Strana 24
24 www.drmax.cz
|
ROZHOVOR
|
dokonce i měly psát spolu. Zpracovaly jsme
společně námět, ale obě jsme byly časově
hodně zaneprázdněné, a než bychom se
někde naháněly, tak jsem to nakonec psa-
la jen já. Jana si to pak přečetla a já cítila,
že z toho není moc nadšená. Měla navíc
v plánu ještě jinou hru, a tak jsem jí rov-
nou řekla, že se nic neděje, že ji kvůli tomu
nebudu mít o nic míň ráda. První, kdo byl
v mý hlavě, byla Eva Holubová ata mi bez
čtení rovnou řekla, že samozřejmě! Moc
vždycky vzpomínáme jak nám bylo dobře
Na zábradlí v Kočičí hře režírované Petrem
Léblem. Roli Helgy jsem několikrát vylep-
šovala už pro Janu a pak když jsem v duchu
slyšela jak ty repliky říká Eva, byla jsem
vklidu... No a pak nám pan režisér Caban
ty role přehodil. A říkal: „Já to od začátku
vůbec jinak neviděl, vážně jste to myslela
obráceně?" Já jen zalapala po dechu a po
10 minutách jsem řekla – dobře.
A jste s tím prohozením tedy spokojená?
No, bylo to velké štěstí, protože Eva je
naprosto skvělá Božena, já bych to tak
nikdy nezahrála. Několik jejích scén tam
je vrcholem večera, a musím říct, že ty
jsou od autorky velmi dobře napsané
(smích). Vyvolávají bouře smíchu.
Jednou z opakujících se hereckých
kolegyň je taky vaše dcera Sabina, se
kterou jste se v Kalichu sešla už potře-
tí. Hrajete teď spolu ve hře Báječná
neděle v parku Crève Coeur, kterou
navíc vy sama režírujete. A Sabina se
tam objevuje v roli, kterou jste před
mnoha lety hrála vy, a režijně vás teh-
dy vedl váš muž Stanislav Remunda.
Srovnáváte vhlavě tehdejší a dnešní
představení?
Já mám teda vzácně nulovou paměť, jo.
Já jsem si nemohla ani vzpomenout, jak
vypadala scéna, a Sabinka, která tehdy
byla malinká, si toho pamatuje možná
víc než já. Pamatuju si ale dobře, jakou
velkou hereckou školou jsme tam tehdy
od mého muže všechny tři herečky pro-
šly. On byl velmi pátravý režisér a herec
a sám pro sebe si znovu, abych tak řekla,
vystudoval herectví podle milníků, který-
mi prošel, a všechno nám tehdy předal.
Byla to opravdu velká škola. Já jsem celý
život, i když on už pak byl bez energie
a pohaslejší, nebo teď, když několik let
mezi námi není, z jeho metody čerpala
a čerpám. A tohle všechno jsem chtěla
předat svému obsazení, ale na 100 % se
mi to nepodařilo.
Kromě divadla jste se s oběma dcera-
mi potkala i ve filmu, žijete v jednom
domě. Daří se vám nechat někdy prá-
ci za dveřmi a být prostě jen máma
adcery?
Určitě by se nám to dařilo, kdybychom
ale chtěly. Nedávno jsme slavili narozeni-
ny Sabinina syna Vincentka a hezky jsme
se tam všichni sešli. Jenže Sabinin muž
teď dělal scénu jednomu představení
Ondřeje Sokola, tak jsme si povídali o té
scéně, pak nějak i o těch výkonech a od
toho jsme se dostali zase úplně k jiným
našim zkušenostem… Ono nás téma
divadla a filmu prostě spojuje. Soukromé
problémy umíme řešit, máme velkou
vzájemnou pospolitost. Podobnost pro-
fesí ale naše životy prostě velmi prolíná.
Hrajete, píšete, režírujete, ale jste
v neposlední řadě máma a babička
pěti vnoučat. Která z těchto rolí vás
momentálně naplňuje nejvíc?
Těch rolí je dost, jenom vy jste jich teď
vyjmenovala pět. A vždycky, když jsem
na divadle měla třeba těch pět rolí záro-
veň, tak mě nejvíc bavilo, že se to střídá.
Mít tyhle věci hezky pohromadě a při-
tom každou jinde je velmi výhodné.
Já hrozně ráda jezdím ven do přírody,
k nám na chalupu, a na to v poslední
době nemám moc času, takže mě to
trochu znepokojuje. Soukromé radosti
na svůj úkor dost ákám a vnoučky teda
zanedbávám trestuhodně, ti už si na to
chudáci zvykli. Já už je teď i docela vyu-
žívám pro sebe. Písknu na Theodorčiný
dva chlapce, že potřebuju naložit nebo
vyložit auto. Sabinčin Vincentek mě čas-
to naviguje přes počítačové záhady, Áďa
peče skvělé muffiny a balí nám je na ces-
tu na zájezdy… Theodorka je dokumen-
taristka ajejímu nejstaršímu už je šest-
náct, má na YouTube svůj kanál a tam
uveřejňuje svoje pořady. Donedávna se
to jmenovalo Dva gauneři. Půjčila jsem
jim pro natáčení svoji vinárnu a oni si
vní udělali fantasmagorickou laboratoř.
Nevěřila jsem, že to půjde uklidit, ale
zvládli to. A ten úplně nejmenší, šesti-
letý Toníček, mi dneska přišel poručit:
„Nevař, Ivčo, mi ti dáme oběd – bažan-
ta!“ A zrovna včera jsem mu trošku
sobavami svěřila krabici vajíček, aby je
odnesl po schodech mamince, a on to
tak hrdě zvládnul! Takhle my se v tom
našem domě míjíme a aspoň na chvilky
se všichni vidíme.
■
Hereckým partnerem v řadě oblíbených komedií byl Ivě
Janžurové představitel Krakonoše František Peterka
Pro divákův smích byla Iva Janžurová vždy ochotná udělat
maximum. Třeba si i zahrát mimino
Text: Jana Chmelíková, foto: CinemArt a archiv redakce
Inzerce ▼