Strana 24
24 www.drmax.cz
rozhovor
Michal Malátný
ZBAVIT SE
PŘEDSUDKŮ
Byly doby, kdy rozhovory neposkytoval vůbec. Protože
být vidět v médiích považoval svým způsobem za „zradu“.
Dnes už se tyhle hrany obrousily. Stále rozhovory šetří,
ale když už na ně přistoupí, odpovídá velmi otevřeně.
N
ejde tím nezačít, tak si to pojďme odbýt. Když jste se předloni loučil za veliké mediální pozornos-
ti s některými členy Chinaski, říkal jsem si, že to možná bude stejné jako rozcházet se s holkou.
Bylo to stejně těžký. Protože jsme spolu něco prožili. Ale stejně jako u rozchodu s holkou to nebylo ze dne
na den. Zrálo to ve mně dva roky, během nichž jsem se pokusil nás nakopnout do původní energie, abychom
nefungovali na setrvačník, v rutině, abychom do kapely nechodili jako do fabriky. Dokonce jsem klukům napsal motivační
mail a pak jsme o všem dlouho mluvili, ale… Tu jiskru jsme znovu nezažehli a mně bylo jasné, že buď takhle budeme jen
dál vyplňovat nějaký vzorec fungování, nebo… Nebo to musím rozčísnout i za cenu, že tím třeba kapelu pošlu ke dnu. Bylo
to krutý. Bolestivý. Ale nelituju toho. Našli jsme s Frantou nový lidi, kteří do hraní dávají život, baví je vytvářet zvuky,
hluky, melodie, a když přicházejí s nápady na písničky, na kterých děláme ještě v šatně po koncertě, je to prostě skvělý.
Každý rozchod ale přináší to, že jedna strana je zhrzená.
Musím říct, že kdyby to tak moc nepřiživovala média, bylo by to klidnější. Kluci se zachovali opravdu profesionálně, a jak
řekli, že turné, které jsme jeli, dohrajou, tak to splnili a hráli tak jako dlouho ne.
Neměl jste tehdy chuť ten „vyhazov“ vzít zpátky?
Ty koncerty byly opravdu bezvadný, kluci se snažili, ale… přišlo to pozdě. Stejně jako v tom vztahu. V určitou chvíli už
prostě víte, že vracet se nemá smysl. A kapela není ani vězení, ani sociální ústav pro zasloužilé členy.
Jaké bylo skládat písničky na nové album? Přece jen, Chinaski jsou legenda…
To zní strašně.
Ale hrajete spolu už 25 let. Poslouchají vás tři generace, tak je ta legenda na místě.
Já nevím.
Když mluvíte o očekáváních. Jak to máte vy s očekáváními od sebe samého? Kladete na sebe pořád nějaké
nároky?
Už ne, to bylo dřív. Toho pocitu, že musím pořád něco obhajovat, něco někomu dokazovat, toho jsem se zbavil. Těch pět-
advacet let, kdy hraju, jsem se neákal, udělal jsem spoustu písniček, desek, a teď už se prostě jen bavím tím, že hudbu
dělat můžu. Už nemusím bojovat a někoho přesvědčovat, že vím, co dělám. A jak se mi blíží padesátka, stále častěji si
uvědomuju, že se mi splnily všechny sny, a že když se budeme bavit my v kapele tím, co děláme, bude to bavit i lidi.
TEXT: DAVID LAŇKA
Foto: Adobe Stock a archiv redakce