1/2025

• Strana 1

  MAXIMUM

  Nicole Kidman:

  ZDRAVÍ / PÉČE / PORADENSTVÍ

  SPECIÁLNÍ

  PŘÍLOHA

  DIA SVĚT

  „S psychickým

  zneužíváním jsem se setkala

  mnohokrát“

  MAGAZÍN PRO KLIENTY LÉKÁREN ZDARMA.

  Strana 20–23

  KNIHY V ČESKU

  Co a proč čteme?

  A čteme vůbec?

  Strana 16–18

  DEJVICKÉ DIVADLO

  Velké stěhování

  na Jižní Město

  Strana 8–14

  ZIMA 2024–2025

  01_titul.indd 101_titul.indd 1 07.03.2025 14:3507.03.2025 14:35

• Strana 2

  02_Strepsil.indd 202_Strepsil.indd 2 04.03.2025 18:5504.03.2025 18:55

• Strana 3

  EDITORIAL

  Ú

  plně nejdřív bych chtěl poděkovat všem zVás, kteří

  jste reagovali na zmínku odesátém výročí Maxima

  gratulací redakci. Zpřání, která se sešla, bylo do-

  konce jedno veršované. Většina zblahopřání byla psaná ru-

  kou nebo na psacím stroji, což některé znás ve vzpomínkách

  vrátilo do redakčních začátků v zakouřených kancelářích.

  Ten čas letí příšerně rychle!

  Zvláště rychle utekl od vydání posledního čísla, ale to už

  nezpůsobila žádná relativita, nýbrž prostý fakt, že interval je

  tentokrát vážně krátký. Snad to trochu napraví naši reputaci,

  která mohla utrpět kvůli zdržení poimního čísla. Ačkoli se

  tak stalo zušlechtilých důvodů, omlouváme se za to. Ajak je

  to uhříšníků obvyklé, slibujeme, že už to neuděláme.

  Žeme v překotných časech, které rozhodně neskonči-

  ly sodchodem koronavirové pandemie před 3 lety. Neklid

  snámi stále zůstává aza celou redakci mohu říct, že nás těší,

  když Maximum může některým zVás posloužit jako tako-

  vý klidný přístav na břehu rozbouřeného moře… aspoň na

  chvíli. Znovu jsme tu pro Vás sdávkou textů, které Vás snad

  zaujmou natolik, že Vám dovolí aspoň na chvíli zapomenout

  na zprávy vtelevizi.

  Co zmínit zejména? Nicole Kidman, naše „cover-girl“, si

  libuje vsoučasném světě kinematograe, ve kterém se tele-

  vize alm slily do jednoho, ajako herečka tak dostává více

  příležitostí. Stará zaškatulkování už neplatí, stejně jako to, že

  lm je lepší než televize. Staré pořádky prostě padají.

  To unás doma dokládá Dejvické divadlo, které se chystá

  na stěhování zútulné domácké scény vZelené ulici vměš-

  ťanském šestém pražském obvodě do bývalého multikina na

  megasídlišti na jihu metropole. Vrozhovoru sředitelem di-

  vadla Tomášem Průdkem jsme tuhle málem civilizační změ-

  nu probrali adošlo samozřejmě ina téma výměny na pozici

  uměleckého šéfa, kde Martina Myšičku střídá Jiří Havelka.

  Olga Procházková, vtomto čísle Maxima ve skutečně pl-

  ném nasazení, nabízí hned několik textů. Věřím, že zaujmou

  všechny, ale rád bych upozornil na její rozhovor sterapeut-

  kou Hanou Štěpánkovou, která poradí, jak ustát všechen ten

  tlak, jemuž je dnešní člověk vystaven (někdy ivlastní vinou).

  Můj recept je následující: Až dočtete toto vydání Maxima,

  zkuste si pustit nějakou hudbu, pak se jen pohodlně usaďte,

  zavřete oči apři tom čekání na jaro se trochu zaposlouchejte.

  Třeba Vás to kněmu poponese rychleji.

  ■

  Ivy E. Morwen

  MAXIMUM

  |

  3

  Klidné číslo

  Milé čtenářky / Milí čtenáři,

  Michal Petrov, šéfredaktor Maxima

  03_Editorial.indd 303_Editorial.indd 3 07.03.2025 14:3407.03.2025 14:34

• Strana 4

  4

  |

  MAXIMUM

  MAXIMUM Zdraví/Péče/Poradenství

  |

  Klientský časopis lékárenské sítě Dr. Max

  |

  Vydavatel ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a.s., Nové sady 996/25, 602

  00 Brno, IČO 28511298

  |

  Vydání: Zima 2024–2025, vychází v březnu 2025, čtvrtletník

  |

  Datum uzávěrky: 6. 3. 2025

  |

  Šéfredaktor: Michal Petrov

  |

  Redakce: Olga Procházková, David Laňka

  |

  Graka a sazba: Markéta Weberová

  |

  Ilustrace na titulní straně Lucie Špatenková - Ta usměvavá

  |

  Příloha Dia Svět

  vzniká ve spolupráci sWeMakeMedia

  |

  Inzerce: Lucie Skoblíková

  |

  Produkce: Věra Červenková

  |

  Distribuce: ViaPharma

  |

  Tisk: Triangl, a.s.

  |

  Registrováno pod

  č. MK ČR E 20683

  |

  Náměty, dotazy, připomínky: redakce@drmax.cz

  |

  Inzerce: inzercemaximum@drmax.cz

  |

  Publikování nebo šíření jakéhokoliv mate-

  riálu z časopisu bez písemného souhlasu vydavatele je zakázáno. Vydavatel neodpovídá za pravdivost údajů obsažených v reklamě a v inzerci. Cílem

  tohoto projektu není podpora předepisování, prodeje či spotřeby přípravků.

  |

  V rámci témat se redakce snaží poskytovat objektivní, pravdivé a vyvážené

  informace edukační formou (ostatní materiály jsou označeny jako inzerce). Tento časopis nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků.

  Obsah

  MAGAZÍN MAXIMUM

  |

  ZIMA 2024–2025

  Najdete nás ina

  20

  10 TÉMA DR. MAX

  Dejvické divadlo před velkou bouří

  16 TÉMA MAXIMA

  Co právě čtete? A proč?

  20 ROZHOVOR

  Nicole Kidman: Vztahy umírají na nezájem

  26 ROZHOVOR

  Bára Munzarová: Jedu vprogramu „Mám se ráda“

  34 ROZHOVOR

  Terapeutka H. Štěpánková: Jak si naordinovat

  „Let It Be“?

  40 ROZHOVOR

  Lucie Macháčková: Jak dělat humor?

  46 ROZHOVOR

  Krotitelé soundtracků: Nechceme, aby nás lidi

  poznávali

  50 SPOLEČNOST

  Premiéra: Nový lm Útěk

  52 FEJETON

  Padesátka Marie: Víte, že má sněženka příjmení?

  55 PŘÍLOHA MAXIMA

  DiaSvět o pečivu, čaji a soblíbenou osmisměrkou

  www.maximum.drmax.cz

  16

  55

  46

  34

  04_Obsah_2.indd 204_Obsah_2.indd 2 07.03.2025 13:4107.03.2025 13:41

• Strana 5

  05_Olynth.indd 505_Olynth.indd 5 04.03.2025 19:1304.03.2025 19:13

• Strana 6

  06_Strepsil_2.indd 606_Strepsil_2.indd 6 04.03.2025 19:1804.03.2025 19:18

• Strana 7

  07_Strepsil_3.indd 707_Strepsil_3.indd 7 04.03.2025 19:1904.03.2025 19:19

• Dejvické divadlo před velkou bouří

  Nejžádanější scénu v České republice čekají poměrně dramatické změny. Na jedné straně je to rozsáhlá rekonstrukce, která si vynutí provizorní účinkování v náhradních prostorách na pražském Jižním Městě, na druhé straně je to změna na pozici uměleckého ředitele, kde Martina Myšičku vystřídá Jiří Havelka.

  Racek

  DEJVICKÉ DIVADLO

  PŘED VELKOU

  BOUŘÍ

  8

  |

  MAXIMUM

  SVĚT DR. MAX

  Michal Petrov

  |

  Michal Petrov, archiv Dr. Max, archiv Dejvického divadla

  8-12,14_Dejvicke_3.indd 88-12,14_Dejvicke_3.indd 8 06.03.2025 18:2006.03.2025 18:20

• Strana 9

  Nejžádanější scénu v České republice čekají poměrně

  dramatické změny. Na jedné straně je to rozsáhlá

  rekonstrukce, která si vynutí provizorní účinkování

  v náhradních prostorách na pražském Jižním Městě, na druhé

  straně je to změna na pozici uměleckého ředitele, kde Martina

  Myšičku vystřídá Jiří Havelka. O tom všem jsme si povídali

  s ředitelem Dejvického divadla Lukášem Průdkem,

  který hledí do budoucna s optimismem – krom jiného i proto,

  že generálním partnerem scény je síť Dr. Max.

  MAXIMUM

  |

  9

  SVĚT DR. MAX

  8-12,14_Dejvicke_3.indd 98-12,14_Dejvicke_3.indd 9 06.03.2025 18:2006.03.2025 18:20

• Strana 10

  10

  |

  MAXIMUM

  SVĚT DR. MAX

  O

  

  d ledna jste šéfem

  Dejvického divadla.

  Z Jihočeského diva-

  dla jste sem přichá-

  zel určitě snějakými

  představami. Jak se realita prolnula

  svašimi očekáváními?

  

  

   

       

      

     

      

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  No vida… Amě by zajímalo, jestli se

  vlastně dá mentálně dost připravit na

  to, že člověk zoblasti přde do di-

  vadla, které představuje nejžádanější

  scénu vrepublice.

  

  

  

  

       

      

  

  

  

  

  

  

  

  

  Ten jeden soubor vDejvicích působí

  jako velmi stabilní. Je to příznačné

  pro dnešní české divadlo?

         

       

      

  

    

     

      

       

  

  

     

  

        

  

  Dá se říct, že představa byla statická,

  ale realita začíná být dynamická, co?

  

  

  

   

  

  U divadel mimo Prahu, ale vlastně

  iukapel se říkalo, že hrají takzvanou

  oblast…

  

  Dejvické divadlo má jádro složené z lidí,

  kteří jsou spolu přes pětadvacet let.

  ❝

  Lukáš Průdek, ředitel Dejvického divadla, hýřil

  při pohledu do budoucnosti optimismem.

  8-12,14_Dejvicke_3.indd 108-12,14_Dejvicke_3.indd 10 06.03.2025 18:2106.03.2025 18:21

• Strana 11

  MAXIMUM

  |

  11

  SVĚT DR. MAX

  Záběr zinscenace Petra Zelenky „Fifty“, jednoho

  znejpopulárnějších představení souboru

  Zimní pohádka

  Děje se to od samotného začátku

  Dejvického divadla. Jeho součástí byl

  třeba Igor Chmela, Marek Taclík,

  Tatiana Vilhelmová (dnes Dyková

  - pozn. red.), abych zmínil aspoň

  některé. Soubor se tedy mění, ale řekl

  bych, že je to vprostředí divadla nebo

  obecně nějakého tvůrčího kolektivu

  úplně přirozené. Zkrátka je to tak, že

  vnějaké době to všem nějak společně

  do sebe zaklapne a funguje to tak,

  a pak přde nová etapa, kdy někteří

  pro sebe začnou hledat jinou cestu

  uměleckým životem ajdou dál jinudy.

  Na druhou stranu máte pravdu –

  Dejvické divadlo má své jádro složené

  z lidí, kteří jsou spolu už víc než

  pětadvacet let. Ato běžné opravdu není.

  Takových divadel je jen pár. Myslím, že

  je to itím, že vklad herců do představení

  Dejvického divadla je nadstandardně

  vysoký, často se na nich koneckonců

  podílejí iautorsky. Extrémně dobře na

  sebe navzájem slyší ato se pak odráží ive

  výkonech na jevišti.

  Ten výborný výkon na divadelní scé-

  ně se pak odráží ivtom, že členové

  Dejvického divadla dostávají spous-

  tu nabídek k účinkování jinde. Ně-

  kdy to pro ně musí znamenat třeba

  ikolizi. Čemu dávají vtakové chvíli

  přednost– divadlu, nebo třeba lmu?

  To má dva rozměry. Tím prvním jsou

  zajímavé příležitosti při natáčení lmů

  nebo seriálů, kde ty role posouvají

  i samotné herce dál. Pak dává smysl

  je uvolňovat avycházet vstříc natáče-

  ní. To je běžná realita našeho divadla,

  kterému ostatně to, že jeho herce di-

  váci znají ztelevize almu, taky po-

  máhá. Ten druhý rozměr, to jsou pe-

  níze, které jsou vždycky až na prvním

  místě. To obecně představuje dneska

  velkou výzvu pro všechny scény vre-

  publice, protože lmové produkce jsou

  schopné nabídnout několikanásobně

  vyšší honoráře, než divadla. Ta musejí

  hledat způsob, jak zaplatit své herce

  natolik, aby ztěch externích příleži-

  tostí využívali jen přiměřené množ-

  ství. Videálním případě aby se je da-

  řilo držet vnatolik komfortní zóně, že

  si znabídek budou moci vybírat.

  Jak je možné, že se dnes vlastními

  silami neuživí ani divadlo, které je

  dennodenně vyprodané?

  To je jednoduchá matematika počtu

  sedadel vsále. Kdybychom například

  Dejvické divadlo neuvádí své inscenace jen

  vDejvicích, ale i jinde – třeba na scéně ve

  Voděrádkách u Prahy

  8-12,14_Dejvicke_3.indd 118-12,14_Dejvicke_3.indd 11 06.03.2025 18:2106.03.2025 18:21

• Strana 12

  12

  |

  MAXIMUM

  my měli divadlo okapacitě 500 míst

  (současné Dejvické divadlo má 150, po

  rekonstrukci to bude 200– pozn. red.),

  tak by naše ekonomika samozřejmě

  vypadala úplně jinak. Na druhou stra-

  nu právě ta sevřenost ablízkost hledi-

  ště ajeviště je něco, co unás vytváří

  jedinečnou atmosféru, adivácký záži-

  tek to dělá ještě hlubším. Dá se říct,

  že diváci sherci unás společně dýcha-

  jí. Ato si pak ssebou odnášejí, když

  z našeho divadla odcházejí. Ekono-

  micky nás to ale samozřejmě limituje.

  Spolupráce s lékárenskou sítí

  Dr. Max je vlastně pro naše fungo-

  vání úplně zásadní. Doby, kdy jsme

  nemuseli mít žádné partnery, jsou ne-

  návratně pryč abez generálního part-

  nera bychom nemohli prakticky exis-

  tovat. Pro nás je velmi důležité ito, že

  máme to partnerství dlouhodobé, což

  nás udržuje vnějaké stabilitě anějaké

  předvídatelnosti, jaké výnosy budeme

  vpříštích letech mít.

  Během rekonstrukce budete vlast-

  ně přestěhovaní na pražský „Jižák“.

  To je úplně jiná lokalita než Dejvice.

  Řekl bych, že pro divadlo to bude

  skoro až civilizační změna. Jak se

  hledá taková náhradní scéna?

  Těžko, vážně těžko. My jsme měli

  vlastně dvě možnosti, dvě cesty, kte-

  rými se vydat. Jedna by znamenala,

  že se na čas „rozstrkáme“ do různých

  pražských divadel. A to nám taky

  různé scény nabízely: tady si vezměte

  pět hracích dnů v měsíci, tady třeba

  tři atámhle deset… Sice bychom to

  takhle poskládali dohromady, ale fakt

  nevím, co by stím divadlem udělalo,

  kdyby se na půldruhého roku rozměl-

  nilo do různých prostor. Bylo by to

  komplikované jednak směrem kdivá-

  kům, ale ikhercům aostatnímu per-

  sonálu. Bylo by to nesmírně logisticky

  náročné, protože ta divadla nám tře-

  ba nabídla svá jeviště, ale už ne svo-

  je sklady, protože ty má každý plné.

  My odehrajeme nějakých 200 před-

  stavení za rok, takže by to byly dvě

  stovky zájezdů ato by představovalo

  opravdu velké komplikace. Touhle

  cestou jsme tedy jít nechtěli a pořád

  jsme doufali, že se nám podaří najít

  jediné místo, kde bychom dokázali

  zakotvit, přesídlit tam a mít to jako

  svoje. Hledali jsme nejen divadelní,

  ale i nedivadelní prostory, protože

  nám by vlastně stačila inějaká hala, ve

  které bychom si to divadlo postavili.

  Hledali jsme dlouho. V jednu chvíli

  se zdálo, že to už už máme, ale pak

  to zase nevyšlo. Až do jara jsme pořád

  vězeli vbodě nula. A tak když jsme

  vdubnu vysílali do kin stream našeho

  představení Elegance molekuly, posla-

  li jsme do těch biografů taky inzerát.

  To bylo 170 kin sesedmadvaceti tisíci

  diváků. Díky tomu se nám sešly velice

  zajímavé nabídky ajedna znich byla

  multikino Galaxie na Hájích.

  To je dneska už vlastně bývalé mul-

  tikino…

  Přesně tak. Je prázdné od roku 2019,

  ale má tu výhodu, že ten objekt, tře-

  baže je prázdný, pořád funguje. Má

  platné revize, topí se vněm, svítí se

  vněm, klimatizace je vpořádku azá-

  roveň je to dům projektovaný pro

  Místo, kam se stěhujeme, je vlastně takový devadesátkový bizár.

  Hamlet

  SVĚT DR. MAX

  ❝

  8-12,14_Dejvicke_3.indd 128-12,14_Dejvicke_3.indd 12 06.03.2025 18:2206.03.2025 18:22

• Strana 13

  13_Biopron.indd 1313_Biopron.indd 13 04.03.2025 20:2804.03.2025 20:28

• Strana 14

  14

  |

  MAXIMUM

  kulturní akce. To náš výběr hodně

  usnadnilo. Bylo to něco úplně jiného

  než jít třeba do haly zkolaudované jako

  sklad. Ale když jsme tam vešli aviděli

  opuštěné devítisálové multikino, spad-

  la nám brada. Ten prostor je mno-

  hanásobně větší než to, na co jsme

  zvyklí. Je to obří, navíc takový devade-

  sátkový bizár uprostřed panelákového

  města. Vezměte si, že na počet obyva-

  tel je Jižní Město větší třeba než Zlín!

  Když jsme tohle uviděli, bylo nám

  jasné, že do tohohle obřího prostoru

  nemůžeme jít sami, že musíme mít

  ještě nějaké partnery. Je to tam tak

  velké, že bychom se tam báli (smích).

  Takže jsme začali oslovovat partnery

  sambicí, že vytvoříme kulturní dům,

  jaký nemá vPraze obdoby. Jestli nám

  to partneři potvrdí, sejde se nás tam

  pět: krom Dejvického také divadlo

  Minor, festival 4+4 dny v pohybu,

  který ze dvou sálů udělá galerii, dále

  taneční soubor Dance Connected,

  a taky by tam měla DAMU otevřít

  prostor pro studenty zaměřené na svě-

  telný a zvukový design. Takový mix

  zatím vmetropoli neexistuje.

  Takže díky vám se tu mrtvolu poda-

  řilo resuscitovat…

  Jo, přesně tak. Tedy alespoň doufám,

  že to tak dopadne. Bude to zajímavé

  ivtom, že je to na jasně ohraničenou

  dobu. Náš pronájem vyprší skoncem

  roku 2026, přičemž tam začneme

  vzáří202 Pak se ten objekt zbourá

  apřestane existovat. Beru to taky jako

  příležitost pro nás; že se dostaneme do

  takového víru nejrůznějších vlivů živé-

  ho umění, kde jeden druhého inspi-

  ruje aovlivňuje. Vyjedeme totálně ze

  zaběhnutých kolejí. Zároveň to chce-

  me ex post analyticky zhodnotit– co

  se povedlo aco ne, kolik přišlo diváků,

  jak bylo těžké je tam dostat atd. Aty

  závěry pak chceme předat hlavnímu

  městu, protože to může posloužit při

  hledání cest, jak vPraze rozvíjet kul-

  turu. Atřeba na základě toho vedení

  metropole jednou rozhodne otom, že

  vbudoucnu vytvoří podobně koncipo-

  vaný kulturní dům. Ta rekonstrukce

  se stala záminkou kobrovskému ex-

  perimentu. Ale zároveň vím, že se– až

  tohle provizorium skončí – budeme

  těšit, až se do Dejvic vrátíme a bu-

  deme si užívat svého nového divadla.

  Je to zhruba taková situace, jako když

  pošlete děti na zkušenou do světa.

  Takže po Zkáze Dejvického divadla

  tu bude Znovuzrození…

  (Smích) Ano, proto to všechno dělá-

  me. Adoufám, že se to povede. Aže

  tu zároveň divák najde tutéž atmosfé-

  ru, jaká tu panuje dneska. Jen svyš-

  ším komfortem: rozšíření hlediště, ale

  třeba itoalet, aby dámy nemusely stát

  tak dlouho ve ontě, zlepší se itech-

  nologie, například vzduchotechnika,

  světla i zvuk. Něco na první pohled

  divák ani nepozná, ale věřím, že se tu

  bude cítit líp.

  Když už jste zmiňoval ta streamova-

  ná představení– chystáte další?

  Budou, určitě. Konkrétně na duben

  připravujeme derniéru Racka a rádi

  bychom to udrželi ve ekvenci je-

  denkrát za rok, protože se ukazuje, že

  zhlediska diváka je to zážitek, který

  je nejpodobnější autentickému diva-

  delnímu představení. Klademe vysoký

  důraz na kvalitu přenosu. Od Ucpa-

  ného systému po Eleganci molekuly

  se nám podařilo technologicky hodně

  poskočit. Chceme v tom pokračovat

  iproto že se to děje tady ateď. To,

  že jde oživý přenos zdivadla, funguje

  ivtěch kinech. Na vlastní kůži jsem to

  zažil vČeských Budějovicích aktomu

  divadelnímu zážitku se přidává ifakt,

  že je to sdílená zkušenost. Ti diváci

  vědí, že na jiném místě přihlížejí vtu

  chvíli ještě další. Má to úplně jiný

  rozměr, než kdybychom to poskytli ze

  záznamu přes nějakou onlinovou plat-

  formu. Vtom, že se řadu před vámi

  zasměje člověk nějakému vtipu ve stej-

  né chvíli jako vy, je to kouzlo.

  Když jste zmínil ten Ucpanej systém.

  Je to legendární představení, které

  spoustě lidí chybí. Neuvažujete oob-

  novené premiéře?

  Oté neuvažujeme, ale teď se nám po-

  dařilo získat od Irivina Welshe (autor

  Acid House, literární předlohy– pozn.

  red.) práva k záznamu, který vznikl

  při tom streamu. Takže my teď za-

  čneme pracovat na postprodukci toho

  záznamu a pak s tím začneme nějak

  pracovat.

  ■

  SVĚT DR. MAX

  Spolupráce s Dr. Max je pro naše

  fungování úplně zásadní.

  ❝

  8-12,14_Dejvicke_3.indd 148-12,14_Dejvicke_3.indd 14 06.03.2025 18:2206.03.2025 18:22

• Strana 15

  15_Magnerot.indd 1515_Magnerot.indd 15 04.03.2025 19:2504.03.2025 19:25

• Strana 16

  16

  |

  MAXIMUM

  E

  dward Morgan Forster, autor známého romá-

  nu Cesta do Indie, kdysi oliteratuře prohlásil,

  že na ní je úžasné to, že přenáší člověka, kte-

  rý čte, do světa člověka, který píše. Doslova

  užil slovo transformace. Možná tu magii cítí-

  te podobně. Jenže to, že člověk vobchodě sáhne po kon-

  krétní knize, není často jen jeho nezávislá volba ocitnout se

  vněčím světě, ikdyž si to třeba myslí. Kniha je pořád zboží,

  které je potřeba prodat, ana tu cestu čtenáře něco muselo

  navést. Celá problematika knižního trhu atrendů by sama

  vydala na knihu, zajímavé je ale izastavení uněkolika témat

  vsegmentu beletrie– pohledem tří insiderů.

  CO PRÁVĚ ČTETE? APROČ?

  Lidé, kteří čtou, mají své vlastní malé světy, kam se rádi nechávají

  voňavými stránkami papíru přenést. Jaký je ale vesmír,

  kde se knihy rodí? A co rozhoduje o úspěšnosti titulů?

  ZPOZA HRANIC

  „Trendy jsou ve všem, vmódě, zdravém životním stylu ive

  vydávání knih,“ říká Joachim Dvořák, novinář anakladatel,

  který kromě nakladatelství Labyrint, jež vede více než třicet

  let, založil ičasopis pro děti snázvem Raketa. „Unás obecně

  určují trendy velká nakladatelství. Je to stejné jako ve l-

  movém průmyslu nebo jiných odvětvích. Velcí hráči sledují

  akopírují, co se děje venku– atýká se to iknih. Autor

  bestsellerů ve Francii nebo Anglii se objeví itady, protože

  úspěch snadněji překonává hranice.“

  Otázka je, jak vůbec vznikne bestseller, protože autoři,

  kteří spouštějí vlny trendů, nepíšou kvůli kalkulu. „Úspěch

  Olga Procházková

  |

  Adobe Stock

  TÉMA

  16-18_Knihy_3.indd 1616-18_Knihy_3.indd 16 06.03.2025 18:2706.03.2025 18:27

• Strana 17

  MAXIMUM

  |

  17

  „Po úspěchu Kateřiny Tučkové aAleny Mornštajnové došlo

  ke změně. Ženy dostaly větší odvahu psát. Dochází kurčité

  rehabilitaci. Doba, která už byla popsána zmužského úhlu

  pohledu, je teď interpretována ztoho ženského. Vpředcho-

  zím historickém výkladu se ženy trochu ztrácely. Dnes chtějí

  autorky zachytit každodennost ijejich očima, ukázat, že ony

  tam byly taky,“ dodává její kolegyně, šéedaktorka Vyšehra-

  du Radka Fialová. Že nejde jen očeskou záležitost, dokazuje

  třeba populární historický román Hamnet od Maggie O’Fa-

  rrellové, který popisuje život Shakespearovy manželky.

  ZVLNY TSUNAMI

  Po prvních bestsellerech surčitým „prolem“ se obvykle bě-

  hem let vynoří další, podobné knihy, které jsou díky před-

  chozímu úspěchu unakladatelství ačtenářstva cestou ipro

  autory. Typickým příkladem je severská krimi. Trilogie Stie-

  ga Larssona, jejíž první díl Muži, kteří nenávidí ženy vyšel

  vČesku vroce 2008, odstartovala obří zájem čtenářů adnes

  se vtomto žánru píšou, vydávají ačtou knihy na sto způso-

  bů. Zároveň uspokojují iuž zmíněnou poptávku po silných

  emocích. „Vžánru kriminálky by se dalo

  říct, že nikomu dnes už nestačí, že vrah

  je zahradník,“ glosuje Anežka Dudková

  potřebu některých znás číst obrutálním

  násilí vmrazivé švédské zimě zpohodlí

  své vlastní postele, příznačně pod lam-

  pičkou zIkey. Možná právě poptávka po

  šokujících prožitcích azároveň faktogra-

  i nese aktuální popularitu true crime–

  opravdových zločinů.

  „Když jsme kdysi vydali knížku Proč obrazy nepotřebují

  názvy avyhráli Magnesii Literu, během pár let vyšly velice

  podobné knihy, které vysvětlovaly školním dětem moderní

  výtvarné umění. Na tom se dá dobře demonstrovat, že když

  někdo sněčím uspěje, doma nebo venku, tak velice brzy při-

  jde další sněčím podobným. Každé nakladatelství má knížku

  ovelrybě, omedvídkovi, ovesmíru, to se prodává pořád. Mě

  ale víc zajímá objevovat, nechodit po vyšlapaných cestách.

