Strana 17
www.drmax.cz 17
Jestli polská kinematografie vždy něčím vynika-
la, tak i tím, že se tvůrci nikdy nebáli občanského
postoje, který je nezřídka dostal na černou listinu.
Je to v polské národní povaze, stavět se proti moci?
Nerada mluvím o národních povahách, protože to vždycky
bude vůči určité skupině, která do toho vzorce nezapadne,
nespravedlivé. V dnešním Polsku je většina filmařů s vývo-
jem nespokojená, ale těch, kteří by se vůči tomu vyhranili,
komentovali to, něco o tom natočili, je málo. Točí se hezké
filmy, ale tak nějak uzavřené do bezčasí.
Obecně si ale myslím, že filmy jsou dnes společensky
nesmělé a nedotýkají se změn podstatných pro budoucnost.
Také proto jsem zvědavá na některé české filmy, které
budou vyprávět příběhy velkých osobností (
Havel, Zátopek
aj. – pozn. redakce), jestli v nich bude život, nebo to budou
ušlechtilé portréty národních ikon. Tady by se možná urči-
tá Tarantinova drzost hodila (
smích
).
Patříte mezi ty tvůrce, kterým se podařilo prosadit
se na obou stranách oceánu. Vybavíte si své pocity,
když jste poprvé točila mimo Polsko?
Svůj první zahraniční film jsem točila v Německu. Byl to
malý film s malým rozpočtem, producent byl velmi šetrný
a mou hlavní snahou bylo, abych to udělala v rámci mož-
ností, které jsme měli, co nejzajímavěji a nejpoctivěji. Měla
jsem na to méně peněz než na studentský film, ale nakonec
film
Bittere Ernte
získal nominaci na Oscara za nejlepší
zahraniční film.
Pak jsem točila ve Francii film
Jak zabít kněze
. Měla
jsem výborný štáb, který pracoval na amerických filmech,
ale protože jsem byla žena, navíc malá a s přízvukem, cítila
jsem, že jakmile projevím nejistotu, přestanou mě respek-
tovat. Já jsem vždycky považovala za svou sílu to, že se
netajím, když něco nevím, když si nejsem jistá, že to doká-
žu probrat se svými lidmi ze štábu, ale tady jsem musela
hrát, že žádné nejistoty nemám. Jinak to vezmou jako mou
slabost a obrátí se to proti mně.
A v Americe je to zase jiné. Tam je všechno tak hierar-
chicky postavené, že když se někoho zeptám na názor,
neřekne mi ho, protože se bojí, že když řeknou něco, co
by se mi nelíbilo, přijdou o práci. Tam jsem pochopila, že
americká společnost je tak moc závislá na společenském