR tak, že jeho originál ode-

  vzdáte při placení a současně předložíte klientskou Kartu výhod Dr.Max. Kupon nelze uplat-

  nit pro nákupy provedené prostřednictvíme-shopu. Lékárna Dr.Max je oprávněna odmít-

  nout neoriginální, poškozený či jinak znehodnocený kupon. Kupon nelze převádět ani jej

  nelze proplatit v hotovosti. Kupony nelze sčítat, nelze je kombinovat s jinými slevami nebo

  akcemi a za nevyčerpanou hodnotu nebudou vráceny peníze. Kupon je platný v období uve-

  deném na kuponu.

  Úplná pravidla klientského programu Karta

  výhod Dr.Max naleznete na kartavyhod.

  drmax.cz. Více informací

  též na lince 844 909909.

  Kupon můžete uplatnit v kterékoli kamenné lékárně Dr.Max v ČR tak, že jeho originál ode-

  vzdáte při placení a současně předložíte klientskou Kartu výhod Dr.Max. Kupon nelze uplat-

  nit pro nákupy provedené prostřednictvíme-shopu. Lékárna Dr.Max je oprávněna odmít-

  nout neoriginální, poškozený či jinak znehodnocený kupon. Kupon nelze převádět ani jej

  nelze proplatit v hotovosti. Kupony nelze sčítat, nelze je kombinovat s jinými slevami nebo

  akcemi a za nevyčerpanou hodnotu nebudou vráceny peníze. Kupon je platný v období uve-

  deném na kuponu.

  Úplná pravidla klientského programu Karta

  výhod Dr.Max naleznete na kartavyhod.

  drmax.cz. Více informací

  též na lince 844 909909.

  Přivítejte jaro s dubnovými kupony. Platné od 1. do 30. 4.

  Využijte v dubnu jarní slevové kupony v kterékoli lékárně Dr.Max a ušetřete! Platí pouze s Kartou výhod Dr.Max.

  Drmax_banner_kupony_193x110_V04.indd 1 16/02/18 16:34

  NOVÝ KATALOG DERMOKOSMETIKY

  LÉKÁREN DR.MAX

  Pořizování produktů určených k péči o pokožku v lékárnách je

  čím dál obvyklejší a orientaci v sortimentu určitě usnadní nový

  katalog Dr.Max a jeho dermotipy. Návštěvou lékáren Dr.Max

  navíc klientky získají i výhodu odborného poradenství, ve spe-

  ciálních dermocentrech pak Dr.Max nabízí i diagnostiku pleti.

  Je dobré dozvědět se, co pleti konkrétně schází a co potřebuje.

  Více na www.drmax.cz. Sledujte i Instagram lékáren Dr.Max.

  * Oralvisc® a Tendot® jsou registrované obchodní známky společnosti Bioberica, S. A.

  Text: a foto: archiv Dr.Max

• Strana 33

  www.drmax.cz 33

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

  DÁT PLETI, CO POTŘEBUJE

  Jemný výživný krém na obličej Uriage Xémose Visage z akč-

  ní nabídky lékáren Dr.Max tiší pocit napnuté pleti a chrání ji před

  vnějšími vlivy. Krémová textura navrací pokožce pružnost a heb-

  kost. Uriage Xémose Visage obsahuje účinnou látku Chronoxine,

  která přináší okamžitý pocit zklidnění pleti. Díky patentovaným

  účinným látkám Cerasterol-2F a TLR2-Regul krém účinně obnovuje

  aposiluje kožní bariéru po celých 24 hodin a termální voda Uriage

  jí dodává rovnováhu. Bohatá a nelepivá struktura krému působí

  velmi příjemně a zanechává pleť jemnou a vláčnou, avšak přede-

  vším ji hydratuje, vyživuje a chrání. Řada Xémose zahrnuje i další

  produkty – všechny jsou v prodeji exkluzivně v síti lékáren Dr.Max.

  PODPOŘTE POKOŽKU SILOU PŘÍRODY

  Značka Nuance si rychle našla zejména mezi klient-

  kami lékáren Dr.Max řadu stoupenkyň. Pleti unavené

  po zimních měsících udělá trocha péče dobře, a tak je

  odůvod víc využít speciální jarní nabídku Dr.Max, která

  se týká denních krémů z řad Radiance aHydroballance.

  Doplňuje ji ještě poměrně čerstvá novinka – micelární

  vody Nuance. Prvořadá výhoda pečující dermokosmeti-

  ky Nuance je přírodní původ

  surovin. Výtažky jsou použi-

  ty ve farmaceutickém stup-

  ni čistoty, tedy přes 99pro-

  cent. Žádný produkt Nuance

  přitom neobsahuje synte-

  tické chemické přísady, jako

  jsou minerální oleje, para-

  beny či silikony. Zejména

  díky tomu mohou příprav-

  ky překvapit lehkou for-

  mou a tím, jak snadno se

  roztírají i vstřebávají.

  VITAMIN C NEJEN NA ZIMU

  Kdo si myslí, že je nám vitamin C prospěšný především v zim-

  ním období, měl by vědět, že tahle látka přispívá mimo jiné

  ke správné funkci nervového systému ake snížení míry úna-

  vy a vyčerpání. A jestli se něco k jaru pojí, pak je to únava. Už

  oVánocích se v lékárnách objevil přípravek Dr.Max Vitamin C

  High Eect, který vedle zmíněného vitaminu obsahuje i pod-

  půrnou směs přírodních látek – extrakty z plodů camu camu,

  třešně acerola, šípků a také citronové složky. Novinka je ve for-

  mě žvýkacích tablet, stačí jedna denně. Pro děti je pak určena

  novinka Dr.Max Vitamin C Baby ve formě kapek.

• Strana 34

  34 www.drmax.cz

  |

  ZVÍŘE

  |

  O

  gcocephalus parvus, jak zní

  latinský název této ryby, která

  více než co jiného připomí-

  ná bytost z tvůrčí dílny Jana

  Švankmajera, žije v hlubokých vodách

  Atlantského a Indického oceánu a nej-

  častěji dosahuje velikosti deset, ve výji-

  mečných případech dvacet centimetrů.

  Není to tedy žádný velikán, přesto už

  desítkám potápěčů nahnal hrůzu, proto-

  že ve zmíněných vodách patří mezi ryba-

  mi k největším zvědavcům. A je nesmír-

  ně zajímavý ze všech stran. Když se mu

  budete dívat přímo do očí, zaujme vás

  nejen výraznýma očima, ale především

  nevšedně našpulenou tlamou. Ze všeho

  nejvíce připomíná našpulené rty dív-

  ky, která to trochu přehnala s botoxem,

  protože její výrazné „rty“ mají nezvykle

  rudou barvu. Teprve pak si všimnete, že

  chřestivec má čtvero něčeho, co spíše

  než ploutve připomíná nohy. Díky nim

  se mu snáze pohybuje po mořském dnu,

  kde stráví většinu života. Čas od času se

  sice vydá i vzhůru, ale dlouho to nevydr-

  ží, je totiž velmi slabý plavec.

  Když se na něj podíváte z prolu, bude-

  te šokováni ještě víc a všimnete si i toho,

  co přímý pohled do očí skrývá – tedy že

  chřestivec má mezi očima jakési „výsuv-

  né tykadlo“. Slouží mu k lákání potravy.

  Chřestivec totiž ve chvíli, kdy se chce najíst,

  znehybní, vysune tohle „tykadlo“, které je

  podobně dlouhé jako on, a drobné ryb-

  ky v domnění, že jde o rostlinu, připlavou

  blíže, což ovšem znamená jejich smrt.