  Takhle jsme vydali třeba vůbec první ucelenou monograi

  o ragby v České republice. Neuspokojovalo by mě snějakou

  veřejně známou osobností nebo momentální televizní cele-

  britou vydat její desátou kuchařku nebo knihu oetiketě, což

  je obchodně určitě bezpečnější model než experimentovat

  ahledat nové autory či ilustrátory,“ říká Joachim Dvořák.

  Některá menší nakladatelství tak balancují na hraně ob-

  chodní strategie ve stylu „musíme vydat tři kuchařky, aby-

  chom se nančně udrželi a mohli si vydat knihu, která nás

  fakt těší, zdá se nám výborná a chceme ji poslat do světa“.

  Specickou kapitolu vknihovnictví pak napsal covid– autoři

  inakladatelé, kteří se vydáním novinky nešťastně streli do

  období zavřených knihkupectví, byli vůči náhle ochlazené-

  mu trhu bezmocní.

  MOC KNÍŽEK

  Na knižním trhu se skoro nejde orientovat. „VČesku vychází

  kolem 15 000 novinek ročně, což je vpoměru kpočtu obyvatel

  nejvíc vEvropě, takže se obecně dá říct, že knihám se unás

  V žánru kriminálky

  by se dalo říct,

  že nikomu dnes už

  nestačí, že vrah je

  zahradník. Poptávka

  je po silných emocích.

  jakékoli knihy, která nevychází z očekávané poptávky, je

  mnohdy dán souhrou okolností, jež nikdy nelze do detailu

  odhadnout ana něž se nelze spolehnout. Záleží na době, ná-

  ladě ve společnosti, někdy na náhodě. Také jsem vydal kni-

  hy, onichž jsem si myslel, že změní svět, ale nestalo se nic,“

  usmívá se Joachim Dvořák. „Úspěch knihy se ukáže hned pár

  měsíců po vydání, pak už je těžké prorazit amédia častokrát

  nedovedou sama objevit něco, co vsobě skrývá potenciál. Ně-

  kdy se ale stane, že nenápadný titul najednou zazáří ipo le-

  tech. Některé knížky potřebují čas,“ popisuje nakladatel.

  ÚSPĚCH „ODSPODU“

  Spousta autorů dnes vydává knihy svépomocí avzahraničí je

  to zcela běžné. „Ve vyspělých ekonomikách, když máte štěstí

  a něco originálního objevíte, můžete vydělat opravdu velké

  peníze. V USA si často začínající autoři vydají knihu sami

  aprodávají ji přes Amazon. Apokud zaujmou čtenáře, pří-

  padně obdrží nějakou literární cenu, ještě během té stejné se-

  zony práva odkoupí některý znakladatelských konglomerátů

  akniha snovou obálkou vyjde ve velkém nákladu okamžitě

  znovu. Autorovi, který si třeba několik let

  psal úspěšný blog avytvořil fanouškovskou

  základnu, nakladatel rád nabídne spoluprá-

  ci, která se nedá odmítnout. Nic neriskuje,

  připojí se už khotovému produktu,“ říká

  Joachim Dvořák.

  „Z ničeho“ vznikl i bestseller Padesát

  odstínů šedi britské autorky Eriky Mitchell

  Leonard, která píše pod pseudonymem

  E. L. James. Příběh začal jako fankce,

  internetovou verzi knihy si přečetlo milion lidí a ve nální

  tištěné podobě se celosvětově prodaly desítky milionů výtisků.

  Podobný příběh, ovšem vúplně odlišných kulisách amě-

  řítku, má unás Michaela Duková ajejí Zápisník alkoholič-

  ky. Sdílení vlastního problému, nemoci nebo handicapu má

  odezvu obecně. Příkladem je komiks oalopecii snázvem Bez

  vlasů Terezy Drahoňovské nebo ilustrovaná kniha Moniky

  Baudišové Bezdětná. Témata odlišností atabu se mnohem

  více otevírají ivdětské literatuře.

  BYLY JSME TAM TAKY!

  Za pozornost určitě stojí fenomén současných českých spiso-

  vatelek, které se zabývají lokálními historickými tématy, na

  jejichž pozadí vyprávějí příběhy silných žen. Kde se vzal jejich

  úspěch? „Ženy čtou obecně více než muži ačastěji sahají po

  beletrii, zatímco muži mívají větší zájem opopulárně-nauč-

  nou literaturu nebo faktograi. Aženy samozřejmě volají po

  ‚svých‘ příbězích,“ říká překladatelka a literární redaktorka

  nakladatelství Vyšehrad Anežka Dudková. „Historicky byla

  ženská zkušenost vliteratuře upozaděná. Okolika autorkách

  z století jste se ve škole učili? Teď se to proměňuje, zaznívá

  ženský hlas. Autorky přinášejí lokální témata, spousta znich

  vychází zpříběhů vlastní rodiny, vydávají se do archivů– důle-

  žité jsou pravdivé nebo jen málo stylizované reálie. Tyto knihy

  nabízejí ženské prožívání, silné emoce, čtenářky říkají, že je

  čtení ‚zničilo‘, azároveň se dozvídají něco ohistorii, což přesně

  nasedá na poptávku,“ popisuje Anežka Dudková.

  TÉMA

  16-18_Knihy_3.indd 1716-18_Knihy_3.indd 17 07.03.2025 12:0207.03.2025 12:02

• Strana 18

  TÉMA

  pořád daří,“ popisuje Radka Fialová. Některé kvalitní tituly

  se zachytí ve spirále úspěchu, jiné zapadnou, protože běž-

  ný čtenář často nemá jak se onich dozvědět. „Samozřejmě

  existuje i marketing knihkupců, který logicky podporuje

  známé spisovatele bez ohledu na to, jak je kniha kvalitní,

  jde opopularitu. Vydáte bestseller, uděláte si jméno apřde

  podpora, reklama ina další titul– atak pořád dokola. Na-

  příklad Patrik Hartl nebo právě současné autorky, onichž

  jsme mluvily, přilákají do knihkupectví zákazníky,“ říká

  Anežka Dudková.

  Samozřejmě také záleží na tom, kam si pro knihu jdete

  aproč. Pokud máte oblíbeného knihkupce, který čte avy-

  zná se, tak se můžete pobavit, dostane se vám pozornosti,

  doporučení na knihu, která vás potěší, aještě vám ji zabalí

  do papíru. Vedle toho ve velkých obchodech většinou na-

  razíte na špatně placené prodavače, kteří vás vkilometrech

  knih maximálně pošlou do správného oddělení. Přežít po-

  třebují všichni, včetně e-shopů, které tlačí ceny dolů, ana

  trhu tak vzniká obrovská konkurence.

  INFLUENCEŘI AKOMUNITY

  Kvůli nemožnosti vyznat se vzáplavě ti-

  tulů jsou posledních pár let populární

  knižní inuenceři. „Důležité je najít si ta-

  kového, snímž vás spojuje vkus, jinak to

  nemá smysl. Můžete se shodnout sLucií

  Zelinkovou, sbývalým knihkupcem Ol-

  dřichem Suchým nebo si najdete skupinu

  Klasikomilové, kteří už podle názvu mají

  jasnější zaměření, ale ipřesah. Teenageři

  se sdružují kolem projektu Humbook,“

  vypočítává Anežka Dudková.

  Ne vždy a všichni inuenceři jsou ale

  úplně nezávislí. „Malým pátráním někdy

  zjistíte, že konkrétní inuencerka postu-

  je jen jedno nebo dvě nakladatelství. Na

  druhou stranu chápu, že většině čtená-

  řů či čtenářek je to nakonec jedno,“ říká

  Joachim Dvořák.

  VYSOKÁ ANÍZKÁ LITERATURA?

  Chceme-li kvalitu, měli bychom sáhnout po takzvané vy-

  soké literatuře, jenže takové dělení je dnes už passé, jest-

  li kdy vůbec bylo platné. Vhodnější je spíše rozdělení na

  lehčí anáročnější literaturu. Tu, co slupnete jako malinu,

  ajinou, která vyžaduje větší soustředění amentální kapa-

  citu. Mezi čtenářsky náročné knihy například patří titul

  Hodiny zolova Radky Denemarkové. „Tahle autorka má

  tři Magnesie akaždou vjiné kategorii. Ona je typ inte-

  lektuální spisovatelky, která trochu pohrdá systémem, je

  excelentní překladatelka amá dost ostré názory. Přesně ví,

  očem chce psát, co chce kritizovat, abuď na to přistoupíte

  apřekonáte složitou strukturu vyprávění, nebo ne, je to na

  vás. Někteří autoři, stejně jako lmaři, jdou po srsti, ne-

  chtějí anemusejí nic obhajovat, astačí,

  když publikum zaujmou azvládnou ře-

  meslo,“ říká Joachim Dvořák.

  „Samozřejmě škála lidí, kteří vyhle-

  dávají náročnou literaturu, bude vždyc-

  ky menší, stejně jako se méně lidí dívá

  na ČT art. Někdo chce přesah, někdo

  zase momentální uspokojení, literatura

  vzniká ačte se zjiných potřeb. Někdo

  chce porozumět dění asdílet svou zku-

  šenost, nabízí hledání smyslu, orientaci

  ve světě, pomoc vtěžké situaci. Ponorná

  řeka literatury nabízí i mezigenerační

  dialog, ato islidmi, kteří tu již nejsou.

  Ale lidí, kteří po těchhle náročnějších

  aspektech literatury prahnou, je logicky

  vždy méně,“ říká Radka Fialová.

  ROZHODUJE ČTENÁŘ

  Knižní svět je stejný jako jakýkoli jiný– lidský. Někdy po-

  vrchní alíbivý, jindy hluboký, náročný alozofující. Jsou

  vněm byznysmeni, marketingoví specialisté, rutinéři, dříči

  isrdcaři. Domácí knihovny stejně jako šatníky se promě-

  ňují, ale černé koktejlky anebo kravata často zůstávají, stej-

  ně jako Zločin atrest nebo Egypťan Sinuhet. Knížky pro-

  plouvají re-use systémem třeba přes platformu Knihobot

  adokážou být stejně tak spotřebním zbožím jako hluboce

  intimními celoživotními průvodci. „Nejvyšším arbitrem je

  nakonec vždycky čtenář, ten rozhoduje. Skutečným úspě-

  chem nejsou tisíce prodaných výtisků nebo literární ceny,

  ale to, když má kniha čarovnou moc přitáhnout vaši pozor-

  nost tak silně, že všeho necháte ačtete ačtete. Aje jedno,

  kdo akdy ten příběh napsal,“ uzavírá Joachim Dvořák.

  ■

  18

  |

  MAXIMUM

  Každé nakladatelství má knížku o velrybě, o medvídkovi, o vesmíru.

  Jedná se o sázku na jistotu – to se prodává pořád.

  Kde zjistit něco

  o dobré beletrii

  » Web

  Databazeknih.cz

  Cbdb.cz

  iLiteratura.cz

  » Facebookové skupiny

  Literární s(n)obi

  Mravenčí chůva

  Doporučujeme si dětské knihy

  » Podcasty

  Lit – podcast Radia Wave

  iLiPodcast

  Do slov

  16-18_Knihy_3.indd 1816-18_Knihy_3.indd 18 07.03.2025 12:0307.03.2025 12:03

• Strana 19

  19_Arterin.indd 1919_Arterin.indd 19 04.03.2025 19:2904.03.2025 19:29

• Strana 20

  20

  |

  MAXIMUM

  20-23_Nicole_Kidman_3.indd 2020-23_Nicole_Kidman_3.indd 20 06.03.2025 18:5806.03.2025 18:58

• Nicole Kidman

  Vztahy umírají na nezájem

  ROZHOVOR

  Už přes pětatřicet let patří mezi nejzářivější lmové hvězdy.

  A už více než třicet let podle leckoho dokazuje, že svého někdejšího

  manžela Toma Cruise svým talentem přerostla. Na svém kontě má

  spoustu ocenění, ale také řadu hitů. A režiséři vědí, že když ji obsadí,

  mohou se spolehnout, že o lm bude zájem.

  Nicole Kidman

  VZTAHY UMÍRAJÍ NA NEZÁJEM

  V

  áš nejnovější lm Babygirl je příběhem

  manažerky, která si začne smladším pod-

  řízeným a popustí uzdu svým erotickým

  fantaziím. Co vás napadlo, když jste četla

  scénář klmu?

  Byla to hotová smršť myšlenek. Jestli bych si ve svém věku

  začala smladším mužem. Jestli je správné začít si spodříze-

  ným akde je hranice zneužití funkce. Jak jsou na tom ženy

  obecně s naplňováním svých erotických představ. A pak

  taky: Sakra, jestli tu roli vezmu, co všechno budu muset na

  plátně ukázat

  Hledali jste srežisérkou lmu hranice, co ještě odhalit

  aco už by bylo moc?

  Dlouho. Ona samozřejmě logicky chtěla, aby ten lm byl

  co nejpravdivější. Aby se všechny ty milostné scény točily

  bez přílišného „krášlení“. Jenomže to taky znamená, že ka-

  mera namém těle zabere nemilosrdně každý záhyb, vrásku,

  povolenou kůži. Takže já musela bojovat istím, že jsem se

  na jednu stranu chtěla podřídit její představě, ale taky jsem

  si jako obyčejná ženská chtěla ohlídat, aby mi to slušelo.

  Což je myslím pochopitelné…

  Ano, ale nakonec jsem se rozhodla, že se na tohle vykašlu

  apřestanu kameru vnímat.

  To ale nebylo tak jednoduché, jak jsem slyšel.

  To nebylo. Umím si představit, že jsem pár lidí ze štábu

  musela štvát, ale já jsem se skutečně každý den musela sou-

  středit na to, že se mám uvolnit, že musím úplně opustit tu

  Nicole vsobě, že se musím oprostit od myšlenek, co na to

  kdo řekne, avtéhle fázi se mnou možná nebyla úplně řeč.

  Tak se za to všem omlouvám. Ale výsledek snad stojí za to.

  Viděl lm váš muž Keith Urban?

  To byla taky veliká nejistota, jestli mu ho vůbec chci ukázat,

  nebo ne. Na jednu stranu bych ho od něj nejraději držela co

  nejdál, protože ten lm je opravdu dost otevřený, na druhou

  jsem chtěla, aby viděl, jak jsem tu postavu zahrála.

  No ajak to tedy dopadlo?

  Viděl to. Akdyž lm skončil, mlčel. Chodila jsem kolem

  něj asi půl hodiny, mlčky, bála jsem se zeptat, ale pak mě

  obejmul ařekl mi, že to je nejlepší lm, co jsem za poslední

  roky natočila.

  Podporujete se navzájem?

  Ano. Keith je vtomhle báječný ajá se snažím oplácet mu

  stejnou měrou. Výhodou je, že máme podobný vkus, takže

  mně se líbí jeho hudba ajemu zase moje lmy. Zajímají nás

  podobná témata, čteme si knihy navzájem, díváme se spolu

  na lmy… Snažíme se prostě navzdory nedostatku času si

  hledat společné chvilky atrávit je spolu, protože na tohle už

  umřela spousta vztahů.

  Asi jste to tak neměla ve všech vztazích, co?

  Byla jsem ive vztahu, kde jediné, co toho partnera zajímalo,

  byl on sám. Ato prostě nemůže dopadnout dobře. Nikdy.

  Jedině, že byste zcela popřeli svou individualitu, ato pak zase

  skončíte na antidepresivech.

  Vposledních letech natáčíte jako oživot…

  Protože mi chodí zajímavé nabídky. Uvědomuji si moc dob-

  ře, že jsem ve věku, kdy to není samozřejmé. Kdy je doslova

  zázrak, že někdo stojí opříběhy spostavami vmém věku.

  Takže si ten zájem užívám ajsem ráda, že mohu hrát, dokud

  mám síly adokud mi to snad ještě jde.

  Myslíte, že to jednou skončí?

  Vždycky to jednou skončí. Oproti dřívějším generacím herců

  my máme tu výhodu, že dnes už jsou světy lmu atelevize

  jedna nádoba amáme tak víc možností. Dřív kdo byl hvězda

  David Laňka

  |

  Profimedia.cz, Shutterstock.cz

  MAXIMUM

  |

  21

  20-23_Nicole_Kidman_3.indd 2120-23_Nicole_Kidman_3.indd 21 06.03.2025 18:5806.03.2025 18:58

• Strana 22

  NICOLE KIDMAN

  ❧

  ❧

  » Společně sCate Blanchett aNaomi Watts jsou považová-

  ny za nejznámější australské herečky všech dob.

  » Proslavila se thrillerem Úplné bezvětří, kde si jí všiml

  Tom Cruise, který ji obsadil do svého lmu Bouřlivé dny.

  » Tom Cruise se stal jejím prvním mužem. Čekali spolu

  dvakrát dítě, ale Nicole pokaždé potratila.

  » Osvojili si tedy holčičku Isabellu achlapce Connora, kteří

  po jejich rozvodu vroce 2002 zůstali Tomu Cruisovi.

  » Po rozvodu Nicole nějakou dobu bydlela usvé kamarádky

  Naomi Watts.

  »

  Vroce 2006 si vzala country zpěváka Keithe Urbana, snímž

  má dvě děti. Druhou dceru jim odnosila náhradní matka.

  vtelevizi, těžko se dostával na plátno, akdo hrál ve l-

  mech, byl by považován za odpadlíka, kdyby hrál vseriálu.

  Ale dnes se točí tak skvělé seriály, že jsou často lepší než

  lmy v kinech. A otevírají témata, na která by do kina

  nikdo nešel.

  Myslíte třeba Sedmilhářky?

  Ano. Tenhle seriál otevřel téma zneužívání žen, získal si po-

  pularitu na celém světě ajá jsem za to moc vděčná. Proto-

  že nejoblíbenější lmy jsou sice dneska ty, které jsou lehké

  azábavné, ale já si myslím, že když lm nebo seriál otevře

  nějaký společenský problém, je to dobře, aže by se to mělo

  dít častěji.

  Setkala jste se vživotě se zneužíváním?

  Stím psychickým mnohokrát. Dnes už to není tak patrné,

  ale dříve Hollywood skutečně nebyl příjemným místem

  pro život. Jeho maskulinita byla neúnosná, pořád vám ně-

  jací muži dávali najevo, že jste jen žena, že nemáte nárok na

  názor, že máte jen „zdobit“. Vždycky tady byly osobnosti

  typu Katherine Hepburn nebo Meryl Streep, které proti

  tomu bojovaly adokázaly si vydobýt respekt, ale nakonec

  iMeryl několik rolí nedostala stím, že jí producenti řekli,

  že „není dost hezká“. Chápete to? To řekli téhle nádherné

  ženské stak výjimečným talentem! Samozřejmě si nedělám

  iluze otom, že by se to změnilo úplně, ale jsem ráda, že se

  to postupně mění auž to není tak okaté.

  Vy jste se několikrát ve svých lmech nechala úplně pro-

  měnit…

  Nejpatrnější to asi bylo ve lmu Hodiny, to mě málokdo

  poznal. Já to mám ráda. Když divák zapomene, že kouká na

  Kidmanku, akdyž vnímá jen to, jak hraju. Nemám problém

  se změnit, zošklivit, hrát bestii, podrazačku, sebevražedkyni

  nebo vražedkyni… vtomhle ohledu čím je postava odlišnější

  mně, tím jsem raději.

  Co děláte ve volném čase?

  Jsem sKeithem.

  Ačtete si knihy?

  Nebo jdeme na nákupy. Oba jsme trochu ulítlí na módu,

  takže vyrazíme, hledáme, zkoušíme, hodnotíme si outty

  navzájem aobvykle si to dost užeme.

  Když jdete takhle do obchodu, to asi musí být prodavač-

  ky paf, co?

  Ani ne. Většinou totiž nakupujeme doma vAustrálii atam

  ten kult lmových hvězd nefunguje jako třeba vAmerice.

  Takže když vstoupíme do obchodu, usmějí se na nás, pozná-

  me, že nás poznali, ale pak se knám chovají jako kobyčej-

  ným klientům amně je jasné, že si vduchu myslí: Přece se

  ztý Kidmanky nepose** (smích).

  ■

  Nejraději bych ten lm držela

  od manžela co nejdál.

  ❝

  Film nešetří milostnými scénami

  Smanželem Keithem Urbanem

  SAntoniem

  Banderasem

  ve lmu Babygirl

  ROZHOVOR

  22

  |

  MAXIMUM

  20-23_Nicole_Kidman_3.indd 2220-23_Nicole_Kidman_3.indd 22 06.03.2025 18:5806.03.2025 18:58

• Strana 23

  MAXIMUM

  |

  23

  20-23_Nicole_Kidman_3.indd 2320-23_Nicole_Kidman_3.indd 23 06.03.2025 18:5906.03.2025 18:59

• Strana 24

  24_Bjut.indd 2424_Bjut.indd 24 04.03.2025 20:2504.03.2025 20:25

• Strana 25

  25_Collagen.indd 2525_Collagen.indd 25 04.03.2025 19:3604.03.2025 19:36

• Bára Munzarová

  Jedu teď v programu Mám se ráda

  ROZHOVOR

  Velmi. Nechci se vtom příliš znovu veřejně amediálně patlat.

  Víte, myslím si, že Barboru Munzarovou totiž opravdu nede-

  nuje pouze péče ostaré nemocné rodiče. Přesto jsem - po

  11 měsících přemlouvání - kývla na nabídku milé reportérky

  paní Blanky Kubíkové na natočení  komnaty právě na

  toto téma. Toto rozhodnutí jsem dlouho zvažovala anakonec

  jsem do toho šla svědomím, že možná právě ta až syrová

  otevřenost by mohla pomoct všem, kteří se ve stejné životní

  situaci buď nacházejí, nebo ji mají už za sebou… Řekla bych,

  že jsem si během tohoto natáčení měla možnost všechno tak

  nějak pojmenovat, zároveň izčásti uzavřít apustit toto téma

  po řece života. Vtom pořadu České televize jsem se opravdu

  upřímně otevřela až na dřeň. Bohužel se stalo, že toho velmi

  nevybíravě, hrubě abez kapky úcty kpřesahu mých rodičů

  zneužil bulvár. Ato ještě před premiérovým odvysíláním mé

   komnaty. Jenže Jana Hlaváčová a Luděk Munzar ne-

  byli jen vynikající herci, ale také obrovské morální vzory.

  Nikdy se nezaprodali komunistickému režimu aopravdu si

  nezaslouží mít takové bulvární titulky. Vlastně je mi až líto

  bulvárních novinářů, kteří za něco takového berou peníze

  aživí se tím. Je to ovšem zase jenom jejich volba. Karma je

  zdarma.

  Nezlobte se tedy, je to teď všechno pro mě ještě příliš

  živé anemám tím pádem potřebu se ke všemu znovu vracet.

  Koho by to téma zajímalo, ať se podívá do archivu České

  televize na mojí  komnatu.

  Abyste jim mohla být nápomocna, stát při nich vneleh-

  kých chvílích, vzdala jste se své profese. Spousta lidí by se

  tak nerozhodla. Vy jste to ale zřejmě vždycky vnímala jako

  samozřejmost, je to tak?

  Vidíte, a to také není pravda. To je také smyšlená bulvární

  lež, která si už prostě že svým životem roky. Tato neprav-

  da mi profesně velmi ublížila. Během desetileté etapy, když

  jsem o rodiče pečovala, jsem těch nabídek opravdu neměla

  příliš… Ale pořád jsem hrála vdivadlech Kalich, Komorní Ka-

  lich, Hudebním divadle Karlín, vDivadle Lucie Bílé, ve Viole

  ajezdila jsem po celé republice na zájezdy nejenom se spo-

  lečnými divadelními tituly vdivadelním spolku Frída mého

  manžela Martina Trnavského, ale isostatními. Do toho přišel

  občasný dabing, tři roky jsem učila na Pražské konzervatoři

  C

  ovám vposledních týdnech dělá největší

  radost?

  Vlastně všechno. Rodinný život, má úžasná dcera

  Anička, vědomí, že když se podívám do diáře,

  čekají na mě samé příjemné závazky, na které se

  těším, mezitím konečně itrocha odpočinku anějaké plánované

  cestování apoznávání. Zažívám teď báječnou životní etapu, ve

  které dávám sama sobě svolení dopřát si prostor pro zahojení

  adočerpání energie.

  "Dávám sama sobě svolení" zní, jako byste se tohle musela

  vživotě naučit – myslet sama na sebe…

  Přesně tak. Naše generace byla vychovávána tak, aby příliš ne-

  myslela na sebe apomáhala, kde se dá. Dokonce jsme zamlada

  vpionýru měli soutěž takzvaného NEMYNASE. Vpřekladu:

  nemysli na sebe. Idea dobrá, ale jako se vším, nic se nesmí

  přehánět. Myslet trošku sama na sebe, abych nejela za ka-

  ždou cenu naplno ana úkor svého zdraví jak zického, tak

  psychického, to bylo něco, co jsem se za poslední dekádu mu-

  sela opravdu začít učit, abych to neodskákala. Jsem na cestě,

  azlepšuju se. Vím, že sobec se ze mě nikdy nestane, ale už se

  snažím, vnímat své hranice, kapacity své energie asvého těla

  ipsychiky. Přesně toto jsou témata, která jsou náplní mých re-

  laxačně-meditačních víkendů Zastav se na chvíli sBárou Mun-

  zarovou. Laskavá cesta sama ksobě vodpuštění, přetí alásce.

  Co si vás pamatuju, aže už to několik dekád je, vždycky jste

  byla plná života, energie, nadšení pro věci. Pořád vás baví

  vživotě dělat, co vás zrovna nadchne, adělat to naplno?

  Myslím, že to ani není vtom, že by mě to nějak bavilo,

  ale spíš jsem tak od narození nastavená. Jsem žena pozitiv-

  ní, takže ivnelehkých životních momentech asituacích se

  většinou snažím hledat něco dobrého. Jsme tu přece jen na

  chvíli, aje věcí každého znás, zda se svobodně rozhodne

  nahlížet na život jako pesimista, nebo si zněj vezme radost,

  štěstí, lehkost alásku. Každý znás má možnost volby. Já

  volím světlo.

  Vím, že to je citlivé téma, ale nejde ho vynechat. Posled-

  ních deset let jste se plně věnovala péči osvé rodiče. Jak

  vás tahle životní etapa ovlivnila?

  Nemá za sebou právě lehké roky. Dlouhou dobu se starala o své

  nemocné rodiče, a tak musela hereckou kariéru tak trochu odložit

  stranou. Je ale až obdivuhodné, s jakou energií to všechno zvládla

  a zvládá. Už na konzervatoři měla pověst tryskomyši a tou je zjevně

  pořád. Neochvějně energická a nezdolně pozitivní bytost.

  26

  |

  MAXIMUM

  Jedu teď vprogramu Mám se ráda

  BÁRA MUNZAROVÁ

  David Laňka

  |

  Profimedia.cz

  26-28,30_Bara_Munzarova_4.indd 2626-28,30_Bara_Munzarova_4.indd 26 06.03.2025 20:0406.03.2025 20:04

• Strana 27

  MAXIMUM

  |

  27

  ROZHOVOR

  26-28,30_Bara_Munzarova_4.indd 2726-28,30_Bara_Munzarova_4.indd 27 06.03.2025 20:0406.03.2025 20:04

• Strana 28

  ROZHOVOR

  základy herectví nebo hrála azpívala vmuzikálech. Ktomu

  všemu jsem zajišťovala chod domácí péče, kterou bych bez

  podpory své sestry aúžasných pečovatelek nezvládala.

  Bylo pro vás obtížné hledat chvíle, které byste měla sama

  pro sebe? Dovolila jste si to občas?

