Strana 28
ROZHOVOR
základy herectví nebo hrála azpívala vmuzikálech. Ktomu
všemu jsem zajišťovala chod domácí péče, kterou bych bez
podpory své sestry aúžasných pečovatelek nezvládala.
Bylo pro vás obtížné hledat chvíle, které byste měla sama
pro sebe? Dovolila jste si to občas?
Obtížné to bylo. Zkraje desetileté péče jsem si to hlavně
vůbec nedovolovala. Pečování odruhé je velmi psychicky
náročné, sebere vám to hodně energie, víte, že výstup ako-
nec celé situace není pozitivní. Hodně to bolí ata logistic-
ká, organizační část, která je někdy téměř nezkoordinova-
telná, je jen vrcholkem ledovce. Vyčerpání, které všichni
pečující zažívají, je tedy nutné něčím kompenzovat. Trvalo
mi opravdu dlouho, než jsem pochopila,
že to bez nějakého doplnění baterií pro
sebe samu zkrátka nepůjde zvládnout.
Zhruba před pěti lety se mi tedy
podařilo – úplně mimo herectví - dát
dohromady svůj relaxačně-meditač-
ní projekt. Ještě se dvěma lektorkami
pořádáme víkendové pobyty asemináře již od roku 20
Řekla bych, že ten projekt je pro všechny ty, kteří cítí,
že vněkteré rovině svého života cítí nesoulad, disbalanci,
atřeba jen podvědomě tuší, že by potřebovali nějakou změ-
nu, abuď nevědí kudy do toho, nebo na to nemají odvahu.
Absolventek aabsolventů našich víkendů už máme mnoho.
Mnozí se vrací, jsou spokojení apro mě je velká radost, na-
plnění apocit smysluplnosti, když vidím, že se jim, stejně
jako mně,daří měnit životy kúlevě aozdravení.
Někde jste řekla, že litujete snad jen toho, že jste neměla
tolik času na svou dceru Annu. Doháníte teď ten čas?
Pokud jsem tohle někdy někde vyslovila, rozhodně to nebylo
vsouvislosti stím, že lituji veškerého času, který jsem věno-
vala péči osvoje milované rodiče. To zase bulvár překroutil.
Spíš jsem to pociťovala při natáčení nekonečných seriálů,
kdy byla Anička ještě malá, vpředškolním věku, mí rodi-
če byli ještě soběstační, ajá jsem nějak cítila, že umělecká
kvalita těchto – jak já pracovně říkám – „papundeklů“ mě
nenaplňuje natolik, aby mi stálo za to jim obětovat stejný
čas, který bych měla, ahlavně chtěla, trávit se svojí dcerou.
Ona je to úžasná, nesmírně empatická alaskavá mladá
slečna. Na svůj věk je hodně vyspělá, je to moudrá duše,
která si taky prošla nelehkým obdobím. Vážím si jí za to, jak
rovně ve svém životě jde. Jsem šťastná, protože se mi vtéto
rovině podařilo vybudovat sdcerou nádherný vztah plný dů-
věry, respektu avzájemné úcty. Často spolu cestujeme, rády
si povídáme ahodně se nasmějeme. Anička je náš poklad.
Jak vůbec sledujete její rozjíždějící se hereckou kariéru?
Vtrhla do toho srazancí, kterou, řekl bych, má po vás.
Přiznám se, že lehce vúžasu, jak krásně jí ty nabídky při-
cházejí. Na sociálních sítích vystupuje hlavně vangličtině,
protože už jí nebavilo číst závistivé, zlé, anonymní komen-
táře Čechů, že je protekční, protože je něčí dcera či vnučka.
Asledovanost jí narostla celosvětově natolik, že ji oslovují
mezinárodní rmy ke spolupráci. Zároveň si ji našla agentu-
ra zastupující talenty, od které dostala nabídky na castingy
do televize. Pár jich udělala napoprvé, atak teď natáčí hned
několik seriálů najednou. Úžasné je, že až když ji režisé-
ři obsadili na základě castingu atoho, co na kamerovkách
předvedla, teprve zjistili, zjaké rodiny je. Myslím si, že tohle
je pro její sebevědomí to nejdůležitější.
