Strana 16
16 www.drmax.cz
rozhovor
Agnieszka Holland
MEZI
SVOBODOU
A BEZPEČÍM
Byla třikrát nominovaná na Oscara. Patří
mezi nejvýznamnější evropské režisérky.
Přesto si uchovává nevídanou skromnost
a neztrácí přesvědčení, že když už točí
film, měl by mít ambici něco sdělit. Do kin
teď vstupuje její film
Šarlatán
s Ivanem
Trojanem v hlavní roli.
V
e svém filmu
Šarlatán
, který zpracovává
skutečný osud léčitele Jana Mikoláška, se
již poněkolikáté vracíte do historie. Jaké
to je, vytvářet tenhle dávný svět a probu-
dit v něm k životu tak dramatický příběh?
Není příjemné se vracet do okamžiků, kdy lidstvo naplno
projevilo svou temnou stránku, kdy režim mohl drtit jednot-
livce. Ale když se ke mně dostane příběh, u kterého cítím,
že nějakým způsobem promlouvá k dnešku, kdy dnešnímu
divákovi může evokovat nějakou zkušenost, cítím povin-
nost ho odvyprávět. Protože já minulost nevnímám jako
mrtvou, jako něco, co bylo a je zavřené do stránek učebnic.
Přesto Šarlatána nevnímám jako film politický. Je to spíš
film o složité a komplikované osobnosti a o jejím vnitřním
zápasu, byť to, že svůj život prožil v období dvou světových
válek a ve stalinismu, se na něm nemálo podepsalo.
Když točíte film o skutečné postavě, je pro vás nut-
né vědět o ní co nejvíc, nebo je to naopak, abys-
te nebyla příliš zatížená fakty a měla uměleckou
volnost?
Je to kombinace obojího. Před natáčením se o ní snažím zjis-
tit, co se dá. Někdy třeba najdu i něco, co nebylo ve scénáři
a co pak do filmu zakomponuji, ať už jde o scénu, nebo třeba
jen způsob hraní. Ale jakmile začnu točit, snažím se od toho
oprostit, protože mým cílem není natočit historický dokument,
ale film, který bude pravdivý a upřímný v tom, o čem vypráví.
A tam vám může být věrnost paradoxně na překážku.
Jak se díváte na pojetí alternativní historie, které
vyzkoušel třeba Quentin Tarantino v
Hanebných
panchartech
a
Tenkrát v Hollywoodu
?
Proč ne. Byť nejsem fanoušek jeho posledního filmu.
Možná proto, že mě ta hollywoodská nostalgie nebere,
a taky proto, že si ten zločin spáchaný na Sharon Tate živě
pamatuji. Navíc znám Romana Polanského a vím, jak moc
ho to zasáhlo. Takže to hrabání se v něčí osobní a životní
tragédii mi přijde nevkusné. Ale přiznávám, že je to jen
můj pohled, ovlivněný vztahem k Polanskému. Nicméně
z Tarantinových filmů mám nejraději
Nespoutaného
Djanga
, možná proto, že jím také mluví k současnosti, ale
způsobem, který nikoho nezraní.
TEXT: DAVID LAŇKA