Co právě čtete? A proč?
Lidé, kteří čtou, mají své vlastní malé světy, kam se rádi nechávají voňavými stránkami papíru přenést. Jaký je ale vesmír, kde se knihy rodí? A co rozhoduje o úspěšnosti titulů?
E dward Morgan Forster, autor známého románu Cesta do Indie, kdysi o literatuře prohlásil, že na ní je úžasné to, že přenáší člověka, který čte, do světa člověka, který píše. Doslova užil slovo transformace. Možná tu magii cítíte podobně. Jenže to, že člověk v obchodě sáhne po konkrétní knize, není často jen jeho nezávislá volba ocitnout se v něčím světě, i když si to třeba myslí. Kniha je pořád zboží, které je potřeba prodat, a na tu cestu čtenáře něco muselo navést. Celá problematika knižního trhu a trendů by sama vydala na knihu, zajímavé je ale i zastavení u několika témat v segmentu beletrie – pohledem tří insiderů.
Zpoza hranic
„Trendy jsou ve všem, v módě, zdravém životním stylu i ve vydávání knih,“ říká Joachim Dvořák, novinář a nakladatel, který kromě nakladatelství Labyrint, jež vede více než třicet let, založil i časopis pro děti s názvem Raketa. „U nás obecně určují trendy velká nakladatelství. Je to stejné jako ve filmovém průmyslu nebo jiných odvětvích. Velcí hráči sledují a kopírují, co se děje venku – a týká se to i knih. Autor bestsellerů ve Francii nebo Anglii se objeví i tady, protože úspěch snadněji překonává hranice.“
Otázka je, jak vůbec vznikne bestseller, protože autoři, kteří spouštějí vlny trendů, nepíšou kvůli kalkulu. „Úspěch jakékoli knihy, která nevychází z očekávané poptávky, je mnohdy dán souhrou okolností, jež nikdy nelze do detailu odhadnout a na něž se nelze spolehnout. Záleží na době, náladě ve společnosti, někdy na náhodě. Také jsem vydal knihy, o nichž jsem si myslel, že změní svět, ale nestalo se nic,“ usmívá se Joachim Dvořák. „Úspěch knihy se ukáže hned pár měsíců po vydání, pak už je těžké prorazit a média častokrát nedovedou sama objevit něco, co v sobě skrývá potenciál. Někdy se ale stane, že nenápadný titul najednou zazáří i po letech. Některé knížky potřebují čas,“ popisuje nakladatel.
Úspěch „odspodu“
Spousta autorů dnes vydává knihy svépomocí a v zahraničí je to zcela běžné. „Ve vyspělých ekonomikách, když máte štěstí a něco originálního objevíte, můžete vydělat opravdu velké peníze. V USA si často začínající autoři vydají knihu sami a prodávají ji přes Amazon. A pokud zaujmou čtenáře, případně obdrží nějakou literární cenu, ještě během té stejné sezony práva odkoupí některý z nakladatelských konglomerátů a kniha s novou obálkou vyjde ve velkém nákladu okamžitě znovu. Autorovi, který si třeba několik let psal úspěšný blog a vytvořil fanouškovskou základnu, nakladatel rád nabídne spolupráci, která se nedá odmítnout. Nic neriskuje, připojí se už k hotovému produktu,“ říká Joachim Dvořák.
„Z ničeho“ vznikl i bestseller Padesát odstínů šedi britské autorky Eriky Mitchell Leonard, která píše pod pseudonymem E. L. James. Příběh začal jako fanfikce, internetovou verzi knihy si přečetlo milion lidí a ve finální tištěné podobě se celosvětově prodaly desítky milionů výtisků.
Podobný příběh, ovšem v úplně odlišných kulisách a měřítku, má u nás Michaela Duffková a její Zápisník alkoholičky. Sdílení vlastního problému, nemoci nebo handicapu má odezvu obecně. Příkladem je komiks o alopecii s názvem Bez vlasů Terezy Drahoňovské nebo ilustrovaná kniha Moniky Baudišové Bezdětná. Témata odlišností a tabu se mnohem více otevírají i v dětské literatuře.
Každé nakladatelství má knížku o velrybě, o medvídkovi, o vesmíru. Jedná se o sázku na jistotu – to se prodává pořád.
Byly jsme tam taky!