  Chřestivec neútočí výpadem vpřed, jak

  by se dalo čekat, ale doslova je nasaje do

  svých oválných čelistí plných malých, ale

  velmi ostrých zubů.

  A konečně i pohled seshora. Kdybyste

  spoléhali jen na něj, budete si myslet, že

  vidíte malého rejnoka. Na rozdíl od něj si

  však u chřestivce ihned povšimnete zřetel-

  ného náznaku zadních končetin. Ostatně

  velektronické verzi Maxima se můžete vpři-

  loženém videu přesvědčit na vlastní oči.

  Barevnost tohoto zvláštního mořské-

  ho tvora se pak liší podle toho, kde žije.

  Zatímco poblíž Mexika mívá nejčastěji

  tmavěhnědou barvu s nepravidelně tvaro-

  vanými levandulovými skvrnami, u ame-

  rických vod skvrny červeno-oranžové a ve

  vodách indických zase červené, na zadní

  ploutvi má v těchto mořích dokonce bílý

  pruh.

  Takže až se budete někdy v těchto

  vodách potápět a budete mít neodbytný

  pocit, že vás někdo pozoruje, už budete

  vědět, co je ten voyeur zač. ■

  BIZARNÍ STVOŘENÍ

  z mořského dna

  Představte si, že se potápíte u mořského dna a najednou před sebou spatříte zvláštní rybu,

  která má něco, co připomíná nohy, a pusu to na vás špulí skoro jako Marilyn Monroe. Možná

  nebudete věřit vlastním očím, ale je to chřestivec hrubotělý. Omyl, nebo zázrak přírody?

  Text: Jiří Vlasák, foto: Fotolia

  Inzerce ▼

• Strana 35

• Strana 36

  CZE-VIG-1802-0030

  VIGANTOLVIT

  ®

  poskytuje vitamin D, který

  podporuje vstřebávání vápníku ve Vašem těle.

  Pomáhá udržovat zdravé kosti a normální

  funkci svalů, což zvyšuje šanci na budoucí

  aktivní život s Vaší rodinou.

  pomáhá zajistit

  dostatečný příjem vitaminu D!

  NOVINKA

  NOVINKA

  Doplněk stravy.

  Dostupný v lékárnách v balení po 60 tobolkách.

  Více na www.VIGANTOLVIT.cz

  Merck – 90 let zkušeností s vitaminem D

  Čemu pomáhá vitamin D?

  Přispívá k normální funkci imunitního systému či pod-

  poruje vstřebávání i využití vápníku v těle. Pomáhá

  udržovat zdravé kosti a svaly, a tím podporuje Váš

  aktivní život.

  Jaké jsou zdroje?

  Lidská kůže přirozeně vytváří vitamin D při kontaktu se

  slunečním zářením. Intenzita slunečního záření v ČR

  je však dostatečná přibližně jen od poloviny dubna

  do poloviny září (a to ve slunné dny od 9 do 15 hod.).

  Nedostatek se pak logicky často objevuje v zimě a na

  jaře. Dalším způsobem, jak získat vitamin D, je strava.

  Mezi potraviny přirozeně bohaté na vitamin D patří

  například ryby, vaječné žloutky aj. Avšak příjem vitami-

  nu D z běžné stravy pokrývá přibližně jen 10 –20 % den-

  ní potřeby organismu. Zbylých 80 – 90 % musí vyprodu-

  kovat kůže.

  Pokud trávíte většinu dne uvnitř budov, nebo použí-

  váte opalovací krém, omezujete tvorbu vitaminu D

  ve své pokožce. Kromě toho se schopnost Vašeho těla

  produkovat vitamin D snižuje s věkem. U osob s nadvá-

  hou je tendence uchovávat vitamin D v tukové tkáni,

  ale není k dispozici pro využití v těle.

  Kdo by se měl zamyslet nad dostatkem

  vitaminu D?

  Celá populace během měsíců s nízkou intenzitou

  slunečního svitu (září – duben), lidé s omezenou expo-

  zicí slunečnímu svitu, lidé s nadváhou, osoby středního

  věku a starší, ženy v menopauze a po ní.

  Vigantolvit_inz_A4_zlom_tisk_font.indd 1Vigantolvit_inz_A4_zlom_tisk_font.indd 1 05.02.18 11:3905.02.18 11:39

  Inzerce 2× ▼

• Strana 37

  ÚNAVA?

  Floradix® Železo+

  Floradix® Železo+ je tekutý doplněk stravy s obsahem

  železa a mnoha dalších prospěšných látek, které

  přispívají ke snížení pocitu únavy a vyčerpání.

  Proč je Floradix® Železo+ výjimečný?

  · skvělá vstřebatelnost

  · nezpůsobuje žaludeční potíže

  · obsahuje vitamíny B1, B2, B6, B12 a C

  · výtažky z bylin a ovocné šťávy podporují trávení

  · neobsahuje alkohol, laktózu ani lepek

  · bez konzervantů a barviv

  Více informací o výrobku naleznete na

  www.oradix-zelezo.cz

  Floradix® Železo+ je k dostání v lékárnách,

  drogeriích TETA, Rossmann a dm drogerie.

  Cítíte se po Vánocích unavení? Potřebujete doplnit „železné zásoby…“

  Pokud pozorujete na sobě únavu již delší dobu, zbystřete. Jedná se totiž o jeden z častých projevů nedostatku železa,

  tedy stopového prvku, který naše tělo nutně potřebuje, ale nedokáže si jej samo vytvořit. Proč je železo tak důležité

  a jak ho doplnit?

  Tělo dospělého člověka obsahuje přibližně 3,5 až 5 gramů železa, které přispívá k normální funkci imunitního systému. Hraje

  také významnou roli při tvorbě červených krvinek a hemoglobinu, jehož hlavní funkcí je transport kyslíku z plic tepnami do

  všech tělesných tkání. Naše železné zásoby se však trvale snižují a je na nás, abychom je doplnili – ideálně formou pestré

  a vyvážené stravy. To se však ne vždy daří.

  Na první pohled

  Stejně tak není úplně snadné poznat, kdy si naše tělo o doplnění železa říká. Jde totiž o řadu v podstatě nespecických proje-

  vů, které v každodenním shonu přehlížíme. Jeden z častých projevů nedostatku železa je však viditelný na první pohled – je

  jím bledá pokožka, často včetně očních víček, dásní a sliznice zevnitř rtů. K dalším patří již zmíněná únava a pocit vyčerpání,

  suché a lámavé vlasy, lámavé nehty nebo rozpraskané koutky úst.

  Na vstřebatelnosti záleží

  Ze železa, které přijímáme ve stravě, vstřebá naše tělo přibližně 10 až 15%, zbytek vyloučí. Pozornost je proto dobré věnovat

  nejen množství železa obsaženého v potravinách, ale také jeho formě. Nejlépe vstřebatelné je pro náš organismus železo

  obsažené v mase, například v játrech a takzvaně červeném mase, třeba v libovém hovězím. Také rostlinná strava, jako jsou

  luštěniny, ořechy všeho druhu, ale například i sušené hřiby, obsahuje velké množství železa. Vstřebatelnost železa můžete

  podpořit i vy, a to, pokud zároveň se zdrojem tohoto stopového prvku konzumujete i zdroj vitamínu C.

  Víte, že…

  … ženy v produktivním věku potřebují přibližně 15 mg železa denně, což je o třetinu více než muži ve stejné věkové kategorii?

