Strana 16
16 www.drmax.cz
|
PSYCHOLOGIE
|
Zatímco dřívější generace „prostě měly děti“, ta současná se snaží být dokonalými rodiči. Ale má
takové snažení vůbec smysl, nebo je to jen způsob, jak si zničit vztahy s potomky, partnerem,
ahlavně sami se sebou?
C
hcete, aby vaše děti byly odol-
né, nebo v bezpečí? Správná
odpověď se ukrývá v té první
možnosti. Příroda je v tomhle
ohledu nemilosrdná, přežije jen nejsil-
nější. Ale na rozdíl od našich předků si
už nemůžeme dovolit, aby se z deseti
ratolestí dožily dospělosti třeba jen tři.
Což už věděli naši rodiče a prarodiče,
poučeni z chyb svých předků, vše pořád
myli, sterilizovali, hlavně aby se k dítku
nedostal žádný bacil. Jenže tenhle kult
všeho úzkostlivě čistého vychoval gene-
raci astmatiků, alergiků a ekzematiků,
kteří se nikdy nesměli hrabat v hlíně
nebo vyválet v kaluži.
Dnešní třicátníci vnímají stinné stránky
této výchovy velmi ostře. Strachy, zákazy
a očekávání, které jim byly předány, ven-
tilují nikoliv v kavárnách a vinárnách mezi
přáteli, ale na pohovce u psychoterapeu-
ta. Třicetiletá Pavlína hlavně nechce být
jako její matka, která, kromě toho, že kon-
trolovala, zda má dcerka pořád naškro-
bené volánky na šatičkách, vyžadovala
perfektní výkon. Na baletě, v hudebce
a samozřejmě ve škole. Když Pavlína
otěhotněla, rozhodla se, že na to půjde
jinak. Načetla si všechny doporučované
knihy o výchově, nakoupila přes internet
výbavičku pro miminko (vše vbio kvalitě,
nic nesmělo pocházet zČíny) atěšila se.
Narození syna s ní otřáslo, ale ne zrovna
směrem, který čekala. Místo sluncem zali-
tých procházek s roztomiloučkým děťát-
kem týdny neopouštěla ložnici, protože
na každé synovo breknutí mu byla oka-
mžitě k dispozici. Ačkoliv se smanželem
domluvili, že první rok bude na rodičov-
ské Pavlína, byla ze svého rozhodnutí mít
dítě strašně zklamaná. Připadala si jako
otrok plačícího balíčku, jehož potřebám
vůbec nerozuměla. Ještě víc Pavlínu stre-
sovaly příchody manžela zpráce, proto-
že syn byl v náručí otce jako vyměněný.
Neplakal, a pokud ano, rychle se uklidnil.
Pavlína měla pocit životního selhání a její
partner nepoznával svou ženu. „Všechno
jsme přece udělali správně, tak jak jsi
chtěla,“ chabě namítal, když Pavlína pro-
padala záchvatům plačtivosti. Když se
na jedné kontrole u pediatričky Pavlína
nesměle zeptala, co má se synem dělat,
když pořád pláče a ona nemůže přijít
na to, co ho trápí, usmála se na ni starší
lékařka ana rovinu se zeptala: „Anevěnu-
jete se mu náhodou moc?“
I když si Pavlína přála být úplně jinou
matkou, než byla ta její, ke svému dítě-
ti od začátku přistupovala se stejnou
ŽÍT, nebo žít pro rodinu?
Text: Anna Nosková, foto: Fotolia