  Obtížné to bylo. Zkraje desetileté péče jsem si to hlavně

  vůbec nedovolovala. Pečování odruhé je velmi psychicky

  náročné, sebere vám to hodně energie, víte, že výstup ako-

  nec celé situace není pozitivní. Hodně to bolí ata logistic-

  ká, organizační část, která je někdy téměř nezkoordinova-

  telná, je jen vrcholkem ledovce. Vyčerpání, které všichni

  pečující zažívají, je tedy nutné něčím kompenzovat. Trvalo

  mi opravdu dlouho, než jsem pochopila,

  že to bez nějakého doplnění baterií pro

  sebe samu zkrátka nepůjde zvládnout.

  Zhruba před pěti lety se mi tedy

  podařilo – úplně mimo herectví - dát

  dohromady svůj relaxačně-meditač-

  ní projekt. Ještě se dvěma lektorkami

  pořádáme víkendové pobyty asemináře již od roku 20

  Řekla bych, že ten projekt je pro všechny ty, kteří cítí,

  že vněkteré rovině svého života cítí nesoulad, disbalanci,

  atřeba jen podvědomě tuší, že by potřebovali nějakou změ-

  nu, abuď nevědí kudy do toho, nebo na to nemají odvahu.

  Absolventek aabsolventů našich víkendů už máme mnoho.

  Mnozí se vrací, jsou spokojení apro mě je velká radost, na-

  plnění apocit smysluplnosti, když vidím, že se jim, stejně

  jako mně,daří měnit životy kúlevě aozdravení.

  Někde jste řekla, že litujete snad jen toho, že jste neměla

  tolik času na svou dceru Annu. Doháníte teď ten čas?

  Pokud jsem tohle někdy někde vyslovila, rozhodně to nebylo

  vsouvislosti stím, že lituji veškerého času, který jsem věno-

  vala péči osvoje milované rodiče. To zase bulvár překroutil.

  Spíš jsem to pociťovala při natáčení nekonečných seriálů,

  kdy byla Anička ještě malá, vpředškolním věku, mí rodi-

  če byli ještě soběstační, ajá jsem nějak cítila, že umělecká

  kvalita těchto – jak já pracovně říkám – „papundeklů“ mě

  nenaplňuje natolik, aby mi stálo za to jim obětovat stejný

  čas, který bych měla, ahlavně chtěla, trávit se svojí dcerou.

  Ona je to úžasná, nesmírně empatická alaskavá mladá

  slečna. Na svůj věk je hodně vyspělá, je to moudrá duše,

  která si taky prošla nelehkým obdobím. Vážím si jí za to, jak

  rovně ve svém životě jde. Jsem šťastná, protože se mi vtéto

  rovině podařilo vybudovat sdcerou nádherný vztah plný dů-

  věry, respektu avzájemné úcty. Často spolu cestujeme, rády

  si povídáme ahodně se nasmějeme. Anička je náš poklad.

  Jak vůbec sledujete její rozjíždějící se hereckou kariéru?

  Vtrhla do toho srazancí, kterou, řekl bych, má po vás.

  Přiznám se, že lehce vúžasu, jak krásně jí ty nabídky při-

  cházejí. Na sociálních sítích vystupuje hlavně vangličtině,

  protože už jí nebavilo číst závistivé, zlé, anonymní komen-

  táře Čechů, že je protekční, protože je něčí dcera či vnučka.

  Asledovanost jí narostla celosvětově natolik, že ji oslovují

  mezinárodní rmy ke spolupráci. Zároveň si ji našla agentu-

  ra zastupující talenty, od které dostala nabídky na castingy

  do televize. Pár jich udělala napoprvé, atak teď natáčí hned

  několik seriálů najednou. Úžasné je, že až když ji režisé-

  ři obsadili na základě castingu atoho, co na kamerovkách

  předvedla, teprve zjistili, zjaké rodiny je. Myslím si, že tohle

  je pro její sebevědomí to nejdůležitější.

  Avěřte mi, že kdybych jako máma vycítila, že nemá ta-

  lent, velmi diplomaticky bych se ji pokusila už dávno vést

  jiným směrem. Anička skládá písničky vangličtině, píše si

  vní texty, točí tak ividea aktomu hraje. Ikdyž je to všech-

  no časově hodně náročné aenergeticky únavné, je vidět, že ji

  to těší abaví. Ato je ten motor, který přináší do její tvorby

  jiskru apřenáší se myslím ina diváky.

  Myslím si, že umnoha řemesel je normální, že se dědí

  z rodičů na děti. My herci jsme jen víc

  na očích ajsme tedy snadný terč pro po-

  mlouvání aupouštění zlomené páry těch,

  kteří svou ustraci nemají kam jinam na-

  směrovat.

  Atak ji zpovzdálí pozoruju, do ničeho

  se jí nepletu amoc jí fandím.

  Snažím se být pro ni jen záchranná síť, když se třeba ob-

  čas něco nepovede nebo ji dožene vyčerpání. Tak jak tady

  pro mě vždy byl můj tatínek. Otevřená náruč, ucho, co umí

  naslouchat, amoře nekonečné lásky.

  Nevím, jak na vás, ale na mě spadesátkou tak nějak sedl

  pocit, že dnešnímu světu přestávám rozumět anestíhám

  jeho rychlost. Jak to vnímáte vy?

  Tohle, myslím, zažívají mnozí padesátníci vkaždé generaci.

  Doba je rychlá aje těžké si vtom globálním, chaotickém

  světě uchovávat svůj ostrůvek normálnosti. Je neustále po-

  třeba vymezovat si své hranice, naučit se říkat ne, uvědomit

  si, že život si tvoříme my sami. Svými myšlenkami, svým

  rozhodováním. A jenom já sama mám každý den znovu

  možnost volby, zda si otevřu hned po ránu třeba zprávy

  anechám se zaplavit tím obrovským pocitem strachu, anebo

  se půjdu projít, zacvičím si, udělám si dobrou snídani apů-

  jdu třeba potom do práce aza svými povinnostmi azávazky

  vúplně jiné náladě.

  Překvapilo mě, že po všech těch dramatických rolích,

  které máte na jevišti za sebou, hrajete zrovna vmuzikálu

  Ivana Mládka Močál story. Je to trochu „lehčí“ žánr, než

  bych uvás čekal…

  Jak vdivadle J. K. Tyla vPlzni, kde jsem hned po absolvování

  DAMU byla 5 let vangažmá, tak i vDivadle na Vinohra-

  dech, kde jsem strávila 14 roků, jsem hrála většinou drama-

  tické role, klasiku, Shakespeara apodobně.Ale už vPlzni mě

  vytáhl do souboru tehdejší operety můj dobrý přítel aka-

  marád, herec, dramatik askvělý režisér Antonín Procházka.

  Napsal mi tehdy, tak trošku na tělo, roli Ády vdivadelním

  muzikálu Holka nebo kluk, na motivy lmu sAdinou Man-

  dlovou. Toto představení můj milovaný Toníček také režíro-

  val. Role Ádi, kde jsem tančila, zpívala, stepovala nebo dělala

  hvězdy, mi dokonce vynesla nominaci na Thálii za muzikál.

  Vtu dobu jsem pro muzikál zahořela láskou. Dlouho jsem se

  kněmu neměla šanci prokousat, až před pár lety. Byl to opět

  Toníček Procházka, který mi nabídl alternaci při druhém

  28

  |

  MAXIMUM

  Snažím se být

  pro Aničku záchranná

  síť, když se třeba

  něco nepovede.

  ❝

  26-28,30_Bara_Munzarova_4.indd 2826-28,30_Bara_Munzarova_4.indd 28 06.03.2025 20:0406.03.2025 20:04

• Strana 29

  29_Milgamma.indd 2929_Milgamma.indd 29 04.03.2025 20:2704.03.2025 20:27

• Strana 30

  ROZHOVOR

  uvedení

  skvělého muzikálu Adam’sFamily vHudebním di-

  vadle Karlín. Tam jsem se pracovně, ale imile lidsky potkala

  súžasnou Lucinkou Bílou. Nějak si to hezky sedlo aLu-

  cinka mi nabídla roli vmuzikálu Láska je láska, které mělo

  před pár lety premiéru vdivadle Lucie Bílé vKarlově ulici.

  To už se omně asi trošku vědělo, že ráda zpívám atančím.

  VHudebním divadle Karlín jsem se asi nezapsala nejhůř,

  atak od jeho vedení přišla inabídka do krásného rodinného

  muzikálu Ivana Mládka Močál story, které karlínské divadlo

  uvádí na malé scéně.

  To představení je velká sranda ahodně mě baví, jak doši-

  roka je rozkročené: od Shakespearovy Desdemony po Dášu

  Novákovou zMládkovy písně, která je úvodním hitem před-

  stavení. Tohle hravé představení máme všichni moc rádi apro

  komediálnost anadhled si ho oblíbili také diváci. Ta barevnost

  herecké práce mě velmi těší, krásně si tím rozšiřuju obzory…

  Apak… doba je chaotická, těžká, společnost je rozdělená

  ivrodinách, neprožíváme teď na celé planetě zrovna lehké

  období, válčí se pár stovek kilometrů od našich hranic.

  Lidé se potřebují zasmát aipo těch svých soukromých

  těžkých tématech, jimiž jsem teď intenzivně několik let

  denně žila, jsem potřebovala takovou kompenzaci.

  Vmuzikálu hrajete Dášu Novákovou, což je– jak už zaznělo

  - postava ze slavné Mládkovy písničky. Když jste byla dítě,

  představovala jste si tuhle Dášu zrovna jako sebe samu?

  Přiznám se, že hodně energie při tomto představení spo-

  třebuju na přesvědčení sebe sama, že je mi sedmnáct, že

  myslím achovám se jako puberťák… na to, abych to zahrá-

  la s lehkostí a byla trošku „nad rolí“. Snadsázkou aúsmě-

  vem vždycky říkám, že co nezahraju, doženu vkostymérně

  amaskérně. Kdo chce tedy Báru Munzarovou vidět vpod-

  kolenkách, minisukni, culíčkách a se školní brašnou na

  zádech, jak skotačí sobrovskou radostí po malé scéně kar-

  línského divadla, ať se přde podívat. Každé představení

  žasnu sama nad sebou, že to ještě udýchám… Je ale báječné

  dělat svou práci aještě přitom tak skvěle bavit nejen di-

  váky, ale isama sebe. Nejsem ten typ ženy, která by se,

  pokud jde ozevnějšek, velmi prožívala. Umím si udělat

  legraci sama ze sebe. To mám zrodiny. Unás byl vždycky

  humor nejlepším lékem na všecko. Roli Dáši Novákové si

  tedy pokaždé užívámnaplno amám ztoho radost.

  Nepřinesete si tu pubertální rozjívenost někdy až domů?

  Skoro pokaždé (smích) A také ještě nějakou chvíli po

  představení mluvím doma ve verších. Močál story je totiž

  celá rýmovaná. Aje to velká sranda. Víte, já se neberu zase

  tolik vážně. Ráda si dělám legraci isama za sebe, umím

  blbnout, atak nějak mi připadá, že tělo sice stárne, ale já

  si – možná idíky své profesi – navzdory životním lekcím,

  nebo možná právě díky nim, zachovávám smysl pro humor

  ajistou vnitřní rozdováděnost.

  Máte vplánu pustit se do dalších her, nebo na to chcete

  jít pozvolna, nepřepálit ten restart?

  Je dobré si uvědomit, že spřibývajícím věkem energie oprav-

  du ubývá. Já jsem si teď několik let sahala do velmi hlu-

  bokých energetických zásob. Hodně si tedy hlídám, kte-

  ré nabídky ještě přmu akteré odmítnu, abych měla svůj

  čas harmonicky vybalancovaný mezi prací aosobním pro-

  storem. Odpočinek je opravdu čím dál tím víc potřeba. Je

  dobré uvědomit si své hranice, znát také svoji vlastní cenu

  adovolit si „program: výkon“ přeladit na „program: mám

  také ráda sama sebe“. Podle toho se ksobě chovám. Snažím

  se teď zacházet sama se sebou svelkou pozorností aláskou.

  Teď mě napadá– vy jste se se životním partnerem brali

  před šesti roky po deseti letech vztahu. Co byl ten spouš-

  těč, že jste si řekli „teď je ta pravá chvíle“?

  S mým nynějším manželem Martinem Trnavským jsme

  nechali všecko tak nějak přirozeně plynout. Ten správný

  čas tedy dozrál přesně vmomentu, kdy to tak mělo být.

  Já jsem nikam nespěchala, svatební šaty jsem si užila už

  během své první svatby smým exmanželem, Aniččiným

  otcem, atak jsme se do ničeho nehrnuli za každou cenu.

  Naše láska je ale opravdu silná, atak si tady našla vtom

  správném načasování cestu i k tomu úřednímu razítku.

  Svatbu jsme měli unás na zahradě, kpřírodnímu oltáři

  mě ještě dovedl tatínek. Atak je pro mě ten svazek, který

  vzešel zobřadu pod širým nebem, posvěcený. To, že byl

  úředně potvrzený, pro mě nehrálo zase takovou roli. Dnes-

  ka mám skvělého chlapa, okterého se mohu opřít, který

  se omě aoAničku umí báječně postarat, miluje nás obě

  apodržel mě ive všech nelehkých okamžicích posledních

  let. Jsem šťastná ženská.

  ■

  30

  |

  MAXIMUM

  S manželem Martinem Trnavským a dcerou Annou.

  BÁRA MUNZAROVÁ

  ❧

  ❧

  » Narodila se v roce 1971 hercům Luďku Munzarovi

  a Janě Hlaváčové.

  » Po vzoru svého otce inklinovala ke sportu a původně

  dokonce chtěla studovat FTVS.

  » Její první angažmá bylo v plzeňském divadle J. K. Tyla,

  kde začínala i její maminka.

  » Na konci 90. let se seznámila s hercem Jiřím Dvořá-

  kem, kterého si v roce 2002 vzala. Mají spolu dceru

  Annu Dvořákovou, dnes také úspěšnou herečku.

  » Kromě hraní se věnuje dabingu – její asi nejznámější

  „postavou“ je zapomnětlivá ryba Dory ve lmech Hledá

  se Nemo a Hledá se Dory.

  26-28,30_Bara_Munzarova_4.indd 3026-28,30_Bara_Munzarova_4.indd 30 07.03.2025 12:0707.03.2025 12:07

• Strana 31

  31_Coldrex.indd 3131_Coldrex.indd 31 04.03.2025 19:4204.03.2025 19:42

• Strana 32

  32_Espumisan.indd 3232_Espumisan.indd 32 04.03.2025 20:3004.03.2025 20:30

• Strana 33

  Vašejátra

  pod ochranou sil

  přírody a vědy

  působí protizánětlivě

  ochraňuje játra

  regeneruje

  podporuje jejich

  funkci

  www.lagosa.cz

  www.lagosa.cz

  Zkrácená písemná informace

  pro uživatele léčivého přípravku Lagosa

  ®

  50 tablet

  Lagosa

  ®

  50 obalených tablet je volně prodejný léčivý přípravek s obsahem silymarinu, určený k vnitřnímu

  užití. Jedna tableta obsahuje 150 mg silymarinu. Upozornění: Před použitím léku se poraďte se svým

  lékařem nebo lékárníkem a pozorně si přečtěte příbalovou informaci pro uživatele dostupnou také

  na adrese: www.sukl.cz.

  Pro další informace o léčivém přípravku Lagosa

  ®

  kontaktujte nás nebo se zeptejte svého lékaře nebo

  lékárníka! Více informací na: www.lagosa.cz

  Lagosa

  ®

  50 tablet je registrovaný léčivý

  přípravek s vysokým obsahem silymarinu

  (150 mg v jedné tabletě).

  Wörwag Pharma Česko s.r.o., Bucharova 2657/12 Stodůlky, 158 00 Praha 5, info@woerwagpharma.cz, www.woerwagpharma.cz

  LAGPACINZ0624

  www.drmax.cz

  lagosa_210x297_print.indd 1lagosa_210x297_print.indd 1 4. 2. 2025 9:45:484. 2. 2025 9:45:48

  3_Lagosa.indd 333_Lagosa.indd 33 04.03.2025 19:4804.03.2025 19:48

• Strana 34

  ROZHOVOR

  34

  |

  MAXIMUM

  34-36,38_Hanka_Stepankova_3.indd 3434-36,38_Hanka_Stepankova_3.indd 34 06.03.2025 19:1506.03.2025 19:15

• Let It Be

  neboli „nech to být“. Ale česká slova neznějí tak pěkně a nevnášejí takovou náladu jako legendární píseň od Beatles. A onu náladu i nápěv potřebujeme. Jsou ideální pro téma rozhovoru s terapeutkou Hanou Štěpánkovou.

  ROZHOVOR

  MAXIMUM

  |

  35

  Let It Be…

  neboli „nech to být“. Ale česká slova neznějí tak pěkně

  a nevnášejí takovou náladu jako legendární píseň od Beatles.

  A onu náladu i nápěv potřebujeme. Jsou ideální pro téma rozhovoru

  s terapeutkou Hanou Štěpánkovou – totiž, že v životě jsou věci,

  s nimiž nehneme, i když hodně chceme. Jak by mělo vypadat

  naše ideální „Let It Be“?

  Olga Procházková

  |

  Adobe Stock, Olga Procházková

  Terapeutka Hana Štěpánková

  P

  roč toužíme mít věci pod kontrolou achce-

  me, aby náš život šel právě tak, jak si přeje-

  me, ane jinak?

  Důvody jsou samozřejmě individuální, proto-

  že každý jsme úplně jiný– zicky, psychicky,

  itím, jak uvažujeme. Ale za snahou okontrolu je obvykle

  touha po pocitu bezpečí. Kontrola nás zbavuje strachu anejis-

  toty. Máme pocit, že když si věci, které jsou pro nás důležité,

  nalinkujeme apomyslně odškrtáme, držíme život pevně vru-

  kou. Ale to je jen iluze. Už jen ony věci, které jsou pro nás

  důležité, se dají zpochybnit. Možná tak důležité nejsou. Jen

  si to myslíme, protože jsou součástí našich životních scénářů

  či strategií, které si neseme způvodní rodiny, nebo odrážejí

  očekávání zvenčí.

  Co se týká těch očekávání zvenčí– tlak společnosti na to,

  jak by měl vypadat náš ideální život, tu byl vždycky. Ajedna

  zaktuálních položek na seznamu zní, buď šťastný! Kdo není

  šťastný, je tak trochu outsider. Je to ale nakonec chyba?

  To se nedá jednoznačně říct. Dovolím si tvrdit, že před sto lety

  moc lidí neuvažovalo otom, zda jsou šťastní, aosobní životní

  štěstí ani nebylo tak vysoko ceněné na společenském žebříčku.

  Teď je to jiné. Část lidí čím dál více upřednostňuje nehmotné

  životní hodnoty, jako jsou dobré vztahy, vnitřní svoboda nebo

  pocit klidu azmiňovaného štěstí. To ale neznamená, že tím

  sami sebe nedostávají pod tlak– necítím štěstí, spokojenost,

  vnitřní klid? Pak nejspíš dělám nějakou zásadní chybu! Trestat

  sám sebe vdobě, kdy je mi mizerně, za to, že je mi mizerně,

  to je opravdu vrchol pomýleného seberozvoje.

  Vytváříme na sebe obrovský tlak azčásti za ním stojí sociální

  sítě. Naštěstí ne vždy: existují podpůrné skupiny, kde napří-

  klad maminky mohou sdílet, že si odvezly domů zporodnice

  miminko a jsou vlastně zoufalé, unavené, nezažívají prvotní

  euforii anecítí záplavu štěstí, naplnění alásky. Vítám, když se

  otevřeně mluví ověcech, které nás trápí nebo se nepovedly, je

  to úlevné. Apokud najdu někoho, kdo to zažil azvládl, dává to

  naději, že situace má řešení. Ikdyž ho zrovna teď nevidím ave

  svých očích selhávám. Každý se totiž sněčím pere.

  Co dělat, když se vživotě něco zásadně nedaří, trvá to dlou-

  ho, jsme zcelé situace unaveni anejsme schopni ji zlepšit?

  Mgr. HANA ŠTĚPÁNKOVÁ

  » Věnuje se individuální, párové arodinné terapii.

  » Vystudovala obor sociální práce se zaměřením na komuni-

  kaci aaplikovanou psychoterapii; mj. absolvovala psycho-

  terapeutická výcvik (daseinanalytický), akreditovaný

  Českou psychoterapeutickou společností České lékařské

  společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

  » Říká, že to, co se nyní jeví jako selhání nebo prohra, se ča-

  sem může ukázat jako prostor pro nové alepší možnosti.

  ❧

  Jako první je dobré se trochu uklidnit apřestat vnímat daný

  problém jako fatální. Druhý krok je uvědomit si apopsat

  si pro sebe, co se děje aco cítím. Ano, nemůžu najít vztah,

  i když si ho moc přeju, už rok bloudím na seznamkách

  askaždým dalším neúspěchem osobě čím dál víc pochy-

  buji. Ano, nemůžu počít, ikdyž jsem byla třikrát na IVF,

  apřipadá mi, že selhávám jako žena. Ano, nejsem schopná

  zhubnout anenávidím se za to. Nemám odvahu změnit práci,

  ikdyž mě tak zoufale netěší. Atak to teď je.

  ❧

  34-36,38_Hanka_Stepankova_3.indd 3534-36,38_Hanka_Stepankova_3.indd 35 06.03.2025 19:1506.03.2025 19:15

• Strana 36

  Kdyby to bylo snadné, jako se zdá zvenčí, tak bychom

  všecko dávno udělali nebo se se situací vyrovnali.

  Každý znás, jak jsem říkala na začátku, je jiný. To, co jeden

  bere snadhledem alehkostí, je pro druhého nepředstavitel-

  ný moment– třeba si otevřeně promluvit srodiči nebo part-

  nerem, vzbouřit se, odejít. Každý máme úplně jiný soubor

  nástrojů, jak problémy řešit avyřešit. Některé zvládneme

  tak snadno, že otom ani nevíme, ana jiné starosti nástroje

  nemáme. Prostě nejsou vnašem arzenálu, aproto nejsme

  schopni s nimi něco udělat nebo se nad ně povznést ani

  vdanou chvíli, ani časem. Jako bychom chtěli stavět dům,

  přesně víme, jak by měl vypadat, ale máme jen pár cihel,

  žádný cement ani lopatu. Ano, vpředstavách většinou víme,

  jaká by měla být ideální cesta, vydat se na ni je věc druhá.

  Astojí zároveň za otázku, jestli je to skutečně naše cesta.

  Taková perla mezi radami zní: přestaň na to myslet, ono se

  to zařídí samo. Co si otom myslíte?

  Na jednom semináři nám přednášející řekl: zakazuji vám teď

  představovat si zeleného hopíka, který skáče uprostřed míst-

  nosti. Co myslíte? Všichni jsme si ho vtu

  ránu představili. Takže takhle to nefunguje.

  Ale určitě funguje přesměrovat trochu po-

  zornost a životní energii jinam. Například

  přestat hledat partnera avěnovat se něčemu,

  co mě těší. Zjistit, co mi život nabízí jiného

  než každodenní ustraci nad prací, vztahy

  nebo zdravím. Co mi dělá radost? Co mi

  dává smysl? Jaké činnosti mě můžou těšit, ikdyž mám starost,

  kterou nedokážu vyřešit? Není to útěk před problémem, není

  to jeho popírání, ale čistě přesměrování pozornosti kvěcem,

  které jsou příjemnější. Žádné „přestaň na to myslet“, spíš „co

  můžu dělat jinak, aby mi bylo líp?“ Vyhovět si, potěšit se,

  realizovat se…

  Někdy ale ani to přesměrování moc nejde. Často je potře-

  ba projít si určitou cestu, oít si ji.

  Souhlasím. I tady jsme limitováni vlastními schopnostmi.

  Někdo je schopen se „přesměrovat“ dříve, někdo později.

  Touha poplatná době– rychlé řešení –, to uzávažných život-

  ních situací moc nejde. Náš životní příběh má svůj vlastní ryt-

  mus acestu. Ata někdy vede přes propady do negace, ustraci

  azoufalství, pokračuje novým prožitím naděje, investicí ener-

  gie do nápravy, někdy přichází další selhání, další vzpruha.

  Ale to všechno patří kživotu. Každý jsme se narodili na jiné

  startovní čáře, jiným rodičům, do jiných kulis aktomu je

  třeba mít respekt. Životní zrání, ke kterému patří překoná-

  vání překážek, nejde ničím nahradit, obejít, vynechat, někam

  zavřít. Protože pak nemůžeme jít dát. Až když něco prožeme,

  můžou najednou přít ty správné otázky, pravdivé odpovědi

  amožná ivnitřní uvolnění azměna.

  Jde taky opřetí apuštění, nechání věcí osudu? Jsou na to

  nějaké „návody“?

  Stěmito tématy moc nepracuji, ikdyž se určitě dají najít pod-

  půrné, například meditační techniky. Pouštění je velké téma

  aklienti mi často říkají: Hlavně mi neříkejte, ať to přmu

  nebo pustím, protože já už jsem na to úplně alergický! Chápu

  je, vlastně je to jen překlopení problému zúporné snahy ho

  vyřešit do stejně úporné austrující snahy to „pustit“. Ale

  když mě něco sakra trápí, tak to prostě pustit nebo přmout

  nejde. Můžu se stím naučit nějak zacházet, spolužít amožná

  bude potřeba si stím problémem něco oít, apak se může-

  me bavit, co dál.

  Vybavuji si jeden lmový moment puštění, to když Tom

  Hanks ve lmu Trosečník na rozpadajícím se voru upro-

  střed oceánu vezme vesla, odstrčí je anechá odplout. Jako

  by to skutečné puštění mohlo někdy přít až po nezměr-

  ném úsilí.

  Asi ano, to skutečné hluboké vnitřní puštění aodevzdání se

  „do rukou božích“, „osudu“ může přít až vtak extrémních

  momentech. Nemusíme ale uváznout na ostrově apateticky

  „pouštět vesla“. Přesměrování pozornosti arespekt kstávající

  realitě je sám osobě dost osvobozující.

  Jakou roli hraje naděje?

  Obrovskou! Důležité je nepřipadat si „začarovaná“, že tento

  problém mám napořád. Neříkat si: už nikdy

  nezhubnu, už nikdy nikoho nepotkám, už

  nikdy to nebude lepší. Spíš si nechat všech-

  ny dveře otevřené aříct – nevím. Nevím,

  možná fakt nikdy nezhubnu, ale možná

  ano. Možná nikdy nebudu schopná opus-

  tit toxický vztah, ale možná ano. My totiž

  neznáme konec příběhu. Netušíme, jak se

  můžou změnit okolnosti, jak se změní naše možnosti, jak se

  změníme my. Stačí jen mentálně nechat věcem volný průběh.

  Naděje znamená, že možná dostanu, po čem toužím, azáro-

  veň ito, že šťastná mohu být třeba itehdy, když to nedostanu.

  Platí to iozdravotních problémech? Ikdyž nebudu tak

  zdravý, jak si představuji, můžu být šťastný?

  Určitě můžu najít svou kvalitu života is vleklou chorobou

  nebo bolestí. Neříkám, že každý den budu tak aktivní, jak

  si přeju, ale můžu najít svou cestu. Vtakových případech je

  dobré si najít terapeuta nebo podpůrné skupiny. Už jen pocit,

  že vtěch trablech není člověk na světě sám, hodně pomáhá.

  Ať jsme zdraví, nebo nemocní, ono hodně vyčerpává sna-

  žit se pořád svůj život řídit, aby byl „akorát“.

  Je to nesmírně namáhavé. Je náročné pořád se snažit, hodno-

  tit se, srovnávat se, vynakládat úsilí, mít strach zbudoucnosti.

