Let It Be
neboli „nech to být“. Ale česká slova neznějí tak pěkně a nevnášejí takovou náladu jako legendární píseň od Beatles. A onu náladu i nápěv potřebujeme. Jsou ideální pro téma rozhovoru s terapeutkou Hanou Štěpánkovou.
ROZHOVOR
MAXIMUM
|
35
Let It Be…
neboli „nech to být“. Ale česká slova neznějí tak pěkně
a nevnášejí takovou náladu jako legendární píseň od Beatles.
A onu náladu i nápěv potřebujeme. Jsou ideální pro téma rozhovoru
s terapeutkou Hanou Štěpánkovou – totiž, že v životě jsou věci,
s nimiž nehneme, i když hodně chceme. Jak by mělo vypadat
naše ideální „Let It Be“?
Olga Procházková
|
Adobe Stock, Olga Procházková
Terapeutka Hana Štěpánková
P
roč toužíme mít věci pod kontrolou achce-
me, aby náš život šel právě tak, jak si přeje-
me, ane jinak?
Důvody jsou samozřejmě individuální, proto-
že každý jsme úplně jiný– zicky, psychicky,
itím, jak uvažujeme. Ale za snahou okontrolu je obvykle
touha po pocitu bezpečí. Kontrola nás zbavuje strachu anejis-
toty. Máme pocit, že když si věci, které jsou pro nás důležité,
nalinkujeme apomyslně odškrtáme, držíme život pevně vru-
kou. Ale to je jen iluze. Už jen ony věci, které jsou pro nás
důležité, se dají zpochybnit. Možná tak důležité nejsou. Jen
si to myslíme, protože jsou součástí našich životních scénářů
či strategií, které si neseme způvodní rodiny, nebo odrážejí
očekávání zvenčí.
Co se týká těch očekávání zvenčí– tlak společnosti na to,
jak by měl vypadat náš ideální život, tu byl vždycky. Ajedna
zaktuálních položek na seznamu zní, buď šťastný! Kdo není
šťastný, je tak trochu outsider. Je to ale nakonec chyba?
To se nedá jednoznačně říct. Dovolím si tvrdit, že před sto lety
moc lidí neuvažovalo otom, zda jsou šťastní, aosobní životní
štěstí ani nebylo tak vysoko ceněné na společenském žebříčku.
Teď je to jiné. Část lidí čím dál více upřednostňuje nehmotné
životní hodnoty, jako jsou dobré vztahy, vnitřní svoboda nebo
pocit klidu azmiňovaného štěstí. To ale neznamená, že tím
sami sebe nedostávají pod tlak– necítím štěstí, spokojenost,
vnitřní klid? Pak nejspíš dělám nějakou zásadní chybu! Trestat
sám sebe vdobě, kdy je mi mizerně, za to, že je mi mizerně,
to je opravdu vrchol pomýleného seberozvoje.
Vytváříme na sebe obrovský tlak azčásti za ním stojí sociální
sítě. Naštěstí ne vždy: existují podpůrné skupiny, kde napří-
klad maminky mohou sdílet, že si odvezly domů zporodnice
miminko a jsou vlastně zoufalé, unavené, nezažívají prvotní
euforii anecítí záplavu štěstí, naplnění alásky. Vítám, když se
otevřeně mluví ověcech, které nás trápí nebo se nepovedly, je
to úlevné. Apokud najdu někoho, kdo to zažil azvládl, dává to
naději, že situace má řešení. Ikdyž ho zrovna teď nevidím ave
svých očích selhávám. Každý se totiž sněčím pere.
Co dělat, když se vživotě něco zásadně nedaří, trvá to dlou-
ho, jsme zcelé situace unaveni anejsme schopni ji zlepšit?
Mgr. HANA ŠTĚPÁNKOVÁ
» Věnuje se individuální, párové arodinné terapii.
» Vystudovala obor sociální práce se zaměřením na komuni-
kaci aaplikovanou psychoterapii; mj. absolvovala psycho-
terapeutická výcvik (daseinanalytický), akreditovaný
Českou psychoterapeutickou společností České lékařské
společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
» Říká, že to, co se nyní jeví jako selhání nebo prohra, se ča-
sem může ukázat jako prostor pro nové alepší možnosti.
❧
Jako první je dobré se trochu uklidnit apřestat vnímat daný
problém jako fatální. Druhý krok je uvědomit si apopsat
si pro sebe, co se děje aco cítím. Ano, nemůžu najít vztah,
i když si ho moc přeju, už rok bloudím na seznamkách
askaždým dalším neúspěchem osobě čím dál víc pochy-
buji. Ano, nemůžu počít, ikdyž jsem byla třikrát na IVF,
apřipadá mi, že selhávám jako žena. Ano, nejsem schopná
zhubnout anenávidím se za to. Nemám odvahu změnit práci,
ikdyž mě tak zoufale netěší. Atak to teď je.
❧
34-36,38_Hanka_Stepankova_3.indd 3534-36,38_Hanka_Stepankova_3.indd 35 06.03.2025 19:1506.03.2025 19:15