Bára Munzarová
Jedu teď v programu Mám se ráda
ROZHOVOR
Velmi. Nechci se vtom příliš znovu veřejně amediálně patlat.
Víte, myslím si, že Barboru Munzarovou totiž opravdu nede-
nuje pouze péče ostaré nemocné rodiče. Přesto jsem - po
11 měsících přemlouvání - kývla na nabídku milé reportérky
paní Blanky Kubíkové na natočení komnaty právě na
toto téma. Toto rozhodnutí jsem dlouho zvažovala anakonec
jsem do toho šla svědomím, že možná právě ta až syrová
otevřenost by mohla pomoct všem, kteří se ve stejné životní
situaci buď nacházejí, nebo ji mají už za sebou… Řekla bych,
že jsem si během tohoto natáčení měla možnost všechno tak
nějak pojmenovat, zároveň izčásti uzavřít apustit toto téma
po řece života. Vtom pořadu České televize jsem se opravdu
upřímně otevřela až na dřeň. Bohužel se stalo, že toho velmi
nevybíravě, hrubě abez kapky úcty kpřesahu mých rodičů
zneužil bulvár. Ato ještě před premiérovým odvysíláním mé
komnaty. Jenže Jana Hlaváčová a Luděk Munzar ne-
byli jen vynikající herci, ale také obrovské morální vzory.
Nikdy se nezaprodali komunistickému režimu aopravdu si
nezaslouží mít takové bulvární titulky. Vlastně je mi až líto
bulvárních novinářů, kteří za něco takového berou peníze
aživí se tím. Je to ovšem zase jenom jejich volba. Karma je
zdarma.
Nezlobte se tedy, je to teď všechno pro mě ještě příliš
živé anemám tím pádem potřebu se ke všemu znovu vracet.
Koho by to téma zajímalo, ať se podívá do archivu České
televize na mojí komnatu.
Abyste jim mohla být nápomocna, stát při nich vneleh-
kých chvílích, vzdala jste se své profese. Spousta lidí by se
tak nerozhodla. Vy jste to ale zřejmě vždycky vnímala jako
samozřejmost, je to tak?
Vidíte, a to také není pravda. To je také smyšlená bulvární
lež, která si už prostě že svým životem roky. Tato neprav-
da mi profesně velmi ublížila. Během desetileté etapy, když
jsem o rodiče pečovala, jsem těch nabídek opravdu neměla
příliš… Ale pořád jsem hrála vdivadlech Kalich, Komorní Ka-
lich, Hudebním divadle Karlín, vDivadle Lucie Bílé, ve Viole
ajezdila jsem po celé republice na zájezdy nejenom se spo-
lečnými divadelními tituly vdivadelním spolku Frída mého
manžela Martina Trnavského, ale isostatními. Do toho přišel
občasný dabing, tři roky jsem učila na Pražské konzervatoři
C
ovám vposledních týdnech dělá největší
radost?
Vlastně všechno. Rodinný život, má úžasná dcera
Anička, vědomí, že když se podívám do diáře,
čekají na mě samé příjemné závazky, na které se
těším, mezitím konečně itrocha odpočinku anějaké plánované
cestování apoznávání. Zažívám teď báječnou životní etapu, ve
které dávám sama sobě svolení dopřát si prostor pro zahojení
adočerpání energie.
"Dávám sama sobě svolení" zní, jako byste se tohle musela
vživotě naučit – myslet sama na sebe…
Přesně tak. Naše generace byla vychovávána tak, aby příliš ne-
myslela na sebe apomáhala, kde se dá. Dokonce jsme zamlada
vpionýru měli soutěž takzvaného NEMYNASE. Vpřekladu:
nemysli na sebe. Idea dobrá, ale jako se vším, nic se nesmí
přehánět. Myslet trošku sama na sebe, abych nejela za ka-
ždou cenu naplno ana úkor svého zdraví jak zického, tak
psychického, to bylo něco, co jsem se za poslední dekádu mu-
sela opravdu začít učit, abych to neodskákala. Jsem na cestě,
azlepšuju se. Vím, že sobec se ze mě nikdy nestane, ale už se
snažím, vnímat své hranice, kapacity své energie asvého těla
ipsychiky. Přesně toto jsou témata, která jsou náplní mých re-
laxačně-meditačních víkendů Zastav se na chvíli sBárou Mun-
zarovou. Laskavá cesta sama ksobě vodpuštění, přetí alásce.
Co si vás pamatuju, aže už to několik dekád je, vždycky jste
byla plná života, energie, nadšení pro věci. Pořád vás baví
vživotě dělat, co vás zrovna nadchne, adělat to naplno?
Myslím, že to ani není vtom, že by mě to nějak bavilo,
ale spíš jsem tak od narození nastavená. Jsem žena pozitiv-
ní, takže ivnelehkých životních momentech asituacích se
většinou snažím hledat něco dobrého. Jsme tu přece jen na
chvíli, aje věcí každého znás, zda se svobodně rozhodne
nahlížet na život jako pesimista, nebo si zněj vezme radost,
štěstí, lehkost alásku. Každý znás má možnost volby. Já
volím světlo.
Vím, že to je citlivé téma, ale nejde ho vynechat. Posled-
ních deset let jste se plně věnovala péči osvé rodiče. Jak
vás tahle životní etapa ovlivnila?
Nemá za sebou právě lehké roky. Dlouhou dobu se starala o své
nemocné rodiče, a tak musela hereckou kariéru tak trochu odložit
stranou. Je ale až obdivuhodné, s jakou energií to všechno zvládla
a zvládá. Už na konzervatoři měla pověst tryskomyši a tou je zjevně
pořád. Neochvějně energická a nezdolně pozitivní bytost.
26
|
MAXIMUM
Jedu teď vprogramu Mám se ráda
BÁRA MUNZAROVÁ
David Laňka
|
Profimedia.cz
26-28,30_Bara_Munzarova_4.indd 2626-28,30_Bara_Munzarova_4.indd 26 06.03.2025 20:0406.03.2025 20:04