  Ta snaha udržet všechny míčky ve vzduchu, vymyslet všech-

  ny alternativy, racionalizovat všechno, co jsem dosud udělala

  ačelit tolika otázkám: Co udělám, když se to nezlepší? Co

  udělám, když to bude jinak, než chci? Neměla bych se ještě

  s někým poradit, a jestli ano, tak ským? Proč mi to nejde?

  Je to, jako bych chtěla loďku unášenou silným proudem

  holýma rukama otočit anasměrovat proti proudu, kté hez-

  ké zátočině, kterou jsem minula před třemi dny. Ale nejde

  to, loďka pořád pluje, ruce nestačí. Možná by bylo dobré

  se spíš rozhlédnout tím směrem, kam mě loďka unáší. Ne-

  měla jsem to vplánu, ale třeba dopluju kneznámé zátoce,

  která sice bude jiná, ale to ještě neznamená horší. Azatím

  můžu jen pozorovat svět kolem.

  36

  |

  MAXIMUM

  ROZHOVOR

  Každý máme

  úplně jiný soubor

  nástrojů,

  jak problémy řešit

  avyřešit.

  ❝

  34-36,38_Hanka_Stepankova_3.indd 3634-36,38_Hanka_Stepankova_3.indd 36 07.03.2025 12:0507.03.2025 12:05

• Strana 37

  02265_BP_ochranna_mast_A4_CZ__D02_FINAL.indd 102265_BP_ochranna_mast_A4_CZ__D02_FINAL.indd 1 13.02.2025 15:31:2813.02.2025 15:31:28

  37_Bepanten.indd 3737_Bepanten.indd 37 04.03.2025 19:5304.03.2025 19:53

• Strana 38

  ROZHOVOR

  Tím se vracíme ktomu přesměrování pozornosti.

  Ano, všimnu si, že pluju pod modrou oblohou, že vidím přelid-

  něné pláže, ale za tou skálou vdálce možná bude klidná písečná

  pláž. Jiná než zátočina, po které jsem toužila, ale jinak krásná.

  Takže to, co se vždy nakonec může změnit, je náš postoj–

  naše emoce aprožívání, protože to, co se děje aco se bude

  dít, nemáme vrukách?

  Ano. Kdysi mi hodně pomohlo, když mi někdo řekl, že nic

  není napořád, nic se nedá zastavit. Všichni potřebujeme na-

  ději, že to nepříjemné, náročné není napořád. Snaha úporně

  řídit svůj život tam, kde se ale vůbec nedaří, je vyčerpávající,

  ustrující, avlastně nesmyslná. Kromě přesměrování po-

  zornosti od toho, co není, ktomu, co je, pomáhá přiblížit

  si horizont budoucnosti. Žít víc tím, co se děje teď, dnes,

  zítra, tento týden. Strachovat se oto, že za pět let mi bude

  čtyřicet, ajestli do čtyřiceti neporodím, tak můj život nemá

  cenu, je těžké. Má cenu se opečovat, být ksobě laskavý,

  nechat sama sebe dýchat. Netlačit na sebe, dát si čas na to,

  jakou cestu zvolím. Dostat se ksobě. Příjemné přeladění

  může spočívat ivtom, že si řeknu, že ikdyž se to nezlepší,

  tak se ztoho nepoložím. Připustit si, že můj život bude

  možná trochu jiný, než jsem si přála, ale nejsem schopná

  to změnit. Aje to opravdu tak špatně?

  ■

  INZERCE

  Co dělat, kdy se nedaří?

  » Přestat se snažit. Dokonce přestat se snažit se nesnažit!

  » Přiznat si situaci vcelé pravdě anahotě. Přiznat si všechny

  emoce.

  » Zkusit zůstat vklidu.

  » Rozhlédnout se, co jiného pro mě život přichystal. Zjistit,

  kde si můžu dopřát úlevu uvolnění, radost, hezké chvilky.

  » Nedávat si vinu azacházet se sebou laskavě.

  » Zachovat si naději, že takhle to nebude napořád. Buď se

  situace vyřeší, změní se okolnosti, nebo se změním já

  anajdu si cestu životem tak jako tak.

  » PS: Není naší povinností všechny problémy ve svém životě

  vyřešit. Možná některé věci nevyřešíme nikdy, je to lidský

  úděl. Každý děláme to nejlepší azměnu možná nikdy ne-

  zvládneme, ikdyž se zdá plně vnašich rukách. Nebudeme

  první ani poslední vlidském pokolení. Itak bychom ksobě

  měli zůstat laskaví.

  34-36,38_Hanka_Stepankova_3.indd 3834-36,38_Hanka_Stepankova_3.indd 38 06.03.2025 19:1606.03.2025 19:16

• Strana 39

  www.fidiapharma.com

  DROBNÁ

  PORANĚNÍ, ODŘENINY,

  POPÁLENINY?

  DERMATOP

  SILVERSPRAY

  sprej na bázi kyseliny hyaluronové,

  který napomáhá hojení

  DERMATOP

  HEALING CREAM PLUS

  krém na bázi kyseliny hyaluronové, který

  podporuje hojení a brání rozvoji infekce

  DERMATOP

  HEALING CREAM

  krém na bázi kyseliny hyaluronové,

  který podporuje hojení s příznivými

  este ckými výsledky

  Zdravotnické prostředky DERMATOP HEALING CREAM,

  DERMATOP HEALING CREAM PLUS, DERMATOP SILVERSPRAY. K zevnímu použití.

  Před použitím si pečlivě pročtěte návod k použití.

  Nový název, stejné přípravky.

  Stejné složení,

  indikace a způsob použití.

  DERMATOP

  BIONECT

  ®

  se stal

  39_Bionect.indd 3939_Bionect.indd 39 04.03.2025 19:5504.03.2025 19:55

• Strana 40

  40

  |

  MAXIMUM

  ROZHOVOR

  40-42,44_Lucie_Machackova_2.indd 4040-42,44_Lucie_Machackova_2.indd 40 06.03.2025 19:3806.03.2025 19:38

• Lucie Macháčková

  Ego nechávám v šatně

  MAXIMUM

  |

  41

  ROZHOVOR

  Ego nechávám všatně

  C

  

  ovás nejvíc baví na stand-upu?

  

  

  

  

  

  

         

  

  

  

  

  

  

  Na jevišti se dáváte úplně všanc. Když se lidi nesmějí, musí

  to bolet, anavíc všichni sledují, jak vypadáte, jaké třeba

  máte vlasy. Řešíte to?

  

  

  

  

  

  

    

  

  

  Když sdílíte trable, je to pro diváky úleva. Líbí se mi, že

  klidně mluvíte iotom, že jste brala antidepresiva.

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  VAnglii je stand-up pevnou součástí popkultury afunguje

  ijako určitá sebereexe společnosti. Nemělo by ho být

  vČesku víc?

  

  

  

     

           

  

  

  

  

  

  

  

  LUCIE MACHÁČKOVÁ

  Ráda se směje, nikdy neztratí nit a na všechno má odpověď.

  Lucie Macháčková je jednou z mála ženských tváří české stand-up

  comedy, napsala scénář k seriálu Děcko, doma má tříletou adoptovanou

  dceru Charlottu a cenu Magnesia Litera. Jedna věc spojuje

  téměř všechny její aktivity – humor.

  Olga Procházková

  |

  Archiv Lucie Macháčkové

  LUCIE MACHÁČKOVÁ

  » Scenáristka, spisovatelka, stand-up komička.

  » Ve spolupráci se scenáristkou Kateřinou Krobovou natočila

  pořad Protivný sprostý matky anapsala pro ČT scénář

  kseriálu Děcko.

  » Její knížky Historky zTinderu aHistorky zTinderu 2 si

  získaly spoustu fanoušků. Za knihu Svatební historky aneb

  Jak jsem se nevdala získala cenu Magnesia Litera 2024

  vkategorii humoristická tvorba.

  » Pravidelně vystupuje vpražském Rock Café avpořadu

  Comedy Club, vysílaném na Paramount Network. Se svou

  show vystupovala ivNěmecku nebo Velké Británii.

  » Pracuje vmarketingovém oddělení České televize.

  »

  Vroce 2021 adoptovala dceru Charlotte.

  »

  Má ráda akrobacii na kruhu, indickou kuchyni, cestování

  ašnorchlování.

  ❧

  ❧

  40-42,44_Lucie_Machackova_2.indd 4140-42,44_Lucie_Machackova_2.indd 41 07.03.2025 11:5807.03.2025 11:58

• Strana 42

  Většina vašich projektů má humorný podtext. To je těžký

  žánr, ale jako byste nemohla jinak. Kde se to ve vás bere?

  Vživotě se mi staly různé věci, těžké věci, ale humor mi vždycky

  pomohl. Je to perspektiva, která je mi blízká. Svoje dětství jsem

  strávila po nemocnicích, měla jsem vážný úraz aod jedenácti

  do osmnácti let podstoupila osm operací. Byla jsem upoutaná

  na lůžko, měla jsem strašně dlouho berle– moje dětství bylo

  vtomhle ohledu úplně vykloubené. Humor mi pomáhal, hlavně

  vnemocnicích. Teď už to asi chodí jinak, ale jako dítě jsem byla

  při hospitalizacích úplně odosobněná. Cítila jsem se jako kus

  masa, se kterým je něco blbě amusí se pořád nějak opravovat.

  Když přišla vizita, nebo ivelká vizita, ato je taky třeba padesát

  lidí, tak řekli „tady leží aktura femuru“, ne „tady leží Lucie

  Macháčková“, nýbrž zlomená stehenní kost. Nebyla jsem Lucie,

  byla jsem femur vopravně. Ajá jsem se těšila, až přde ten dav

  bílých plášťů, avždycky jsem snimi prohodila nějaký vtípek–

  aoni ztoho byli úplně rozhození asmáli se. Pro mě to byly

  strašlivě důležité momenty, kdy jsem dala najevo isama sobě,

  že nejsem aktura femuru, ale že jsem člověk aže iod femuru

  nahoru je něco lidského. Humor je pro mě projevem lidskosti.

  Hodně humoru aprávě lidskosti je viseriálu Děcko. Proč

  jste ho se scenáristkou Kateřinou Krbovou napsaly?

  Základní linkou je příběh Kláry. To je rozvedená, svobodná

  matka, která má dvě děti, každé sjiným ajinak problema-

  tickým otcem. Život se sní úplně nemazlil, za spoustu věcí,

  co se jí dějou, si může sama, ale nestylizuje do se role oběti.

  Zjistí, že je nečekaně těhotná, nemůže anechce si dítě nechat

  arozhodne se pro kontroverzní krok, a to hned nadvakrát:

  chce dát dítě kadopci azároveň pro něj chce vybrat náhradní

  rodiče sama. Tím se roztáčí kolotoč událostí, do něhož vstu-

  pují vedlejší postavy ajejich příběhy. Jsou to zájemci oKlářino

  dítě alinka každé té dvojice by vydala na vlastní seriál. Anaše

  hlavní motivace byla zachytit různé podoby náhradní rodinné

  péče avůbec témata, která se pojí smateřstvím arodičovstvím

  ve 2 století. Není to jen oadopci, ale orodičovství vůbec.

  Vy jste adoptovala dceru. Prošla jste náročným procesem,

  který prověřoval vaše rodičovské kompetence, předtím jste

  točila pořad omateřství arodičovství, aktomu jste prošla

  Kurzem terapeutického rodičovství. To jste asi nejkom-

  petentnější matka světa. Co vás na mateřství překvapilo?

  Já jsem překvapená každý den! Děti jsou naši velcí učitelé. Kurz

  terapeutického rodičovství nebyl součástí adopce, absolvovala

  jsem ho zvlastního zájmu. Vytvořili jsme si tam podpůrnou

  skupinu astěmi ženami se vídáme dál. Terapeutické rodičovství

  je soubor výchovných technik, který se právě dobře uplatňuje na

  přatých dětech. Všichni, kdo tam jsme, jsme adoptivní rodiče

  nebo pěstouni.Myslím, že je to něco, co by prospělo každému

  rodiči– vzdělávat se. Když chcete řídit auto, nenechají vás jen

  tak, musíte mít řidičák, zkoušky, doklady, pojištění. Protože

  řídit auto je zodpovědnost! Ale dítě je přeci zodpovědnost

  mnohem větší– aživot vás do toho nasune– ateď si poraď!

  Měla jste někdy pocit „Ateď si poraď!“?

  Tak Charlottce jsou tři, takže úplně ne. Ostatní maminky

  ve skupině mají starší děti, jsou „služebně“ zkušenější ajá

  vidím, jak zvládají některé i velmi, velmi náročné situace.

  Vidím, že můžou přít těžké věci, ale se všemi je možné se

  vypořádat. Často itím, že si člověk řekne opomoc vpodobě

  rodinné nebo osobní terapie.

  Co konkrétně ti rodiče řeší? Jak si představit „velmi, velmi

  náročné“?

  Nechci vyprávět příběhy těch lidí.

  Tak zkusím vyprávět za vás – kázeňské potíže ve ško-

  le, útěky zdomova, lehké drogy, sebepoškozování nebo

  pokusy o sebevraždu, psychiatrická péče, hospitalizace.

  Tohle všechno zažívají teenageři zmé bubliny, kolem mě.

  Děti, kteří ží usvých biologických rodičů. Předpoklá-

  dám, že je to vlastně stejné.

  Ano, ten výčet je vpodstatě stejný. Někdy je to prostě peklo.

  Napadne rodiče vsituacích, které ho doženou na hranici

  veškerých sil, myšlenka „to dítě není moje“? Aje to pro-

  blém? Řeší se to?

  Tohle mě nikdy nepadlo ajá nikomu do hlavy nevidím.

  Co vím, že se řeší, pokud dojde na terapii, jsou traumata

  udětí. Každé dítě, které je vnáhradní péči, si nese mini-

  málně trauma odmítnutí. Akdyž je třeba, aby se mu dosta-

  lo terapeutické péče, tohle je třeba ošetřit.

  Proč jste se rozhodla vtématu adopce jít skůží na trh?

  Moje motivace je jednoduchá. Jsem hodně otevřený člověk

  aneskutečně mě vytáčí, že adopce je stále trochu tabu. Jako

  by to bylo něco špatného. Ještě donedávna vládly mýty, že se

  42

  |

  MAXIMUM

  ROZHOVOR

  Pokud si někdo myslí, že jeho

  nápady jsou tak vtipný,

  že by za ně lidi měli platit,

  tak musí mít sebevědomí.

  ❝

  Na pódiu stand-up

  comedy: „Myslím, že čím

  hůř vypadám, tím jsem

  sympatičtější.

  40-42,44_Lucie_Machackova_2.indd 4240-42,44_Lucie_Machackova_2.indd 42 07.03.2025 11:5807.03.2025 11:58

• Strana 43

  43_Strepfen.indd 4343_Strepfen.indd 43 04.03.2025 19:5604.03.2025 19:56

• Strana 44

  44

  |

  MAXIMUM

  ROZHOVOR

  dětem otom, že jsou adoptované, nemá říkat. Nebo rodiče

  řekli dítěti: jsi adoptovaný, ale nám to nevadí. Jako by říka-

  li, jsi druhořadý, ale nám to nevadí. Udržovala se nesmyslná

  myšlenka, hlavně ať to dítě nic neví osvých biologických ro-

  dičích. Ale každé dítě má právo vědět osvých biologických

  rodičích. Já jsem vyrostla ve šťastné rodině, ale kdybych se teď

  dozvěděla, že jsem adoptovaná, chtěla bych vědět, odkud po-

  cházím ajaký je můj příběh. Chci vyvracet polopravdy ane-

  pravdy. Třeba já jsem adoptovala jako single žena alze to. Ne-

  musíte být sezdaný pár. Aneberu to tak, že jdu skůží na trh,

  protože nesdílím podrobnosti svého příběhu, jediná osobní

  informace, okterou se dělím je, že mám adoptovanou dceru.

  Proč jste ji adoptovala?

  Rozhodla jsem pro to vědomě asvobodně, protože jsem to

  takhle vždycky cítila.

  Vypadá to, že máte všechno srovnané, vždycky víte proč,

  co ajak. Včem jste křehká? Kdy jste naposledy plakala?

  Jsem obyčejný člověk amám hodně slabostí. Třeba seriál Děcko

  začíná scénou, kdy Klára zaspí, auž to jede. Do školky, pozdě,

  dítě jí tam nevezmou, protože je nemocné, atak dále. Její děti za

  ní tak jako vlajou. No, apár dní poté, co se to vysílalo aseběhly

  se ohlasy, jak ta Klára je nezodpovědná anemožná a vůbec,

  tak já, jak jsem zodpovědný avelmi organizovaný člověk, jsem

  ráno vstala aříkám, ježiš Lotty, my jsme zaspaly, musíme do

  školky! Azačala jsem pobíhat po bytě aříkám si, tak teďka jedu

  na Kláru! Takže někdy jedu na Kláru. Ale kdy jsem naposledy

  plakala, nevím. Možná, když mám PMS adívám se na video,

  jak se ztratilo štěňátko. Jinak jsem spíš neplakací typ.

  Vaše knížky Historky zTinderu četla spousta lidí. Co bys-

  te ale řekla, kdybyste měla mít jednu seriózní radu pro lidi,

  co se chystají na Tinderu randit?

  To nevím, já jsem vtom extrémně neúspěšná! Ale vHis-

  torkách z Tinderu 2 je kapitola Tinderování se vztaho-

  vou terapeutkou. Přizvala jsem si kamarádku Markétu,

  socioložku a psycholožku, která se zabývá seznamováním

  avztahy, aříkám, Markéto, teď otevřeme můj Tinder aty

  mi budeš říkat, co mám dělat. Aukázalo se, že jsem to

  celý dělala úplně blbě. Nicméně už vím, jak je to správně,

  ato: nevypisovat si měsíc spečlivě vybranými jednotlivci,

  naopak– moc nevybírat aco nejrychleji domluvit osobní

  setkání. Žádné dlouhé večeře, ale rychle zjistit, zda dotyčný

  ano, nebo ne, klidně si dát jen krátký kafe opolední pauze.

  Čili: kvantikovat, tlačit osobní setkání anezasekávat se!

  Získala jste cenu Magnesia Litera za knížku Svatební his-

  torky, plánujte točit lm, seriál Děcko vzbudil velkou po-

  zornost. Je pro vás problém udržet na uzdě ego, nebo vás

  na zem vždycky stáhne stand-up?

  Stand-up je hodně emocionální záležitost. Někdy je to fakt sil-

  ný, dav řve, přdou istanding ovation, cítíte se jako rocková

  hvězda. Ajindy je to tak blbý, že se cítíte jako něco, do čeho

  šlápnete na ulici. Pomohlo mi, když jsem slyšela Sarah Millican,

  britskou stand-up komičku, že člověk se nesmí zabývat extrémy.

  Nejste rocková hvězda, ale ani spodina společnosti. Na jevišti

  musíte začít pokaždé od nuly. Ano, nasyť se avykoupej vblahu,

  nebo si dovol připustit, že se show nepovedla, ale do dalšího

  vystoupení nech všechno všatně a jdi načisto. Když přdete

  jako velká hvězda, tak si koledujete opřes držku, akdyž přdete

  spocitem, že jste na houby, tak tam není sebevědomí anefun-

  guje to. Asebevědomí tam musí být. Pokud si někdo myslí, že

  jeho nápady jsou tak vtipný adobrý, že by za ně lidi měli platit,

  tak musí mít sebevědomí. To je vlastně skoro až arogance, ne?

  Takže sebevědomí pro vás není problém?

  Rozhodně jsem sebevědomější než dřív. Když jsem byla mlad-

  ší, měla jsem docela problém súzkostmi, měla jsem problém

  se za sebe postavit, vymezit si hranice. Stand-up mi hodně

  pomohl, získala jsem díky němu trochu kuráže se vživotě pro-

  sadit. Na druhou stranu nejsem žádná hollywoodská hvězda,

  tady je malej českej rybníček, já jsem single matka shypoté-

  kou aobčas to není skvělý, aobčas se vtom plácám jako každý.

  No, jako mám tam tu Magnesiu, jak jste říkala, na poličce–

  abojím se, že mi spadne na dítě –, je to taková strašně těžká

  kovová kniha. Ego, myslím, nemám vystřelený. Ale třeba by

  to mohly prověřit další ceny… Český lev… třeba… ne?

  ■

  Tři momentky ze seriálu Děcko. Tereza Hof aJaromír Nosek

  tvoří jednu zdvojic, která usiluje opřímou adopci

  Svůj manželský příběh vseriálu rozehrávají

  iexcelentní Elizaveta Maximová aJan Jankovský

  Judit Pecháček vroli Kláry– na hranici existenciální

  nouze, kdy idobrá rozhodnutí plodí katastrofy

  40-42,44_Lucie_Machackova_2.indd 4440-42,44_Lucie_Machackova_2.indd 44 06.03.2025 19:4406.03.2025 19:44

• Strana 45

  Správná volba

  proti kašli díky

  2účinným

  látkám

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci. Stoptussin, sirup; Stoptussin, tablety a Stoptussin, perorální kapky,

  roztok jsou léčivé přípravky k vnitřnímu užití, určené k léčbě suchého dráždivého kašle.

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  STS-CZ-00102

  Více informací zde:

  Tlumí suchý dráždivý kašel

  Usnadňuje vykašlávání

  45_Stoptussin.indd 4545_Stoptussin.indd 45 04.03.2025 19:5804.03.2025 19:58

• Strana 46

  NEKROLOGY JSOU

  STUDNICE INFORMACÍ

  Podcastů dnes existuje jako hub po dešti. A člověk aby si vzal

  měsíční dovolenou na to, aby se probral tím, který by se mu mohl

  líbit. Ten, který zaujal nás, se jmenuje Krotitelé soundtracků.

  KROTITELÉ SOUNDTRACKŮ

  46

  |

  MAXIMUM

  David Laňka

  |

  Archiv Krotitelů

  46-48_Krotitele_Soundtracku_2.indd 4646-48_Krotitele_Soundtracku_2.indd 46 06.03.2025 19:4506.03.2025 19:45

• Strana 47

  K

  de ajak se zrodili Krotitelé soundtracků?

  Zrodili se upiva, protože tam se už zrodilo

  mnoho dobrého. Zjistili jsme, že při tom ob-

  rovském množství podcastů o všech věcech

  světa unás neexistuje žádný pravidelný pořad,

  který by se věnoval lmové hudbě takovým způsobem, který

  by se nám líbil. Tak jsme si řekli, že ho musíme udělat sami.

  Což se snadno řekne anáročnější je to pak udělat. Kolik

  času uběhlo od první myšlenky k uveřejnění prvního

  dílu? Ajak rychle jste se shodli, kým začnete?

  Od první myšlenky kuveřejnění to šlo překvapivě rychle,

  dítě bylo za pár měsíců na světě. Ana tom, že začneme sound-

  tracky kbatmanovským lmům, jsme se shodli okamžitě.

  Batman je naše srdcovka.

  Jak jste se vy dva vlastně dali dohromady?

  Známe se velmi dlouho, ještě o něco málo déle, než trvá

  soundtrack klmu Ben Hur. Ale takhle pracovně jsme se

  potkali poprvé. Zatím to docela funguje, nikdo dosud nebyl

  propuštěn.

  Jakým způsobem připravujete obsah dílu? Kdo se stará

  orešerše, oto, co se pustí za ukázky, kdo zvás přehrává

  na piano?

  Vpřípravě se střídáme, každý si vybere toho skladatele, který

  ho víc baví. Horší to bude utěch skladatelů, kteří nebaví

  ani jednoho znás. Na Hanse Zimmera budeme muset asi

  někoho najmout.

  Chcete říct, že nemusíte vsoučasné době asi nejprokla-

  movanějšího skladatele, který vyprodává istadiony? Co

  vám na něm vadí?

  Hans Zimmer je samozřejmě prvotřídní skladatel ajeho

  soundtracky, především ty starší, jsou skvělé, ale na náš

  vkus se až moc zamiloval sám do sebe. Sledovat, jak pate-

  ticky exhibuje na pódiu, je často až legrační, zvlášť ve srov-

  nání sjinými velikány lmové hudby, kteří působí mno-

  hem civilněji. Třeba takový John Williams, to je vlastně

  takový děda od vedle.

  Jaké je vlastně vaše hudební nebo lmové vzdělání?

  Nebo jste jen fanoušci?

  Jeden z nás umí noty, ale ne notovou osnovu. Tu ovládá

  naštěstí ten druhý. Navíc oba prý obstojně žonglujeme. Se

  slovy. Tahle kombinace, spolu s tím, že jsme oba dva už

  viděli několik lmů, nám dává velkou výhodu.

  Hádáte se hodně, okom bude další díl?

  Hádáme se neustále, teď třeba jeden znás chtěl udělat hud-

  bu zlmu Jak ukrást Dagmaru. To jsme se málem rozpad-

  li. Nakonec jsme to ale do plánu dali, vyjde to snad někdy

  koncem milénia.

  Opravdu patříte mezi masochisty, kteří dokoukali tenhle

  lm? Mohli byste ho udělat ve dvojdílu třeba sTrhala

  alky dynamitem nebo Poslední plavky…

  Dokoukali? Už dlouho posíláme dopisy na různá místa sžá-

  dostí ospeciální edice vinylů aBlu-ray disků sbonusy. Za-

  tím se nikdo neozval.

  Oslovil vás už nějaký český lmový skladatel, abyste

  oněm natočili díl?

  Tohle štěstí nás zatím nepotkalo. Ale pokud by se to někdy

  vbudoucnu stát mělo, přáli bychom si, aby to byl Miloš Bok.

  Příprava musí zabrat neskutečné množství času. Jak

  dlouho vlastně trvá připravit jeden díl? Čistého času…

  Jsou to celé dny, ale tak co by člověk neudělal pro kvalitní

  obsah, že… To máte rešerše, ověřování, nahrávání, stříhání,

  dotáčky, přetáčky, je to práce jako na kostele. Dost času pak

  taky zabere pláč nad chybami, které přehlédneme.

  Opravit je asi není tak lehké, co?

  Vydané díly neopravujeme, maximálně nějaké minely opra-

  víme na sociálních sítích. Ale plánujeme vydat speciální díl

  snázvem ERRATA, kde všechny omyly uvedeme na pravou

  míru. Bude to možná dlouhá, velmi dlouhá epizoda.

  Někdo by podcast olmové hudbě pojal jako seriózní

  věc, na vás je skvělé, že dokážete itohle téma pojmout

  shumorem anadsázkou. Vzniklo to přirozeně?

  Ano, naše životní zásada je, že kdo se bere příliš vážně, je

  odsouzen kzáhubě. To by si měli uvědomit všichni autoři

  podcastů.

  KROTITELÉ SOUNDTRACKŮ

  Kdo se bere příliš vážně,

  je odsouzen k záhubě.

  ❝

  MAXIMUM

  |

  47

  46-48_Krotitele_Soundtracku_2.indd 4746-48_Krotitele_Soundtracku_2.indd 47 06.03.2025 19:4606.03.2025 19:46

• Strana 48

  48

  |

  MAXIMUM

  Máte nějaký podcastový guilty pleasure?

  Máme, dokonce dva, oba jsou lmové auž roky přemýšlíme,

  proč snimi ztrácíme čas. Ale jsou to holt takové kotvy vna-

  šich vyprázdněných životech.

  Kde čerpáte informace?

  Všude možně, jak online, tak oine. Křadě skladatelů vyšly

  stohy knih, ale někteří jsou často opomíjeni. Třeba takový

  Zdeněk Liška by si nějakou hezkou biograi určitě zasloužil.

  Jistou výhodu také spatřujeme unedávno zemřelých sklada-

  telů, tam se dá najít spoustu nekrologů. To dost pomohlo

  třeba uAngela Badalamentiho.

  Začínali jste na Spotify, nově jsou full verze na Herohero.

  Máte vizi, kam byste se chtěli ubírat?

