Strana 9
výsledky psychologických výkonnostních
a IQ testů. U otců je to spíše naopak.“
Celosvětové průzkumy také ukazují, že
děti starších rodičů mnohem častěji studují
vysokou školu, jsou cílevědomější, ambi-
cióznější a dokážou více dotahovat úkoly
do konce. Roli v tom hraje jak genetická
podmíněnost, tak styl výchovy. Ukázalo se,
že starší rodiče vedou děti častěji ke krouž-
kům, učí je stanovovat si cíle a dosahovat
jich. „Na ty děti rodiče prostě více tlačí a je
to pak vidět,“ říká odbornice.
NECHOĎ PRO MĚ DO ŠKOLY!
Poprvé si děti věku svých rodičů všimnou
na prvním stupni základní školy. V tomto
období mají naši potomci silnou potřebu
být stejní jako vrstevníci, a pokud se nějak
liší, vadí jim to. Co však dělat, když dítě
řekne tátovi: Tati jsi starej, nechoď pro mě
do školy, stydím se za tebe? „Rozhodně je
důležité neustupovat a nevyhovět, zna-
menalo by to latentně uznat, že má dítě
pravdu. Je potřeba si s ním doma o všem
promluvit. Třeba mu říct, ať zkusí najít, jaké
to nese výhody, čím je táta jiný a lepší než
ostatní tátové. Zapojit invenci.“ Následná
puberta je náročná pro všechny bez ohle-
du na věk mámy a táty. U adolescentů je
pak prokázáno, že jsou schopni přijmout
stáří rodičů jako fakt, vidí rozdíly, uvědo-
mují si je a zároveň jsou schopni vnímat
výhody, které jim může přinést.
MLADÍ VS. STARŠÍ RODIČE
Při výchově jsou starší rodiče obecně
úzkostnější, dětem víc věcí zakazují, záro-
veň jsou přísnější i na sebe. Více si uvě-
domují chyby ve výchově a také si je více
vyčítají. „Žijí často v pocitu: ‚Musíme ho
dobře vychovat!‘ Ale měli by si zároveň
uvědomit, že chyby jsou součástí výcho-
vy a neměli by na sebe být tak nároční.“
Výhodou pak je, že obvykle věnují dětem
více času, jsou trpělivější a poskytují jim
stabilnější emocionální zázemí. Mimo jiné
i proto, že je nefrustruje nejisté nanční
zajištění.
BRZO SIROTCI?
Možná ne! Některá zjištění vyvracejí tradič-
ní obavu, že starší rodiče nedovedou děti
koltáři, neuvidí svoje vnoučata, naopak po
sobě brzy zanechají sirotky. „Existuje napří-
klad výzkum, který prokazuje, že rodičky
po čtyřicítce mají třikrát vyšší pravděpo-
dobnost dožít se stovky než jiné ženy. To
ovšem není dáno jen tím, že jsou pravdě-
podobně ve větší kondici. Je evidentní, že
starší rodič si vnitřně nedovolí onemocnět
nebo zeslábnout. Ženy, které rodily ve vyš-
ším věku, pak prokazatelně snadněji pro-
cházejí krizí středního věku: psychické pro-
pady jim nedovolí péče o jejich malé děti,“
říká psycholožka.
Nakonec je nutné si připustit i otázku: Do
jaké doby dítě bezpodmínečně potřebuje
oba rodiče? „Zcela kritická doba je do šesti
let. Aby si dítě zažilo Elektřin nebo Oidipův
komplex, uvědomilo si vlastní sexuální
identitu a sexuální roli. Nezanedbatelný je
i bonus rozdílné komunikace obou rodi-
čů. V těchto dvou aspektech je otcovská
asamozřejmě mateřská gura klíčová.“
■
|
POD POKLIČKOU
|
www.drmax.cz 17
3M™ FUTURO™
SPORT Nastavitelná
kolenná bandáž
3M™ FUTURO™
Kolenní bandáž
3M™ FUTURO™
Kolenní bandáž
Comfort Lift
PRIPRAVENI PRO VÝZVU.
ˇ
PRIPRAVENI PRO VÝZVU.
ˇ
Inzerce
Ondřej (9) – tátovi je 65 let
„Kluci se mi někdy ve škole posmívali,
že mám starého tátu, ale nevšímal jsem
si toho. Je fajn, že je teď v důchodu,
akdyž jsem třeba nemocný, může být
se mnou, jsme hodně spolu.“
Alžběta (19) – tátovi je 68 let
„Táta mě od malička rozmazloval a trvá
to pořád. Možná je to proto, že byl vůči
mně vlastně už v dědečkovském věku.
Vždycky skvěle vypadal, a když jsem
chodila na základku, byla jsem na něj
pyšná, že je starší a pěknej chlap. Ano,
někdy mě napadne, jak zažije moje děti
amého muže. No, kdyby byl táta mla-
dý, tak mě to asi ani nenapadne, takhle
mi to občas přijde na mysl.“
Magda (33) – tátovi je 73 let
„Nedá se říct, že bych sama cítila něja-
ké nevýhody, protože je táta starší. Ale
samozřejmě když se hlouběji zamyslím,
našla bych vzorce chování nebo třeba
životní názory, které souvisejí s vyšším
věkem adobou, kdy byl vychováván.
Máma byla o čtrnáct let mladší a ve
vyšším věku už ten rozdíl byl znát…
Videálním případě má být starší
otec už nančně zajištěný, mít jistou
práci av ní zkušenost a za sebou krizi
středního věku. To všechno pro mého
tátu platí. Ve svém druhém manželství
setrval. Je zdravý, nic ho netrápí…
Paradoxně první zemřela má máma,
na rakovinu, když jí bylo 56 let.“
CO NA TO DĚTI?