Avěřte mi, že kdybych jako máma vycítila, že nemá ta-
lent, velmi diplomaticky bych se ji pokusila už dávno vést
jiným směrem. Anička skládá písničky vangličtině, píše si
vní texty, točí tak ividea aktomu hraje. Ikdyž je to všech-
no časově hodně náročné aenergeticky únavné, je vidět, že ji
to těší abaví. Ato je ten motor, který přináší do její tvorby
jiskru apřenáší se myslím ina diváky.
Myslím si, že umnoha řemesel je normální, že se dědí
z rodičů na děti. My herci jsme jen víc
na očích ajsme tedy snadný terč pro po-
mlouvání aupouštění zlomené páry těch,
kteří svou ustraci nemají kam jinam na-
směrovat.
Atak ji zpovzdálí pozoruju, do ničeho
se jí nepletu amoc jí fandím.
Snažím se být pro ni jen záchranná síť, když se třeba ob-
čas něco nepovede nebo ji dožene vyčerpání. Tak jak tady
pro mě vždy byl můj tatínek. Otevřená náruč, ucho, co umí
naslouchat, amoře nekonečné lásky.
Nevím, jak na vás, ale na mě spadesátkou tak nějak sedl
pocit, že dnešnímu světu přestávám rozumět anestíhám
jeho rychlost. Jak to vnímáte vy?
Tohle, myslím, zažívají mnozí padesátníci vkaždé generaci.
Doba je rychlá aje těžké si vtom globálním, chaotickém
světě uchovávat svůj ostrůvek normálnosti. Je neustále po-
třeba vymezovat si své hranice, naučit se říkat ne, uvědomit
si, že život si tvoříme my sami. Svými myšlenkami, svým
rozhodováním. A jenom já sama mám každý den znovu
možnost volby, zda si otevřu hned po ránu třeba zprávy
anechám se zaplavit tím obrovským pocitem strachu, anebo
se půjdu projít, zacvičím si, udělám si dobrou snídani apů-
jdu třeba potom do práce aza svými povinnostmi azávazky
vúplně jiné náladě.
Překvapilo mě, že po všech těch dramatických rolích,
které máte na jevišti za sebou, hrajete zrovna vmuzikálu
Ivana Mládka Močál story. Je to trochu „lehčí“ žánr, než
bych uvás čekal…
Jak vdivadle J. K. Tyla vPlzni, kde jsem hned po absolvování
DAMU byla 5 let vangažmá, tak i vDivadle na Vinohra-
dech, kde jsem strávila 14 roků, jsem hrála většinou drama-
tické role, klasiku, Shakespeara apodobně.Ale už vPlzni mě
vytáhl do souboru tehdejší operety můj dobrý přítel aka-
marád, herec, dramatik askvělý režisér Antonín Procházka.
Napsal mi tehdy, tak trošku na tělo, roli Ády vdivadelním
muzikálu Holka nebo kluk, na motivy lmu sAdinou Man-
dlovou. Toto představení můj milovaný Toníček také režíro-
val. Role Ádi, kde jsem tančila, zpívala, stepovala nebo dělala
hvězdy, mi dokonce vynesla nominaci na Thálii za muzikál.
Vtu dobu jsem pro muzikál zahořela láskou. Dlouho jsem se
kněmu neměla šanci prokousat, až před pár lety. Byl to opět
Toníček Procházka, který mi nabídl alternaci při druhém
28
|
MAXIMUM
Snažím se být
pro Aničku záchranná
síť, když se třeba
něco nepovede.
❝
26-28,30_Bara_Munzarova_4.indd 2826-28,30_Bara_Munzarova_4.indd 28 06.03.2025 20:0406.03.2025 20:04