Hvězdy MAXIMA

e d i t o r i a l

Hvězdy

maximA

Milé čtenářky / Milí čtenáři,

držíte v ruce první číslo svého magazínu, a pokud v něm naleznete cokoliv, co vás zaujme, budeme mít radost. Hvězdou čísla je, jak dokládá koneckonců i obálka, Sharon Stone (u ní mi to přechylování vážně nejde ani přes rty, ani přes klávesnici počítače). Rozhovor s ní vedl její přítel Jon Hamm, což je trochu netradiční samo o sobě, a asi i proto působí interview poměrně otevřeným dojmem; otevřenějším, než jsme na to u hollywoodských stars zvyklí. Mně se tam líbilo víc momentů, které by se ale daly shrnout asi takhle: neměla jsem lehký život a hned tak něco mě nedojme, ale bezcitnost je to poslední, co byste u mě našli.

Byla-li řeč o hvězdách, pak Sharon jí bezesporu je, ale pokud jde o zpovídané osobnosti aktuálního vydání Maxima, přinejmenším u mě jí hodně šlape na paty psycholog a pedagog Marek Herman. Jeho názory určitě nekonvenují každému, protože proWokují. Tradicionalista Herman s upřímností, která je tak vlastní Slezanům (jak jsem je aspoň osobně poznal), se ve svých názorech na fungování rodiny vrací hluboko ke kořenům. U něj ale tohle ohlížení se nepůsobí zpátečnicky, ale spíš spásně. A co je podstatné: pro svou obhajobu klasických mužských a ženských rolí má přesvědčivé argumenty. Jako v každé diskusi ovšem i tady platí, že ty slyší jen ten, kdo chce. Ale protože i on sám se ohrazuje proti snahám o vnucování cizích názorů, lze také s ním nesouhlasit, samozřejmě. Ovšem, že je Herman jedním z mluvčích méně slyšitelné většiny své generace, to mu nikdo neodpáře. Méně slyšitelné možná i proto, že se i on sám velmi rezervovaně staví k sociálním sítím, ačkoliv na YouTube pár jeho přednášek najdete. Ale věřím tomu, že z toho má menší radost, než když mu vyjde nová knížka.

Do třetice bych rád doporučil ke čtení rozhovor s hercem Martinem Fingerem, úsporným před kamerou i na jevišti a podobně i v odpovědích pro náš časopis. Krátce a nekomplikovaně se vyrovnal i s naší otázkou, jak by si představoval ideální den: „Aby vyšlo sluníčko a pak zase zapadlo,“ řekl. Ano, tak prosté to může být.

Do našich končin právě přichází jaro. Podle mého je to hlavní událost roku. I kdyby se konal tucet velmocenských summitů anebo se mise pozemšťanů vylodila na Marsu, zázrak jara nic nepřekoná – tu explozi pupenů dychtivě připravených natáhnout plachty lístků po větru a dát po těch šedivých dnech našim očím ten dar svěží zeleně, které se pak po zbytek roku už nic nevyrovná. Nenechte si tuhle podívanou ujít, a už vůbec ne kvůli nějakým nicotnostem, které za pár dní už nebudou mít význam. A dost možná už za pár minut.

Příjemné čtení přeju

Váš

Michal Petrov, šéfredaktor Maxima