Milé čtenářky / Milí čtenáři
Úplně nejdřív bych chtěl poděkovat všem z Vás, kteří jste reagovali na zmínku o desátém výročí Maxima gratulací redakci. Z přání, která se sešla, bylo dokonce jedno veršované. Většina z blahopřání byla psaná rukou nebo na psacím stroji, což některé z nás ve vzpomínkách vrátilo do redakčních začátků v zakouřených kancelářích. Ten čas letí příšerně rychle!
Zvláště rychle utekl od vydání posledního čísla, ale to už nezpůsobila žádná relativita, nýbrž prostý fakt, že interval je tentokrát vážně krátký. Snad to trochu napraví naši reputaci, která mohla utrpět kvůli zdržení podzimního čísla. Ačkoli se tak stalo z ušlechtilých důvodů, omlouváme se za to. A jak je to u hříšníků obvyklé, slibujeme, že už to neuděláme.
Žijeme v překotných časech, které rozhodně neskončily s odchodem koronavirové pandemie před 3 lety. Neklid s námi stále zůstává a za celou redakci mohu říct, že nás těší, když Maximum může některým z Vás posloužit jako takový klidný přístav na břehu rozbouřeného moře… aspoň na chvíli. Znovu jsme tu pro Vás s dávkou textů, které Vás snad zaujmou natolik, že Vám dovolí aspoň na chvíli zapomenout na zprávy v televizi.
Co zmínit zejména? Nicole Kidman, naše „cover-girl“, si libuje v současném světě kinematografie, ve kterém se televize a film slily do jednoho, a jako herečka tak dostává více příležitostí. Stará zaškatulkování už neplatí, stejně jako to, že film je lepší než televize. Staré pořádky prostě padají.
To u nás doma dokládá Dejvické divadlo, které se chystá na stěhování z útulné domácké scény v Zelené ulici v měšťanském šestém pražském obvodě do bývalého multikina na megasídlišti na jihu metropole. V rozhovoru s ředitelem divadla Tomášem Průdkem jsme tuhle málem civilizační změnu probrali a došlo samozřejmě i na téma výměny na pozici uměleckého šéfa, kde Martina Myšičku střídá Jiří Havelka.
Olga Procházková, v tomto čísle Maxima ve skutečně plném nasazení, nabízí hned několik textů. Věřím, že zaujmou všechny, ale rád bych upozornil na její rozhovor s terapeutkou Hanou Štěpánkovou, která poradí, jak ustát všechen ten tlak, jemuž je dnešní člověk vystaven (někdy i vlastní vinou).
Můj recept je následující: Až dočtete toto vydání Maxima, zkuste si pustit nějakou hudbu, pak se jen pohodlně usaďte, zavřete oči a při tom čekání na jaro se trochu zaposlouchejte.
Třeba Vás to k němu poponese rychleji. ■
Michal Petrov, šéfredaktor Maxima
(foto Ivy E. Morwen)