Strana 56
56
|
MAXIMUM
A
tak, jestli jsou jídelníčková omezení při diabe-
tu něčím opravdu protivná, pak je to důraz na
škrtání pečiva. Návyk na něj máme totiž vsobě
zakořeněný velmi hluboko. Všimli jste si na-
příklad, jak takový rohlík vražený do ruky děcku, které se
ještě musí vozit vkočárku, poslouží jako tišící prostředek?
Mohlo by se říct, že tam někde to začíná, ale pravda je ta-
ková, že to všecko začalo ještě mnohem, mnohem dřív,
unašich předků aprapředků. Ateď přichází někdo asnaží
se nás– jakkoli sdobrým úmyslem– přesvědčit, že musí-
me tuhle pupeční šňůru přestřihnout, že tenhle superkód
musíme vymazat!
Diabetes vstupuje do života spousty cukrovkářů navíc
poměrně pozdě– vdobě, když už mají své stravovací ná-
vyky vybudované (to, že nemoc přišla, stím ostatně může
souviset, ale to teď nechme stranou). Jenže je tu aje po-
třeba se oněj postarat. Je to nezvaný host vnaší kuchyni,
rozvalil se nám tam na židli, nehodlá se zní zvednout apři-
nesl nám jinou stravovací kulturu. Ťuká prsty ostůl avy-
hrožuje, že když nebude po jeho, na ty noviny, co tu ležej, už
stěmahle brejlema, panečku, stačit za rok nebudeme. Na
to, abychom mu byli po vůli, máme zaplaťbůh mnohem víc
možností než naši předkové– ato se týká ipečiva.
Existuje spousta internetových doporučení vztahujících
se ktomu, co ještě cukrovkář jíst smí aco už ne. Iseriózně
se tvářící informační portály ale mohou obsahovat spous-
tu nesmyslů, anebo přinejmenším zavádějících informací.
Tak se lze například dočíst, že lepší než konzumovat bílé
pečivo je sáhnout po vícezrnném, pšeničný rohlík nahradit
pšenično-žitným, nebo nejlépe jen žitným chlebem. Ope-
ruje se při tom tím, že žito je nám kulturně bližší, proto-
Diabetik Michal
že vnašich končinách je tradičnější, apodobně. Vtomhle
úvodníku není místo pro podrobný rozbor, ale pojďme si
vyjasnit pár věcí. Za prvé: tabulky snutričními hodnotami
jsou důležité, abyl-li nám diagnostikován diabetes, číst je
je v našem zájmu. Za druhé: vkolonce uhlohydráty nás ne-
smějí zajímat jen samotné cukry, ale sacharidy (nebo uhlo-
hydráty) jako takové. Ito jsou totiž cukry. Možná tu glyke-
mickou křivku nevyženou nahoru tak rychle, ale nakonec
ji tam dostanou.
Za třetí se tedy podívejme po takovém pečivu, které se
drží při zemi oběma hodnotami. Naštěstí takové existu-
je– říká se mu proteinové, aikdyž to slovo rozhodně nee-
vokuje obrázek lahůdkářství, je často dobré. Opravdu je.
Takzvané večerní pečivo nebo noční chlebíky už dnes na-
bízí všechny větší potravinářské obchody aněkteré dováž-
kové společnosti. Není, pravda, levné. VBille taková žemle
(75 g) přijde bezmála na 15 korun, vTescu (80 g) skoro na
12, na Košíku si lze objednat dvě (celkem 120 g) za něja-
kých 45. Sacharidů ale mají až násobně méně než chleba,
ať už je pšeničný, nebo žitný.
Ajestliže už to bez chleba někdy nejde, atakové situace
pochopitelně nastávají, zkusme se– ato je naše za čtvr-
té– řídit vědeckou studií, kterou před časem publikovali
Patrcie Burtonová aHenry Lightowler zOxfordu. Ve své
práci doložili, že výrazně nižší glukózové (nebo chcete-li
glykemické) odezvy se dosáhne tehdy, když chleba pro-
jde toustovačem. Pořídit si ho avstát ke snídani opár
minut dřív se vyplatí.
Pěkná rána Vám přeje
ÚVODNÍK
Úsloví odenním chlebu se, vážené čtenářky / vážení čtenáři, neusadilo vnašem
slovníku náhodou. Pro drtivou většinu lidí znašeho civilizačního okruhu je chleba
(nebo pečivo obecně) tím, co konzumujeme opravdu denně.
NÁŠ DENNÍ CHLEBA
ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM
DIA SVET
55-61_Dia_priloha_3.indd 5655-61_Dia_priloha_3.indd 56 06.03.2025 19:5206.03.2025 19:52