  Naší vizí je dál krotit soundtracky formou zábavného apo-

  učného podcastu. Taky budeme rádi, když se nám někdy

  splatí investice do podcastového vybavení. Podle současného

  počtu předplatitelů to vypadá, že do roku 2078 by to mohlo

  být zpátky. Vyzýváme proto všechny čtenáře tohoto maga-

  zínu, aby si nás předplatili a trošku nám stím pomohli.

  Předem děkujeme.

  Co třeba začít se věnovat audiovizuální podobě vašeho

  podcastu? Nebo přednáškové verzi? Nebo nabízet ho-

  diny na naučení vybraných skladeb daného skladatele?

  Přednášky či jiné besídky jsou samozřejmě možné. Dokonce

  plánujeme speciální DJ sety, kdy bychom chtěli vystupovat

  na tancovačkách amaturitních plesech. Mladé by to mohlo

  bavit, už stejně nevědí, co se životem! Budeme ale muset

  vyrobit ty krabice, bez nich to nemá samozřejmě cenu.

  Předpokládám, že tvorba podcastu vás neuživí. Co tedy

  děláte za práci?

  Je možná zklamáním, že nejsme opravdoví krotitelé. Hrabe-

  me se vhlíně apočítáme lajky na Facebooku. Jeden znás je

  archeolog, druhý má rmu na sociální sítě. Jedno povolání

  horší než druhé. Které znich představuje lepší průpravu pro

  tvorbu podcastu olmové hudbě, toť otázka.

  Ono se to asi krásně doplňuje, ne? Jeden vykope zají-

  mavou archiválii adruhý oní dá vědět na sockách…

  Zajímavé, takhle jsme otom nepřemýšleli. Vtom případě

  často šlapeme jeden druhému do zelí.

  Vrámci podcastu vystupujete inkognito. Proč?

  Nechceme, aby nás lidé na ulici poznávali. Mohli by nás pak

  žádat opodpisy. Nebo nám propíchat pneumatiky. Případ-

  ně obojí najednou.

  Jaké podcasty vy osobně posloucháte?

  Na to bohužel nemáme čas, posloucháme jen soundtracky.

  Ajaké soundtracky jsou ve vaší top 5?

  To je opravdu těžké, mohli bychom mluvit spíš ooblíbených

  skladatelích, ikdyž je spousta konkrétních soundtracků, je-

  jichž vznik provází fascinující příběh. Kdybychom se podívali

  na už vydané díly podcastu, vnaší top 5 by měl své pevné

  místo John Williams se svými Star Wars nebo Bernard Herr-

  mann, který zhudebnil Hitchcocka. Ale vážíme si všech ta-

  lentovaných skladatelů, protože víme, kolik dřiny za tvorbou

  lmové hudby stojí. Rádi to také často vpodcastu zmiňujeme.

  Aco top 5 neoblíbených skladatelů? Zimmera už jste

  zmiňovali…

  To je ještě těžší. Každý hudební skladatel lmové hudby sto-

  procentně udělal něco dobrého. Ale dá se asi říct, že je těžké

  mít voblibě třeba někoho, kdo se ve svém díle nepřiznaně

  inspiruje ujiných, případně znějakého důvodu používá je-

  den motiv pořád dokola bez ohledu na lmový žánr.

  ■

  Jeden z nás je archeolog, druhý má rmu na sociální sítě.

  Jedno povolání horší než druhé.

  ❝

  KROTITELÉ SOUNDTRACKŮ

  46-48_Krotitele_Soundtracku_2.indd 4846-48_Krotitele_Soundtracku_2.indd 48 06.03.2025 19:4606.03.2025 19:46

• Strana 49

  49_Panadol.indd 4949_Panadol.indd 49 04.03.2025 20:0104.03.2025 20:01

• Strana 50

  50

  |

  MAXIMUM

  1

  

  

  

  

  

  

  

  -

  

  

  

  -

  

  

  

  

  2

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  -

  

  

  

  3

  

  

  

  

  

  

  

  -

  

  

  -

  

  

  

  Spisovatel Ota Hofman stojí nejen za legendárními dětskými lmy

  a seriály Pan Tau, Návštěvníci nebo Lucie, postrach ulice, ale také za

  lmy pro dospělé, jako jsou Setkání v červenci nebo Vlak do stanice

  Nebe. A do kin teď vstupuje novinka, natočená podle jeho knihy Útěk,

  přeložené do 19 jazyků.

  Utíkat je vždy lepší ve dvou

  SPOLEČNOST

  

  |

  

  4

  

  

  -

  

  -

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  5

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  6

  -

  -

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  50-51_Utek.indd 5050-51_Utek.indd 50 06.03.2025 19:4706.03.2025 19:47

• Strana 51

  MAXIMUM

  |

  51

  SPOLEČNOST

  Místní vzali ten lm za svůj, ataké

  proto jsme se dostali ido míst,

  kam se člověk běžně nedostane.“

  7

  Hudbu klmu složila

  držitelka Oscara Markéta

  Irglová. „Byla to velice pří-

  jemná, hladce probíhající spoluprá-

  ce. Režisér mi nechal volnou ruku.

  Díky bohu si mě očividně vybral

  proto, že se mu líbí typ hudby,

  kterou dělám, anečekal ode mě

  hudbu vzdálenou mému stylu. To

  je vždy úleva, neboť to není samo-

  zřejmost. Ajá si teď už jen přeju,

  aby měl lm úspěch, protože je to

  hezký příběh otom, jak je důležité

  najít odvahu být sám sebou.“

  8

  Přestože příroda nedala

  lmařům nic zadarmo

  (vánice, lijáky), které si

  vyžádaly odklad natáčení, největší

  výzvou byl plakát klmu. Ten, který

  nakonec bude na lm diváky lákat,

  sice vznikl ještě před začátkem

  natáčení, ale před propagací lmu

  se začaly ozývat hlasy, jestli není

  příliš hororový, jestli diváky neodra-

  dí. Atak se rozhodlo, že se vytvoří

  nový plakát adá se hlasovat mezi

  dětmi. Jak to nakonec dopadlo,

  vidíte sami– tvůrci se vrátili kpr-

  votnímu návrhu. ■

  PREMIÉRA

  FILMU

  13. 3.

  2025

  50-51_Utek.indd 5150-51_Utek.indd 51 06.03.2025 19:4806.03.2025 19:48

• Strana 52

  52

  |

  MAXIMUM

  FEJETON

  S

  

  názvem plicník lékařský,

  orsej jarní nebo violka

  vonná jsme se asi setkali

  všichni, ale co třeba tako-

  vá zapalice žluťuchovitá,

  dymnivka dutá, mokrýš střídavolistý,

  bahnička chudokvětá, hadí mord, sví-

  zel přítula nebo kýchavice bílá? Čeština

  je vnázvosloví bujná stejně jako příro-

  da, která všechny ty byliny, květiny,

  keře, zkrátka všechno to býlí, přivedla

  na svět. Spousta názvů má původ vli-

  dové tvorbě, ale základy českého bota-

  nického názvosloví stvořil Jan Svato-

  pluk Presl.

  Všichni si asi ještě vzpomeneme

  na obrozenecké pokusy o české tvary

  slov– nosočistoplena je asi ta nejzná-

  mější. Dovolím si tu připomenoutta-

  kovou položnici neboli šestinedělku,

  gynekolog pak byl položník. Zakladatel

  české geometrie Vojtěch Sedláček při-

  šel třeba spřímkou prostopádnou (tím

  neměl na mysli žádné prostopášnosti,

  ale přímku kolmou) nebo s názvem

  poměročet pro logaritmus. Takových

  perel, které do dnešních dnů nepřeži-

  ly, bychom našli víc. Pokud vás zají-

  má, jak se náš jazyk vyvíjel, nemůžete

  asi najít lepší zdroj než knihu Chrám

  itvrz Pavla Eisnera. Vyšla sice původně

  vroce 1946, ale letos ji nakladatelství

  XYZ vydalo znovu a její kouzlo roz-

  hodně nevyprchalo, ikdyž mnoho slov

  znašeho rodného jazyka ano. Ale zpět

  k jaru, k rostlinám, k Janu Preslovi

  ajeho bratrovi.

  Jejich jména si asi většina z nás ze

  školy nepamatuje, ale šeřík, kukuřici,

  kopretinu, protěž, bleduli, brambo-

  řík, brčál, to známe všichni. Stejně

  tak bliznu, hlízu, keř, kalich nebo od-

  denek. Pan Presl se ale nezastavil jen

  ubotaniky, vroce 1834 vydal Savec-

  stupovali ktomu jen seriózně, nebo si

  občas zaskotačili apoťouchle vymysleli

  něco, co je samotné rozesmálo? Dnes

  už těžko říct.

  Shakespeare Juliinými ústy tvrdí:

  „Copak je po jméně? Co růží zvou,

  izváno jinak vonělo by stejně.“ Mož-

  ná to platí pro Romea, ale přiznám se,

  že šeřík mi voní možná trochu víc než

  syringa, ajestli mě má, nebo nemá rád,

  to mi prozradí spíš kopretina než leuca-

  nthemum, ačkoliv ilatinským názvům

  tu musím přiznat jistou poetiku. Až se

  budete rozplývat nad něžnou krásnou

  bledulí, věnujte vzpomínku třeba právě

  Janu Svatopluku Preslovi, výročí jeho

  úmrtí připadá na dubna. Pochován je

  isbratrem na Vyšehradě. Pomník pak

  najdete vpražských Vrchlického sadech

  avlastně ina všech loukách ave všech

  zahradách, a hlavně vnašem krásném

  jazyce. Užte si voňavé asvěží jaro.

  ■

  Vaše

  Padesátka Marie

  tvo čili Rukověť soustavná k poučení

  vlastnímu ačeské zoologii dal na 220

  rodových a873 druhových jmen. Bobr,

  dikobraz, daněk, tuleň, vačice, ale tře-

  ba imyš polní, to všechno jsou názvy,

  které přežily už téměř dvě století. Za-

  skočila ho snad jedině fauna Austrálie,

  tu jsme si hodně přejmenovali. Nevím,

  co byl skokejš, ale tipovala bych to na

  klokana, a drápoš? No, v Austrálii to

  může být prakticky cokoli, protože, jak

  tvrdí zlé jazyky, vAustrálii se vás stejně

  všechno pokouší zabít aod drápoše se,

  podle mě, nic dobrého čekat nedá.

  Kdybyste chtěli vědět, kdo vymys-

  lel kyslík, draslík nebo vápník, je Jan

  Svatopluk Presl opět správná odpověď.

  Dožil se necelých 58 let, přesto po sobě

  (společně s bratrem) zanechal neuvě-

  řitelné dílo. Myslím, že kromě obrov-

  ských znalostí museli mít oba chlapci

  Preslovic inaprosto neuvěřitelnou fan-

  tazii. Docela bych chtěla být u toho,

  když všechny ty názvy vymýšleli. Při-

  Budiž chvála jaru a jazyku!

  Astronomické jaro letos začíná 20.března, přesně

  v 10:01. Už se nemůžu dočkat, a tak se při

  procházkách kochám sněženkami, povytahuju

  očima tulipány a narcisy, které už vystrkují růžky

  ze země. Mimochodem, víte, že sněženka je celým

  jménem sněženka podsněžník?

  Marie Petrovová

  |

  Adobe Stock, archiv Marie Petrovové

  52_Padestka_Marie.indd 5252_Padestka_Marie.indd 52 06.03.2025 19:4906.03.2025 19:49

• Strana 53

  53_Fyto.indd 5353_Fyto.indd 53 04.03.2025 20:0504.03.2025 20:05

• Strana 54

  54_Muconasal.indd 5454_Muconasal.indd 54 04.03.2025 20:0704.03.2025 20:07

• Strana 55

  MAXIMUM

  |

  55

  JAK ŽÍT

  SCUKROVKOU:

  RADY, TIPY,

  INFORMACE,

  DOPORUČENÍ

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  1/2025

  |

  Profimedia.cz

  55-61_Dia_priloha_3.indd 5555-61_Dia_priloha_3.indd 55 06.03.2025 19:5106.03.2025 19:51

• Strana 56

  56

  |

  MAXIMUM

  A

  

  tak, jestli jsou jídelníčková omezení při diabe-

  tu něčím opravdu protivná, pak je to důraz na

  škrtání pečiva. Návyk na něj máme totiž vsobě

  zakořeněný velmi hluboko. Všimli jste si na-

  příklad, jak takový rohlík vražený do ruky děcku, které se

  ještě musí vozit vkočárku, poslouží jako tišící prostředek?

  Mohlo by se říct, že tam někde to začíná, ale pravda je ta-

  ková, že to všecko začalo ještě mnohem, mnohem dřív,

  unašich předků aprapředků. Ateď přichází někdo asnaží

  se nás– jakkoli sdobrým úmyslem– přesvědčit, že musí-

  me tuhle pupeční šňůru přestřihnout, že tenhle superkód

  musíme vymazat!

  Diabetes vstupuje do života spousty cukrovkářů navíc

  poměrně pozdě– vdobě, když už mají své stravovací ná-

  vyky vybudované (to, že nemoc přišla, stím ostatně může

  souviset, ale to teď nechme stranou). Jenže je tu aje po-

  třeba se oněj postarat. Je to nezvaný host vnaší kuchyni,

  rozvalil se nám tam na židli, nehodlá se zní zvednout apři-

  nesl nám jinou stravovací kulturu. Ťuká prsty ostůl avy-

  hrožuje, že když nebude po jeho, na ty noviny, co tu ležej, už

  stěmahle brejlema, panečku, stačit za rok nebudeme. Na

  to, abychom mu byli po vůli, máme zaplaťbůh mnohem víc

  možností než naši předkové– ato se týká ipečiva.

  Existuje spousta internetových doporučení vztahujících

  se ktomu, co ještě cukrovkář jíst smí aco už ne. Iseriózně

  se tvářící informační portály ale mohou obsahovat spous-

  tu nesmyslů, anebo přinejmenším zavádějících informací.

  Tak se lze například dočíst, že lepší než konzumovat bílé

  pečivo je sáhnout po vícezrnném, pšeničný rohlík nahradit

  pšenično-žitným, nebo nejlépe jen žitným chlebem. Ope-

  ruje se při tom tím, že žito je nám kulturně bližší, proto-

  Diabetik Michal

  že vnašich končinách je tradičnější, apodobně. Vtomhle

  úvodníku není místo pro podrobný rozbor, ale pojďme si

  vyjasnit pár věcí. Za prvé: tabulky snutričními hodnotami

  jsou důležité, abyl-li nám diagnostikován diabetes, číst je

  je v našem zájmu. Za druhé: vkolonce uhlohydráty nás ne-

  smějí zajímat jen samotné cukry, ale sacharidy (nebo uhlo-

  hydráty) jako takové. Ito jsou totiž cukry. Možná tu glyke-

  mickou křivku nevyženou nahoru tak rychle, ale nakonec

  ji tam dostanou.

  Za třetí se tedy podívejme po takovém pečivu, které se

  drží při zemi oběma hodnotami. Naštěstí takové existu-

  je– říká se mu proteinové, aikdyž to slovo rozhodně nee-

  vokuje obrázek lahůdkářství, je často dobré. Opravdu je.

  Takzvané večerní pečivo nebo noční chlebíky už dnes na-

  bízí všechny větší potravinářské obchody aněkteré dováž-

  kové společnosti. Není, pravda, levné. VBille taková žemle

  (75 g) přijde bezmála na 15 korun, vTescu (80 g) skoro na

  12, na Košíku si lze objednat dvě (celkem 120 g) za něja-

  kých 45. Sacharidů ale mají až násobně méně než chleba,

  ať už je pšeničný, nebo žitný.

  Ajestliže už to bez chleba někdy nejde, atakové situace

  pochopitelně nastávají, zkusme se– ato je naše za čtvr-

  té– řídit vědeckou studií, kterou před časem publikovali

  Patrcie Burtonová aHenry Lightowler zOxfordu. Ve své

  práci doložili, že výrazně nižší glukózové (nebo chcete-li

  glykemické) odezvy se dosáhne tehdy, když chleba pro-

  jde toustovačem. Pořídit si ho avstát ke snídani opár

  minut dřív se vyplatí.

  Pěkná rána Vám přeje

  ÚVODNÍK

  Úsloví odenním chlebu se, vážené čtenářky / vážení čtenáři, neusadilo vnašem

  slovníku náhodou. Pro drtivou většinu lidí znašeho civilizačního okruhu je chleba

  (nebo pečivo obecně) tím, co konzumujeme opravdu denně.

  NÁŠ DENNÍ CHLEBA

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  55-61_Dia_priloha_3.indd 5655-61_Dia_priloha_3.indd 56 06.03.2025 19:5206.03.2025 19:52

• Strana 57

  MAXIMUM

  |

  57

  patří ke chvilkám pohody vždycky, ale když je venku zima, oceníme ho ještě víc.

  Kromě zahřátí má však čaj ivýborné zdravotní účinky.

  POSEZENÍ NAD KONVIČKOU

  DOBRÉHO ČAJE

  PEČUJEME OSEBE

  Čaj vsobě nenese žádné riziko, ale pokud si pro za-

  hřátí chcete dát něco ostřejšího, je dobré se zamyslet.

  Alkohol obecně zhoršuje schopnost udržovat stálou

  hladinu cukru vkrvi(glykemii)tím, že brání ukládání

  rezervních zásob cukru do jater ve formě glykogenu.

  Játra, zatížená odbouráváním alkoholu, totiž přesta-

  nou vykonávat své ostatní činnosti, k nimž mj. patří

  právě stabilizace hladiny glukózy. Ve vyšší dávce může

  alkohol způsobit prudký pokles krevního cukru– hy-

  poglykemii. Alkohol také může ovlivňovat účinek ně-

  kterých léků předepisovaných na léčbu cukrovky, ze-

  jména Metforminu.

  Ičlověk sdiabetem si může dopřát drink, ale měl

  by zůstat u jedné či dvou sklenek, ideálně suchého

  vína bílého či červeného, které má málo cukru. Vkla-

  sickém pivu je naopak obsaženo hodně sacharidů

  ze sladu, které se navíc rychle rozkládají, aproto po

  pivu dojde kprudkému vzestupu hladiny cukru vkrvi.

  Vhodnější volbou jsou protolehká světlá, nealkoholic-

  kánebo dia piva. Koktejly, likéry, dezertní vína atvr-

  dý alkohol vhodné nejsou– pro tělo znamenají přísun

  „prázdných kalorií“, protože alkohol, ato jakýkoliv, je

  bohatým zdrojem energie. ■

  V

  

  ýhodou je, že zároveň přispívá kdodržování pit-

  ného režimu. Na ten se vchladnu často zapo-

  míná, protože pocit žízně bývá nižší než vhor-

  ku. To může být udiabetiků problém, protože

  unich se organismus odvodňuje rychleji než uzdravých.

  Čaj, ať už pravý, nebo bylinný, navíc může pomoci regulovat

  hladinu cukru vkrvi.

  ZELENÝ ČAJ zlepšuje inzulinovou rezistenci. Vede ke

  snížení glykemie i některých krevních cukrů a podle

  mnohých studií přispívá ikhubnutí.

  ČERNÝ ČAJ snižuje hladinu cholesterolu acukru vkrvi.

  Ukázalo se, že může také zlepšit citlivost na inzulin. Ob-

  dobné účinky má ivoňavý ibiškový čaj.

  ČAJ ZKURKUMYpomocí kurkuminurovněž omezuje re-

  zistenci tkání na inzulinazvyšuje v nich příjem glukózy,

  čímž napomáhá klepším hladinám cukru vkrvi. Zároveň

  také snižuje poškození amnožství krevních lipidů.

  SKOŘICOVÝ ČAJ podobně jako doplňky stravy se skoři-

  cí přispívá ke snížení glykemie. Totéž dokáže přirozeně

  sladký meduňkový čaj.

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  „LEPŠÍ BÝT

  TŘI DNY BEZ

  JÍDLA NEŽ

  JEDINÝ

  BEZ ČAJE.“

  (ČÍNSKÉ PŘÍSLOVÍ)

  55-61_Dia_priloha_3.indd 5755-61_Dia_priloha_3.indd 57 06.03.2025 19:5206.03.2025 19:52

• Strana 58

  58

  |

  MAXIMUM

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  PŘÍRODNÍ PRODUKTY

  pomohou dodat tělu to, čeho má málo zpřírodních zdrojů. Kromě vitaminů proti nachla-

  zení nebo přípravků na klouby, po nichž vtomto období roku sahám nejčastěji, je dobré

  doplnit ivitamin D či hořčík– pomáhají přirozeným způsobem snížit hladinu cukru vkrvi.

  POTRAVINOVÉ DOPLŇKY

  VITAMIN D

  Říká se mu „vitamin slunce“– chybí

  nám hlavně na konci zimy. Má proti-

  zánětlivé účinky astimuluje imunitu,

  ale jeho dostatek také může snížit ri-

  ziko cukrovky. Podle kanadského vý-

  zkumu byla pravděpodobnost rozvo-

  je diabetu téměř třikrát vyšší ulidí,

  ukterých klesla hladina vitaminu D

  pod hodnotu 50 nmol/l.

  Pacientům s nedostatkem „déčka“

  se při zvýšení jeho příjmu zlepšila

  citlivost receptorů kinzulinu, atudíž

  měli nižší riziko, že se unich rozvine

  diabetes. Jeho dostatečná hladina

  (cca 100 nmol/l) také pomáhá brá-

  nit rozvoji různých chronických one-

  mocnění, která diabetes druhého

  typu často doprovázejí. Snižuje krev-

  ní tlak, celkový cholesterol iglukózu

  vkrvi nalačno.

  HOŘČÍK

  Hořčík (magnezium) potřebujeme

  pro činnost svalů a nervů, stavbu

  kostí a také pro uvolňování energie

  zglukózy. Je zodpovědný iza aktiva-

  ci inzulinových receptorů. Diabetici

  ilidé sprediabetem nebo inzulino-

  vou rezistencí ho často mají nedo-

  statek. Čím déle pacient cukrovkou

  trpí a čím hůře je kompenzovaná,

  tím nižší je hladina hořčíku vtěle. Za

  optimální je považována denní dávka

  ve výši 300 až 400 mg. ■

  55-61_Dia_priloha_3.indd 5855-61_Dia_priloha_3.indd 58 06.03.2025 19:5206.03.2025 19:52

• Strana 59

  POSTUP PŘÍPRAVY

  Uvaříme nudle anecháme je stranou. Do vývaru vložíme kuřecí pr-

  síčka, plátky zázvoru, česneku ahouby avaříme doměkka. Maso

  vyjmeme anatrháme na menší kousky. Do misek rozdělíme nudle,

  houby, kousky masa, na jemné nudličky nastrouhanou mrkev, jem-

  ně pokrájené zelí achilli papričky (nemusí být) azalijeme horkým

  vývarem, dochuceným rybí nebo sójovou omáčkou. Před podává-

  ním hustě posypeme jemně nakrájenými cibulkami, nasekanými

  koriandrovými lístky azakápneme limetkou.

  VIETNAMSKÁ POLÉVKA PHO GA

  POSTUP PŘÍPRAVY

  Na sádle osmažíme nakrájenou cibuli apřidáme uzené, nakrájené

  na kousky. Zalijeme vývarem apřidáme prolisovaný česnek zpo-

  loviny stroužků. Vložíme oloupané brambory, pokrájené na kous-

  ky, avaříme 10 až 15 minut doměkka. Dochutíme majoránkou,

  pepřem a solí. Na pánvi osmažíme chléb, pokrájený na kostky.

  Dáme je do talířů azalijeme polévkou. Zbylý prolisovaný česnek

  necháme zvlášť vmisce, aby si každý nabral, kolik snese. Bez

  vaření se vněm zachovají vitaminy asilice pro chuť ipro zdraví.

  ČESNEČKA „ZÁCHRANÁŘ“

  Ingredience

  4 až 15stroužků česneku (ivíc), 1lžíce majoránky, 1plátek

  uzeného masa, 2lžíce oleje nebo sádla, 1cibule, 2brambory,

  1 l vývaru, pepř asůl, 4 krajíce chleba na krutony

  ZČERVENÉ ČOČKY

  Ingredience

  200 g červené čočky, 1 mrkev, 2 lžíce

  olivového oleje, 1 cibule, litr kuřecího

  vývaru, 1 lžíce rajčatového protlaku,

  1 lžička římského kmínu, 1 lžička

  sušeného zázvoru, sůl, pepř, lžíce

  nasekané čerstvé petrželky

  POSTUP PŘÍPRAVY

  Na oleji zpěníme cibuli, vmícháme protlak

  a koření. Přilijeme vývar a vsypeme pro-

  pláchnutou čočku amrkev, pokrájenou na

  menší kolečka, avaříme doměkka. Pozor,

  rychle houstne, takže je třeba míchat.

  Natalíři pak dochutíme petrželkou.

  VAŘÍME

  mají hned tři „Z“– zahřejí, zavodní, zasytí. Díky vysokému podílu vody mají méně

  kalorií apřitom zaplní jako velké jídlo, ale nejsou tak hutné. Můžete si na nich pochutnat

  vrámci odlehčujícího režimu.

  POLÉVKY

  Ingredience

  1,5 litruslepičího vývaru, 300 g kuřecích prsou, 2 stroužky čes-

  neku, 1 mrkev, 1–3 listy pak choi nebo běžného čínského zelí,

  kousek čerstvého zázvoru, 1 lžička rybí nebo sójové omáčky,

  1 svazek jarní cibulky, 6 ks předem namočeného jidášova ucha,

  1 chilli paprička, 1 limetka, čerstvý koriandr, ½ balíčku plochých

  rýžových nudlí

  MAXIMUM

  |

  59

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  55-61_Dia_priloha_3.indd 5955-61_Dia_priloha_3.indd 59 06.03.2025 19:5206.03.2025 19:52

• Strana 60

  Víc než zdravotní benefity, byť

  vědecky podložené, nás zřejmě

  k tanci zláká hudba. Její rytmus

  obvykle vyvolává spontánní chuť

  se začít hýbat. Využijte každé pří-

  ležitosti venku idoma, podlehně-

  te mu klidně ivkuchyni nebo při

  úklidu akaždý den si zatančete na

  muziku, kterou máte rádi − už pro-

  to, že při tanci se vyplavují endor-

  finy, které zajišťují dobrou náladu.

  Také se při něm zlepšuje rovnová-

  ha, držení těla amozkové funkce.

  Pomáhá totiž rozvíjet nová nervová

  spojení, takže je podle některých

  odborníků účinnější v boji proti

  demenci než křížovky! ■

  prevence vzniku kardiovaskulárních

  onemocnění.

  Zhruba 100 až 300 kcal za hodinu

  spálíte při pomalých tancích („plou-

  žák“ představuje tu nižší hodnotu). Až

  360 kcal za hodinu vám ubyde při váš-

  nivém tangu ičeské klasice – polce.

  Ale rychlý tanec pomůže zbavit se až

  kolem 500 kcal za hodinu, což je více

  než třeba uběžné chůze nebo ujógy.

  Když si často zatančíte, zapracu-

  jete na snížení hmotnostiči udržo-

  vání doporučené váhy. Stím souvisí

  iomezení dalších rizikových fakto-

  rů, jako je hypertenze. Vytrvalostní

  charakter zátěže zlepšuje inzulino-

  vou senzitivitu, kompenzaci diabetu

  ihladinu tuků vkrvi.

  K

  do někdy protancoval ve-

  čer, dobře ví, jak dostalo

  tělo zabrat. Při tanci se to-

  tiž zapojují téměř všechny

  svalové skupiny, takže je zajištěn

  důkladný výdej energie.

  Ve společenském pojetí patří mezi

  anaerobní druhy pohybu, tedy ty

  s nižší, ale zato dlouhodobější in-

  tenzitou, při nichž se spotřebovává

  glukóza. Právě proto je mimořádně

  vhodný právě pro diabetiky i jako

  prevence cukrovky 2. typu.

