Strana 18
18 www.drmax.cz
Inzerce ▼
rozhovor
statusu, že se tam lidé sami připravují o osobní svobodu. To, co mě ale všude
zachraňovalo, byli herci. Ti jsou všude stejní. S nimi můžete být sami sebou.
Cení si toho, že s nimi otevřeně mluvíte.
Rád bych se vrátil k vašim studiím FAMU, kterou jste absolvovala
v roce 1971. S jakou náladou na tu dobu vzpomínáte?
Ta doba mě velmi poznamenala. Byla jsem mladá, když jsem tu začala stu-
dovat. Najednou jsem byla v cizí zemi, ve styku s jinou kulturou, kterou
jsem okamžitě přijala za svou. Nastal tu výbuch svobody, opojné svobody,
a pak… přišla intervence spojeneckých vojsk, byla jsem ve vězení, vdala
jsem se… Byla to nejdůležitější léta mého života, kdy se rozhodlo, jaká jsem,
co vím o světě a o lidech. A když jsem pak o deset let později byla svědkem
probouzejícího se hnutí Solidarita a jeho vojenského potření, věděla jsem, že
to navazuje na mou normalizační zkušenost z Česka, a pochopila jsem, že
svoboda pro lidi není základní hodnota. Když si mají vybrat mezi svobodou
a bezpečím, drtivá většina zvolí bezpečí i za cenu toho, že se budou podílet
na něčem, co je zlé.
V té době řada tvůrců nacházela útočiště v zahraničí. Z Česka odešli
do ciziny Miloš Forman, Ivan Passer, Ján Kadár. Neměla jste také v tu
dobu chuť odjet do zahraničí? Proč jste se vrátila do Polska?
Nejdřív jsem si myslela, že zůstanu v Česku, ale když mě zatkli a měla jsem
proces, když jsem viděla, jak rychle tu probíhá normalizace, zatímco Polsko se
v té době liberalizovalo, měla jsem naději, že doma budu moct točit filmy. Což
se mi díky Wajdovi, Zanussimu a Kieślowskému (významní polští režiséři –
pozn. redakce) podařilo. Drželi jsme spolu, pomáhali si. Rozhodně jsem nechtě-
la Polsko opouštět. To, že jsem se v prosinci roku 1981 ocitla na Západě a už
se domů nevrátila, bylo jen proto, že v Polsku začal výjimečný stav a já jsem
věděla, že když se vrátím, zatknou mě. Nebyla to moje volba, dělat kariéru na
Západě, já chtěla točit doma pro publikum, které znám. Ale nešlo to.
To musel být velmi těžký moment… Vaší dceři navíc bylo osm let. Co
bylo nejtěžší?
To, že jsme byly s dcerou odloučené. A to vědomí, že Miloš Forman mohl své
syny vidět až po sedmi letech, a Ivan Passer dokonce až po patnácti, bylo hroz-
né. Naštěstí to v Polsku bylo mírnější než v normalizovaném Československu,
a tak jsem Kasiu viděla už po osmi měsících.
Jistě se vám už nejednou stalo, že se člověk ponoří do látky, do pří-
prav, ale nakonec k natáčení nedojde. Kde berete energii pouštět se
stále do nových filmů?
Upřímně řečeno, nevím. Posledních pět let jsem točila skoro zároveň několik
projektů a cítím, že bych si měla udělat pauzu.
Tak snad nebude dlouhá…
Asi ne, protože místo plánovaného sabatíku to vypadá, že budu rozjíždět seriál
pro Apple TV+. Ale nejvíc jsem teď zvědavá, jak diváci přijmou
Šarlatána
,
protože je to téma, které by si zasloužilo pozornost. Jenomže já už pro něj udě-
lala nejvíc, co jsem mohla. Dala jsem mu všechno, co jsem mohla, a teď už jen
budu pozorovat, jak si vede, a občas ho podpořím, třeba jako tímhle rozhovo-
rem (
smích
). ■
Mezi její práce patří i režie slavného seriálu
Dům z karet.
Ve snímku Mr. Jones se poněkolikáté
vrátila k období 2. světové války.
V seriálu Hořící keř zachytila události po
upálení Jana Palacha.
AGNIESZKA HOLLAND
Polská filmová režisérka, která byla
za své snímky třikrát nominovaná na
Oscara. Na přelomu 60. a 70.letech
studovala pražskou FAMU. Později
s režiséry Andrzejem Wajdou
aKrzysztofem Zanussim patřila mezi
nejprogresivnější polské filmaře 70.let.
V roce 1981 emigrovala do Francie.
VČesku natočila seriál Hořící keř, do
kin vstupuje drama Šarlatán.
Rozšířený rozhovor najdete v aplikaci
Foto: CinemArt a archiv redakce