Za pozornost určitě stojí fenomén současných českých spisovatelek, které se zabývají lokálními historickými tématy, na jejichž pozadí vyprávějí příběhy silných žen. Kde se vzal jejich úspěch? „Ženy čtou obecně více než muži a častěji sahají po beletrii, zatímco muži mívají větší zájem o populárně-naučnou literaturu nebo faktografii. A ženy samozřejmě volají po ‚svých‘ příbězích,“ říká překladatelka a literární redaktorka nakladatelství Vyšehrad Anežka Dudková. „Historicky byla ženská zkušenost v literatuře upozaděná. O kolika autorkách z 19. století jste se ve škole učili? Teď se to proměňuje, zaznívá ženský hlas. Autorky přinášejí lokální témata, spousta z nich vychází z příběhů vlastní rodiny, vydávají se do archivů – důležité jsou pravdivé nebo jen málo stylizované reálie. Tyto knihy nabízejí ženské prožívání, silné emoce, čtenářky říkají, že je čtení ‚zničilo‘, a zároveň se dozvídají něco o historii, což přesně nasedá na poptávku,“ popisuje Anežka Dudková.
„Po úspěchu Kateřiny Tučkové a Aleny Mornštajnové došlo ke změně. Ženy dostaly větší odvahu psát. Dochází k určité rehabilitaci. Doba, která už byla popsána z mužského úhlu pohledu, je teď interpretována z toho ženského. V předchozím historickém výkladu se ženy trochu ztrácely. Dnes chtějí autorky zachytit každodennost i jejich očima, ukázat, že ony tam byly taky,“ dodává její kolegyně, šéfredaktorka Vyšehradu Radka Fialová. Že nejde jen o českou záležitost, dokazuje třeba populární historický román Hamnet od Maggie O’Farrellové, který popisuje život Shakespearovy manželky.
Z vlny tsunami
Po prvních bestsellerech s určitým „profilem“ se obvykle během let vynoří další, podobné knihy, které jsou díky předchozímu úspěchu u nakladatelství a čtenářstva cestou i pro autory. Typickým příkladem je severská krimi. Trilogie Stiega Larssona, jejíž první díl Muži, kteří nenávidí ženy vyšel v Česku v roce 2008, odstartovala obří zájem čtenářů a dnes se v tomto žánru píšou, vydávají a čtou knihy na sto způsobů. Zároveň uspokojují i už zmíněnou poptávku po silných emocích. „V žánru kriminálky by se dalo říct, že nikomu dnes už nestačí, že vrah je zahradník,“ glosuje Anežka Dudková potřebu některých z nás číst o brutálním násilí v mrazivé švédské zimě z pohodlí své vlastní postele, příznačně pod lampičkou z Ikey. Možná právě poptávka po šokujících prožitcích a zároveň faktografii nese aktuální popularitu true crime – opravdových zločinů.
V žánru kriminálky by se dalo říct, že nikomu dnes už nestačí, že vrah je zahradník. Poptávka je po silných emocích.
„Když jsme kdysi vydali knížku Proč obrazy nepotřebují názvy a vyhráli Magnesii Literu, během pár let vyšly velice podobné knihy, které vysvětlovaly školním dětem moderní výtvarné umění. Na tom se dá dobře demonstrovat, že když někdo s něčím uspěje, doma nebo venku, tak velice brzy přijde další s něčím podobným. Každé nakladatelství má knížku o velrybě, o medvídkovi, o vesmíru, to se prodává pořád. Mě ale víc zajímá objevovat, nechodit po vyšlapaných cestách. Takhle jsme vydali třeba vůbec první ucelenou monografii o ragby v České republice. Neuspokojovalo by mě s nějakou veřejně známou osobností nebo momentální televizní celebritou vydat její desátou kuchařku nebo knihu o etiketě, což je obchodně určitě bezpečnější model než experimentovat a hledat nové autory či ilustrátory,“ říká Joachim Dvořák.
Některá menší nakladatelství tak balancují na hraně obchodní strategie ve stylu „musíme vydat tři kuchařky, abychom se finančně udrželi a mohli si vydat knihu, která nás fakt těší, zdá se nám výborná a chceme ji poslat do světa“. Specifickou kapitolu v knihovnictví pak napsal covid – autoři i nakladatelé, kteří se vydáním novinky nešťastně strefili do období zavřených knihkupectví, byli vůči náhle ochlazenému trhu bezmocní.
Moc knížek
Na knižním trhu se skoro nejde orientovat. „V Česku vychází kolem 15 000 novinek ročně, což je v poměru k počtu obyvatel nejvíc v Evropě, takže se obecně dá říct, že knihám se u nás pořád daří,“ popisuje Radka Fialová. Některé kvalitní tituly se zachytí ve spirále úspěchu, jiné zapadnou, protože běžný čtenář často nemá jak se o nich dozvědět. „Samozřejmě existuje i marketing knihkupců, který logicky podporuje známé spisovatele bez ohledu na to, jak je kniha kvalitní, jde o popularitu. Vydáte bestseller, uděláte si jméno a přijde podpora, reklama i na další titul – a tak pořád dokola. Například Patrik Hartl nebo právě současné autorky, o nichž jsme mluvily, přilákají do knihkupectví zákazníky,“ říká Anežka Dudková.
