Strana 38
ROZHOVOR
Tím se vracíme ktomu přesměrování pozornosti.
Ano, všimnu si, že pluju pod modrou oblohou, že vidím přelid-
něné pláže, ale za tou skálou vdálce možná bude klidná písečná
pláž. Jiná než zátočina, po které jsem toužila, ale jinak krásná.
Takže to, co se vždy nakonec může změnit, je náš postoj–
naše emoce aprožívání, protože to, co se děje aco se bude
dít, nemáme vrukách?
Ano. Kdysi mi hodně pomohlo, když mi někdo řekl, že nic
není napořád, nic se nedá zastavit. Všichni potřebujeme na-
ději, že to nepříjemné, náročné není napořád. Snaha úporně
řídit svůj život tam, kde se ale vůbec nedaří, je vyčerpávající,
ustrující, avlastně nesmyslná. Kromě přesměrování po-
zornosti od toho, co není, ktomu, co je, pomáhá přiblížit
si horizont budoucnosti. Žít víc tím, co se děje teď, dnes,
zítra, tento týden. Strachovat se oto, že za pět let mi bude
čtyřicet, ajestli do čtyřiceti neporodím, tak můj život nemá
cenu, je těžké. Má cenu se opečovat, být ksobě laskavý,
nechat sama sebe dýchat. Netlačit na sebe, dát si čas na to,
jakou cestu zvolím. Dostat se ksobě. Příjemné přeladění
může spočívat ivtom, že si řeknu, že ikdyž se to nezlepší,
tak se ztoho nepoložím. Připustit si, že můj život bude
možná trochu jiný, než jsem si přála, ale nejsem schopná
to změnit. Aje to opravdu tak špatně?
■
INZERCE
Co dělat, kdy se nedaří?
» Přestat se snažit. Dokonce přestat se snažit se nesnažit!
» Přiznat si situaci vcelé pravdě anahotě. Přiznat si všechny
emoce.
» Zkusit zůstat vklidu.
» Rozhlédnout se, co jiného pro mě život přichystal. Zjistit,
kde si můžu dopřát úlevu uvolnění, radost, hezké chvilky.
» Nedávat si vinu azacházet se sebou laskavě.
» Zachovat si naději, že takhle to nebude napořád. Buď se
situace vyřeší, změní se okolnosti, nebo se změním já
anajdu si cestu životem tak jako tak.
» PS: Není naší povinností všechny problémy ve svém životě
vyřešit. Možná některé věci nevyřešíme nikdy, je to lidský
úděl. Každý děláme to nejlepší azměnu možná nikdy ne-
zvládneme, ikdyž se zdá plně vnašich rukách. Nebudeme
první ani poslední vlidském pokolení. Itak bychom ksobě
měli zůstat laskaví.
34-36,38_Hanka_Stepankova_3.indd 3834-36,38_Hanka_Stepankova_3.indd 38 06.03.2025 19:1606.03.2025 19:16