Dovolenkářův průvodce po možnostech

ť už jste vyznavači poklidné plážové dovolené, nebo spíše toužíte po aktivním odpočinku, je v první řadě asi potřeba vyřešit termín dovolené se zaměstnavatelem. Někteří nahlašují přesná data už v lednu, aby si tak pojistili, že to volno skutečně budou mít a že se přinejmenším termínově uskuteční podle jejich představ. Samozřejmě se všechno nemusí řešit už v lednu – ze svého dovolenkového penza můžete vyrobit několik menších. K jejich prodloužení se dají využít také státní svátky a víkendy.

Ať už jste vyznavači poklidné plážové dovolené, nebo spíše toužíte po aktivním odpočinku, je v první řadě asi potřeba vyřešit termín dovolené se zaměstnavatelem. Někteří nahlašují přesná data už v lednu, aby si tak pojistili, že to volno skutečně budou mít a že se přinejmenším termínově uskuteční podle jejich představ. Samozřejmě se všechno nemusí řešit už v lednu – ze svého dovolenkového penza můžete vyrobit několik menších. K jejich prodloužení se dají využít také státní svátky a víkendy.

Už samotná pevnější představa a zaměření se na určitý cíl je úspěch. Čím víc se blíží odjezd, tím větší míváme obavy. Z covidu, neštovic u dětí nebo tchyně v nesnázích. Já sama si většinou do poslední chvíle nechci připustit, že někam pojedeme, protože mám pak pocit, že stoprocentně přivolám něco, co mi v tom odjezdu zabrání. Při tom všem bychom neměli také zapomínat na to, co je potřeba udělat, abychom si mohli v klidu odpočinout na pláži a nemuseli se pak starat o to, kdo nám zalije kytky. Takže určitě nezapomeňme:

● delegovat na někoho zalévání vašich pokojových rostlin,

● domácím mazlíčkům zajistit kvalitní hlídání.

K tématu domácích mazlíčků se váže jedna kuriózní historka. Má známá odjela na měsíc k moři do Řecka. Je velkou milovnicí zvířat, takže nepřicházelo v úvahu, že by svého pejska dala někomu hlídat, natož na celý měsíc. Ovšem kdysi darem dostala akvarijní rybku – beta bojovnici. Takovéto dary sice nepatří mezi její oblíbené, ale co už, o rybu se svědomitě starala po dobu dvou let. Převoz šplouchajícího akvária s rybou do horkého Řecka se ale vymykalo i jejímu všeobjímajícímu a láskyplnému vztahu k němým tvářím. A tak se domluvila se svojí babičkou, že Rybáka, tak se frajer jmenoval, nechá po dobu svého volna u ní. V podstatě obden si s babi volaly, jestli je vše ok, a ono bylo. Až do posledního dne jejího návratu do vlasti. Babička volala, že Rybáka našla bříškem nahoru a že už je to definitivní. Bylo to smutné, ale shodly se na tom, že měl hezký život a že až se ta známá vrátí, tak ho pohřbí.

O dva dny později už byla zpět a vydala se za babičkou ve věci pohřbu toho nebohého tvora. Babička jí něco přinesla v ubrousku, ale řekla jí, ať se na to radši nedívá, že by bylo hezké, aby jí zůstaly pěkné vzpomínky. Otevřela ubrousek a tam bylo torzo tělíčka. V podstatě by za to šlo dosadit téměř kteroukoliv jinou akvarijní rybku. Té známé to bylo divné, a tak na babičku udeřila, ať jí řekne, co přesně se stalo. No a z ní vypadlo, že aby Rybáka důstojně odevzdali zemi, tak ho dala na ubrousek na parapet, aby se trochu vysušil. Jenže zafoukal vítr a on skončil pod oknem na záhonu s fialkami. Tak babička šla ven, aby ho z těch květin vyndala, jenže jí doprovázel i její „jorkšír“ Fík, který rybu okamžitě vyčuchal a pokusil se ji schramstnout. A protože to už byl takový nerudný psí děda, tak ji za žádnou cenu nechtěl pustit. Ve finále se to sice podařilo, ale to až poté, co s babi vyšli zpět nahoru a ona mu nabídla kus buřtu jako kompenzaci za rybu. To ho obměkčilo a vydávil zbytek toho kdysi krásného Rybáka. Od té doby kamarádce už nic kromě pejsků přes práh nesmí.