Samozřejmě také záleží na tom, kam si pro knihu jdete a proč. Pokud máte oblíbeného knihkupce, který čte a vyzná se, tak se můžete pobavit, dostane se vám pozornosti, doporučení na knihu, která vás potěší, a ještě vám ji zabalí do papíru. Vedle toho ve velkých obchodech většinou narazíte na špatně placené prodavače, kteří vás v kilometrech knih maximálně pošlou do správného oddělení. Přežít potřebují všichni, včetně e-shopů, které tlačí ceny dolů, a na trhu tak vzniká obrovská konkurence.
Influenceři a komunity
Kvůli nemožnosti vyznat se v záplavě titulů jsou posledních pár let populární knižní influenceři. „Důležité je najít si takového, s nímž vás spojuje vkus, jinak to nemá smysl. Můžete se shodnout s Lucií Zelinkovou, s bývalým knihkupcem Oldřichem Suchým nebo si najdete skupinu Klasikomilové, kteří už podle názvu mají jasnější zaměření, ale i přesah. Teenageři se sdružují kolem projektu Humbook,“ vypočítává Anežka Dudková.
Ne vždy a všichni influenceři jsou ale úplně nezávislí. „Malým pátráním někdy zjistíte, že konkrétní influencerka postuje jen jedno nebo dvě nakladatelství. Na druhou stranu chápu, že většině čtenářů či čtenářek je to nakonec jedno,“ říká Joachim Dvořák.
Vysoká a nízká literatura?
Chceme-li kvalitu, měli bychom sáhnout po takzvané vysoké literatuře, jenže takové dělení je dnes už passé, jestli kdy vůbec bylo platné. Vhodnější je spíše rozdělení na lehčí a náročnější literaturu. Tu, co slupnete jako malinu, a jinou, která vyžaduje větší soustředění a mentální kapacitu. Mezi čtenářsky náročné knihy například patří titul Hodiny z olova Radky Denemarkové. „Tahle autorka má tři Magnesie a každou v jiné kategorii. Ona je typ intelektuální spisovatelky, která trochu pohrdá systémem, je excelentní překladatelka a má dost ostré názory. Přesně ví, o čem chce psát, co chce kritizovat, a buď na to přistoupíte a překonáte složitou strukturu vyprávění, nebo ne, je to na vás. Někteří autoři, stejně jako filmaři, jdou po srsti, nechtějí a nemusejí nic obhajovat, a stačí, když publikum zaujmou a zvládnou řemeslo,“ říká Joachim Dvořák.
„Samozřejmě škála lidí, kteří vyhledávají náročnou literaturu, bude vždycky menší, stejně jako se méně lidí dívá na ČT art. Někdo chce přesah, někdo zase momentální uspokojení, literatura vzniká a čte se z jiných potřeb. Někdo chce porozumět dění a sdílet svou zkušenost, nabízí hledání smyslu, orientaci ve světě, pomoc v těžké situaci. Ponorná řeka literatury nabízí i mezigenerační dialog, a to i s lidmi, kteří tu již nejsou. Ale lidí, kteří po těchhle náročnějších aspektech literatury prahnou, je logicky vždy méně,“ říká Radka Fialová.
Rozhoduje čtenář
Knižní svět je stejný jako jakýkoli jiný – lidský. Někdy povrchní a líbivý, jindy hluboký, náročný a filozofující. Jsou v něm byznysmeni, marketingoví specialisté, rutinéři, dříči i srdcaři. Domácí knihovny stejně jako šatníky se proměňují, ale černé koktejlky anebo kravata často zůstávají, stejně jako Zločin a trest nebo Egypťan Sinuhet. Knížky proplouvají re-use systémem třeba přes platformu Knihobot a dokážou být stejně tak spotřebním zbožím jako hluboce intimními celoživotními průvodci. „Nejvyšším arbitrem je nakonec vždycky čtenář, ten rozhoduje. Skutečným úspěchem nejsou tisíce prodaných výtisků nebo literární ceny, ale to, když má kniha čarovnou moc přitáhnout vaši pozornost tak silně, že všeho necháte a čtete a čtete. A je jedno, kdo a kdy ten příběh napsal,“ uzavírá Joachim Dvořák. ■
Kde zjistit něco o dobré beletrii
» Web
» Facebookové skupiny
Literární s(n)obi
Mravenčí chůva
Doporučujeme si dětské knihy
» Podcasty
Lit – podcast Radia Wave
iLiPodcast
Do slov
Text: Olga Procházková Foto: Adobe Stock