Strana 17
www.drmax.cz 17
|
PSYCHOLOGIE
|
úzkostí. Nevnímala, že miminka mají pláč
jako komunikační nástroj, křik interpre-
tovala jako rodičovské selhání. Západní
svět má pro tento typ rodičů trefný ter-
mín „hyperparenting“. Je odrazem fak-
tu, že dnešní společnost touží po nikdy
nedosažitelné dokonalosti: být věčně
mladý, perfektně krásný a neuvěřitelně
výkonný. Ženy, které jsou zvyklé tvrdě
studovat, pak pracovat v konkurenčním
prostředí a orientovat se na výkon, se
mohou stát stejně ambiciózními mat-
kami. Jen dnes už to není o tom, že váš
Pavlík nosí samé jedničky, to je passé.
Trendy je své dítě nevychovávat, být mu
partnerem, chodit s ním na Montessori
kroužky a batolecí angličtinu. Ale zas
ho nepřetěžovat, dávat mu prostor, aby
se vyjádřilo. K tomu perfektně vypadat,
vařit zdravě a v noci vyšvihnout partne-
rovi nějakou polohu z tantra/akro jógy.
Taková představa je ale utopie, jejíž
dosažení není reálné. V honbě za perfekt-
ním rodičovstvím ztrácíme sebe i partne-
ra, ale hlavně příliš zasahujeme do života
svých dětí. Příliš si u toho neuvědomuje-
me, co vlastně chceme. Samozřejmě, být
šťastní a dobří rodiče. Ale dosáhneme
toho tímhle urputným způsobem?
Psycholožka Pavla Koucká ve své
knize Uvolněné rodičovství představuje
některé případy klientů, kteří se ze zdán-
livě obyčejného, každodenního života
zhroutili. Přestali nejen zvládat povin-
nosti, které si naložili, ale netěšila je ani
jejich existence.
„Na první pohled se může zdát, že
sebeobětující se rodiče jsou úžasní: vše
přece dělají pro své děti! Jenže dětem
to neprospívá. Ve snaze své potomky
maximálně rozvíjet nám totiž skutečně
podstatné věci unikají mezi prsty,“ říká
psycholožka, která tvrdí, že pokud by
psala knihu o rodičovství ještě před pár
desítkami let, patrně by rodiče vyzývala
k většímu respektu a empatii a odrazo-
vala by je od fyzických a jiných trestů.
Vsoučasnosti to ale podle Pavly Koucké
není potřeba, nejen proto, že rádců na
dané téma je dost, ale také proto, že se
obecně chováme mnohem uvědoměleji
než dřív. Problém je, že jsme příliš aktivní,
ale také velmi unavení.
Riziko „příliš dobré matky“ popsal již
před více než půl stoletím britský pediatr
a psychoanalytik Donald Winnicott. Měl
tímto termínem na mysli matku, která
je na první pohled úžasná: vždy trpělivá
a obětavá, uspokojující potřeby dítěte,
pokud možno ještě předtím, než si je
samo uvědomí. Potíž je v tom, že taková
matka neumožňuje svému dítěti naučit
se zvládat těžkosti vlastní silou.
Opakem toho jsou rodiče, kteří si dítě
pořídili jako záchranu vztahu nebo mód-
ní doplněk. Tohle není vtip, víte kolika
celebritám se za poslední rok narodilo
miminko? Pokud někdo slepě sleduje
poslední trendy, musí mít i ten nejaktuál-
nější. Roztomilé neviňátko, které vypadá
úžasně sladce na fotkách na Facebooku
a na Instagramu. Realita je o poznání
méně růžová a bez zkrášlujících filtrů.
Nezbývá nic jiného než vrazit potomka
chůvě, aihned jak bude schopné se tím
zabavit, i tablet.
Na výpomoci a hlídání není nic špat-
ného, naopak je to skvělé. Matka i otec
potřebují odpočinek a čas pro sebe,
protože pak je to blahodárné pro celou
rodinu. Zůstávat tři roky na rodičov-
ské dovolené je pro seberozvoj, kari-
éru i rozpočet zdrcující a spoléhat se
výhradně na pomoc rodiny, která vám
má být neustále s hlídáním k dispozi-
ci, sobecké. Řeč je ale o rodičích, které
vídají své děti méně často než chůva,
akdyž pak večer přijdou domů, jedno-
duše dítěti pustí třeba Prasátko Peppu
amají od nich pokoj.
„Hlídala jsem dvojčata, která ani
v roce nesměla ven z ohrazené postýl-
ky. Jejich maminka si porodem chtěla
pojistit milence, který od ní ale odešel.
Byla nešťastná, chodila na večírky a hle-
dala nový vztah, ale na děti neměla sílu,“
popsala pod příslibem anonymity jedna
profesionální pečovatelka dětí.
Možná chápete, že závěr článku míří
ktomu, že ideální rodič neexistuje, a pro-
to bychom v této roli měli usilovat pouze
o rovnováhu. Perfekcionismus symboli-
zuje především nejistotu, strach z chyby.
Neschopnost se vůbec odevzdat svému
dítěti zase představuje nezralost a nut-
nost dospět. Právě aspekt vyzrálosti je
pro rodiče velmi klíčový, protože je na
nich nejen umět rozhodnout se co nejlé-
pe pro své děti, ale také umět si zachovat
svůj vnitřní svět.
Jestli děti opravdu něco potřebují, pak
je to nejen velká dávka trpělivosti, kterou
potřebují rodiče věnovat i sobě samým,
ale také pozorovací schopnosti ze strany
opatrovníků. Zjistíte, že díky ní a přiro-
zené intuici se dokážete uvolnit azajistit
svým potomkům to, co nejvíc potřebují.
Příjemnou atmosféru v rodině, kde si kaž-
dý bude většinu času užívat svou roli. Díky
ní pak z dětí mohou vyrůst stabilní, poho-
doví, ale zároveň zodpovědní dospělí.
■
Chceme být dokonalí.
Nejlepší rodiče
a partneři na světě.
A nedochází nám,
že takoví nikdy
nebudeme.