  Potřeba tohoto stopového prvku pak výrazně narůstá v období spojeném s narozením miminka. V období těhotenství se

  dokonce zdvojnásobí na cca. 30 mg železa denně.

  ENERGIE ZPŘÍRODY

  www.oradix-zelezo.cz

  Doplněk stravyDoplněk stravy nenahrazuje pestrou a vyváženou stravu.

• Strana 38

  38 www.drmax.cz

  |

  POVÍDKA

  |

  Foto: Fotolia a archiv autorky

  A

  teď ještě ty zatracený vejce!

  Matouš znechuceně promíchal

  na pánvi vaječnou hmotu, která

  rychle tuhla. A to se na vajíčka

  tak těšil! To má z toho, že si při vaření čte.

  Kdyby ten počítač vypnul, mohl si aspoň

  jednou užít dobrou snídani. Ještě před

  chvílí se mu sbíhaly sliny – opečený toast,

  namazaný jemně soleným francouzským

  máslem, které se do křupavé střídy deli-

  kátně vsákne, a k tomu smažená vajíčka.

  Měl je rád řídká, kdy žloutek stačil taktak

  zatuhnout a po talíři ještě trochu tekl,

  takže nakonec mohl vytřít jeho zbytky

  nalámanými kousky toastu. Ale teď už

  byl žloutek jako beton.

  Matouš ještě jednou stočil pohled na

  monitor k článku o toxických látkách

  ve vejcích. Pak zvedl pánev ze sporáku,

  hotovou vaječinu vařečkou vyškrábal do

  odpadkového koše, pánev hodil do dře-

  zu a napustil do ní vodu, aby se odmoči-

  la. Potom se vrátil k lednici. Otevřel ji, na

  skleněných policích se povalovalo máslo,

  ovocný light jogurt, tvrdý sýr, zatavený

  v ještě neporušené umělohmotné fólii,

  načatá sklenička oliv, pesto a meruňkový

  džem, ve dveřním boxu stálo pasterizo-

  vané mléko. Na jogurt se ani nepodíval

  a rovnou ho vyhodil, datum spotřeby ani

  jeho složení uvedené na obale ho neza-

  jímaly. Byl to poslední zbytek dokládající

  Marcelinu existenci v tomhle bytě. Ale

  ta už skončila (šlo o jeho rozhodnutí, ne

  o její), tak nemělo smysl, aby tu byl její

  jogurt. Zvlášť, když on tyhle umělohmo-

  tiny, jak podobným nízkotučným výrob-

  kům říkal, nikdy nejedl.

  Vytáhl z lednice mléko a trochu krabicí

  zatřepal. Ještě tam něco bylo. I když kdo

  ví, odkdy bylo otevřené. Odšrouboval

  uzávěr a opatrně se napil. Vlastně nechal

  do úst sklouznout jen pár kapek a ostra-

  žitě je poválel na jazyku. Nevadila by

  mu případná kyselost, tu si pamatoval

  zdětství, jenže v krabicích mléko někdy

  z nepochopitelného důvodu zhořklo. To

  nesnášel. Ale tohle mléko bylo úplně

  vpořádku. Původně si chtěl uvařit kávu,

  jenže když nahlédl do police v kuchyňské

  lince, našel jen prázdnou pikslu. Do háje!

  Tu pikslu koupila ještě Marcela a to už je

  dávno. Kávu kupovala vždycky ona. Jak

  to, že si nevzpomněl, že už nemá žádnou

  kávu? Vztekle zabouchl dvířka od skříň-

  ky a sedl si před počítač s krabicí mléka

  v ruce. Prostředníčkem klepl na enter

  a ztemnělá obrazovka se rozzářila. Ale

  místo rozepsané povídky na ní stále svítil

  článek na bulvárním webu.

  Matouš vzdychl, přetáhl kurzor na

  wordový dokument uložený na ploše

  advakrát klikl. Internetový prohlížeč ale

  nezavřel, jen ho shodil a jeho ikona teď

  vyzývavě svítila dole na liště. Snažil se

  na ni nedívat a soustředit se jen na svůj

  text.

  Rychle přelétl očima tu necelou strán-

  ku, kterou zatím měl. Doufal, že to bude

  dobrý základ, který už zvládne nějak

  rozvinout, dopracovat. Expozice, kolize,

  krize, peripetie a konečně závěr, řeše-

  ní koniktu. Pravidla vnitřní výstavby

  děje znal víc než dobře. Dokonce o nich

  mnohokrát přednášel. V knihovnách je

  dramaticky deklamoval školním výpra-

  vám, v literárních pořadech v televizi

  iv rozhlase o nich moudře promlouval

  s redaktory kulturních rubrik, v novino-

  vých recenzích upozorňoval na jejich

  nedostatky v knihách jiných autorů.

  Expozice, kolize, krize, peripetie ařeše-

  ní koniktu. Matouš si z krabice lokl mlé-

  ka. Expozice, kolize, krize… Znovu se

  podíval na text, který psal dva dny. Pak

  současně stiskl ctrl a A. Dokument zalila

  virtuální modrá barva přesně ohraničují-

  cí začátky řádků i konce odstavců. Potom

  bez zaváhání zmáčkl tlačítko delete

  atext označený modrou barvou okamži-

  tě zmizel. Stránka teď byla bílá, prázdná,

  ale Matouš dál hleděl na monitor, jako by

  na něm ještě něco bylo, jako by tu zůsta-

  lo zapomenuté nějaké písmeno.

  Linkovaný SEŠIT

  Lidmila Kábrtová

• Strana 39

  www.drmax.cz 39

  Na chvilku zaváhal, pak zdvihl pravou ruku,

  jako by chtěl znovu začít, něco napsat. V půl-

  ce pohybu se náhle zarazil. Měl teď dlaň jen

  pár centimetrů nad klávesnicí, doširoka rozta-

  žené prsty se trochu chvěly. Čekal, zrychleně

  dýchal. Jeho ruka připomínala dravého ptáka

  ve střehu, který čeká na kořist. Díval se na tla-

  čítka spísmeny, dlouho, možná dvacet vteřin,

  pak potichu ruku položil dolů. Opřel si zápěstí

  o desku stolu, prsty a dlaní obemkl myš. Najel

  kurzorem na ikonu internetového prohlížeče

  aťukl na ni. Bílá stránka zmizela a na monito-

  ru už zase svítil ten bulvární článek. Přelétl ho

  očima. Pak otevřel další. A další. Četl a klikal

  pořád dál.

  Čas nesledoval a na hodinky se podíval

  až v okamžiku, kdy se už v místnosti hodně

  setmělo. Do hajzlu! Bylo pozdě odpoledne.

  Takového času proplácal. A všechno jen těmi

  zblitky na internetu. Zblitky! Tyhle sračky by

  neměl vůbec číst.

  Jo, přesně tak by to řekla Marcela, stála by

  při tom za ním a pomalu, jeden za druhým,

  by si prokřupávala ty svoje dlouhé prsty. Jak

  strašně to nesnášel. Už při té představě mu

  naskočila husí kůže. Stejně to dělala jen pro-

  to, aby ho naštvala. Nebo proto, aby věděl, že

  tam je, že stojí za ním a tím odporným lupá-

  ním kloubů mu dává hlasitě najevo, že ví, že

  zase jen marní čas, že nepíše. A on by se styděl

  a ťukal by pak pokorně písmeno po písmenu,

  slovo po slovu do počítače celou noc, vypil

  by tři kávy, jen aby jí ráno mohl dát na polštář

  hotovou esej a měl od toho hrozného zvuku

  pokoj.

