Strana 6
6 www.drmax.cz
|
DĚLAJÍ TO S CHUTÍ
|
V době internetové už jen málokdo píše delší texty rukou. Všechno ťukáme do klávesnice mobilu
nebo počítače a náš rukopis by kdysi třídní učitelky nazvaly „škrabopisem“ (dnes už jsou otrlejší).
Ale pokud chceme někomu něco opravdu hezky napsat, můžeme jít za někým, kdo to umí.
J
menuje se Hana, ale nikdo jí neřekne jinak než Krasopiska.
Byla jednou z prvních, kteří se u nás začali uměleckou dis-
ciplínou, které se říká krasopsaní, zabývat na profesionální
úrovni. Domluvili jsme se, že se sejdeme v útulném papírnic-
tví na pražských Vinohradech. Spodní patro je plné nejrůznějších
psacích potřeb, které nás vracejí o sto let zpět – inkousty, pera,
retro bloky a diáře. Pak vystoupáme po točitých schodech do pat-
ra a tam na nás Krasopiska čeká. Na bytelném dřevěném stole má
rozložené papíry, pera a takzvané brushpeny a píše. Soustředěná
na každý pohyb ruky, na každý tah písmena. Tu přitlačí, aby čára
byla silnější, tu ubere – na papíru se zvolna rodí svatební oznáme-
ní, zatímco na Hanku ještě čeká stovka jmenovek ke svatebnímu
stolu. Dává si záležet. Vše musí být dokonalé a není divu, že řada
lidí si její jmenovky nakonec schová na památku.
POPSANÁ KYTARA
Svatební oznámení jsou jen jednou z mnoha věcí, které kraso-
píše. Lidé za ní chodí, aby jim vytvořila logo jejich rmy, napsa-
la milostný dopis, báseň, udělala nápisy na výkladní skříně…
„Nedávno jsem dokonce pro jednu slečnu psala na kytaru část
textu písničky skupiny Lucie. Chtěla ji dát partnerovi jako dárek
k výročí,“ usmívá se Hanka. Kreslení a malování se věnovala
vždycky, ale do krasopsaní se ponořila teprve přede dvěma
lety, kdy začala sledovat zahraniční proly kaligrafů a kaligra-
fek. „Vtu dobu mě ani na chvilku nenapadlo, že bych se tomu
mohla věnovat profesionálně. Prostě se mi jen líbilo, co vytváře-
jí. Nejprve jsem zkoušela krasopsát jen tak pro sebe, pak jsem se
zapojovala na sociálních sítích do výzev, do nichž lidé z celého
světa mohli přispívat ukázkami své práce, a když jsem začala
dostávat pozitivní odezvy a první nabídky, abych někomu něco
napsala, řekla jsem si, že bych to mohla zkusit,“ vypráví Hanka.
Jenomže od prvotního nápadu uplynul ještě rok, než došlo
kjeho uskutečnění. „Když už se člověk něco rozhodne dělat, má
to dělat pořádně, a já jsem až po roce cítila, že mám to krasopsa-
ní skutečně v ruce.“
Hanka samozřejmě má svůj styl, pro který ji většina jejích zákaz-
níků vyhledává, ale stejně tak má, jako každý umělec, potřebu
neustále objevovat nové postupy, posouvat se dál. A tak si vytváří
další a další typy písma, přičemž inspiraci k nim čerpá nejčastěji
ze starých knih. „Ráda si prohlížím knihy z doby první republi-
ky, kdy bylo ještě populární písmomalířství. Ale mám také ráda
kaligrai. Z toho čerpám a převádím tehdejší trendy do moder-
ní podoby.“ Na krasopsaní ji nejvíc baví, že se u něj člověk musí
uklidnit a soustředit. Takže zatímco někdo se jde ze stresu vykři-
čet nebo vysportovat, ona se z něj jde vypsat. To je prý také nej-
častější motivace těch, kteří k ní chodí na kurzy. Není tedy divu, že
většinu jejích žáků tvoří ženy. Mužskou část jejích žáků tvoří buď
výtvarníci, kteří to berou jako doplněk své výtvarné práce, anebo
muži, které jejich partnerky donutí přijít, aby trávili čas nějakou
společnou aktivitou. „A ty ženy, které přijdou, jsou pak nejčastěji
holky na mateřské, které potřebují nějaké kreativní vyžití, mana-
žerky, které celý den sedí u počítače a potřebují se odreagovat.
No adalší skupinou jsou svatební koordinátorky, které se učí kra-
sopsaní proto, aby mohly nadepisovat svatební oznámení ajme-
novky samy a nemusely si mě na to najímat,“ směje se Hanka
adodává, že jí nijak nevadí, že si tak vlastně vytváří konkurenci,
protože „kdo bude chtít přijít za mnou, ten přijde“.
Text: David Laňka, foto: archiv Hany Baštinské
Videoreportáž najdete na