  Ve sportovnější, intenzivnější podo-

  bě můžeme tanec zařadit mezikardio

  aktivity, při nichž tělo spaluje tuky.

  Ktomu zlepšuje kondici atím, že po-

  siluje oběhový systém, působí jako

  ROZHÝBEJTE SE

  je platným způsobem cvičení, aprotože je to zároveň zábava, může být snazší se mu

  věnovat pravidelně– ataky uněj dlouho vydržet. Bez ohledu na věk!

  TANEC

  60

  |

  MAXIMUM

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  55-61_Dia_priloha_3.indd 6055-61_Dia_priloha_3.indd 60 06.03.2025 19:5206.03.2025 19:52

• Strana 61

  OSMISMĚRKA

  PUSŤTE SE SNÁMI DO LUŠTĚNÍ!

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  CHEMIE,

  ANION,

  PLASTIK,

  KEŘÍK,

  ČICHAT,

  SÉPIE,

  YSAT Y,

  KRÁSA,

  OTROK,

  PATRONA,

  STAHY,

  IDIOT,

  BENEŠ,

  CEDRY,

  RADARY,

  UPÍŘI,

  UFONI,

  OCASKA,

  BIFTEK,

  PENNY,

  OPÉCI,

  AERODYN,

  OSIKA,

  TOKÁŇ,

  SEDMINA,

  LÁHEV,

  SUKNĚ,

  ALONŽ,

  PERLY,

  OCEÁN,

  UDICE,

  UTÍTI,

  FILIP,

  RYTMUS,

  OKOUN,

  TRKOT,

  MIMIKA,

  ÚLOMKY,

  VERNE,

  OPIÁT,

  TÁHLA,

  OSMIČKA,

  EFEKT,

  INVASE,

  LANKO,

  DATIV,

  BUFET,

  DIALEKT,

  MILOŠ,

  ŠTEMPL,

  ODPOR,

  PLYNY,

  MANÍK,

  LILIE

  MAXIMUM

  |

  61

  Tajenka z minulého čísla: PŘEJEME ZDRAVÍ

  55-61_Dia_priloha_3.indd 6155-61_Dia_priloha_3.indd 61 06.03.2025 19:5306.03.2025 19:53

• Strana 62

  62_Ibalgin.indd 6262_Ibalgin.indd 62 04.03.2025 20:1104.03.2025 20:11

• Strana 63

  63_Voltaren.indd 6363_Voltaren.indd 63 04.03.2025 20:1304.03.2025 20:13

• Strana 64

  64_Essentiale.indd 6464_Essentiale.indd 64 06.03.2025 19:5706.03.2025 19:57

• Milé čtenářky / Milí čtenáři

  Úplně nejdřív bych chtěl poděkovat všem z Vás, kteří jste reagovali na zmínku o desátém výročí Maxima gratulací redakci. Z přání, která se sešla, bylo dokonce jedno veršované. Většina z blahopřání byla psaná rukou nebo na psacím stroji, což některé z nás ve vzpomínkách vrátilo do redakčních začátků v zakouřených kancelářích. Ten čas letí příšerně rychle!

  Zvláště rychle utekl od vydání posledního čísla, ale to už nezpůsobila žádná relativita, nýbrž prostý fakt, že interval je tentokrát vážně krátký. Snad to trochu napraví naši reputaci, která mohla utrpět kvůli zdržení podzimního čísla. Ačkoli se tak stalo z ušlechtilých důvodů, omlouváme se za to. A jak je to u hříšníků obvyklé, slibujeme, že už to neuděláme.

  Žijeme v překotných časech, které rozhodně neskončily s odchodem koronavirové pandemie před 3 lety. Neklid s námi stále zůstává a za celou redakci mohu říct, že nás těší, když Maximum může některým z Vás posloužit jako takový klidný přístav na břehu rozbouřeného moře… aspoň na chvíli. Znovu jsme tu pro Vás s dávkou textů, které Vás snad zaujmou natolik, že Vám dovolí aspoň na chvíli zapomenout na zprávy v televizi.

  Co zmínit zejména? Nicole Kidman, naše „cover-girl“, si libuje v současném světě kinematografie, ve kterém se televize a film slily do jednoho, a jako herečka tak dostává více příležitostí. Stará zaškatulkování už neplatí, stejně jako to, že film je lepší než televize. Staré pořádky prostě padají.

  To u nás doma dokládá Dejvické divadlo, které se chystá na stěhování z útulné domácké scény v Zelené ulici v měšťanském šestém pražském obvodě do bývalého multikina na megasídlišti na jihu metropole. V rozhovoru s ředitelem divadla Tomášem Průdkem jsme tuhle málem civilizační změnu probrali a došlo samozřejmě i na téma výměny na pozici uměleckého šéfa, kde Martina Myšičku střídá Jiří Havelka.

  Olga Procházková, v tomto čísle Maxima ve skutečně plném nasazení, nabízí hned několik textů. Věřím, že zaujmou všechny, ale rád bych upozornil na její rozhovor s terapeutkou Hanou Štěpánkovou, která poradí, jak ustát všechen ten tlak, jemuž je dnešní člověk vystaven (někdy i vlastní vinou).

  Můj recept je následující: Až dočtete toto vydání Maxima, zkuste si pustit nějakou hudbu, pak se jen pohodlně usaďte, zavřete oči a při tom čekání na jaro se trochu zaposlouchejte.

  Třeba Vás to k němu poponese rychleji. ■

  
  

  Michal Petrov, šéfredaktor Maxima

  
  

  (foto Ivy E. Morwen)

• Dejvické divadlo před velkou bouří

  Nejžádanější scénu v České republice čekají poměrně dramatické změny. Na jedné straně je to rozsáhlá rekonstrukce, která si vynutí provizorní účinkování v náhradních prostorách na pražském Jižním Městě, na druhé straně je to změna na pozici uměleckého ředitele, kde Martina Myšičku vystřídá Jiří Havelka. O tom všem jsme si povídali s ředitelem Dejvického divadla Lukášem Průdkem, který hledí do budoucna s optimismem – krom jiného i proto, že generálním partnerem scény je síť Dr. Max.

  
  

  Od ledna jste šéfem Dejvického divadla. Z Jihočeského divadla jste sem přicházel určitě s nějakými představami. Jak se realita prolnula s vašimi očekáváními?

  Předně je potřeba říct, že jsem Dejvické divadlo velmi dobře znal. Už před svým působením v Jihočeském divadle jsem tu pracoval 9 let. Pořád tu jsou lidé, které jsem poznal tenkrát. Fázi vzájemného seznamování jsme tedy mohli přeskočit, nemuseli jsme teprve začít budovat vzájemnou důvěru, protože ta už tu byla.

  
  

  Dejvické divadlo má jádro složené z lidí, kteří jsou spolu přes pětadvacet let.

  
  

  Takže ta očekávání se s realitou musela prolnout, protože moje představy byly prostě realistické. To napínavé nás čeká teprve teď, protože ve vývoji divadla brzo dosáhneme několika milníků. A pak to divadlo bude zase trochu jiné. A já se to snažím kormidlovat tak, abychom těmihle úžinami propluli. Těmi milníky jsou jednak rekonstrukce divadla, při které se bude zvětšovat (hlediště o 50 míst, což za rok udělá 10 tisíc diváků, a to znamená třetinový nárůst návštěvnosti), a jednak se na přelomu roku vystřídá umělecké vedení divadla. Na pozici uměleckého šéfa skončí Martin Myšička, kterého vystřídá Jiří Havelka. Martin samozřejmě členem souboru zůstává, pokračuje s námi. Jirka je režisér, autor, herec, doslova renesanční člověk, který vlastně s Dejvickým divadlem v minulosti také hodněkrát spolupracoval – myslím, že tu dělal asi pět režií. A to je druhá velká změna, ale tak jako je významná, je i hladká, řekl bych.

  
  

  Lukáš Průdek, ředitel Dejvického divadla, hýřil při pohledu do budoucnosti optimismem.

  
  

  Dá se říct, že představa byla statická, ale realita začíná být dynamická, co?

  Přesně tak. Momentálně sice zažíváme klid, ale je to takový klid před bouří, která bude trvat rok a půl. Čekat, jak se to vyvine, je vcelku osvěžující (smích).

  
  

  U divadel mimo Prahu, ale vlastně i u kapel se říkalo, že hrají takzvanou oblast…

  To se říká pořád...

  
  

  No vida… A mě by zajímalo, jestli se vlastně dá mentálně dost připravit na to, že člověk z oblasti přijde do divadla, které představuje nejžádanější scénu v republice.

  To se vlastně vůbec nedá srovnat a ani se na to nedá takhle dívat. Jihočeské divadlo je čtyřsouborové, má 250 zaměstnanců, v porovnání s Dejvickým je obří. Má násobně větší rozpočet, pět scén, provozuje otáčivé hlediště v Krumlově… je to zkrátka úplně jiná disciplína. Když budeme brát v potaz tyhle parametry, tak Dejvické divadlo s jedním souborem z tohohle srovnání vyjde jako opravdu malé, i když je žádané a je v Praze. I proto se vlastně do žádného srovnávání jednak nechci a jednak ani nemůžu pouštět.

  
  

  Místo, kam se stěhujeme, je vlastně takový devadesátkový bizár.

  
  

  Ten jeden soubor v Dejvicích působí jako velmi stabilní. Je to příznačné pro dnešní české divadlo?

  Možná se to tak zdá, ale ten soubor už taky nějaké ty obměny zažil. Děje se to od samotného začátku Dejvického divadla. Jeho součástí byl třeba Igor Chmela, Marek Taclík, Tatiana Vilhelmová (dnes Dyková - pozn. red.), abych zmínil aspoň některé. Soubor se tedy mění, ale řekl bych, že je to v prostředí divadla nebo obecně nějakého tvůrčího kolektivu úplně přirozené. Zkrátka je to tak, že v nějaké době to všem nějak společně do sebe zaklapne a funguje to tak, a pak přijde nová etapa, kdy někteří pro sebe začnou hledat jinou cestu uměleckým životem a jdou dál jinudy.   

  Na druhou stranu máte pravdu – Dejvické divadlo má své jádro složené z lidí, kteří jsou spolu už víc než pětadvacet let. A to běžné opravdu není. Takových divadel je jen pár. Myslím, že je to i tím, že vklad herců do představení Dejvického divadla je nadstandardně vysoký, často se na nich koneckonců podílejí i autorsky. Extrémně dobře na sebe navzájem slyší a to se pak odráží i ve výkonech na jevišti.

  
  

  Ten výborný výkon na divadelní scéně se pak odráží i v tom, že členové Dejvického divadla dostávají spoustu nabídek k účinkování jinde. Někdy to pro ně musí znamenat třeba i kolizi. Čemu dávají v takové chvíli přednost – divadlu, nebo třeba filmu?

  To má dva rozměry. Tím prvním jsou zajímavé příležitosti při natáčení filmů nebo seriálů, kde ty role posouvají i samotné herce dál. Pak dává smysl je uvolňovat a vycházet vstříc natáčení. To je běžná realita našeho divadla, kterému ostatně to, že jeho herce diváci znají z televize a filmu, taky pomáhá. Ten druhý rozměr, to jsou peníze, které jsou vždycky až na prvním místě. To obecně představuje dneska velkou výzvu pro všechny scény v republice, protože filmové produkce jsou schopné nabídnout několikanásobně vyšší honoráře, než divadla. Ta musejí hledat způsob, jak zaplatit své herce natolik, aby z těch externích příležitostí využívali jen přiměřené množství. V ideálním případě aby se je dařilo držet v natolik komfortní zóně, že si z nabídek budou moci vybírat.

  
  

  Zimní pohádka

  
  

  Jak je možné, že se dnes vlastními silami neuživí ani divadlo, které je dennodenně vyprodané?

  To je jednoduchá matematika počtu sedadel v sále. Kdybychom například my měli divadlo o kapacitě 500 míst (současné Dejvické divadlo má 150, po rekonstrukci to bude 200 – pozn. red.), tak by naše ekonomika samozřejmě vypadala úplně jinak. Na druhou stranu právě ta sevřenost a blízkost hlediště a jeviště je něco, co u nás vytváří jedinečnou atmosféru, a divácký zážitek to dělá ještě hlubším. Dá se říct, že diváci s herci u nás společně dýchají. A to si pak s sebou odnášejí, když z našeho divadla odcházejí. Ekonomicky nás to ale samozřejmě limituje.

  Spolupráce s lékárenskou sítí Dr. Max je vlastně pro naše fungování úplně zásadní. Doby, kdy jsme nemuseli mít žádné partnery, jsou nenávratně pryč a bez generálního partnera bychom nemohli prakticky existovat. Pro nás je velmi důležité i to, že máme to partnerství dlouhodobé, což nás udržuje v nějaké stabilitě a nějaké předvídatelnosti, jaké výnosy budeme v příštích letech mít.

  
  

  Dejvické divadlo neuvádí své inscenace jen v Dejvicích, ale i jinde – třeba na scéně ve Voděrádkách u Prahy

  
  

  Během rekonstrukce budete vlastně přestěhovaní na pražský „Jižák“. To je úplně jiná lokalita než Dejvice. Řekl bych, že pro divadlo to bude skoro až civilizační změna. Jak se hledá taková náhradní scéna?

  Těžko, vážně těžko. My jsme měli vlastně dvě možnosti, dvě cesty, kterými se vydat. Jedna by znamenala, že se na čas „rozstrkáme“ do různých pražských divadel. A to nám taky různé scény nabízely: tady si vezměte pět hracích dnů v měsíci, tady třeba tři a támhle deset… Sice bychom to takhle poskládali dohromady, ale fakt nevím, co by s tím divadlem udělalo, kdyby se na půldruhého roku rozmělnilo do různých prostor. Bylo by to komplikované jednak směrem k divákům, ale i k hercům a ostatnímu personálu. Bylo by to nesmírně logisticky náročné, protože ta divadla nám třeba nabídla svá jeviště, ale už ne svoje sklady, protože ty má každý plné.

  My odehrajeme nějakých 200 představení za rok, takže by to byly dvě stovky zájezdů a to by představovalo opravdu velké komplikace. Touhle cestou jsme tedy jít nechtěli a pořád jsme doufali, že se nám podaří najít jediné místo, kde bychom dokázali zakotvit, přesídlit tam a mít to jako svoje. Hledali jsme nejen divadelní, ale i nedivadelní prostory, protože nám by vlastně stačila i nějaká hala, ve které bychom si to divadlo postavili. Hledali jsme dlouho. V jednu chvíli se zdálo, že to už už máme, ale pak to zase nevyšlo. Až do jara jsme pořád vězeli v bodě nula. A tak když jsme v dubnu vysílali do kin stream našeho představení Elegance molekuly, poslali jsme do těch biografů taky inzerát. To bylo 170 kin se sedmadvaceti tisíci diváků. Díky tomu se nám sešly velice zajímavé nabídky a jedna z nich byla multikino Galaxie na Hájích.

  
  

  Hamlet

  To je dneska už vlastně bývalé multikino…

  Přesně tak. Je prázdné od roku 2019, ale má tu výhodu, že ten objekt, třebaže je prázdný, pořád funguje. Má platné revize, topí se v něm, svítí se v něm, klimatizace je v pořádku a zároveň je to dům projektovaný pro kulturní akce. To náš výběr hodně usnadnilo. Bylo to něco úplně jiného než jít třeba do haly zkolaudované jako sklad. Ale když jsme tam vešli a viděli opuštěné devítisálové multikino, spadla nám brada. Ten prostor je mnohanásobně větší než to, na co jsme zvyklí. Je to obří, navíc takový devadesátkový bizár uprostřed panelákového města. Vezměte si, že na počet obyvatel je Jižní Město větší třeba než Zlín!

  Když jsme tohle uviděli, bylo nám jasné, že do tohohle obřího prostoru nemůžeme jít sami, že musíme mít ještě nějaké partnery. Je to tam tak velké, že bychom se tam báli (smích). Takže jsme začali oslovovat partnery s ambicí, že vytvoříme kulturní dům, jaký nemá v Praze obdoby. Jestli nám to partneři potvrdí, sejde se nás tam pět: krom Dejvického také divadlo Minor, festival 4+4 dny v pohybu, který ze dvou sálů udělá galerii, dále taneční soubor Dance Connected, a taky by tam měla DAMU otevřít prostor pro studenty zaměřené na světelný a zvukový design. Takový mix zatím v metropoli neexistuje.

  
  

  Takže díky vám se tu mrtvolu podařilo resuscitovat…

  Jo, přesně tak. Tedy alespoň doufám, že to tak dopadne. Bude to zajímavé i v tom, že je to na jasně ohraničenou dobu. Náš pronájem vyprší s koncem roku 2026, přičemž tam začneme v září 2025. Pak se ten objekt zbourá a přestane existovat. Beru to taky jako příležitost pro nás; že se dostaneme do takového víru nejrůznějších vlivů živého umění, kde jeden druhého inspiruje a ovlivňuje. Vyjedeme totálně ze zaběhnutých kolejí. Zároveň to chceme ex post analyticky zhodnotit – co se povedlo a co ne, kolik přišlo diváků, jak bylo těžké je tam dostat atd. A ty závěry pak chceme předat hlavnímu městu, protože to může posloužit při hledání cest, jak v Praze rozvíjet kulturu. A třeba na základě toho vedení metropole jednou rozhodne o tom, že v budoucnu vytvoří podobně koncipovaný kulturní dům. Ta rekonstrukce se stala záminkou k obrovskému experimentu. Ale zároveň vím, že se – až tohle provizorium skončí – budeme těšit, až se do Dejvic vrátíme a budeme si užívat svého nového divadla. Je to zhruba taková situace, jako když pošlete děti na zkušenou do světa.

  
  

  Záběr z inscenace Petra Zelenky „Fifty“, jednoho z nejpopulárnějších představení souboru

  
  

  Takže po Zkáze Dejvického divadla tu bude Znovuzrození…

  (Smích) Ano, proto to všechno děláme. A doufám, že se to povede. A že tu zároveň divák najde tutéž atmosféru, jaká tu panuje dneska. Jen s vyšším komfortem: rozšíření hlediště, ale třeba i toalet, aby dámy nemusely stát tak dlouho ve frontě, zlepší se i technologie, například vzduchotechnika, světla i zvuk. Něco na první pohled divák ani nepozná, ale věřím, že se tu bude cítit líp.

  
  

  Když už jste zmiňoval ta streamovaná představení – chystáte další?

  Budou, určitě. Konkrétně na duben připravujeme derniéru Racka a rádi bychom to udrželi ve frekvenci jedenkrát za rok, protože se ukazuje, že z hlediska diváka je to zážitek, který je nejpodobnější autentickému divadelnímu představení. Klademe vysoký důraz na kvalitu přenosu. Od Ucpaného systému po Eleganci molekuly se nám podařilo technologicky hodně poskočit. Chceme v tom pokračovat i proto že se to děje tady a teď. To, že jde o živý přenos z divadla, funguje i v těch kinech. Na vlastní kůži jsem to zažil v Českých Budějovicích a k tomu divadelnímu zážitku se přidává i fakt, že je to sdílená zkušenost. Ti diváci vědí, že na jiném místě přihlížejí v tu chvíli ještě další. Má to úplně jiný rozměr, než kdybychom to poskytli ze záznamu přes nějakou onlinovou platformu. V tom, že se řadu před vámi zasměje člověk nějakému vtipu ve stejné chvíli jako vy, je to kouzlo.

  
  

  Když jste zmínil ten Ucpanej systém. Je to legendární představení, které spoustě lidí chybí. Neuvažujete o obnovené premiéře?

  O té neuvažujeme, ale teď se nám podařilo získat od Irivina Welshe (autor Acid House, literární předlohy – pozn. red.) práva k záznamu, který vznikl při tom streamu. Takže my teď začneme pracovat na postprodukci toho záznamu a pak s tím začneme nějak pracovat. ■

  
  

  Spolupráce s Dr. Max je pro naše fungování úplně zásadní.

• Co právě čtete? A proč?

  Lidé, kteří čtou, mají své vlastní malé světy, kam se rádi nechávají voňavými stránkami papíru přenést. Jaký je ale vesmír,  kde se knihy rodí? A co rozhoduje o úspěšnosti titulů?

  
  

  E dward Morgan Forster, autor známého románu Cesta do Indie, kdysi o literatuře prohlásil, že na ní je úžasné to, že přenáší člověka, který čte, do světa člověka, který píše. Doslova užil slovo transformace. Možná tu magii cítíte podobně. Jenže to, že člověk v obchodě sáhne po konkrétní knize, není často jen jeho nezávislá volba ocitnout se v něčím světě, i když si to třeba myslí. Kniha je pořád zboží, které je potřeba prodat, a na tu cestu čtenáře něco muselo navést. Celá problematika knižního trhu a trendů by sama vydala na knihu, zajímavé je ale i zastavení u několika témat v segmentu beletrie – pohledem tří insiderů.

  
  

  Zpoza hranic

  „Trendy jsou ve všem, v módě, zdravém životním stylu i ve vydávání knih,“ říká Joachim Dvořák, novinář a nakladatel, který kromě nakladatelství Labyrint, jež vede více než třicet let, založil i časopis pro děti s názvem Raketa. „U nás obecně určují trendy velká nakladatelství. Je to stejné jako ve filmovém průmyslu nebo jiných odvětvích. Velcí hráči sledují a kopírují, co se děje venku – a týká se to i knih. Autor bestsellerů ve Francii nebo Anglii se objeví i tady, protože úspěch snadněji překonává hranice.“

  Otázka je, jak vůbec vznikne bestseller, protože autoři, kteří spouštějí vlny trendů, nepíšou kvůli kalkulu. „Úspěch jakékoli knihy, která nevychází z očekávané poptávky, je mnohdy dán souhrou okolností, jež nikdy nelze do detailu odhadnout a na něž se nelze spolehnout. Záleží na době, náladě ve společnosti, někdy na náhodě. Také jsem vydal knihy, o nichž jsem si myslel, že změní svět, ale nestalo se nic,“ usmívá se Joachim Dvořák. „Úspěch knihy se ukáže hned pár měsíců po vydání, pak už je těžké prorazit a média častokrát nedovedou sama objevit něco, co v sobě skrývá potenciál. Někdy se ale stane, že nenápadný titul najednou zazáří i po letech. Některé knížky potřebují čas,“ popisuje nakladatel.

  
  

  Úspěch „odspodu“

  Spousta autorů dnes vydává knihy svépomocí a v zahraničí je to zcela běžné. „Ve vyspělých ekonomikách, když máte štěstí a něco originálního objevíte, můžete vydělat opravdu velké peníze. V USA si často začínající autoři vydají knihu sami a prodávají ji přes Amazon. A pokud zaujmou čtenáře, případně obdrží nějakou literární cenu, ještě během té stejné sezony práva odkoupí některý z nakladatelských konglomerátů a kniha s novou obálkou vyjde ve velkém nákladu okamžitě znovu. Autorovi, který si třeba několik let psal úspěšný blog a vytvořil fanouškovskou základnu, nakladatel rád nabídne spolupráci, která se nedá odmítnout. Nic neriskuje, připojí se už k hotovému produktu,“ říká Joachim Dvořák.

  „Z ničeho“ vznikl i bestseller Padesát odstínů šedi britské autorky Eriky Mitchell Leonard, která píše pod pseudonymem E. L. James. Příběh začal jako fanfikce, internetovou verzi knihy si přečetlo milion lidí a ve finální tištěné podobě se celosvětově prodaly desítky milionů výtisků.

  Podobný příběh, ovšem v úplně odlišných kulisách a měřítku, má u nás Michaela Duffková a její Zápisník alkoholičky. Sdílení vlastního problému, nemoci nebo handicapu má odezvu obecně. Příkladem je komiks o alopecii s názvem Bez vlasů Terezy Drahoňovské nebo ilustrovaná kniha Moniky Baudišové Bezdětná. Témata odlišností a tabu se mnohem více otevírají i v dětské literatuře.

  
  

  Každé nakladatelství má knížku o velrybě, o medvídkovi, o vesmíru. Jedná se o sázku na jistotu – to se prodává pořád.

  
  

  Byly jsme tam taky!

  Za pozornost určitě stojí fenomén současných českých spisovatelek, které se zabývají lokálními historickými tématy, na jejichž pozadí vyprávějí příběhy silných žen. Kde se vzal jejich úspěch? „Ženy čtou obecně více než muži a častěji sahají po beletrii, zatímco muži mívají větší zájem o populárně-naučnou literaturu nebo faktografii. A ženy samozřejmě volají po ‚svých‘ příbězích,“ říká překladatelka a literární redaktorka nakladatelství Vyšehrad Anežka Dudková. „Historicky byla ženská zkušenost v literatuře upozaděná. O kolika autorkách z 19. století jste se ve škole učili? Teď se to proměňuje, zaznívá ženský hlas. Autorky přinášejí lokální témata, spousta z nich vychází z příběhů vlastní rodiny, vydávají se do archivů – důležité jsou pravdivé nebo jen málo stylizované reálie. Tyto knihy nabízejí ženské prožívání, silné emoce, čtenářky říkají, že je čtení ‚zničilo‘, a zároveň se dozvídají něco o historii, což přesně nasedá na poptávku,“ popisuje Anežka Dudková.

  „Po úspěchu Kateřiny Tučkové a Aleny Mornštajnové došlo ke změně. Ženy dostaly větší odvahu psát. Dochází k určité rehabilitaci. Doba, která už byla popsána z mužského úhlu pohledu, je teď interpretována z toho ženského. V předchozím historickém výkladu se ženy trochu ztrácely. Dnes chtějí autorky zachytit každodennost i jejich očima, ukázat, že ony tam byly taky,“ dodává její kolegyně, šéfredaktorka Vyšehradu Radka Fialová. Že nejde jen o českou záležitost, dokazuje třeba populární historický román Hamnet od Maggie O’Farrellové, který popisuje život Shakespearovy manželky.

  
  

  
  

  Z vlny tsunami

  Po prvních bestsellerech s určitým „profilem“ se obvykle během let vynoří další, podobné knihy, které jsou díky předchozímu úspěchu u nakladatelství a čtenářstva cestou i pro autory. Typickým příkladem je severská krimi. Trilogie Stiega Larssona, jejíž první díl Muži, kteří nenávidí ženy vyšel v Česku v roce 2008, odstartovala obří zájem čtenářů a dnes se v tomto žánru píšou, vydávají a čtou knihy na sto způsobů. Zároveň uspokojují i už zmíněnou poptávku po silných emocích. „V žánru kriminálky by se dalo říct, že nikomu dnes už nestačí, že vrah je zahradník,“ glosuje Anežka Dudková potřebu některých z nás číst o brutálním násilí v mrazivé švédské zimě z pohodlí své vlastní postele, příznačně pod lampičkou z Ikey. Možná právě poptávka po šokujících prožitcích a zároveň faktografii nese aktuální popularitu true crime – opravdových zločinů.

  
  

  V žánru kriminálky by se dalo říct, že nikomu dnes už nestačí, že vrah je zahradník. Poptávka je po silných emocích. 

  
  

   „Když jsme kdysi vydali knížku Proč obrazy nepotřebují názvy a vyhráli Magnesii Literu, během pár let vyšly velice podobné knihy, které vysvětlovaly školním dětem moderní výtvarné umění. Na tom se dá dobře demonstrovat, že když někdo s něčím uspěje, doma nebo venku, tak velice brzy přijde další s něčím podobným. Každé nakladatelství má knížku o velrybě, o medvídkovi, o vesmíru, to se prodává pořád. Mě ale víc zajímá objevovat, nechodit po vyšlapaných cestách. Takhle jsme vydali třeba vůbec první ucelenou monografii o ragby v České republice. Neuspokojovalo by mě s nějakou veřejně známou osobností nebo momentální televizní celebritou vydat její desátou kuchařku nebo knihu o etiketě, což je obchodně určitě bezpečnější model než experimentovat a hledat nové autory či ilustrátory,“ říká Joachim Dvořák.