  Ale Marcela tady nebyla, oddychl si. Pak se

  znovu podíval na otevřený článek o dovolené

  jakési seriálové hvězdičky. Neznal ji a vlast-

  ně ho vůbec nezajímala. Byla mu ukradená.

  Vztekle článek zavřel. Musí zase konečně začít

  psát. Z redakce, kde si objednali jeho povíd-

  ku, ho už urgovali. Vymluvil se, a dokonce

  se mu povedlo prodloužit termín odevzdání

  otýden. Má to být na dvanáct stran. Do tele-

  fonu editorovi řekl, že už jich osm má. Řekl

  osm a ani mu při tom nezakolísal hlas. Ani

  nemrkl. Přitom má s bídou dvě. Teda vlastně

  měl, připomněl si, když se podíval na prázdný

  dokument.

  Sakra! Potřebuje začít. Jen nějak začít! Musí

  přemýšlet, hledat. Když bude hledat, urči-

  tě něco najde. Námětů jsou mraky. Když je

  najdou ostatní, proč by je neměl najít on.

  Vzpomněl si na postaršího spisovatele, který

  za ním přišel po jednom čtení. Vyšly mu dvě

  novely v malém regionálním nakladatelství

  apár časopiseckých povídek. Vypadal omšele,

  nikdo ho příliš neznal, ale Matouš věděl, že ty

  knihy jsou dobré a jeho nápady skvělé. Oproti

  němu byl Matouš literární hvězdou. Zvali ho

  na mezinárodní festivaly, nabízeli mu slušně

  placená čtení, oslovovali ho do anket hodno-

  tících knižní novinky, televizi a rozhlas zajímaly

  jeho názory na tvorbu i politiku. Považovali ho

  za intelektuála. A on se za něj považoval také.

  Jeho vyjádření bývala nečekaná, provokativní

  a kontroverzní. I jeho knihy byly kontroverzní.

  Hovořilo se o nich, čtenáři se obvykle rozdělili

  na dva tábory, jedni ho milovali, druzí zatraco-

  vali. Ale mluvili o něm. To bylo nejdůležitější.

  Ten autor se ho tehdy zeptal, jak pracuje se

  svými náměty, s prvotními nápady.

  Už si nepamatoval, jak mu odpověděl, nej-

  spíš ho něčím odbyl.

  Muž se zatvářil trochu zmateně a pak, kdoví

  proč, otevřel brašnu, kterou měl přes rameno,

  a ukázal mu docela obyčejný kroužkový blok

  stvrdými deskami, do kterého si zapisoval vše,

  co ho napadlo, co zaslechl, historky, dialogy,

  zajímavá setkání… I to setkání s Matoušem si

  tam chtěl zapsat.

  Blok! Proč ho to nenapadlo dřív? Mohl

  si ušetřit tohle martyrium. I on takový měl.

  Vlastně to byl sešit s linkovanými listy. V seši-

  tě budou spousty nápadů. Pamatoval si, jak je

  zapisoval, po tramvajích, po hospodách, vlast-

  ně kdekoliv, tahal ten sešit všude s sebou. Bylo

  to sice dávno, všechny poznámky budou staré,

  ale to přece nevadí. Nějaký nápad tam určitě

  najde a pro spisovatele čas nic neznamená.

  Matouš vytahoval šuplíky psacího stolu

  jeden za druhým a přehraboval se v jejich

  obsahu, pod rukama se mu vršily zmuchlané

  papíry, staré časopisy, účty za telefon, nepíšící

  propisky, čisté i použité obálky.

  Sešit! No konečně! Objevil ho založený mezi

  dvěma knihami. Lačně ho otevřel. Linkované

  listy byly přeplněné poznámkami, písmo bylo

  vybledlé, ale čitelné. Bylo to úhledné písmo.

  Takhle on psát nikdy neuměl.

  Byl to Marcelin nápad, aby takový sešit měl.

  Dva dny potom, co ho pořídil, si zlomil ruku.

  Marcela si tehdy vzala jeho propisku a začala

  do sešitu psát místo něj. Vlastně ani nevěděl,

  co tam tenkrát psala. Četl její poznámky až teď.

  Bylo jich hodně. Nápady pro jeho psaní.

  Když dočetl, potichu sešit zaklapl a zavřel

  oči. Zadoufal, že znovu zaslechne ten pově-

  domý zvuk, jak natažený prst zapadne zpět do

  kloubu. Ale nic neslyšel. Pak se zdvihl, otevřel

  odpadkový koš, vzal z něj light jogurt a vrátil

  ho zpátky do lednice. ■

  Profesně začínala jako

  novinářka. Knižně

  debutovala experimentální

  prózou Koho vypijou

  lišky, kterou v roce 2013

  vydalo nakladatelství

  Host. Je autorkou

  několika rozhlasových

  her vprojektu Minutové

  hry ČRo3 Vltava.

  Podílela se i na knize

  Mé dětství vsocialismu.

  Další povídky jí vyšly

  časopisecky, případně

  vrámci povídkových knih.

  LIDMILA KÁBRTOVÁ

  |

  POVÍDKA

  |

• Strana 40

  „Dostal se do toho výjimečného stavu, po kterém touží všichni herci

  na světě. Projde před kamerou a záběr má hned o dimenzi navíc.

  Snad proto, že má celej svět na háku. Zkuste mu vyseknout poklonu,

  že je skvělej herec, a on vás s tím pošle do háje,“ říká o Donaldu

  Sutherlandovi režisér Joel Schumacher.

  P

  ředstavme si, že o životě lmové super-

  hvězdy vzikne scénář. Klíčová scéna

  příběhu by byla asi nadepsaná jako

  Obraz 1: Kostel – den: Malý Donald leží

  v kolébce, zabalený v zavinovačce, ze které mu

  koukají nožičky. Jak typické. Ani později se nevejde

  do obvyklých norem. Nad ním se sklánějí tři ženské,

  které mu vytrvale brání ve výhledu. Tak už zmizte,

  říká si. Je zaujatý postavou zahalenou v černé kápi,

  která postává u dveří. Ty tři ženské dokola meldují

  cosi jako ctižádostivost, píle avytrvalost. Kdyby už

  tak chtěly sklapnout, myslí si Donald a ručičkou

  zamává neznámé bytosti. Venku zahřmí a spustí se

  déšť. Postava si poodhrne z tváře kápi a blesk jí ozá-

  ří ústa právě v okamžiku, kdy říkají: Vítej, Donalde.

  Já jsem Rebelie.

  Psal se rok 1935 a hospodářská krize právě

  zatáhla své drápy. Fredericku Sutherlandovi

  zase začaly jít obchody. Zprávu, že mu ke dvěma

  dětem přibude ještě jedno, přivítal nejen s kli-

  Když se zadíváte na

  Donaldovu lmograi,

  zjistíte, že ve většině lmů

  hraje chlápky v nejlepším

  podivínské. Sám k tomu

  řekl: „Jednou mi jeden

  režisér řekl, že bych roli,

  o kterou jsem usiloval, sice

  zahrál dobře, ale že potřebuje

  někoho, kdo vypadá jako

  soused odvedle, což já prý

  rozhodně nejsem. Zazvonit

  u tebe, řekl mi, tak bych se

  bál, že mě zabiješ. Tak jsem

  si to vzal k srdci a hraju

  pošuky.“

  PŘÍLIŠ VÝRAZNÝ

  40 www.drmax.cz

  Donald Sutherland

  NECHCI SLÁVU,

  CHCI SVŮJ KLID

  |

  ROZHOVOR

  |

• Strana 41

  dem, ale také s neskrývanou radostí. Když

  17. července spatřil Donald světlo světa,

  oslavil to s panem Sutherlandem celý Saint

  John v kanadské provincii New Brunswick.

