Strana 40
40 www.drmax.cz
rozhovor
dobře. Neměl jsem sebemenší potře-
bu něco v životě dokázat. A najed-
nou bum, během několika let se to
celé změnilo. V roce 1957 jsem vyšel
ze školy a po dvouleté vojenské služ-
bě jsem nějakou dobu hrál v jednom
zájezdovém divadle. Asi čtyři nebo pět
let. A pak, v roce 1965, jsem najednou
pracoval s Laurencem Olivierem. A já
si opravdu nevzpomínám, jak k tomu
došlo, že jsem alternoval tuhle legen-
du. A tenhle pocit mám celý svůj život.
Že se něco stane, a jakkoliv je to krás-
né, nevím, jak se to stalo, a pochybuji,
jestli si to vůbec zasloužím.
Nepochybně ano.
Já o tom tak přesvědčený nejsem.
Občas si přijdu sám. Nemám mezi
herci žádné přátele, vlastně nemám
žádné přátele. Nevím proč. Ne že
bych nechtěl, ale asi tomu neumím
dát všechno. Cítím se někdy jako out-
sider. Nerozumím hraní, nebavím se
s herci. Nepřipojuji se k showbyznysu.
Ale už jsem se v tom nějak naučil žít.
Má práce mě baví. I setkávání s lidmi.
Hrál jsem teď papeže ve filmu
Dva
papežové
a díky tomu mluvím s vámi.
Znáte herce Petera O‘Toolea? Šel jsem
se na něj kdysi podívat do divadla
Old Vic, to bylo v roce 1957. Obdivně
jsem k němu vzhlížel. A během deseti
let jsem hrál jeho syna ve filmu Lev
v zimě. To se v tom roce 1957 zdá-
lo nemožné! A přesto… stalo se to!
Prostě se stalo, že jsem byl ve správ-
nou dobu na správném místě. Říká se
tomu osud. Věřím, že všechno spolu
vzájemně souvisí, ale pro mě je to
pořád záhada.
Kdy jste se začal o herectví
zajímat?
Chtěl jsem být muzikant, učil jsem se
hrát na klavír. Ale byl jsem mizerný,
na škole jsem byl nula. Během prázd-
nin jsem chodil na dlouhé procházky
a túry po horách. Byl jsem snílek.
A někdy v té době jsem šel požádat
Richarda Burtona, který se narodil
ve stejném městě jako já, o autogram.
To mohlo být v roce 1954. A on mi teh-
dy řekl, jen tak při tom podepisování,
že herectví je nejúžasnější práce na
světě. Když jsme se o dvacet let poz-
ději potkali ve stejném představení
v New Yorku a já mu to připomněl, už
si to nepamatoval, ale já to asi tehdy
vzal za své.
Byl Laurence Olivier váš mentor?
Měl o mě zájem, protože se mu líbilo,
že jsem fyzicky silný a mám odvahu.
Řekl mi: „V téhle branži musíš být sil-
ný a mít kuráž.“ Měl mě rád. Ale já
jsem si toho nevážil. V té době jsem
pil. Přál bych si, abych takový nebyl,
ale byl jsem. Jako všichni mladí her-
ci, myslel jsem si, že jsem „všechno“.
Ty roky, které jsem takhle promarnil,
bych si přál vrátit a prožít je líp.
Vídáte to samé u mladých herců?
Ano. Lidé stále dokola dělají ty samé
chyby. Měl jsem chuť vrátit mladým, co
do mě zaseli právě lidé, jako byl Olivier.
Už jsem to ale vzdal, mládí není ochot-
né naslouchat. Říkám jim: „Přestaňte
se snažit být cool, to nefunguje. Je to
nudné. Učte se být disciplinovaní.“
Soutěžit s lidmi je marnění času. To je
jako s cenami. Máte pět lidí, kteří jsou
šťastní, že jsou nominovaní na Oscara.
A pak se vyhlásí vítěz a zůstanou čtyři
poražení, kteří předstírají, že jsou v kli-
du. Všechno je to nesmysl!
Ale vy jste Oscara za
Mlčení jeh-
ňátek
získal.
Získal, ano. Nečekal jsem to. To je
v pořádku. Měl jsem radost, ale víte…
já se na udílení cen nedívám a nikdy
tam nechodím. Právě proto, že vím, že
to vlastně nic neznamená. Ale někteří
lidé jsou tak soutěživí, že s nimi pře-
stává být rozumná řeč.
Jednou jste řekl: „Když se dosta-
neš na vrchol stromu, není tam
nic.“
Ano, když se dostanete na vrchol
kopce, je to jen nejvyšší místo údolí,
nic víc.
Je to, jako když si koupíte nový
dům nebo nové auto a po šesti
měsících si na to zvyknete?
Dostanete se na vrchol a získá-
te Oscara a říkáte si: „Co teď?“ To
nebude trvat navždycky. Nic netrvá.
Všechna ta sláva, všechny ty nesmy-
sly, to nic neznamená. Podíváte se
kolem a vidíte mladé lidi, kteří si mys-
lí, že jsou úžasní. Vidíte, jak poma-
lu přichází o rozum, kvůli drogám
a všem těm lákadlům. Protože chtějí
pořád víc. Ale nemohou mít víc. Když
máte štěstí, dostanete se na vrchol,
získáte uznání. Ale nesmíte to brát
vážně. Nikdo není jedinečný. Nikdo
není výjimečný.
Herci jsou jako politici, chtějí,
aby je mělo publikum rádo…
Nevím… Já chci jen pracovat. Chci si
jen vydělávat na živobytí.
Sehrál jste řadu významných
postav ve výjimečných filmech
a pak se najednou objevíte v ko-
miksových filmech o Thorovi. Co
vás k tomu zlákalo?
Popravdě – Kenneth Branagh, kte-
rý první film točil. Je to úžasný
herec a režisér. A pak taky Chris
Hemsworth, který hraje Thora a je
to úžasný herec. Je příkladem člově-
ka, který nikdy neměl přehnaně sil-
SIR ANTHONY HOPKINS
Britský herec natočil sice úspěšné
filmy, jako byly například Sloní muž
nebo Bounty, ale celosvětovou slávu
mu získala až postava Hannibala
Lectera ve filmech Mlčení jehňátek,
Hannibal a Červený drak. Od té
doby patří mezi absolutní hereckou
špičku a vytrvale natáčí filmy
umělecké i mainstreamové. Vztah
sdcerou poznamenal jeho někdejší
alkoholismus. Ve volném čase se
věnuje skládání hudby.
Rozšířený rozhovor najdete v aplikaci
Text: Interview with People, foto: Profimedia
Inzerce ▼