Strana 46
46 www.drmax.cz
|
FEJETON
|
Inzerce 2× ▼
Foto: Profimedia
C
ítím, že mám daleko
méně energie než kdy-
si. Někdy v noci, když
jdu spát a uvědomím
si, že druhý den musím „pouze“ psát
(jsem profesionální autor, takže psaní
doma je pro mne vlastně totéž jako pro
jiné chození do práce), tak jsem úplně
šťastná, že se nebudu muset cpát do
oblečení (které je sice nesmírně drahé,
ale teprve kdyby bylo o tři čísla menší,
tak by se o něm dalo říci, že je elegant-
ní) a že nebudu muset vrávorat na pod-
patcích a že si nebudu muset namalo-
vat obličej…
Minulý týden jsem se takhle radova-
la jen asi třikrát. Ostatní dny jsem měla
nabité k prasknutí. A až vám je popíšu,
pochopíte, stejně jako já, že je nejvyšší
čas, abych jela někam daleko, koukala
do korun stromů a nechala svůj vyčerpa-
ný mozek, aby našel (je-li to ještě vůbec
možné) aspoň miligramy ztraceného
zdravého rozumu.
Ve čtvrtek jsem šla do školy. Učím na
Vyšší odborné škole reklamní a umělec-
ké tvorby. Moc mě to baví. Tenhle čtvrtek
jsem se těšila ještě o něco víc, protože
jsem byla pečlivě připravená a úplně jsem
se třásla vzrušením, jak studenty překva-
pím novým tvůrčím úkolem. Šla jsem
dost brzy, škola byla zamčená. Trefila
jsem se svým příchodem mezi zvonění
anapadlo mne, že je fajn, že se v budově
dbá na bezpečnost. Správně jsem zadala
kód, a dokonce se mi podařilo ve spleti
chodeb nezabloudit. V kabinetě nikdo
nebyl, a tak jsem měla klid, abych si naš-
la třídní knihu a vyrazila za svými žáky.
Sedla jsem si za katedru atrpělivě čeka-
la na zvonek. Jenže přestávka skončila
a žáci nikde. Čekala jsem dalších pěta-
čtyřicet minut. A pak… najednou mi to
došlo. Jsou prázdniny!
Druhý den večer jsem šla na ples.
Rakousko-český bál na Žofíně. Moc jsem
se těšila. Mám ráda rakouské Alpy, všech-
ny cukrárny ve Vídni a osvěžující jezera,
jako je Attersee. Na rakousko-českém
plese se, samozřejmě, tančil valčík. To
bylo v naprostém pořádku. Jen já jsem
nebyla úplně OK. V momentě, kdy ke
mně přišel hezký vysoký muž v parád-
ní uniformě s mnoha řády, zrudla jsem
a vyblekotala: „Nein, danke, Ich bin hier
nur als die Arbeiterin.“ Tím jsem chtěla
gentlemanovi vysvětlit, že jsem na plese
ve funkci novinářky, ale díky mé němčině
se mi podařilo oficírovi sdělit, že nemohu
tančit, protože jsem pouhá dělnice.
A co se mi ještě stalo během nedáv-
ných hektických dnů? Ještě jsem venčila
své psy a v parku mne úplně nadchl fran-
couzský buldoček v barvě medového ply-
še. Radostně jsem se vrhla k jeho paničce:
„Miluju buldočky!“ vyhrkla jsem. „A prosím
vás, ten váš... To je pejsek, nebo kočička?!“
Vaše (nadcházejícím
jarem) úplne zblblá
H. P.
Úplne zblblá jarem