  Týž Saint John, který jen oněkolik let poz-

  ději neměl pro Donalda jiné označení než

  „ten Sutherlandovic spratek“. Kdekoliv

  zařinčelo sklo, vždy za tím byla Donaldova

  rozšklebená tvář. „Byl to jediný způsob,

  jak přežít zaprděnost maloměsta. Navíc

  si představte život vrodině farářova syna.

  Samá přikázání. Samé povinnosti, které

  nevyplývají z potřeby, ale z vědomí, že

  tak se to přece má dělat, a když se to tak

  dělat nebude, je to hřích. U každého jídla

  poděkovat Bohu, před spaním se pomod-

  lit, každý víkend jít do kostela na dědovo

  kázání. Začal jsem toho chlapíka nahoře

  upřímně nesnášet. Tak jsem jednou vzal

  kleště asundal jsem ho z kříže. Aby netrpěl

  a my kvůli němu.“

  Absolutně mimo Donaldovy vzpoury

  proti konvencím a sterilitě všedního života

  však stály jeho studijní výsledky. Vždy pat-

  řil mezi premianty. Zatímco většinu jeho

  spolužáků to táhlo ke sportu, on trávil nej-

  více času v knihovně. Zpočátku to zkoušel

  s fyzikou a chemií. To proto, aby si mohl

  doma sestrojit dynamit aněco vyhodit do

  povětří. Chtěl přijít na nějakou všeobecně

  platnou denici, za niž by dostal Nobelovu

  cenu a spoustu peněz, které by mu umož-

  nily vzdálit se rodné hroudě. „Jenže pak mi

  došlo, že na to nemám buňky, a tak jsem

  se vrhl na literaturu. Četl jsem jako o život.

  Nejvíc poezii. Zažral jsem se do ní tolik, že

  jsem pak s každou básničkou, která se mi

  líbila, otravoval každého, kdo mi přišel do

  cesty. Někdo mě poslal někam rovnou,

  někdo to vydržel. Dodnes jsem přesvěd-

  čen, že to mojí zásluhou se brácha John

  později stal básníkem a sestra Betty se

  vdala za básníka Irvinga Laytona. I když

  oba tvrdí, že na tom nemám nejmenší

  podíl.“

  Donaldova zájmu o poezii si všiml jeho

  učitel a nedalo mu příliš práce přesvědčit

  jej k účasti na tematických pásmech uvá-

  děných u příležitosti nejrůznějších výročí.

  Amerika byla ve válce, a tak Donald hřímal

  vlastenecké verše a všude se mu dostávalo

  nadšeného potlesku, který mu byl slad-

  kou odměnou. Ovšem té nejsladší se mu

  dostalo dva roky po válce, když recitoval

  vojákům poděkování za udržení svobod-

  ného světa. „Ti chlapi opili profesora anás

  kluky – holky totiž z bezpečnostních důvo-

  dů mezi vojáky nejezdily – zatáhli na ubi-

  kace, kde nás doslova předhodili několika

  prostitutkám. Pamatuju si, že když jsme

  se pak domů vraceli už jako muži, všichni

  jsme se chtěli stát vojáky.“

  Ale nestal se jím. V úpěnlivé touze zmi-

  zet z města, které mu bylo malé, odešel

  studovat na Torontskou univerzitu. Proti

  otcově vůli, za doprovodu matčiných slzí

  a za tichého souhlasu sourozenců, kte-

  rým Donaldův příklad dodal odhodlání

  k témuž životnímu kroku. Jenže zatímco

  píle a schopnost jít si za svým Donaldovi

  nechyběly, peníze ano. Než by však sklonil

  hřbet a požádal o výpomoc otce, poohlédl

  se po práci. Měl štěstí. Rozhlasová stanice

  CKBW právě hledala zprávaře. Přestože

  neměl s prací moderátora nejmenší zku-

  šenosti, na šéfa stanice sehrál mistrnou

  etudu, kterou ho přesvědčil, že mikrofon

  je jeho druhé já. Zprávy hlásil ještě téhož

  večera a pak i ty následují vpříštích pěti

  letech.

  Jakási lokální popularita na sebe

  nedala dlouho čekat. Vedle přirozeného

  zájmu něžného pohlaví mu však přihrá-

  la setkání vpravdě osudové. Spolužák

  zvyššího ročníku mu pro jeho znělý hlas

  nabídl roli ve školním divadelním před-

  stavení. „Kývl jsem na to jen proto, že

  vsouboru byla holka, kterou jsem chtěl

  sbalit. O divadle jsem toho moc nevěděl.

  Jen to, že když jsem občas nějaké před-

  stavení viděl, styděl jsem se za herce, jak

  musí na jevišti šaškovat. Bylo mi trapně

  za ně.“ Ovšem odříkaného chleba největ-

  ší krajíc, takže zatímco půvabná členka

  souboru zůstala jedním z mnoha zářezů

  na Donaldově pažbě, jeho první herecká

  role v něm zažehla doživotní vášeň pro

  herectví. Pokud Donald do té doby nevě-

  děl, čím by se chtěl v budoucnu živit, teď

  měl jasno. Bude hrát! I kdyby za něj mělo

  být divákům sebetrapněji.

  Posuňme se ve scénáři k dalšímu

  obrazu. Tentokrát je dějištěm londýn-

  ská Akademie hudby a dramatických

  umění a scéna by se mohla odehrát

  takto: Třiadvacetiletý Donald drží v rukou

  Shakespearova Krále Leara. Marně se snaží

  proniknout do jazyka alžbětinského drama-

  tika. Nechápe, co na něm ti Angláni mají.

  Je to nudné a nezáživné. Odhazuje knihu

  do kouta a básníka posílá kamsi. Obléká si

  kabát a odchází do sychravého večera, před

  kterým se schová v přítmí kinosálu. Po cestě

  sbalil nějakou buchtu, snad si dá říct. Světla

  zhasnou, promítačka se rozvrčí. Titulek jasně

  napoví, o čem lm bude. Invaze mrtvých.

  Dívka je studená jako Shakespeare, ale lm

  má grády. Donald se rozhodne: V takových

  bijácích budu hrát!

  „Začal jsem toho

  chlapíka nahoře nesnášet,

  a tak jsem jednou vzal

  kleště a z toho kříže ho

  prostě sundal.“

  www.drmax.cz 41

  |

  ROZHOVOR

  |

  Donald Sutherland

  NECHCI SLÁVU,

  CHCI SVŮJ KLID

• Strana 42

  |

  ROZHOVOR

  |

  Když začátkem šedesátých let ukončil

  studia v Londýně, vrátil se do Ameriky.

  Usadil se v New Yorku, na jednom zcastin-

  gů se seznámil s dívkou, kterou si záhy

  vzal: „Považoval jsem to za dobrý nápad.

  Všichni v mém věku už měli rodinu, tak

  jsem si řekl, že bych si mohl taky něja-

  kou založit.“ Byl obsazen do seriálů Svatý,

  Mstitelé a Šampioni, získal roli Fortinbrase

  v televizní dramatizaci Hamleta: „Sice jsem

  se zapřisáhl, že Shakespeara nikdy hrát

  nebudu, ale když potřebujete peníze, tak

  kývnete na všechno.“ Na skutečnou příle-

  žitost však stále čekal. A dočkal se. Jeho

  démonická tvář učarovala producento-

  vi béčkových hororů Warrenu Kieferovi,

  který ho po zhlédnutí Hamleta obsadil

  hned do tří rolí (policista, stařec, čaroděj)

  v hororu Castle of the Living Dead. Donald

  zářil nadšením. Splnil se mu sen. Když ho

  pak Kiefer ještě téhož roku obsadil do dal-

  ších tří lmů, neznala jeho radost mezí. Po

  panu producentovi dokonce pojmenoval

  svého prvorozeného syna.

