Strana 18
18 www.drmax.cz
|
JAK TO VIDÍ MARIE
|
Osobní ochrana
osobních údaju
M
oje kamarádka ne-
píše do životopi-
su datum naro-
zení. Podle ní je
to zbytečná informace. Něco na tom je,
protože ve svém curriculum vitae samo-
zřejmě uvádí, jaké školy a v jakém čase
absolvovala. Z toho se dá celkem snadno
vydedukovat, kdy jí bylo kolem osmnác-
ti. Dopracovat se k roku narození (pokud
to někoho zajímá) už není nijak zvlášť
složitý početní úkon.
To jsem si alespoň donedávna myslela.
Mylně. Kamarádka, říkejme jí třeba Jana,
vyrazila na pracovní pohovor do agen-
tury hledající chytré mozky pro moderní
adynamické firmy.
Paní s vysokoškolským titulem s ní
hodinu vesele a moudře rozprávěla.
Zdálo se, že Jana je ta správná kandidát-
ka, kterou agentura klientovi nabídne,
aještě dostane dobře zaplaceno, možná
i pochvalu. Ale ouha. Na konci hodinové
a zdánlivě úspěšné schůzky se agentur-
ní paní Jany zeptala: „A jaký jste roč-
ník narození?“ Jana přiznala, že její
věk se blíží dobře vyzrálému vínu.
„1970,“ zněla pravdivá odpověď.
Agenturní osobě spadla čelist
a koutky, dosud roztažené do
úsměvu, se stáhly: „Aha, já myslela,
že je vám tak o pět let míň.“
„No, to není,“ lakonicky pozname-
nala Jana a sbalila si kabelku, protože
se dozvěděla, že klient hledá někoho
„juniornějšího“.
Jana v 18 letech
ukončila středo-
školské vzdělání,
takže, jak (prav-
divě) uvedla
ve svém živo-
topise, zahájila studia na jedné z univer-
zit v roce 1988. Jak říkám, nejsou to složi-
té počty. Navíc byla spatřena, zkoumána
a proklepána na osobní schůzce, kde pre-
zentovala svoje znalosti, zkušenosti a léty
nabytou moudrost. V tom posledním byl
ovšem problém. Moudrost? Klidně. Ale
nikoliv tu léty nabytou. Protože to asi
není dynamické a tak nějak to odporuje
principu „Young and Drive“. Nebo nějaká
jiná slovní vata, označená nejlépe cizím
jazykem, protože česky to v daném kon-
textu zní jako pitomost, tedy jako to, co
to doopravdy je.
Klient hledal někoho, kdo má zku-
šenosti a nadhled. Jana byla schopná
obojí dodat. Jenom je ročník 1970. Takže
tomuto klientovi své znalosti rozhodně
nedodá.
Dnes už je ve většině firem tabu ptát
se ženy na to, jestli chce mít děti a jak
se o ně postará, když bude pracovat.
Ovšem, řečeno slovy klasika, rozmohl se
nám tady takový nešvar: diskriminace
kvůli věku.
Pro všechny dámy a klienty podobné
těm z Janina příběhu mám jeden takový
drobný postřeh (léty nabytý): Ať děláte,
co děláte, stejně vám bude jednou pade-
sát (když to dáte). Možná proti vám bude
sedět někdo, kdo řekne: „Jé, a já jsem si
myslel, že je vám o pět míň.“ V baru je to
možná něco, za co zaplatíte panáka. Ve
firmě bych doporučila padáka. Za nevy-
chovanost a hloupost. A taky za diskri-
minaci. Na tu se asi dá zákon uplatnit. Na
blbost pořád funguje jen hrdě vztyčená
hlava (anebo prostředníček).
Vaše Padesátka
Foto: archiv Marie Petrovové
Inzerce ▼
18 www.drmax.cz