Zabalit si:

● kartáček na zuby, pastu

● hřeben

● ručník

● spodní prádlo

● doklady

● léky

● knížku

● dobrou náladu

To bych řekla, že bude takový malý seznam základních ingrediencí, které dávají dohromady poměrně slušný základ pro dovolenou. Až na doklady a některé léky se dá všechno sehnat, takže pokud na některý z bodů zapomenete, dá se slušně improvizovat. S tou dobrou náladou to někdy bývá trochu složité, ale tam zas často platí, že co si neuděláte sami, nemáte.

 Souvisí s tím samozřejmě i pečlivý výběr lidí, kteří s vámi tu dovolenou budou sdílet. A také způsob, jakým si ji hodláte užít. Jedna z možností je se vydat někam tzv. na blind, tedy bez úplně přesného itineráře s možností spát každý večer někde jinde – třeba i na pláži, pod stanem apod. To ovšem ne vždy a ne všem vyhovuje. Pokud nejste takové povahy, můžete si v některých cestovních kancelářích sjednat za ne úplně malý peníz poradce, který vám připraví dovolenou na míru. Vypracuje vám podle vašich požadavků přesný itinerář a vy tak budete vědět o každém dni, který má přijít, kde a co budete přesně dělat.

Hotelů existuje nepřeberné množství, ale několik z nich mě zaujalo. Například ve Finsku můžete za polárním kruhem zažít pobyt v iglú. Ta jsou opravdu z ledu, ale navíc s plexisklovou střechou, takže máte možnost před spaním pozorovat hvězdnou oblohu. A zima vám nebude, iglú jsou vytápěna ústředním topením. V Peru si zase můžete zaplatit hotel v korunách stromů a pozorovat flóru i faunu. Podmořským světem se zase můžete kochat z podvodního hotelu na Fidži. Jen si připravte peněženky, týden vás tam vyjde zhruba na půl milionu korun. O poznání levněji vychází noc v čínských kapslových hotelích. Ovšem to není nic pro klaustrofobiky, velikost jednoho takového pokoje je 2 × 1 × 1,2 metru. Přesto tu najdete skříňku na šaty, televizor a malý hasicí přístroj pro mimořádné události. Myslím, že pro urostlé Evropany by mohl být krapet problém se tam vejít. V Bostonu si zase můžete užít dovolenou v bývalé nejpřísnější věznici a v Německu je ochotno vás uvítat ubytování v odpadním potrubí. Paradoxně tu ale chybí toaleta. Na WC musíte mimo ubikaci.

Pokud ale hledáte něco zajímavého lokálního, tak i u nás mají hoteliéři co nabídnout. Líbánky můžete strávit třeba v Žižkovské věži, protože tam zaručeně budete úplně sami. Mají tu totiž jen jeden jediný pokoj, víc se jich tam zkrátka nevejde. U Litoměřic zase stojí hotel vytvořený z plechových kontejnerů. Velkou oblibu u nás také zažívá tzv. glamping, pocházející ze slov glamorous – půvabný, okouzlující – a camping. Jedná se tedy o luxusní ubytování v přírodě. Existují neuvěřitelně krásně vybavené stany či architektonicky zajímavé chatky na břehu malebného rybníku anebo karavany uprostřed lesů s finskou saunou a venkovní koupelí. Málokdo ví, že glamping vznikl již v 19. století, kdy si bohatí šlechtici pro svůj pobyt v přírodě zřizovali přepychové stany.

Vrchol v oblasti cestovního ruchu také zažívá touha po extrémních zážitcích. Například ve Walesu je možnost si vyzkoušet nejrychlejší lanový skluz nad zatopeným lomem, a to rychlostí až 160 km/h. Někteří lidé zase prahnou po tajemných místech – hitem byl ještě nedávno Černobyl, kam se teď samozřejmě nikdo moc nehrne, ale také například Brána do pekla v Turkmenistánu. Kdo potřebuje zažít extrémní teploty, pak má šanci navštívit vesnici Ojmjakon v Rusku (takže vlastně bude třeba počkat si na čas, až jeden diktátor zmoudří), kde je zaznamenán světový rekord – a to minus 71 stupňů Celsia. Stalo se tak v roce 1926. Ale nezoufejme, průměrná teplota tam dělá „jen“ minus 50. Oproti tomu se pořádně zapotíte výletem do Údolí smrti ve Spojených státech. Tam se rtuť teploměru běžně drží na 57 stupních. Ve Spojených státech také existuje agentura, která se specializuje na tornáda. V tzv.  Tornado Alley se z vás mohou stát profesionální lovci tohoto neuvěřitelného přírodního jevu. A třeba zavěšen na skále může člověk spát v celé Evropě. Z mého pohledu jsou takové zážitky velmi na hraně, určitě bych doporučila se před cestou pojistit.