  Snad by Donald zůstal dodnes uto-

  pen v hororovém žánru, nebýt režiséra

  Roberta Aldricha, který se nikdy netajil

  svou zálibou v béčkových lmech a svou

  snahou povýšit je do áčkové kategorie.

  Zakladatel akčního lmu si do svých sním-

  ků vždy vybíral herce, jejichž tvář okamži-

  tě prozradí, co od postavy čekat. Donald

  ho prostě nemohl nezaujmout. Se svými

  takřka 190 centimetry byl nepřehlédnu-

  telný. Roli pomateného zabijáka v Tuctu

  špinavců svěřil Aldrich Sutherlandovi bez

  konkurzu. Donald se najednou ocitl vúpl-

  ně jiném světě. Místo čtrnácti padesát

  natáčecích dnů. Na plac ho vozil vůz,

  vněmž se potkával sCharlesem Bronsonem

  a Leem Marvinem, tehdy již zářícími hol-

  lywoodskými hvězdami. Pravidelná tep-

  lá strava, slušné peníze. Korunou všeho

  komfortu, kterým se produkce snažila

  hercům vyvážit fakt, že celé natáčení strá-

  vili v bahně a mezi vybuchujícími graná-

  ty, byl snímek, který vstoupil do historie

  válečného lmu. Dobová kritika si sice

  slmem nevěděla příliš rady, ale herecké

  výkony vyzdvihla beze zbytku. Obzvláště

  ten Donaldův. Zájem médií o jeho osobu

  stoupal, zájem lmařů ještě víc a obdivné

  dopisy ctitelek zaplavovaly studio. Donald

  jim dopřával sluchu i sám sebe. Rozvod

  stím šel ruku v ruce.

  Až překvapivou nerozvážnost však

  Donald projevoval při výběru svých rolí.

  Nebýt lozocké sci- Billion Dollar Brain,

  nebylo by se u čeho zastavit. Ale to už

  v záloze čekal další anděl strážný. Satirik

  a cynik Robert Altman, který měl v ruká-

  vu eso – scénář protiválečné komedie

  M*A*S*H.

  Válka ve Vietnamu dosahovala právě

  svého vrcholu a lmaři chtěli upozornit

  na její nesmyslnost a bezútěšnost, s jakou

  proměňuje nejen životy vojáků, ale nako-

  nec i duši a mysl celé Ameriky. Jenomže

  natočit v té době protiválečný lm ode-

  hrávající se ve Vietnamu bylo nemyslitelné.

  Proto se M*A*S*H odehrává ve válce korej-

  ské. Ovšem podoba, v jaké tu byla válka

  představena, se stala revolučním počinem,

  svědčícím o nesmírné odvaze tehdejších

  producentů, ochotných vsadit na nejistotu.

  V případě M*A*S*H se jim to bohatě vypla-

  tilo. Příběh tří vojenských chirurgů, kteří si

  své „krvavé“ povinnosti plní s kousavým

  cynismem a od práce se odreagovávají

  alkoholem, sexem a sportem, si podmanil

  jak diváky, tak kritiku. Film získal Oscara za

  scénář, Zlatou palmu v Cannes a dostalo

  se mu takového ohlasu, že již dva roky po

  jeho premiéře vznikl stejnojmenný televiz-

  ní seriál. Donald se stal miláčkem publika

  a společně s Elliotem Gouldem také miláč-

  kem lihovarnického průmyslu. Chtělo to

  jen neškobrtnout při výběru scénářů. To

  se naštěstí nestalo, atak se Sutherlandovy

  lmy natočené v sedmdesátých letech

  nesou buď ve znamení kvality, nebo ale-

  spoň čestných proher. Hned následující

  lm byl opětovnou trefou do černého

  a Sutherland v něm mohl potvrdit a roz-

  vinout své herecké kvality. Thriller Klute se

  stal jedním z hitů roku a horkým kandidá-

  tem oscarového klání. Navíc lmová láska

  mezi Sutherlandovým soukromým očkem

  a křehkou prostitutkou Jane Fondovou

  přešla i do jejich soukromí. „Život s Jane byl

  životem mezi dvěma mlýnskými kameny.

  Na jedné straně něžná bytost, trápící se

  nevyrovnaným vztahem ke svému otci, na

  straně druhé bojovnice za svobodu, hor-

  Text: David Laňka, foto: Promedia a archiv redakce

  42 www.drmax.cz

  Pod režijním vedením Roberta Redforda si zahrál v dramatu

  Obyčejní lidé a vysloužil si nominaci na Oscara

  Unikátní fotograe zachycující Donalda s Jane Fondovou

  během protestů proti válce ve Vietnamu

  „Taky jsem načas

  uvěřil, že jako lmová

  hvězda mohu hýbat

  světovým děním.“

• Strana 43

  livá odpůrkyně války ve Vietnamu, která

  neváhala využít své slávy pro dobrou věc.

  Taky já jsem načas uvěřil, že jako lmová

  hvězda mohu hýbat světovým děním.“

  ZDonaldových slov je sice cítit jakási dez-

  iluze, ale pravdou zůstává, že svým jasným

  stanoviskem k vietnamské válce, prokla-

  movaným na stovkách veřejných demon-

  strací podobně jako při každém novino-

  vém rozhovoru, dokázali strhnout veřejné

  mínění na svou stranu. Také jejich zásluhou

  začali být vojáci z Vietnamu stahováni. Ve

  svém zápalu pro věc Donald inicioval vznik

  dokumentárního snímku F. T. A. (Fuck the

  Army) o vojácích, kteří prošli vietnamským

  peklem. Na snímku se podílel rovněž jako

  scenárista, producent a režisér. Vztah s Jane

  Fondovou po dvou letech skončil a s ním

  i chuť vyslovovat se k věcem veřejným.

  Nikoliv tak touha a odhodlání vydávat se

  ve svých lmech dosud neobjevenými

  cestami. Atak vtěsném sledu za sebou hra-

  je v protiválečném snímku Johnny si vzal

  pušku, ve Dni kobylek, Casanovu u Federica

  Felliniho nebo v kriminální komedii První

  velká vlaková loupež.

  Mezitím se dokázal zbavit své závislosti

  na alkoholu, oženil se s herečkou Francine

  Racetteovou, s níž žije dodnes a s níž má

  tři děti. Úspěšné desetiletí pak korunoval

  mistrnými výkony v komorním drama-

  tu Obyčejní lidé, režijním debutu Roberta

  Redforda, a ve špionážním thrilleru Oko

  jehly. „V té době jsem se dopustil jediné

  opravdové chyby: ve Velké vlakové loupeži

  jsem odmítl hrát za procenta araději jsem

  se spokojil s honorářem 40 tisíc dolarů.

  Říkal jsem si, že je lepší mít doma pár táců

  než nic. Jenomže lm měl veliký úspěch,

  a kdybych nebyl tak zbytečně opatrnej,

  mohlo mi na konto naběhnout 40 milionů

  a já bych nemusel do konce života hnout

  prstem.“

  Obraz 3: Zahrada rodinného domu –

  večer: Donald sedí v houpacím křesle na

  zápraží svého domu se zavřenýma očima.

