Strana 11
www.drmax.cz 11
ku pracoval na různých hradech a zámcích jako průvodce
a teprve sbíral první důležité zkušenosti. Pomatuji si, jak
jsem se v těch patnácti hrozně styděl. A taky bál, že mi
třeba vypadne text nebo že cizinci nebudou rozumět mé
němčině. To ale člověk rychle překoná a nabyde potřeb-
né sebejistoty,“ vzpomíná na své začátky. Protože mu bylo
jasné, že profese kastelána obnáší
mnohem víc než jen nošení svazku
klíčů a doprovázení návštěv, tak
na vysoké škole vystudoval mar-
keting a management. Branami
Karlštejna pak poprvé prošel
v roce 1998, kdy sem nastoupil
jako brigádník v roli průvodce
a dispečera provozu, který pouští
návštěvnické skupiny do hradu. Své lásce nezůstal ale sto-
procentně věrný, protože současně pracoval jako průvodce
i na jiných hradech a zámcích a později si na další zkuše-
nou odskočil třeba na zámek v Žirovnici v jižních Čechách
nebo na hrad Křivoklát. Až když před deseti lety znovu
přišla z Karlštejna žádost, aby se sem vrátil, tentokrát už
ale do funkce zástupce kastelána, došel k tomu, že jsou mu
karlštejnské zdi souzené. „Měl jsem to štěstí, že jsem na
pozici kastelána nastupoval z funkce jeho zástupce, pro-
tože kromě větší odpovědnosti, která na člověka s takovou
změnou přejde, se toho pro mě zase tolik nezměnilo. Když
mi emeritní kastelán předával symbolicky klíče od hradu,
cítil jsem, a málem i slyšel, jak mu tehdy spadl obrovský
kámen ze srdce. Ne snad proto, že opouští hrad, ale proto,
že z něj po těch třiceti dvou letech byla sejmuta právě ta
obrovská odpovědnost, kterou dnes cítím i já,“ vysvětluje.
PAPÍROVÁNÍ JE MOR
Práce kastelána je podle Lukáše Kunsta pestrá a vyžaduje
znalosti zákonů a předpisů, ochrany národních kulturních
památek, principů managementu a provozu, personalis-
tiky, veřejných zakázek, marketingu a mnoho dalšího.
Každý den je trochu jiný, některé měsíce jsou klidnější
a některé hektičtější. Hodně lidí si prý ale profesi kastelá-
na idealizuje a má o ní příliš romantické představy, a přes-
tože Lukáš Kunst svou práci miluje a život na hradě má
pro něj pořád své kouzlo, tak každodenní realita je podle
něj jiná. „Kastelán musí být hlavně dobrý manažer a musí
svěřenou památku dobře reprezentovat.“ Dnešní kastelá-
ni se navíc musejí potýkat se spoustou papírování a další-
mi činnostmi, které mnohdy provádějí dvojmo až trojmo
a které jim ubírají čas na smysluplnější péči o historické
dědictví. To jsou pak často nuceni dohánět po nocích. „Než
koupíme tužku, zabere nám to ve všech možných systé-
mech třeba i hodinu práce. Vím, že to zní úsměvně, ale je
to tak,“ dodává. I přesto ho ale jeho práce nade vše baví
a má radost, když se něco povede, něco se opraví a znovu
zprovozní nebo někdo „jen“ pochválí výkon průvodce. „Pak
vidíte, že ta práce má smysl,“ říká.
Být purkrabím (současný kastelán) v době Karla IV.
by se mu líbilo právě proto, že za tehdejších časů by se
tolik nemusel potýkat s byrokracií, nicméně ve středověku
by žít nechtěl, protože dnešní
technické vymoženosti a tech-
nologie by mu určitě chyběly.
„Kdybych se ale mohl do doby
Karla IV. přenést aspoň na
chvíli, moc bych si přál zajít
s císařem na pivo a položit
mu spoustu otázek, na které
dosud neznáme odpovědi. Rád
bych se mu i představil, že jsem to já, kdo dnes s láskou
o jeho hrad pečuje a snaží se, aby jeho dílo i nadále vzkvé-
talo,“ zasní se. Přestože by byl dalek císaři i při dnešních
znalostech při stavbě Karlštejna něco radit. S úsměvem
dodává, že někteří jeho kolegové i návštěvníci by jistě uví-
tali, kdyby byl hrad někde u řeky, a ne na takovém kopci.
24 HODIN V PRÁCI
Přes velké pracovní vytížení si ještě čas od času rád
odskočí k původní průvodcovské profesi, když provází
delegace a další významnější návštěvy. Od loňského roku
je dokonce možné zajít si i „Na kafe s kastelánem“, kdy
vždycky šestici zájemců osobně provede celým hradem,
načež si pak na ztichlém nádvoří dopřejí malého občerst-
vení: kávy a zákusku.
A jaké to doopravdy je, strávit noc na Karlštejně? Hrad
je prý půvabný a krásný i za tmy, která dá ještě více vynik-
nout jeho mystické energii. Jeden by řekl, že tu na člověka
může padat úzkost, ale je to prý přesně opačně, a to i přes-
to, že večer se někdy ozývá místní strašidlo Půďák, které
je doma na půdě purkrabství a projevuje se prý zvukem,
který zní, jako by někdo na podlahu pustil těžký pytel.
Permanentní kastelánův život na hradě má jiná úska-
lí než místní strašidla. Být doma i v práci prakticky na
tomtéž místě se vymyká obvyklému režimu, kdy člověk
ráno do zaměstnání odejde a později se z něj zase vrá-
tí. „Já jsem v práci vlastně pořád, a proto si teď hledám
nějaké bydlení jinde, abych si udržel potřebnou dušev-
ní hygienu,“ vysvětluje. Bude to ovšem poblíž hradu.
A kdyby mohl jako otočením prstenu princezny Arabely
na Karlštejně něco změnit nebo si něco přát, co by to
bylo? „Aby byl hrad kompletně opravený a návštěvníkům
se mohly otevřít některé jeho další části. Aby celá moje
pracovní etapa na Karlštejně byla jen pozitivní. Aby hrad
vzkvétal a já sem mohl jednou jako důchodce jezdit na
výlety o to radši.“
■
Večer se někdy zdmi
Karlštejna nese zvuk
strašidla zvaného Půďák