Ať už se ale rozhodnete pro cokoliv, tak se hlavně snažte si to užít. Podle psychologických studií je člověk schopný kvalitně vypnout až po osmi dnech strávených mimo domov. Ne vždycky se ale podaří mít takový čas v celku, a proto je nutné nastavit si základní pravidla pro co nejlepší odpočinek. Zaprvé je potřeba si říct, že se bez vás v práci obejdou a že není potřeba mít neustále všechno pod kontrolou. Vaši kolegové vás pak zcela jistě ocení za důvěru, kterou jim dáváte (pokud to nevyužijí k tomu, aby vás o vaše křeslo připravili). Nastavte si v telefonu/tabletu apod. režim „dovolená“ tak, že vám budou chodit jen nezbytně nutné e-maily (od nezbytně důležitých lidí) a vy je budete vyřizovat, jen pokud to bude opravdu neodkladné. Zadruhé si dejte detox od sociálních sítí. Není nutné zásobovat Instagram fotkami z pláže, restaurace, hotelového pokoje a výletu do města. Jistě zpětně oceníte, že jste v těch daných momentech nebyli přilepení nosem na telefonu, ale byli jste tam „teď a tady“.

Pokud se pohybujete na slunci, namažte se. Není asi nic nepříjemnějšího než se první den spálit a zbytek dovolené trávit hledáním kvalitního stínu. Nepijte nápoje s ledem, led bývá z kohoutkové vody a ta může být v některých destinacích náročnější pro naše středoevropské trávení. I když vám bude vedro, pamatujte, že za hlavu v toaletě to nestojí.

Co za to stojí a co už ne – to je věc, kterou se často zabývají cestovní kanceláře. Nespokojenost zákazníků může být dána nejrůznějšími důvody. Dočetla jsem se, že někteří chtěli vrátit peníze kvůli špatnému počasí nebo velkým vlnám. Jiná zákaznice zas reklamovala zájezd s tím, že měla pod postelí ještěrku a nemohla tak spát. Oproti tomu jinému páru vadilo, že opravář v Itálii mluvil jen italsky.

A co takhle si pořídit nějaký malý ostrov někde daleko od civilizace a užívat si soukromí? Své o tom ví i jeden z nejznámějších iluzionistů všech dob David Copperfield. S celkovým majetkem kolem 865 milionů dolarů taková koupě není nemožná.  Jeho vlastní ostrov o rozloze přes 60 hektarů Musha Cay na Bahamách pojme celkem 24 lidí. Jedna noc tam pak vyjde na 37 500 amerických dolarů. Marlon Brando měl zase krásnou vizi spojení luxusu s udržitelností. Podařilo se mu to na ostrově Tetiaroa ve Francouzské Polynésii. Štafetu v hoteliérství přebral po otci jeho syn Simon. V luxusním letovisku „Brando Resort“ se hosté svou útratou podílejí na vědeckých výzkumech a ochraně přírody. Jedna noc se pohybuje mezi 4 až 11 tisíci dolary (v přepočtu 100–375 tisíc korun).

Prý ze všeho nejlepší je ta dovolená, kterou zažije většina populace. Rodičovská. Tam nejenže má člověk vystaráno o spoustu extrémních zážitků, a to klidně v jeden den, ale také zjistí, že k odpočinku nepotřebujete ostrov, ani ekologickou dřevostavbu v lese, ale bohatě postačí, když čeká na poště a v ruce má lístek s naprosto absurdním pořadovým číslem a ví, že má aspoň půl hodinku k dobru. Taková dovolená ale není pro slabé povahy – pamatujte na to a mějte v takových případech po ruce itinerář. Ke konci dne je totiž šance, že si řeknete: „Tak aspoň jsem to zkusil/a.“ m

Foto: Adobe Stock