Strana 42
Většina vašich projektů má humorný podtext. To je těžký
žánr, ale jako byste nemohla jinak. Kde se to ve vás bere?
Vživotě se mi staly různé věci, těžké věci, ale humor mi vždycky
pomohl. Je to perspektiva, která je mi blízká. Svoje dětství jsem
strávila po nemocnicích, měla jsem vážný úraz aod jedenácti
do osmnácti let podstoupila osm operací. Byla jsem upoutaná
na lůžko, měla jsem strašně dlouho berle– moje dětství bylo
vtomhle ohledu úplně vykloubené. Humor mi pomáhal, hlavně
vnemocnicích. Teď už to asi chodí jinak, ale jako dítě jsem byla
při hospitalizacích úplně odosobněná. Cítila jsem se jako kus
masa, se kterým je něco blbě amusí se pořád nějak opravovat.
Když přišla vizita, nebo ivelká vizita, ato je taky třeba padesát
lidí, tak řekli „tady leží aktura femuru“, ne „tady leží Lucie
Macháčková“, nýbrž zlomená stehenní kost. Nebyla jsem Lucie,
byla jsem femur vopravně. Ajá jsem se těšila, až přde ten dav
bílých plášťů, avždycky jsem snimi prohodila nějaký vtípek–
aoni ztoho byli úplně rozhození asmáli se. Pro mě to byly
strašlivě důležité momenty, kdy jsem dala najevo isama sobě,
že nejsem aktura femuru, ale že jsem člověk aže iod femuru
nahoru je něco lidského. Humor je pro mě projevem lidskosti.
Hodně humoru aprávě lidskosti je viseriálu Děcko. Proč
jste ho se scenáristkou Kateřinou Krbovou napsaly?
Základní linkou je příběh Kláry. To je rozvedená, svobodná
matka, která má dvě děti, každé sjiným ajinak problema-
tickým otcem. Život se sní úplně nemazlil, za spoustu věcí,
co se jí dějou, si může sama, ale nestylizuje do se role oběti.
Zjistí, že je nečekaně těhotná, nemůže anechce si dítě nechat
arozhodne se pro kontroverzní krok, a to hned nadvakrát:
chce dát dítě kadopci azároveň pro něj chce vybrat náhradní
rodiče sama. Tím se roztáčí kolotoč událostí, do něhož vstu-
pují vedlejší postavy ajejich příběhy. Jsou to zájemci oKlářino
dítě alinka každé té dvojice by vydala na vlastní seriál. Anaše
hlavní motivace byla zachytit různé podoby náhradní rodinné
péče avůbec témata, která se pojí smateřstvím arodičovstvím
ve 2 století. Není to jen oadopci, ale orodičovství vůbec.
Vy jste adoptovala dceru. Prošla jste náročným procesem,
který prověřoval vaše rodičovské kompetence, předtím jste
točila pořad omateřství arodičovství, aktomu jste prošla
Kurzem terapeutického rodičovství. To jste asi nejkom-
petentnější matka světa. Co vás na mateřství překvapilo?
Já jsem překvapená každý den! Děti jsou naši velcí učitelé. Kurz
terapeutického rodičovství nebyl součástí adopce, absolvovala
jsem ho zvlastního zájmu. Vytvořili jsme si tam podpůrnou
skupinu astěmi ženami se vídáme dál. Terapeutické rodičovství
je soubor výchovných technik, který se právě dobře uplatňuje na
přatých dětech. Všichni, kdo tam jsme, jsme adoptivní rodiče
nebo pěstouni.Myslím, že je to něco, co by prospělo každému
rodiči– vzdělávat se. Když chcete řídit auto, nenechají vás jen
tak, musíte mít řidičák, zkoušky, doklady, pojištění. Protože
řídit auto je zodpovědnost! Ale dítě je přeci zodpovědnost
mnohem větší– aživot vás do toho nasune– ateď si poraď!
Měla jste někdy pocit „Ateď si poraď!“?
Tak Charlottce jsou tři, takže úplně ne. Ostatní maminky
ve skupině mají starší děti, jsou „služebně“ zkušenější ajá
vidím, jak zvládají některé i velmi, velmi náročné situace.
Vidím, že můžou přít těžké věci, ale se všemi je možné se
vypořádat. Často itím, že si člověk řekne opomoc vpodobě
rodinné nebo osobní terapie.
Co konkrétně ti rodiče řeší? Jak si představit „velmi, velmi
náročné“?
Nechci vyprávět příběhy těch lidí.
Tak zkusím vyprávět za vás – kázeňské potíže ve ško-
le, útěky zdomova, lehké drogy, sebepoškozování nebo
pokusy o sebevraždu, psychiatrická péče, hospitalizace.
Tohle všechno zažívají teenageři zmé bubliny, kolem mě.
Děti, kteří ží usvých biologických rodičů. Předpoklá-
dám, že je to vlastně stejné.
Ano, ten výčet je vpodstatě stejný. Někdy je to prostě peklo.
Napadne rodiče vsituacích, které ho doženou na hranici
veškerých sil, myšlenka „to dítě není moje“? Aje to pro-
blém? Řeší se to?
Tohle mě nikdy nepadlo ajá nikomu do hlavy nevidím.
Co vím, že se řeší, pokud dojde na terapii, jsou traumata
udětí. Každé dítě, které je vnáhradní péči, si nese mini-
málně trauma odmítnutí. Akdyž je třeba, aby se mu dosta-
lo terapeutické péče, tohle je třeba ošetřit.
Proč jste se rozhodla vtématu adopce jít skůží na trh?
Moje motivace je jednoduchá. Jsem hodně otevřený člověk
aneskutečně mě vytáčí, že adopce je stále trochu tabu. Jako
by to bylo něco špatného. Ještě donedávna vládly mýty, že se
42
|
MAXIMUM
ROZHOVOR
Pokud si někdo myslí, že jeho
nápady jsou tak vtipný,
že by za ně lidi měli platit,
tak musí mít sebevědomí.
❝
Na pódiu stand-up
comedy: „Myslím, že čím
hůř vypadám, tím jsem
sympatičtější.
40-42,44_Lucie_Machackova_2.indd 4240-42,44_Lucie_Machackova_2.indd 42 07.03.2025 11:5807.03.2025 11:58