  Vzduchem se nese křik jeho dětí, kterým

  se nechce spát a loudí pohádku. Donald

  se zvedne a jde za nimi. Sedne si na zem

  a začne jim vyprávět o svém dětství.

  Vzpomíná na své rodiče a uvědomuje si,

  že je jeho odchod z domova nejspíš nikdy

  nepřestal bolet.

  „Když mi takřka současně zemřeli rodiče,

  cítil jsem, že bych měl zvolnit. Že bych se

  měl více zajímat o starosti a radosti svých

  blízkých, svých dětí, své ženy. Najednou

  jsem pochopil, že všechny ty naschvály

  a skandály nebyly ničím jiným než tele-

  cí vzpourou proti konvencím, které jsou

  vlastně jen logickým vyústěním života,

  jeho přirozenou součástí. Každý z nás tou-

  ží po zázemí, každý z nás mu musí něco

  obětovat a každá ta oběť, byť se to nemusí

  zdát, stojí za to. Tím neříkám, že bych chtěl

  ve svém životě něco měnit. Jen konstatu-

  ji, že jsem se dost dlouho choval sobecky

  jako naprostý idiot.“ Celé dva roky nenato-

  čil Donald jediný lm. Věnoval se své rodi-

  ně a snažil se najít si cestu i k dětem z před-

  chozího manželství. Se synem Kieferem se

  mu to dosud plně nepodařilo.

  Když se Donald po svém odmlčení

  mezi lety 1981 a 1983 vrátil před kameru

  ve lmu Max Dugan se vrací, jeho promě-

  na byla patrná na první pohled. Z kdysi

  žoviálního společníka se stal nestranný

  pozorovatel, který jen čas od času utrou-

  sí nějakou ironickou poznámku. Dříve

  poskytl rozhovor každému, kdo o něj

  požádal, nyní si dal limit jednoho inter-

  view ročně. Také jeho herectví se změnilo.

  Sutherland své hraní povýšil na zábavnou

  hru s vlastními hereckými klišé. Přesně jak

  pravil režisér Joel Schumacher, citovaný

  na začátku: Donald Sutherland začal na

  plátně existovat.

  Natáčel malé, nenáročné a žel bohu čas-

  to také nevydařené snímky. Jeho hvězda

  začala pohasínat. Skutečný návrat na

  výsluní přišel až v roce 1991. Nejprve si

  zgustl na roli bláznivého pyromana v dra-

  matu Oheň, pak ve lmu JFK o atentátu na

  Kennedyho a od té doby točí každý rok

  aspoň jeden lm. „Může se zdát, že pořád

  točím, ale jen málokdy má role přesáhne

  čtrnáct natáčecích dnů. Velké role odmí-

  tám. Už dávno mi nejde o slávu, kterou by

  mi mohly přinést. Mám radši svůj klid. Taky

  už nejsem nejmladší, devadesátka se mi

  drápe po krku, a popravdě řečeno, dokážu

  si představit daleko lepší smrt než umřít

  vzápalu práce před kamerou.“

  Svými výkony ve „vedlejších“ rolích však

  často zastíní své kolegy v rolích „hlavních“.

  Ať už jde o lmy jako Skandální odhalení,

  Smrtící epidemie, Hon na Šakala nebo tee-

  nagerovský hit Hunger Games.

  Bylo proto až s podivem, že jediné oce-

  nění, kterého se mu dosud dostalo, byl

  Zlatý glóbus za brilantní ztvárnění poli-

  cisty v dramatu Občan X. Loni v listopadu

  se však konečně dočkal Oscara. Sice „jen“

  čestného, za všechnu dosavadní práci, ale

  i ten se počítá. Ovšem když se ho zeptáte,

  jestli to necítí jako křivdu, odpoví vám: „Na

  ceny kašlu. Pro mě je důležitý, aby byla na

  place pohoda a abych se pak za ten lm

  nemusel stydět. A samozřejmě taky, aby mi

  včas zaplatili. Podobně jako svůj klid mám

  totiž rád i svý jistý.“

  A tak si nejspíš i dál bude užívat své „ved-

  lejší“ role, propůjčovat jim svou nonšalanci

  a životní esprit, a my můžeme jen děkovat

  tomu z kříže sundanému Pánu Bohu, že

  máme možnost být jeho existenci na plát-

  ně v přítmí kinosálu nablízku.

  Obraz 4: Foyer hotelu – den: Novinář

  vypne diktafon a poděkuje Donaldu Suther-

  landovi za rozhovor. Ten se pousměje, loučí

  se a odchází se slovy: „Není zač, hlavně že se

  vám to moje vyprávění líbilo.“ Novinář zbystří

  a vypálí za hercem poslední otázku: „Jak to

  myslíte, líbilo? To, co jste mi povídal, je dou-

  fám pravda?!“ Donald si ho změří vědoucím

  a pobaveným pohledem, řekne: „Není naiv-

  ní chtít pravdu po herci, který se živí lhaním

  apředstíráním?“ ■

  |

  ROZHOVOR

  |

  „Popravdě si dokážu

  představit daleko

  lepší smrt než

  umřít v zápalu

  práce před kamerou.“

  www.drmax.cz 43

• Strana 44

  44 www.drmax.cz

  |

  SVĚT HVĚZD

  |

  Text: Jiří Vejdělek, foto: CinemArt

  Z deníku režiséra

  aneb Jak se točila

  TÁTOVA VOLHA

  O lmu jsme psali už v minulém čísle Maxima, ale kdo ho může představit lépe než jeho režisér?

  Poprosili jsme proto Jiřího Vejdělka, který vytvořil hity jako Účastníci zájezdu nebo Ženy v pokušení,

  aby zavzpomínal na natáčení svého nejnovějšího snímku, který právě vstoupil do českých kin.

  Martina Sittu obsazuji s oblibou. Zahrál mi třeba už v Účast-

  nících zájezdu nebo Václavovi. V Tátově volze představuje

  proutníka amajitele střelnice. Jak vidíte, zrovna si mlsně vy-

  bírá další kořist, kterou má být Táňa Vilhelmová. Na rozdíl od

  temperamentních, energických, mnohdy až ostrých hrdinek

  představuje v Tátově volze takového motýlka s neuvěřitelnou

  vnitřní silou. 

  S Eliškou Balzerovou jsme se při Tátově volze setkali znovu po

  Ženách v pokušení. Tady s Táňou Vilhelmovou prožívá dětskou

  radost na řetízkovém kolotoči. Fotograe je zjevně pořízená při

  první klapce. Když jsme je točili poosmé, zdaleka už tak šťastně

  nevypadaly a i barva v tvářích byla víc dozelena. 

  Nevzpomínám si, při jaké příležitosti vznikl tento snímek, ale

  podle výrazu Martina Myšičky a kostymérky Zuzany Kolínové

  tipuji, že nejspíš zrovna Martinovi předvádím, jak by se měl tvá-

  řit, aby vypadal mužně a charismaticky. 

  První natáčecí den, první klapka, dvě krásné herečky a režisér,

  který se ještě tváří, že je má pevně v rukách. 

• Strana 45

  Paní Hana Maciuchová v Tátově volze představuje ženu prag-

  matickou, pro někoho možná místy až cynickou. Takže jsem po-

  třeboval někoho s její grácií, aby postavě vdechl lidskost. Kvůli

  této scéně se naučila hrát Debussyho. Nikdy jsem ho neslyšel

  zahraného s takovou elegancí a šarmem. 

  |

  SVĚT HVĚZD

  |

  Janu Plodkovou a Václava Neužila jsem obsadil jako manželský

  pár a teprve poté jsem se dozvěděl, že spolu kdysi opravdu pár

  tvořili. Zrovna jim udílím režijní pokyny a vidíte, že oba už jsou

  vroli. Jana se Václavovi ustrašeně choulí pod křídlo a Václav za-

  ujímá postoj „neboj se, já tě před tím šílencem ochráním“. 

