Strana 10
10 www.drmax.cz
|
DĚLAJÍ TO S CHUTÍ
|
Každý, kdo podniká v umění, vám řekne, že je to šílenství. Ale naštěstí se čas od času najde
nějaký ten „šílenec“, který to zkusí a uspěje. A pokud je to ještě v oboru výtvarného umění,
zaslouží si o to větší uznání.
Text: David Laňka, foto: archiv Niny Hrdinové
K
dyž si Nina Hrdinová před devíti
lety po absolutoriu Fakulty archi-
tektury na ČVUT našla se svým
spolužákem ateliér, kde by se
mohla věnovat svému koníčku – malování –,
netušila, že se začne psát nová a netušená
kapitola jejího života. „Abych měla na pra-
videlné placení nájmu, tak jsem nabídla
lekci večerního kreslení pro budoucí archi-
tekty,“ popisuje Nina začátky, bez kterých
by na vybudování galerie možná nedo-
šlo. O kurzy se strhla lavina zájmu, a to
v takové míře, že Nina pojala myšlenku,
že si založí ateliér, kde bude kurzy nabízet
ve větším měřítku. „Na začátku bylo asi to
nejtěžší sebrat odvahu a rozhodnout se jít
za svým snem. Hodně mi v tom ,pomohl´
jeden kamarád, který mě od všeho odra-
zoval, a jeho pesimistický pohled na věc
ve mně vyvolal vzdor. Šla jsem do toho
takříkajíc na just a bylo to jedno z nejlep-
ších rozhodnutí v mém životě.“
A po architektonickém kreslení brzy
došlo i na to „normální“. Do ateliéru začali
chodit rodiče s dětmi, ale i dospělí, seni-
oři, a chtěli jediné – naučit se malovat.
Nebo zdokonalit to, co už jim jde, pod
vedením profesionálů. Když do atelié-
ru odpoledne nebo večer člověk zajde,
octne se málem v jiné dimenzi. Za dveř-
mi svět jako by se zpomalil, ztišil. Lidé
nejrůznějšího věku tu malují zátiší, kraji-
ny, portréty, každý podle toho, co je mu
blízké, technikou, jaká mu vyhovuje.
Z NADŠENCŮ PROFESIONÁLY
Jestliže na samém počátku Nina vedla
kurzy sama, dnes se o návštěvníky ate-
liéru stará víc než stovka lidí. „A že svou
práci dělají dobře, dokazuje i to, že jsme
dopomohli nejednomu architektovi,
designérovi či malíři na jeho cestě za
uměleckým povoláním. Mám i pár žáků,
kteří překročili ,amatérskou úroveň´
a začali se výtvarnému umění věnovat
profesionálně,“ usmívá se Nina, a jakko-
liv tahle sympatická a usměvavá mladá
žena působí křehce a jemně, když se pro
něco rozhodne, má ve zvyku to dotáh-
nout do konce, i kdyby si všichni kolem
klepali na čelo. Atak se stalo, že jen čtyři
roky po otevření ateliéru otevřela vlastní
galerii sjasným cílem – představovat díla
zajímavých výtvarníků a zasadit se o pre-
zentaci českých umělců v zahraničí.
„Já měla na začátku obrovské štěstí,
že mi s galerií začal pomáhat profesor
Martin Mainer. Díky jeho zkušenostem
a vazbám na kolegy umělce jsem to
měla v začátcích s oslovováním autorů
mnohem jednodušší. Jinak se důvěra či
vazba mezi galeristou a umělcem budu-
je roky. Jsem ráda, že se dnes už okruh
autorů zastoupených galerií ustálil a já
se můžu věnovat naplno autorům jako
Adam Kašpar, Samuel Paučo nebo právě
Martin Mainer.“
GALERISTKOU na truc
Být galeristkou a maminkou je prý někdy
docela složité, hlavně pokud jde o čas