Strana 28
28 www.drmax.cz
Inzerce ▼
jak to vidí Marie
P
rotože když mi bylo …náct a prvních …cet,
tak jsem se těšila, že až mi jednou bude …sát,
některých věcí v životě se zbavím. Například
pupínků, které se objeví na bradě přesně to
ráno, kdy je před vámi nejdůležitější den vašeho živo-
ta. Nebo trémy. Nebo úleku, když na mě houkne nějaká
autorita. Představovala jsem si, jak kráčím životem jako
oduševnělá, sebevědomá osoba, která už má na háku
všechny módní trendy (včetně plisovaných sukní), nic
ji nerozhází, a když ji zastaví silniční kontrola, oslovuje
policistu „Milánku“.
Ta plisovaná sukně mi to připomněla. Někdy v osmde-
sátých letech jsem po ní strašně toužila, za peníze z bri-
gády jsem si ji pořídila. Popravdě, v následujících deseti-
letích jsem vyhodila peníze i za větší hlouposti, ale tohle
byla definitivně jedna z nejhorších investic. Nikdy jsem
nebyla vysoká (to se nezměnilo) a nikdy jsem nebyla útlá
(to se taky nezměnilo). Takže jsem v tom plisé vypadala
přesně tak, jak si to asi představujete. Ani si nepamatu-
ju, jestli jsem v té době s někým chodila, ale vůbec by mě
nepřekvapilo, kdyby byla odpověď spíš záporná. Já bych
se sebou snad nešla ani na nákup do večerky.
Trochu mě děsí představa, že když si budu chtít na jaře
koupit něco nového na sebe, a to budu, budou všechny
krámy zavalené metry a metry plisovaných podivností
roztodivných vzorů. Nejlépe ještě v kombinaci hořčicová
se zelenou. Jak si mám v těch módních trendech vybrat
něco, co by se hodilo pro normálního člověka? A to nemlu-
vím o tom, že stresu z nafrněných prodavaček, které mi
už pohledem dávají najevo, že tohle pro mě rozhodně
není, jsem se nezbavila nikdy. A nic na tom nemění ani
fakt, že dokážu zaplatit mobilem a věrnostní kartičku
nehledám půlhodiny v peněžence, ale na ploše přeplně-
né spoustou aplikací, které ke svému dospělému životu
potřebuju.
Důležitých dnů v životě jsem už zažila desítky.
Pupínek se mi udělal skoro vždycky, tréma mě proná-
sleduje celý život. Silniční kontrola mě zastavila dvakrát
a pokaždé se mi klepaly ruce, jako kdybych vezla v autě
celý Escobarův kontraband. Oslovit policistu žoviálním
„Milánku“ mě nenapadlo ani ve snu.
Uplynula desetiletí, některé praštěné věci z mého živo-
ta nezmizely a jiné se tam vracejí, jako třeba plisované
sukně a kalhoty do zvonu. Vím, že už si nikdy v životě
nekoupím ani centimetr plisé, neobléknu si minisukni,
bundičku do pasu, kovbojské boty, sukni s volány, šaty na
ramínka a cokoliv s netopýřími rukávy. Jsem si jistá, že
ještě několikrát návrat těchto děsů zažiju. Naštěstí nám
moderní doba nabízí placené kanály bez reklam a vracejí
se i švadleny. Takže můžu chodit po světě a předstírat
sebevědomí a oduševnělost, i když jsem si právě pracně
zapatlala další pupínek.
■
NÁVRATY,
o které rozhodně nestojím
Dnes na mě v televizi vyskočila reklama. To by mi snad ani tak nevadilo
(pauza na kávu se hodí), ale co mě upřímně vyděsilo, to je návrat plisované
sukně. Ta totiž v reklamě hrála hlavní roli. Znám asi tak jednu osobu,
které sluší plisovaná sukně. Proč o tom píšu?
TEXT: MARIE PETROVOVÁ
Foto: archiv autorky