  Některá menší nakladatelství tak balancují na hraně obchodní strategie ve stylu „musíme vydat tři kuchařky, abychom se finančně udrželi a mohli si vydat knihu, která nás fakt těší, zdá se nám výborná a chceme ji poslat do světa“. Specifickou kapitolu v knihovnictví pak napsal covid – autoři i nakladatelé, kteří se vydáním novinky nešťastně strefili do období zavřených knihkupectví, byli vůči náhle ochlazenému trhu bezmocní.

  
  

  Moc knížek

  Na knižním trhu se skoro nejde orientovat. „V Česku vychází kolem 15 000 novinek ročně, což je v poměru k počtu obyvatel nejvíc v Evropě, takže se obecně dá říct, že knihám se u nás pořád daří,“ popisuje Radka Fialová. Některé kvalitní tituly se zachytí ve spirále úspěchu, jiné zapadnou, protože běžný čtenář často nemá jak se o nich dozvědět. „Samozřejmě existuje i marketing knihkupců, který logicky podporuje známé spisovatele bez ohledu na to, jak je kniha kvalitní, jde o popularitu. Vydáte bestseller, uděláte si jméno a přijde podpora, reklama i na další titul – a tak pořád dokola. Například Patrik Hartl nebo právě současné autorky, o nichž jsme mluvily, přilákají do knihkupectví zákazníky,“ říká Anežka Dudková.

  Samozřejmě také záleží na tom, kam si pro knihu jdete a proč. Pokud máte oblíbeného knihkupce, který čte a vyzná se, tak se můžete pobavit, dostane se vám pozornosti, doporučení na knihu, která vás potěší, a ještě vám ji zabalí do papíru. Vedle toho ve velkých obchodech většinou narazíte na špatně placené prodavače, kteří vás v kilometrech knih maximálně pošlou do správného oddělení. Přežít potřebují všichni, včetně e-shopů, které tlačí ceny dolů, a na trhu tak vzniká obrovská konkurence.

  
  

  Influenceři a komunity

  Kvůli nemožnosti vyznat se v záplavě titulů jsou posledních pár let populární knižní influenceři. „Důležité je najít si takového, s nímž vás spojuje vkus, jinak to nemá smysl. Můžete se shodnout s Lucií Zelinkovou, s bývalým knihkupcem Oldřichem Suchým nebo si najdete skupinu Klasikomilové, kteří už podle názvu mají jasnější zaměření, ale i přesah. Teenageři se sdružují kolem projektu Humbook,“ vypočítává Anežka Dudková.

  Ne vždy a všichni influenceři jsou ale úplně nezávislí. „Malým pátráním někdy zjistíte, že konkrétní influencerka postuje jen jedno nebo dvě nakladatelství. Na druhou stranu chápu, že většině čtenářů či čtenářek je to nakonec jedno,“ říká Joachim Dvořák.

  
  

  Vysoká a nízká literatura?

  Chceme-li kvalitu, měli bychom sáhnout po takzvané vysoké literatuře, jenže takové dělení je dnes už passé, jestli kdy vůbec bylo platné. Vhodnější je spíše rozdělení na lehčí a náročnější literaturu. Tu, co slupnete jako malinu, a jinou, která vyžaduje větší soustředění a mentální kapacitu. Mezi čtenářsky náročné knihy například patří titul Hodiny z olova Radky Denemarkové. „Tahle autorka má tři Magnesie a každou v jiné kategorii. Ona je typ intelektuální spisovatelky, která trochu pohrdá systémem, je excelentní překladatelka a má dost ostré názory. Přesně ví, o čem chce psát, co chce kritizovat, a buď na to přistoupíte a překonáte složitou strukturu vyprávění, nebo ne, je to na vás. Někteří autoři, stejně jako filmaři, jdou po srsti, nechtějí a nemusejí nic obhajovat, a stačí, když publikum zaujmou a zvládnou řemeslo,“ říká Joachim Dvořák.

  „Samozřejmě škála lidí, kteří vyhledávají náročnou literaturu, bude vždycky menší, stejně jako se méně lidí dívá na ČT art. Někdo chce přesah, někdo zase momentální uspokojení, literatura vzniká a čte se z jiných potřeb. Někdo chce porozumět dění a sdílet svou zkušenost, nabízí hledání smyslu, orientaci ve světě, pomoc v těžké situaci. Ponorná řeka literatury nabízí i mezigenerační dialog, a to i s lidmi, kteří tu již nejsou. Ale lidí, kteří po těchhle náročnějších aspektech literatury prahnou, je logicky vždy méně,“ říká Radka Fialová.

  
  

  Rozhoduje čtenář

  Knižní svět je stejný jako jakýkoli jiný – lidský. Někdy povrchní a líbivý, jindy hluboký, náročný a filozofující. Jsou v něm byznysmeni, marketingoví specialisté, rutinéři, dříči i srdcaři. Domácí knihovny stejně jako šatníky se proměňují, ale černé koktejlky anebo kravata často zůstávají, stejně jako Zločin a trest nebo Egypťan Sinuhet. Knížky proplouvají re-use systémem třeba přes platformu Knihobot a dokážou být stejně tak spotřebním zbožím jako hluboce intimními celoživotními průvodci. „Nejvyšším arbitrem je nakonec vždycky čtenář, ten rozhoduje. Skutečným úspěchem nejsou tisíce prodaných výtisků nebo literární ceny, ale to, když má kniha čarovnou moc přitáhnout vaši pozornost tak silně, že všeho necháte a čtete a čtete. A je jedno, kdo a kdy ten příběh napsal,“ uzavírá Joachim Dvořák. ■

  
  

  Kde zjistit něco o dobré beletrii

  » Web

  Databazeknih.cz 

  Cbdb.cz 

  iLiteratura.cz 

  
  

  » Facebookové skupiny

  Literární s(n)obi 

  Mravenčí chůva

  Doporučujeme si dětské knihy

  
  

  » Podcasty

  Lit – podcast Radia Wave

  iLiPodcast

  Do slov

  
  

  Text: Olga Procházková   Foto: Adobe Stock

• Nicole Kidman: Vztahy umírají na nezájem

  Už přes pětatřicet let patří mezi nejzářivější filmové hvězdy. A už více než třicet let podle leckoho dokazuje, že svého někdejšího manžela Toma Cruise svým talentem přerostla. Na svém kontě má spoustu ocenění, ale také řadu hitů. A režiséři vědí, že když ji obsadí, mohou se spolehnout, že o film bude zájem.

  
  

  Váš nejnovější film Babygirl je příběhem manažerky, která si začne s mladším podřízeným a popustí uzdu svým erotickým fantaziím. Co vás napadlo, když jste četla scénář k filmu?

  Byla to hotová smršť myšlenek. Jestli bych si ve svém věku začala s mladším mužem. Jestli je správné začít si s podřízeným a kde je hranice zneužití funkce. Jak jsou na tom ženy obecně s naplňováním svých erotických představ. A pak taky: Sakra, jestli tu roli vezmu, co všechno budu muset na plátně ukázat?!

  
  

  Nejraději bych ten film držela od manžela co nejdál.

  
  

  Hledali jste s režisérkou filmu hranice, co ještě odhalit a co už by bylo moc?

  Dlouho. Ona samozřejmě logicky chtěla, aby ten film byl co nejpravdivější. Aby se všechny ty milostné scény točily bez přílišného „krášlení“. Jenomže to taky znamená, že kamera na mém těle zabere nemilosrdně každý záhyb, vrásku, povolenou kůži. Takže já musela bojovat i s tím, že jsem se na jednu stranu chtěla podřídit její představě, ale taky jsem si jako obyčejná ženská chtěla ohlídat, aby mi to slušelo.

  
  

  Což je myslím pochopitelné…

  Ano, ale nakonec jsem se rozhodla, že se na tohle vykašlu a přestanu kameru vnímat.

  
  

  S Antoniem Banderasem ve filmu Babygirl

  
  

  To ale nebylo tak jednoduché, jak jsem slyšel.

  To nebylo. Umím si představit, že jsem pár lidí ze štábu musela štvát, ale já jsem se skutečně každý den musela soustředit na to, že se mám uvolnit, že musím úplně opustit tu Nicole v sobě, že se musím oprostit od myšlenek, co na to kdo řekne, a v téhle fázi se mnou možná nebyla úplně řeč. Tak se za to všem omlouvám. Ale výsledek snad stojí za to.

  
  

  Viděl film váš muž Keith Urban?

  To byla taky veliká nejistota, jestli mu ho vůbec chci ukázat, nebo ne. Na jednu stranu bych ho od něj nejraději držela co nejdál, protože ten film je opravdu dost otevřený, na druhou jsem chtěla, aby viděl, jak jsem tu postavu zahrála.

  
  

  S manželem Keithem Urbanem

  
  

  No a jak to tedy dopadlo?

  Viděl to. A když film skončil, mlčel. Chodila jsem kolem něj asi půl hodiny, mlčky, bála jsem se zeptat, ale pak mě obejmul a řekl mi, že to je nejlepší film, co jsem za poslední roky natočila.

  
  

  Podporujete se navzájem?

  Ano. Keith je v tomhle báječný a já se snažím oplácet mu stejnou měrou. Výhodou je, že máme podobný vkus, takže mně se líbí jeho hudba a jemu zase moje filmy. Zajímají nás podobná témata, čteme si knihy navzájem, díváme se spolu na filmy… Snažíme se prostě navzdory nedostatku času si hledat společné chvilky a trávit je spolu, protože na tohle už umřela spousta vztahů.

  
  

  Asi jste to tak neměla ve všech vztazích, co?

  Byla jsem i ve vztahu, kde jediné, co toho partnera zajímalo, byl on sám. A to prostě nemůže dopadnout dobře. Nikdy. Jedině, že byste zcela popřeli svou individualitu, a to pak zase skončíte na antidepresivech.

  
  

  V posledních letech natáčíte jako o život…

  Protože mi chodí zajímavé nabídky. Uvědomuji si moc dobře, že jsem ve věku, kdy to není samozřejmé. Kdy je doslova zázrak, že někdo stojí o příběhy s postavami v mém věku. Takže si ten zájem užívám a jsem ráda, že mohu hrát, dokud mám síly a dokud mi to snad ještě jde.

  
  

  Film nešetří milostnými scénami

  
  

  Myslíte, že to jednou skončí?

  Vždycky to jednou skončí. Oproti dřívějším generacím herců my máme tu výhodu, že dnes už jsou světy filmu a televize jedna nádoba a máme tak víc možností. Dřív kdo byl hvězda v televizi, těžko se dostával na plátno, a kdo hrál ve filmech, byl by považován za odpadlíka, kdyby hrál v seriálu. Ale dnes se točí tak skvělé seriály, že jsou často lepší než filmy v kinech. A otevírají témata, na která by do kina nikdo nešel.

  
  

  Myslíte třeba Sedmilhářky?

  Ano. Tenhle seriál otevřel téma zneužívání žen, získal si popularitu na celém světě a já jsem za to moc vděčná. Protože nejoblíbenější filmy jsou sice dneska ty, které jsou lehké a zábavné, ale já si myslím, že když film nebo seriál otevře nějaký společenský problém, je to dobře, a že by se to mělo dít častěji.

  
  

  Setkala jste se v životě se zneužíváním?

  S tím psychickým mnohokrát. Dnes už to není tak patrné, ale dříve Hollywood skutečně nebyl příjemným místem pro život. Jeho maskulinita byla neúnosná, pořád vám nějací muži dávali najevo, že jste jen žena, že nemáte nárok na názor, že máte jen „zdobit“. Vždycky tady byly osobnosti typu Katherine Hepburn nebo Meryl Streep, které proti tomu bojovaly a dokázaly si vydobýt respekt, ale nakonec i Meryl několik rolí nedostala s tím, že jí producenti řekli, že „není dost hezká“. Chápete to? To řekli téhle nádherné ženské s tak výjimečným talentem! Samozřejmě si nedělám iluze o tom, že by se to změnilo úplně, ale jsem ráda, že se to postupně mění a už to není tak okaté.

  
  

  Vy jste se několikrát ve svých filmech nechala úplně proměnit…

  Nejpatrnější to asi bylo ve filmu Hodiny, to mě málokdo poznal. Já to mám ráda. Když divák zapomene, že kouká na Kidmanku, a když vnímá jen to, jak hraju. Nemám problém se změnit, zošklivit, hrát bestii, podrazačku, sebevražedkyni nebo vražedkyni… v tomhle ohledu čím je postava odlišnější mně, tím jsem raději.

  
  

  Co děláte ve volném čase?

  Jsem s Keithem.

  
  

  A čtete si knihy?

  Nebo jdeme na nákupy. Oba jsme trochu ulítlí na módu, takže vyrazíme, hledáme, zkoušíme, hodnotíme si outfity navzájem a obvykle si to dost užijeme.

  
  

  Když jdete takhle do obchodu, to asi musí být prodavačky paf, co?

  Ani ne. Většinou totiž nakupujeme doma v Austrálii a tam ten kult filmových hvězd nefunguje jako třeba v Americe. Takže když vstoupíme do obchodu, usmějí se na nás, poznáme, že nás poznali, ale pak se k nám chovají jako k obyčejným klientům a mně je jasné, že si v duchu myslí: Přece se z tý Kidmanky nepose** (smích). ■

  
  

  Nicole Kidman

  » Společně s Cate Blanchett a Naomi Watts jsou považovány za nejznámější australské herečky všech dob.

  » Proslavila se thrillerem Úplné bezvětří, kde si jí všiml Tom Cruise, který ji obsadil do svého filmu Bouřlivé dny.

  » Tom Cruise se stal jejím prvním mužem. Čekali spolu dvakrát dítě, ale Nicole pokaždé potratila.

  » Osvojili si tedy holčičku Isabellu a chlapce Connora, kteří po jejich rozvodu v roce 2002 zůstali Tomu Cruisovi.

  » Po rozvodu Nicole nějakou dobu bydlela u své kamarádky Naomi Watts.

  » V roce 2006 si vzala country zpěváka Keithe Urbana, s nímž má dvě děti. Druhou dceru jim odnosila náhradní matka.

  
  

  
  

  
  

  Text: David Laňka   Snímky: Profimedia.cz, Shutterstock.cz

  
  

• Bára Munzarová: Jedu teď v programu Mám se ráda

  Nemá za sebou právě lehké roky. Dlouhou dobu se starala o své nemocné rodiče, a tak musela hereckou kariéru tak trochu odložit stranou. Je ale až obdivuhodné, s jakou energií to všechno zvládla a zvládá. Už na konzervatoři měla pověst tryskomyši a tou je zjevně pořád. Neochvějně energická a nezdolně pozitivní bytost.

  
  

  Co vám v posledních týdnech dělá největší radost?

  Vlastně všechno. Rodinný život, má úžasná dcera Anička, vědomí, že když se podívám do diáře, čekají na mě samé příjemné závazky, na které se těším, mezitím konečně i trocha odpočinku a nějaké plánované cestování a poznávání. Zažívám teď báječnou životní etapu, ve které dávám sama sobě svolení dopřát si prostor pro zahojení a dočerpání energie.

  
  

  "Dávám sama sobě svolení" zní, jako byste se tohle musela v životě naučit – myslet sama na sebe…

  Přesně tak. Naše generace byla vychovávána tak, aby příliš nemyslela na sebe a pomáhala, kde se dá. Dokonce jsme zamlada v pionýru měli soutěž takzvaného NEMYNASE. V překladu: nemysli na sebe. Idea dobrá, ale jako se vším, nic se nesmí přehánět. Myslet trošku sama na sebe, abych nejela za každou cenu naplno a na úkor svého zdraví jak fyzického, tak psychického, to bylo něco, co jsem se za poslední dekádu musela opravdu začít učit, abych to neodskákala. Jsem na cestě, a zlepšuju se. Vím, že sobec se ze mě nikdy nestane, ale už se snažím, vnímat své hranice, kapacity své energie a svého těla i psychiky. Přesně toto jsou témata, která jsou náplní mých relaxačně-meditačních víkendů Zastav se na chvíli s Bárou Munzarovou. Laskavá cesta sama k sobě v odpuštění, přijetí a lásce.

  
  

  S manželem Martinem Trnavským a dcerou Annou.

  
  

  Co si vás pamatuju, a že už to několik dekád je, vždycky jste byla plná života, energie, nadšení pro věci. Pořád vás baví v životě dělat, co vás zrovna nadchne, a dělat to naplno?

  Myslím, že to ani není v tom, že by mě to nějak bavilo, ale spíš jsem tak od narození nastavená. Jsem žena pozitivní, takže i v nelehkých životních momentech a situacích se většinou snažím hledat něco dobrého. Jsme tu přece jen na chvíli, a je věcí každého z nás, zda se svobodně rozhodne nahlížet na život jako pesimista, nebo si z něj vezme radost, štěstí, lehkost a lásku. Každý z nás má možnost volby. Já volím světlo.

  
  

  Vím, že to je citlivé téma, ale nejde ho vynechat. Posledních deset let jste se plně věnovala péči o své rodiče. Jak vás tahle životní etapa ovlivnila?

  Velmi. Nechci se v tom příliš znovu veřejně a mediálně patlat. Víte, myslím si, že Barboru Munzarovou totiž opravdu nedefinuje pouze péče o staré nemocné rodiče. Přesto jsem - po 11 měsících přemlouvání - kývla na nabídku milé reportérky paní Blanky Kubíkové na natočení 13. komnaty právě na toto téma. Toto rozhodnutí jsem dlouho zvažovala a nakonec jsem do toho šla s vědomím, že možná právě ta až syrová otevřenost by mohla pomoct všem, kteří se ve stejné životní situaci buď nacházejí, nebo ji mají už za sebou… Řekla bych, že jsem si během tohoto natáčení měla možnost všechno tak nějak pojmenovat, zároveň i zčásti uzavřít a pustit toto téma po řece života. V tom pořadu České televize jsem se opravdu upřímně otevřela až na dřeň. Bohužel se stalo, že toho velmi nevybíravě, hrubě a bez kapky úcty k přesahu mých rodičů zneužil bulvár. A to ještě před premiérovým odvysíláním mé 13. komnaty. Jenže Jana Hlaváčová a Luděk Munzar nebyli jen vynikající herci, ale také obrovské morální vzory. Nikdy se nezaprodali komunistickému režimu a opravdu si nezaslouží mít takové bulvární titulky. Vlastně je mi až líto bulvárních novinářů, kteří za něco takového berou peníze a živí se tím. Je to ovšem zase jenom jejich volba. Karma je zdarma.

  Nezlobte se tedy, je to teď všechno pro mě ještě příliš živé a nemám tím pádem potřebu se ke všemu znovu vracet. Koho by to téma zajímalo, ať se podívá do archivu České televize na mojí 13. komnatu.

  
  

  Abyste jim mohla být nápomocna, stát při nich v nelehkých chvílích, vzdala jste se své profese. Spousta lidí by se tak nerozhodla. Vy jste to ale zřejmě vždycky vnímala jako samozřejmost, je to tak?

  Vidíte, a to také není pravda. To je také smyšlená bulvární lež, která si už prostě žije svým životem roky. Tato nepravda mi profesně velmi ublížila. Během desetileté etapy, když jsem o rodiče pečovala, jsem těch nabídek opravdu neměla příliš… Ale pořád jsem hrála v divadlech Kalich, Komorní Kalich, Hudebním divadle Karlín, v Divadle Lucie Bílé, ve Viole a jezdila jsem po celé republice na zájezdy nejenom se společnými divadelními tituly v divadelním spolku Frída mého manžela Martina Trnavského, ale i s ostatními. Do toho přišel občasný dabing, tři roky jsem učila na Pražské konzervatoři základy herectví nebo hrála a zpívala v muzikálech. K tomu všemu jsem zajišťovala chod domácí péče, kterou bych bez podpory své sestry a úžasných pečovatelek nezvládala.

  
  

  Bylo pro vás obtížné hledat chvíle, které byste měla sama pro sebe? Dovolila jste si to občas?

  Obtížné to bylo. Zkraje desetileté péče jsem si to hlavně vůbec nedovolovala. Pečování o druhé je velmi psychicky náročné, sebere vám to hodně energie, víte, že výstup a konec celé situace není pozitivní. Hodně to bolí a ta logistická, organizační část, která je někdy téměř nezkoordinovatelná, je jen vrcholkem ledovce. Vyčerpání, které všichni pečující zažívají, je tedy nutné něčím kompenzovat. Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem pochopila, že to bez nějakého doplnění baterií pro sebe samu zkrátka nepůjde zvládnout.

  Zhruba před pěti lety se mi tedy podařilo – úplně mimo herectví - dát dohromady svůj relaxačně-meditační projekt. Ještě se dvěma lektorkami pořádáme víkendové pobyty a semináře již od roku 2020. Řekla bych, že ten projekt je pro všechny ty, kteří cítí, že v některé rovině svého života cítí nesoulad, disbalanci, a třeba jen podvědomě tuší, že by potřebovali nějakou změnu, a buď nevědí kudy do toho, nebo na to nemají odvahu. Absolventek a absolventů našich víkendů už máme mnoho. Mnozí se vrací, jsou spokojení a pro mě je velká radost, naplnění a pocit smysluplnosti, když vidím, že se jim, stejně jako mně, daří měnit životy k úlevě a ozdravení.

  
  

  Někde jste řekla, že litujete snad jen toho, že jste neměla tolik času na svou dceru Annu. Doháníte teď ten čas?

  Pokud jsem tohle někdy někde vyslovila, rozhodně to nebylo v souvislosti s tím, že lituji veškerého času, který jsem věnovala péči o svoje milované rodiče. To zase bulvár překroutil.

  Spíš jsem to pociťovala při natáčení nekonečných seriálů, kdy byla Anička ještě malá, v předškolním věku, mí rodiče byli ještě soběstační, a já jsem nějak cítila, že umělecká kvalita těchto – jak já pracovně říkám – „papundeklů“ mě nenaplňuje natolik, aby mi stálo za to jim obětovat stejný čas, který bych měla, a hlavně chtěla, trávit se svojí dcerou.

  Ona je to úžasná, nesmírně empatická a laskavá mladá slečna. Na svůj věk je hodně vyspělá, je to moudrá duše, která si taky prošla nelehkým obdobím. Vážím si jí za to, jak rovně ve svém životě jde. Jsem šťastná, protože se mi v této rovině podařilo vybudovat s dcerou nádherný vztah plný důvěry, respektu a vzájemné úcty. Často spolu cestujeme, rády si povídáme a hodně se nasmějeme. Anička je náš poklad.

  
  

  Snažím se býtpro Aničku záchranná síť, když se třeba něco nepovede.

  
  

  Jak vůbec sledujete její rozjíždějící se hereckou kariéru? Vtrhla do toho s razancí, kterou, řekl bych, má po vás.

  Přiznám se, že lehce v úžasu, jak krásně jí ty nabídky přicházejí. Na sociálních sítích vystupuje hlavně v angličtině, protože už jí nebavilo číst závistivé, zlé, anonymní komentáře Čechů, že je protekční, protože je něčí dcera či vnučka. A sledovanost jí narostla celosvětově natolik, že ji oslovují mezinárodní firmy ke spolupráci. Zároveň si ji našla agentura zastupující talenty, od které dostala nabídky na castingy do televize. Pár jich udělala napoprvé, a tak teď natáčí hned několik seriálů najednou. Úžasné je, že až když ji režiséři obsadili na základě castingu a toho, co na kamerovkách předvedla, teprve zjistili, z jaké rodiny je. Myslím si, že tohle je pro její sebevědomí to nejdůležitější.

  A věřte mi, že kdybych jako máma vycítila, že nemá talent, velmi diplomaticky bych se ji pokusila už dávno vést jiným směrem. Anička skládá písničky v angličtině, píše si v ní texty, točí tak i videa a k tomu hraje. I když je to všechno časově hodně náročné a energeticky únavné, je vidět, že ji to těší a baví. A to je ten motor, který přináší do její tvorby jiskru a přenáší se myslím i na diváky.

  Myslím si, že u mnoha řemesel je normální, že se dědí z rodičů na děti. My herci jsme jen víc na očích a jsme tedy snadný terč pro pomlouvání a upouštění zlomené páry těch, kteří svou frustraci nemají kam jinam nasměrovat.

  A tak ji zpovzdálí pozoruju, do ničeho se jí nepletu a moc jí fandím.

  Snažím se být pro ni jen záchranná síť, když se třeba občas něco nepovede nebo ji dožene vyčerpání. Tak jak tady pro mě vždy byl můj tatínek. Otevřená náruč, ucho, co umí naslouchat, a moře nekonečné lásky.

  
  

  Nevím, jak na vás, ale na mě s padesátkou tak nějak sedl pocit, že dnešnímu světu přestávám rozumět a nestíhám jeho rychlost. Jak to vnímáte vy?

  Tohle, myslím, zažívají mnozí padesátníci v každé generaci. Doba je rychlá a je těžké si v tom globálním, chaotickém světě uchovávat svůj ostrůvek normálnosti. Je neustále potřeba vymezovat si své hranice, naučit se říkat ne, uvědomit si, že život si tvoříme my sami. Svými myšlenkami, svým rozhodováním. A jenom já sama mám každý den znovu možnost volby, zda si otevřu hned po ránu třeba zprávy a nechám se zaplavit tím obrovským pocitem strachu, anebo se půjdu projít, zacvičím si, udělám si dobrou snídani a půjdu třeba potom do práce a za svými povinnostmi a závazky v úplně jiné náladě.

  
  

  Překvapilo mě, že po všech těch dramatických rolích, které máte na jevišti za sebou, hrajete zrovna v muzikálu Ivana Mládka Močál story. Je to trochu „lehčí“ žánr, než bych u vás čekal…

  Jak v divadle J. K. Tyla v Plzni, kde jsem hned po absolvování DAMU byla 5 let v angažmá, tak i v Divadle na Vinohradech, kde jsem strávila 14 roků, jsem hrála většinou dramatické role, klasiku, Shakespeara a podobně. Ale už v Plzni mě vytáhl do souboru tehdejší operety můj dobrý přítel a kamarád, herec, dramatik a skvělý režisér Antonín Procházka. Napsal mi tehdy, tak trošku na tělo, roli Ády v divadelním muzikálu Holka nebo kluk, na motivy filmu s Adinou Mandlovou. Toto představení můj milovaný Toníček také režíroval. Role Ádi, kde jsem tančila, zpívala, stepovala nebo dělala hvězdy, mi dokonce vynesla nominaci na Thálii za muzikál. V tu dobu jsem pro muzikál zahořela láskou. Dlouho jsem se k němu neměla šanci prokousat, až před pár lety. Byl to opět Toníček Procházka, který mi nabídl alternaci při druhém uvedení skvělého muzikálu Adam’s Family v Hudebním divadle Karlín. Tam jsem se pracovně, ale i mile lidsky potkala s úžasnou Lucinkou Bílou. Nějak si to hezky sedlo a Lucinka mi nabídla roli v muzikálu Láska je láska, které mělo před pár lety premiéru v divadle Lucie Bílé v Karlově ulici.

  To už se o mně asi trošku vědělo, že ráda zpívám a tančím. V Hudebním divadle Karlín jsem se asi nezapsala nejhůř, a tak od jeho vedení přišla i nabídka do krásného rodinného muzikálu Ivana Mládka Močál story, které karlínské divadlo uvádí na malé scéně.

