Spokojený život
padesátka Marie
p a d e s á t k a M a r i e
Spokojený ŽIVOT
Napadlo vás někdy, jak často používáme slovo spokojenost? Většina z nás chce žít spokojený život, často skrze spokojenou rodinu. Což je, co si budeme v našem věku vyprávět, docela dřina. Záleží samozřejmě na tom, pro jak velký okruh příbuzných hodláme spokojenost zajišťovat.
Text: marie Petrovová
H
ledáme spokojenost v práci. Ovšem to je až vrcholek pyramidy. Předtím je potřeba, aby byli spokojeni zákazníci, kolegové, zaměstnanci, šéf. Možná někdo z vás potřebuje mít i spokojené dodavatele, i když na spokojenosti těch, kterým platíme faktury, asi většinou nijak zvlášť nelpíme. Musejí být spokojeni s tím, že dostali zaplaceno. Soudě podle toho, jak často se s tímhle slovem potkávám ve veřejném prostoru, odhadovala bych, že už jsme národ samých spokojených tetiček, strýčků, rodičů, klientů, vedoucích a zaměstnanců. Nebo že by se nám z toho slova nějak vytrácel obsah?
Od spokojenosti je to jen kousíček k uspokojení. Uspokojujeme potřeby kde koho. Zábavné je uspokojovat zvědavost a zvídavost. Pochopitelně by bylo ideální, kdybychom uspokojovali pokaždé jen tu správnou touhu po učení se novým věcem. Ale jste ideální? Já tedy rozhodně ne, takže mě někdy uspokojí i sociální sítě nebo bulvár. Nedozvím se sice nic, co by dramaticky zvýšilo kvalitu mého života, o dovednostech nemluvě, ale zase když si někdy přečtu, co mají lidi za věci, tak si připadám poměrně normálně, tedy celkem spokojeně. Uspokojovat zvědavost dětí, to je úplně jiná písnička. Myslím, že příroda nám darovala menopauzu i proto, abychom už nemusely odpovídat stokrát denně na otázku: „A proč?“ Dosaďte si za to proč, co chcete. Nejšťavnatější dotazy padají zpravidla v prostředcích hromadné dopravy, asi se v ní vyskytuje hodně jedinců, kteří dokáží upoutat dětskou zvědavost, a ta hned vytvoří obrovský prostor pro zvědavost, který je potřeba uspokojit.
Já vím, teď čekáte, že budeme probírat, jak je to s tím uspokojením po padesátce v dalších oblastech života. Tak k tomu mám taky co říct. Můj muž totiž podlehl kouzlu uzavírání kroužků v aplikaci Kondice. Naposledy si zapomněl vzít na procházku telefon, takže mu ta jeho duhová víla nemohla spočítat kroky, a tudíž zůstala, jeho slovy, „neuspokojená“. A pak že my, skoro šedesátníci, nestíháme technologický pokrok. Pche. Jsem spokojená žena. Můj choť uspokojuje aplikaci, protože zdravě žije. Mohlo by to být mnohem, mnohem horší. Možná, že bych ho mohla uspokojit i já – pořídím mu nějaké pěkné hodinky, aby si je mohl propojit s telefonem a nosit tu svoji kámošku pořád s sebou. Ta nás do řečí nedostane, drbny sice budou nespokojené, ale víte, jak to je – není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.
Vaše padesátka Marie m