  Dva velcí herci. Ovšem Bolek Polívka zneužívá své výškové pře-

  vahy a má z toho poťouchlou radost. Emilka Vášáryová se ho

  snaží stáhnout níž, aby se vešla do společného záběru. S oběma

  už jsem točil, a proto jsem je rád znovu obsadil, protože praco-

  vat s nimi je ryzí potěšení. 

  Tuto fotograi musím rozhodně uvést na pravou míru. Eva Ho-

  lubová opravdu Ivance Uhlířové nevypráví, jaké to bylo, když

  mě kdysi při Účastnících zájezdu viděla nahého na nudapláži.

  Jen popisuje, jak velký špalek textu se musela naučit na scénu

  v Tátově volze. 

  Půvabná Vilma Cibulková v puntíkaté bílé blů-

  ze, ke které přidaly s kostýmní výtvarnicí

  Katarínou Hollou francouzsky drzou

  bílou kostkovanou sukni, a přesto to

  Vilmě velice slušelo. Postavě paní

  Vilmy Cibulkové jsem do scéná-

  ře vepsal „nohy, z nichž se všem

  mužům točí hlava“ a ženskou slov-

  ní přestřelku s Eliškou Balzerovou,

  takže jsem snad ani neměl jinou

  volbu než Vilmu, protože ona má

  tu správnou eleganci jak v chůzi, tak

  vženské pichlavosti. 

  www.drmax.cz 45

• Strana 46

  |

  DUEL

  |

  Inzerce 2× ▼

  46 www.drmax.cz

  Myslím POZITIVNĚ

  NE

  Proč? Protože být pesimista je podobné jako být kuřák.

  Dopřáváte si určitý luxus, který vám sice moc neprospívá, zato

  fantasticky chutná. Sám si občas cigaretu dám a se stejným

  požitkem nechávám své myšlenky vykreslovat katastrocké

  scénáře o vlastním životě, práci nebo změnách počasí. Když

  se situace skutečně vyvine nepříznivě, pesimista ve mně

  spotěšením přijímá roli proroka a chlubí se tím, jak to všechno

  dokázal odhadnout, jak to předpovídal.

  Pesimismus je prostě prostředek, jak se „radovati ze špatného

  stavu věcí“. Proto si luxus pesimismu mohou dovolit jen lidé,

  kteří jsou dobře situovaní a v bezpečí. Přesně jako my. V teplých

  bačkorách u obřích plazmových televizorů neustále očekáváme

  to nejhorší a nadáváme na počasí.

  Ale lidé v mezních životních situacích, ve válce či nemoci

  jsou naopak skoro vždy optimističtí, i když jejich vyhlídky jsou

  mizerné. Snaží se věřit, že vše dopadne dobře. Zkrátka a dobře –

  optimismus je nástroj naděje, zatímco pesimismus je luxusní

  nezdravá cigareta.

  ANO

  Nic jiného než myslet pozitivně mi ani nezbývá, když žiju vedle

  „časového optimisty“, jak můj manžel sám sebe nazývá, pro-

  tože to prostě zní líp, než kdyby o sobě mluvil jako o opozdilci.

  Azatímco on nechápe, proč jsem všude přesně a nejlépe ještě

  oněco dříve, já nechápu, že mu nevadí přijít všude jako poslední.

  Zrovna nedávno jsme se domluvili, že půjdeme do kina.

  Dostali jsme pozvánku na premiéru. „Lásko, jsme pozvaní do

  kina. Film začíná jako vždycky v sedm večer, tak si to prosím

  zařiď, ať tam jsme kolem tři čtvrtě,“ poprosila jsem ho, na což

  on zareagoval jasnou odpovědí, že jasný a že to není problém.

  „Perfektně to stíhám. Vyzvednu tě o hodinu dřív a stihneme

  předtím ještě večeři,“ řekl a já se zaradovala, že po dlouhé době

  budeme mít večer pro sebe.

  A pak přišel ten den. Je osmnáct nula nula a manžel volá, že

  do půl hodiny dorazí a nabere mě. Pěním a odpovídám: „Aha,

  takže večeře se nekoná a kino stíháme jen tak tak!“ Drahá

  polovička se diví: „Jak to? Vždyť jsme se přece takhle domluvili,

  že tě vyzvednu kolem půl.“ Aha! Zachovej klid, říkám si. Nasaď

  lehký úsměv a nedej na sobě nic znát. „Ano, zlato, domlouva-

  li jsme se. Teď je po šestý, to už jsme měli být na večeři. Tak

  aspoň to kino bychom mohli stihnout, co?“ – „No jasně, to víš,

  že stihneme,“ odpovídá a zdá se, že to myslí vážně. Jdu před

  dům. Přijel za pět minut sedm. Do kina jsme přijeli pozdě,

  takže z lmu jsme nic neměli, a ještě jsme byli hladoví… No,

  co se dá dělat. Láska je láska a v ní se musí myslet pozitivně.

  Přinejmenším čtyřikrát týdně.

  Česká modelka

  apříležitostná herečka,

  která se objevila

  například vroli Prdelky

  v crazy-komedii

  Modelky s. r. o. Zabývá

  se poradenstvím při

  výběru spodního

  prádla, což zúročila

  jako moderátorka

  lifestylového televizního

  pořadu Do krajek!

  KATEŘINA

  WOHLMANN

  VOTAVOVÁ,

  MODELKA

  JAN GEMROT,

  VÝTVARNÍK

  Jeden z nejpozoru-

  hodnějších mladých

  výtvarníků, který se

  zaměřuje na takzvaný

  hyperrealismus. Jeho dílo

  je zastoupeno i ve sbírkách

  Národní galerie. Vystavuje

  v Česku ivzahraničí.

  Je autorem přebalů CD

  Borise Carloa nebo

  skupiny ISING, ale také

  plakátu lmové adaptace

  povídky Stephena Kinga

  Jsem brána.

  Foto: archiv Jana Gemrota a Kateřiny Wohlmann Votavové

• Strana 47

  MĚKKÉ

  TOBOLKY

  k léčbě bolesti a/nebo horečky

  provázející chřipku či nachlazení

  PRVNÍ TEKUTÝ PARACETAMOL

  V MĚKKÝCH TOBOLKÁCH

  Pomáhá proti bolesti hlavy, bolesti krku, bolesti svalů, menstruační bolesti,

  bolesti po očkování a bolesti provázející nachlazení, chřipku či horečku.

  Pečlivě čtěte příbalovou informaci. Lék k vnitřnímu užití. Účinnou látkou je paracetamolum. Správné použití konzultujte se svým lékařem či lékárníkem.

  Dostupná balení: 10 a 20 měkkých tobolek

• Strana 48

  V KINECH OD 8. 3. 2018

  ELIŠKA

  BALZEROVÁ

  TATIANA

  VILHELMOVÁ

  FILM JIŘÍHO VEJDĚLKA

  HLAVNÍ MEDIÁLNÍ

  PARTNEŘI

  MEDIÁLNÍ

  PARTNEŘI

  KOPRODUCENTI

  tatova_volha_inzerce_Maximum_210x297_02.indd 1 29/01/2018 14:14