  To představení je velká sranda a hodně mě baví, jak doširoka je rozkročené: od Shakespearovy Desdemony po Dášu Novákovou z Mládkovy písně, která je úvodním hitem představení. Tohle hravé představení máme všichni moc rádi a pro komediálnost a nadhled si ho oblíbili také diváci. Ta barevnost herecké práce mě velmi těší, krásně si tím rozšiřuju obzory…

  A pak… doba je chaotická, těžká, společnost je rozdělená i v rodinách, neprožíváme teď na celé planetě zrovna lehké období, válčí se pár stovek kilometrů od našich hranic. Lidé se potřebují zasmát a i po těch svých soukromých těžkých tématech, jimiž jsem teď intenzivně několik let denně žila, jsem potřebovala takovou kompenzaci.

  
  

  V muzikálu hrajete Dášu Novákovou, což je – jak už zaznělo - postava ze slavné Mládkovy písničky. Když jste byla dítě, představovala jste si tuhle Dášu zrovna jako sebe samu?

  Přiznám se, že hodně energie při tomto představení spotřebuju na přesvědčení sebe sama, že je mi sedmnáct, že myslím a chovám se jako puberťák… na to, abych to zahrála s lehkostí a byla trošku „nad rolí“. S nadsázkou a úsměvem vždycky říkám, že co nezahraju, doženu v kostymérně a maskérně. Kdo chce tedy Báru Munzarovou vidět v podkolenkách, minisukni, culíčkách a se školní brašnou na zádech, jak skotačí s obrovskou radostí po malé scéně karlínského divadla, ať se přijde podívat. Každé představení žasnu sama nad sebou, že to ještě udýchám… Je ale báječné dělat svou práci a ještě přitom tak skvěle bavit nejen diváky, ale i sama sebe. Nejsem ten typ ženy, která by se, pokud jde o zevnějšek, velmi prožívala. Umím si udělat legraci sama ze sebe. To mám z rodiny. U nás byl vždycky humor nejlepším lékem na všecko. Roli Dáši Novákové si tedy pokaždé užívám naplno a mám z toho radost.

  
  

  Nepřinesete si tu pubertální rozjívenost někdy až domů?

  Skoro pokaždé (smích) A také ještě nějakou chvíli po představení mluvím doma ve verších. Močál story je totiž celá rýmovaná. A je to velká sranda. Víte, já se neberu zase tolik vážně. Ráda si dělám legraci i sama za sebe, umím blbnout, a tak nějak mi připadá, že tělo sice stárne, ale já si – možná i díky své profesi – navzdory životním lekcím, nebo možná právě díky nim, zachovávám smysl pro humor a jistou vnitřní rozdováděnost.

  
  

  Máte v plánu pustit se do dalších her, nebo na to chcete jít pozvolna, nepřepálit ten restart?

  Je dobré si uvědomit, že s přibývajícím věkem energie opravdu ubývá. Já jsem si teď několik let sahala do velmi hlubokých energetických zásob. Hodně si tedy hlídám, které nabídky ještě přijmu a které odmítnu, abych měla svůj čas harmonicky vybalancovaný mezi prací a osobním prostorem. Odpočinek je opravdu čím dál tím víc potřeba. Je dobré uvědomit si své hranice, znát také svoji vlastní cenu a dovolit si „program: výkon“ přeladit na „program: mám také ráda sama sebe“. Podle toho se k sobě chovám. Snažím se teď zacházet sama se sebou s velkou pozorností a láskou.

  
  

  Teď mě napadá – vy jste se se životním partnerem brali před šesti roky po deseti letech vztahu. Co byl ten spouštěč, že jste si řekli „teď je ta pravá chvíle“?

  S mým nynějším manželem Martinem Trnavským jsme nechali všecko tak nějak přirozeně plynout. Ten správný čas tedy dozrál přesně v momentu, kdy to tak mělo být. Já jsem nikam nespěchala, svatební šaty jsem si užila už během své první svatby s mým exmanželem, Aniččiným otcem, a tak jsme se do ničeho nehrnuli za každou cenu. Naše láska je ale opravdu silná, a tak si tady našla v tom správném načasování cestu i k tomu úřednímu razítku. Svatbu jsme měli u nás na zahradě, k přírodnímu oltáři mě ještě dovedl tatínek. A tak je pro mě ten svazek, který vzešel z obřadu pod širým nebem, posvěcený. To, že byl úředně potvrzený, pro mě nehrálo zase takovou roli. Dneska mám skvělého chlapa, o kterého se mohu opřít, který se o mě a o Aničku umí báječně postarat, miluje nás obě a podržel mě i ve všech nelehkých okamžicích posledních let. Jsem šťastná ženská. ■

  
  

  Bára Munzarová

  » Narodila se v roce 1971 hercům Luďku Munzarovi a Janě Hlaváčové.

  » Po vzoru svého otce inklinovala ke sportu a původně dokonce chtěla studovat FTVS.

  » Její první angažmá bylo v plzeňském divadle J. K. Tyla, kde začínala i její maminka.

  » Na konci 90. let se seznámila s hercem Jiřím Dvořákem, kterého si v roce 2002 vzala. Mají spolu dceru Annu Dvořákovou, dnes také úspěšnou herečku.

  » Kromě hraní se věnuje dabingu – její asi nejznámější „postavou“ je zapomnětlivá ryba Dory ve filmech Hledá se Nemo a Hledá se Dory.

  
  

  Text: David Laňka     Snímky: Profimedia.cz

• Let It Be…

  neboli „nech to být“. Ale česká slova neznějí tak pěkně a nevnášejí takovou náladu jako legendární píseň od Beatles. A onu náladu i nápěv potřebujeme. Jsou ideální pro téma rozhovoru s terapeutkou Hanou Štěpánkovou – totiž, že v životě jsou věci, s nimiž nehneme, i když hodně chceme. Jak by mělo vypadat naše ideální „Let It Be“?

  
  

  Proč toužíme mít věci pod kontrolou a chceme, aby náš život šel právě tak, jak si přejeme, a ne jinak?

  Důvody jsou samozřejmě individuální, protože každý jsme úplně jiný – fyzicky, psychicky, i tím, jak uvažujeme. Ale za snahou o kontrolu je obvykle touha po pocitu bezpečí. Kontrola nás zbavuje strachu a nejistoty. Máme pocit, že když si věci, které jsou pro nás důležité, nalinkujeme a pomyslně odškrtáme, držíme život pevně v rukou. Ale to je jen iluze. Už jen ony věci, které jsou pro nás důležité, se dají zpochybnit. Možná tak důležité nejsou. Jen si to myslíme, protože jsou součástí našich životních scénářů či strategií, které si neseme z původní rodiny, nebo odrážejí očekávání zvenčí.

  
  

  Co se týká těch očekávání zvenčí – tlak společnosti na to, jak by měl vypadat náš ideální život, tu byl vždycky. A jedna z aktuálních položek na seznamu zní, buď šťastný! Kdo není šťastný, je tak trochu outsider. Je to ale nakonec chyba?

  To se nedá jednoznačně říct. Dovolím si tvrdit, že před sto lety moc lidí neuvažovalo o tom, zda jsou šťastní, a osobní životní štěstí ani nebylo tak vysoko ceněné na společenském žebříčku. Teď je to jiné. Část lidí čím dál více upřednostňuje nehmotné životní hodnoty, jako jsou dobré vztahy, vnitřní svoboda nebo pocit klidu a zmiňovaného štěstí. To ale neznamená, že tím sami sebe nedostávají pod tlak – necítím štěstí, spokojenost, vnitřní klid? Pak nejspíš dělám nějakou zásadní chybu! Trestat sám sebe v době, kdy je mi mizerně, za to, že je mi mizerně, to je opravdu vrchol pomýleného seberozvoje.

  Vytváříme na sebe obrovský tlak a zčásti za ním stojí sociální sítě. Naštěstí ne vždy: existují podpůrné skupiny, kde například maminky mohou sdílet, že si odvezly domů z porodnice miminko a jsou vlastně zoufalé, unavené, nezažívají prvotní euforii a necítí záplavu štěstí, naplnění a lásky. Vítám, když se otevřeně mluví o věcech, které nás trápí nebo se nepovedly, je to úlevné. A pokud najdu někoho, kdo to zažil a zvládl, dává to naději, že situace má řešení. I když ho zrovna teď nevidím a ve svých očích selhávám. Každý se totiž s něčím pere.

  
  

  Co dělat, když se v životě něco zásadně nedaří, trvá to dlouho, jsme z celé situace unaveni a nejsme schopni ji zlepšit?

  Jako první je dobré se trochu uklidnit a přestat vnímat daný problém jako fatální. Druhý krok je uvědomit si a popsat si pro sebe, co se děje a co cítím. Ano, nemůžu najít vztah, i když si ho moc přeju, už rok bloudím na seznamkách a s každým dalším neúspěchem o sobě čím dál víc pochybuji. Ano, nemůžu počít, i když jsem byla třikrát na IVF, a připadá mi, že selhávám jako žena. Ano, nejsem schopná zhubnout a nenávidím se za to. Nemám odvahu změnit práci, i když mě tak zoufale netěší. A tak to teď je.

  Kdyby to bylo snadné, jako se zdá zvenčí, tak bychom všecko dávno udělali nebo se se situací vyrovnali.

  Každý z nás, jak jsem říkala na začátku, je jiný. To, co jeden bere s nadhledem a lehkostí, je pro druhého nepředstavitelný moment – třeba si otevřeně promluvit s rodiči nebo partnerem, vzbouřit se, odejít. Každý máme úplně jiný soubor nástrojů, jak problémy řešit a vyřešit. Některé zvládneme tak snadno, že o tom ani nevíme, a na jiné starosti nástroje nemáme. Prostě nejsou v našem arzenálu, a proto nejsme schopni s nimi něco udělat nebo se nad ně povznést ani v danou chvíli, ani časem. Jako bychom chtěli stavět dům, přesně víme, jak by měl vypadat, ale máme jen pár cihel, žádný cement ani lopatu. Ano, v představách většinou víme, jaká by měla být ideální cesta, vydat se na ni je věc druhá. A stojí zároveň za otázku, jestli je to skutečně naše cesta.

  
  

  Co dělat, kdy se nedaří?

  » Přestat se snažit. Dokonce přestat se snažit se nesnažit!

  » Přiznat si situaci v celé pravdě a nahotě. Přiznat si všechny emoce.

  » Zkusit zůstat v klidu.

  » Rozhlédnout se, co jiného pro mě život přichystal. Zjistit, kde si můžu dopřát úlevu uvolnění, radost, hezké chvilky.

  » Nedávat si vinu a zacházet se sebou laskavě.

  » Zachovat si naději, že takhle to nebude napořád. Buď se situace vyřeší, změní se okolnosti, nebo se změním já a najdu si cestu životem tak jako tak.

  » PS: Není naší povinností všechny problémy ve svém životě vyřešit. Možná některé věci nevyřešíme nikdy, je to lidský úděl. Každý děláme to nejlepší a změnu možná nikdy nezvládneme, i když se zdá plně v našich rukách. Nebudeme první ani poslední v lidském pokolení. I tak bychom k sobě měli zůstat laskaví.

  
  

  Taková perla mezi radami zní: přestaň na to myslet, ono se to zařídí samo. Co si o tom myslíte?

  Na jednom semináři nám přednášející řekl: zakazuji vám teď představovat si zeleného hopíka, který skáče uprostřed místnosti. Co myslíte? Všichni jsme si ho v tu ránu představili. Takže takhle to nefunguje. Ale určitě funguje přesměrovat trochu pozornost a životní energii jinam. Například přestat hledat partnera a věnovat se něčemu, co mě těší. Zjistit, co mi život nabízí jiného než každodenní frustraci nad prací, vztahy nebo zdravím. Co mi dělá radost? Co mi dává smysl? Jaké činnosti mě můžou těšit, i když mám starost, kterou nedokážu vyřešit? Není to útěk před problémem, není to jeho popírání, ale čistě přesměrování pozornosti k věcem, které jsou příjemnější. Žádné „přestaň na to myslet“, spíš „co můžu dělat jinak, aby mi bylo líp?“ Vyhovět si, potěšit se, realizovat se…

  
  

  Někdy ale ani to přesměrování moc nejde. Často je potřeba projít si určitou cestu, odžít si ji.

  Souhlasím. I tady jsme limitováni vlastními schopnostmi. Někdo je schopen se „přesměrovat“ dříve, někdo později. Touha poplatná době – rychlé řešení –, to u závažných životních situací moc nejde. Náš životní příběh má svůj vlastní rytmus a cestu. A ta někdy vede přes propady do negace, frustraci a zoufalství, pokračuje novým prožitím naděje, investicí energie do nápravy, někdy přichází další selhání, další vzpruha. Ale to všechno patří k životu. Každý jsme se narodili na jiné startovní čáře, jiným rodičům, do jiných kulis a k tomu je třeba mít respekt. Životní zrání, ke kterému patří překonávání překážek, nejde ničím nahradit, obejít, vynechat, někam zavřít. Protože pak nemůžeme jít dát. Až když něco prožijeme, můžou najednou přijít ty správné otázky, pravdivé odpovědi a možná i vnitřní uvolnění a změna.

  
  

  Jde taky o přijetí a puštění, nechání věcí osudu? Jsou na to nějaké „návody“?

  S těmito tématy moc nepracuji, i když se určitě dají najít podpůrné, například meditační techniky. Pouštění je velké téma a klienti mi často říkají: Hlavně mi neříkejte, ať to přijmu nebo pustím, protože já už jsem na to úplně alergický! Chápu je, vlastně je to jen překlopení problému z úporné snahy ho vyřešit do stejně úporné a frustrující snahy to „pustit“. Ale když mě něco sakra trápí, tak to prostě pustit nebo přijmout nejde. Můžu se s tím naučit nějak zacházet, spolužít a možná bude potřeba si s tím problémem něco odžít, a pak se můžeme bavit, co dál.

  
  

  Vybavuji si jeden filmový moment puštění, to když Tom Hanks ve filmu Trosečník na rozpadajícím se voru uprostřed oceánu vezme vesla, odstrčí je a nechá odplout. Jako by to skutečné puštění mohlo někdy přijít až po nezměrném úsilí.

  Asi ano, to skutečné hluboké vnitřní puštění a odevzdání se „do rukou božích“, „osudu“ může přijít až v tak extrémních momentech. Nemusíme ale uváznout na ostrově a pateticky „pouštět vesla“. Přesměrování pozornosti a respekt k stávající realitě je sám o sobě dost osvobozující.

  
  

  Každý máme úplně jiný soubor nástrojů, jak problémy řešit a vyřešit.

  
  

  Jakou roli hraje naděje?

  Obrovskou! Důležité je nepřipadat si „začarovaná“, že tento problém mám napořád. Neříkat si: už nikdy nezhubnu, už nikdy nikoho nepotkám, už nikdy to nebude lepší. Spíš si nechat všechny dveře otevřené a říct – nevím. Nevím, možná fakt nikdy nezhubnu, ale možná ano. Možná nikdy nebudu schopná opustit toxický vztah, ale možná ano. My totiž neznáme konec příběhu. Netušíme, jak se můžou změnit okolnosti, jak se změní naše možnosti, jak se změníme my. Stačí jen mentálně nechat věcem volný průběh. Naděje znamená, že možná dostanu, po čem toužím, a zároveň i to, že šťastná mohu být třeba i tehdy, když to nedostanu.

  
  

  Platí to i o zdravotních problémech? I když nebudu tak zdravý, jak si představuji, můžu být šťastný?

  Určitě můžu najít svou kvalitu života i s vleklou chorobou nebo bolestí. Neříkám, že každý den budu tak aktivní, jak si přeju, ale můžu najít svou cestu. V takových případech je dobré si najít terapeuta nebo podpůrné skupiny. Už jen pocit, že v těch trablech není člověk na světě sám, hodně pomáhá.

  
  

  Ať jsme zdraví, nebo nemocní, ono hodně vyčerpává snažit se pořád svůj život řídit, aby byl „akorát“.

  Je to nesmírně namáhavé. Je náročné pořád se snažit, hodnotit se, srovnávat se, vynakládat úsilí, mít strach z budoucnosti. Ta snaha udržet všechny míčky ve vzduchu, vymyslet všechny alternativy, racionalizovat všechno, co jsem dosud udělala a čelit tolika otázkám: Co udělám, když se to nezlepší? Co udělám, když to bude jinak, než chci? Neměla bych se ještě s někým poradit, a jestli ano, tak s kým? Proč mi to nejde?

  Je to,  jako bych chtěla loďku unášenou silným proudem holýma rukama otočit a nasměrovat proti proudu, k té hezké zátočině, kterou jsem minula před třemi dny. Ale nejde to, loďka pořád pluje, ruce nestačí. Možná by bylo dobré se spíš rozhlédnout tím směrem, kam mě loďka unáší. Neměla jsem to v plánu, ale třeba dopluju k neznámé zátoce, která sice bude jiná, ale to ještě neznamená horší. A zatím můžu jen pozorovat svět kolem.

  Tím se vracíme k tomu přesměrování pozornosti.

  Ano, všimnu si, že pluju pod modrou oblohou, že vidím přelidněné pláže, ale za tou skálou v dálce možná bude klidná písečná pláž. Jiná než zátočina, po které jsem toužila, ale jinak krásná.

  
  

  Takže to, co se vždy nakonec může změnit, je náš postoj – naše emoce a prožívání, protože to, co se děje a co se bude dít, nemáme v rukách?

  Ano. Kdysi mi hodně pomohlo, když mi někdo řekl, že nic není napořád, nic se nedá zastavit. Všichni potřebujeme naději, že to nepříjemné, náročné není napořád. Snaha úporně řídit svůj život tam, kde se ale vůbec nedaří, je vyčerpávající, frustrující, a vlastně nesmyslná. Kromě přesměrování pozornosti od toho, co není, k tomu, co je, pomáhá přiblížit si horizont budoucnosti. Žít víc tím, co se děje teď, dnes, zítra, tento týden. Strachovat se o to, že za pět let mi bude čtyřicet, a jestli do čtyřiceti neporodím, tak můj život nemá cenu, je těžké. Má cenu se opečovat, být k sobě laskavý, nechat sama sebe dýchat. Netlačit na sebe, dát si čas na to, jakou cestu zvolím. Dostat se k sobě. Příjemné přeladění může spočívat i v tom, že si řeknu, že i když se to nezlepší, tak se z toho nepoložím. Připustit si, že můj život bude možná trochu jiný, než jsem si přála, ale nejsem schopná to změnit. A je to opravdu tak špatně? ■

  
  

  Mgr. Hana Štěpánková

  » Věnuje se individuální, párové a rodinné terapii.

  » Vystudovala obor sociální práce se zaměřením na komunikaci a aplikovanou psychoterapii; mj. absolvovala psychoterapeutická výcvik (daseinanalytický), akreditovaný

  Českou psychoterapeutickou společností České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

  » Říká, že to, co se nyní jeví jako selhání nebo prohra, se časem může ukázat jako prostor pro nové a lepší možnosti.

  
  

  Text: Olga Procházková   Snímky: Adobe Stock, Olga Procházková

  
  

• Lucie Macháčková: Ego nechávám v šatně

  Ráda se směje, nikdy neztratí nit a na všechno má odpověď. Lucie Macháčková je jednou z mála ženských tváří české stand-up comedy, napsala scénář k seriálu Děcko, doma má tříletou adoptovanou dceru Charlottu a cenu Magnesia Litera. Jedna věc spojuje téměř všechny její aktivity – humor.

  
  

  Co vás nejvíc baví na stand-upu?

  Že to mám kompletně v rukou. Jsem scenárista, herec, producent a režisér v jednom. Mám absolutní kontrolu nad výsledkem a okamžitou zpětnou vazbu – a ta zpětná vazba je úplně jasná. Teď sedíme v Café Louvre a pod námi je Rock Café, moje domovská scéna. Dnes je pondělí a já tam ve středu večer vylezu s novým matrošem. Vůbec ještě neexistuje, ale ve středu existovat bude. A já to do těch lidí napálím, a buď se budou smát, nebo se smát nebudou, a já budu řešit proč, jestli to nepochopili, nebo pointa je blbá, nebo to není správný směr, výstup ponechám, přestylizuju, nebo ho úplně opustím. Úspěch i neúspěch nemůžu svést na nikoho, je to jenom moje.

  
  

  Na jevišti se dáváte úplně všanc. Když se lidi nesmějí, musí to bolet, a navíc všichni sledují, jak vypadáte, jaké třeba máte vlasy. Řešíte to?

  Vůbec nad tím takhle nepřemýšlím, dokonce si myslím, že čím hůř vypadám, tím jsem sympatičtější. Klidně na jeviště vylezu nenamalovaná. Mám stand-up položený tak, že si střílím z vlastní nedokonalosti a nejsem svatá. Dělám si legraci z chlapů, ale i z toho, že jsem sama udělala chyby a nezachovala se čestně. Stand-up je vhled do světa, do myšlenek jednoho člověka – a komik často mluví o svých chybách. Střílíme si sami ze sebe, ze svojí váhy, ze svého života. Jsme ti, co jsou nedokonalí, abyste vy mohli taky.

  
  

  Na pódiu stand-up comedy: „Myslím, že čím hůř vypadám, tím jsem sympatičtější.

  
  

  Když sdílíte trable, je to pro diváky úleva. Líbí se mi, že klidně mluvíte i o tom, že jste brala antidepresiva.

  Ano, cituji z výstupu: „A mně už se to zdálo tak normální, že když jsem jednou spala s klukem – nechci se chlubit, ale stalo se – a on se mě ptal, jestli beru prášky – já říkám: Jo!“ Je to fór. A jestli v tom publiku sedí jeden dva lidi, co s tím bojujou, a řeknou si, vždyť to není zas taková ostuda si o ně říct, tak bych se cítila fakt hrdá, že moje práce reálně přinesla něco dobrého. Nejsem aktivistka, chci lidi bavit, dělat 

  stand-up a dělat ho dobře a mezi lehká témata občas nasunout motiv, který je trochu těžší. Tohle jede hodně právě třeba v Anglii, mece stand-upu – tam je humor prášek, který nasypete na hořkou pilulku života, aby byla skousnutelná.

  
  

  V Anglii je stand-up pevnou součástí popkultury a funguje i jako určitá sebereflexe společnosti. Nemělo by ho být v Česku víc?

  Dělám stand-up deset let a ono je ho pořád víc. Samozřejmě nejsme Velká Británie, kde stand-up show běží v hlavním vysílacím čase na nejsledovanějším kanále. Tam na to chodí královská rodina, Charles sedí v klubu Royal Albert Hall v královské loži a chechtá se. Ti nejslavnější komici jsou v podstatě miliardáři, existují tam různé žánry, mainstream, alternativa, a funguje to tam úplně jinak. U nás se sice pomalu, ale přece stává stand-up populárnější, přibývá lidí, co se jím živí, poptávka roste, vznikají comedy cluby, třeba Bumbum Comedy Štěpána Kozuba v Ostravě, moje kamaráda Kristýna Haklová v Praze založila Metro Comedy Club.

  
  

  Většina vašich projektů má humorný podtext. To je těžký žánr, ale jako byste nemohla jinak. Kde se to ve vás bere?

  V životě se mi staly různé věci, těžké věci, ale humor mi vždycky pomohl. Je to perspektiva, která je mi blízká. Svoje dětství jsem strávila po nemocnicích, měla jsem vážný úraz a od jedenácti do osmnácti let podstoupila osm operací. Byla jsem upoutaná na lůžko, měla jsem strašně dlouho berle – moje dětství bylo v tomhle ohledu úplně vykloubené. Humor mi pomáhal, hlavně v nemocnicích. Teď už to asi chodí jinak, ale jako dítě jsem byla při hospitalizacích úplně odosobněná. Cítila jsem se jako kus masa, se kterým je něco blbě a musí se pořád nějak opravovat. Když přišla vizita, nebo i velká vizita, a to je taky třeba padesát lidí, tak řekli „tady leží fraktura femuru“, ne „tady leží Lucie Macháčková“, nýbrž zlomená stehenní kost. Nebyla jsem Lucie, byla jsem femur v opravně. A já jsem se těšila, až přijde ten dav bílých plášťů, a vždycky jsem s nimi prohodila nějaký vtípek – a oni z toho byli úplně rozhození a smáli se. Pro mě to byly strašlivě důležité momenty, kdy jsem dala najevo i sama sobě, že nejsem fraktura femuru, ale že jsem člověk a že i od femuru nahoru je něco lidského. Humor je pro mě projevem lidskosti.

  
  

  Pokud si někdo myslí, že jeho nápady jsou tak vtipný, že by za ně lidi měli platit, tak musí mít sebevědomí.

  
  

  Hodně humoru a právě lidskosti je v i seriálu Děcko. Proč jste ho se scenáristkou Kateřinou Krbovou napsaly?

  Základní linkou je příběh Kláry. To je rozvedená, svobodná matka, která má dvě děti, každé s jiným a jinak problematickým otcem. Život se s ní úplně nemazlil, za spoustu věcí, co se jí dějou, si může sama, ale nestylizuje do se role oběti. Zjistí, že je nečekaně těhotná, nemůže a nechce si dítě nechat a rozhodne se pro kontroverzní krok, a to hned nadvakrát: chce dát dítě k adopci a zároveň pro něj chce vybrat náhradní rodiče sama. Tím se roztáčí kolotoč událostí, do něhož vstupují vedlejší postavy a jejich příběhy. Jsou to zájemci o Klářino dítě a linka každé té dvojice by vydala na vlastní seriál. A naše hlavní motivace byla zachytit různé podoby náhradní rodinné péče a vůbec témata, která se pojí s mateřstvím a rodičovstvím ve 21. století. Není to jen o adopci, ale o rodičovství vůbec.

  
  

  Vy jste adoptovala dceru. Prošla jste náročným procesem, který prověřoval vaše rodičovské kompetence, předtím jste točila pořad o mateřství a rodičovství, a k tomu jste prošla Kurzem terapeutického rodičovství. To jste asi nejkompetentnější matka světa. Co vás na mateřství překvapilo?

  Já jsem překvapená každý den! Děti jsou naši velcí učitelé. Kurz terapeutického rodičovství nebyl součástí adopce, absolvovala jsem ho z vlastního zájmu. Vytvořili jsme si tam podpůrnou skupinu a s těmi ženami se vídáme dál. Terapeutické rodičovství je soubor výchovných technik, který se právě dobře uplatňuje na přijatých dětech. Všichni, kdo tam jsme, jsme adoptivní rodiče nebo pěstouni. Myslím, že je to něco, co by prospělo každému rodiči – vzdělávat se. Když chcete řídit auto, nenechají vás jen tak, musíte mít řidičák, zkoušky, doklady, pojištění. Protože řídit auto je zodpovědnost! Ale dítě je přeci zodpovědnost mnohem větší – a život vás do toho nasune – a teď si poraď!

  
  

  Měla jste někdy pocit „A teď si poraď!“?

  Tak Charlottce jsou tři, takže úplně ne. Ostatní maminky ve skupině mají starší děti, jsou „služebně“ zkušenější a já vidím, jak zvládají některé i velmi, velmi náročné situace. Vidím, že můžou přijít těžké věci, ale se všemi je možné se vypořádat. Často i tím, že si člověk řekne o pomoc v podobě rodinné nebo osobní terapie.

  
  

  Co konkrétně ti rodiče řeší? Jak si představit „velmi, velmi náročné“?

  Nechci vyprávět příběhy těch lidí.

  
  

  Tři momentky ze seriálu Děcko. Tereza Hof a Jaromír Nosek tvoří jednu z dvojic, která usiluje o přímou adopci

  
  

  Tak zkusím vyprávět za vás – kázeňské potíže ve škole, útěky z domova, lehké drogy, sebepoškozování nebo pokusy o sebevraždu, psychiatrická péče, hospitalizace. Tohle všechno zažívají teenageři z mé bubliny, kolem mě. Děti, kteří žijí u svých biologických rodičů. Předpokládám, že je to vlastně stejné.

  Ano, ten výčet je v podstatě stejný. Někdy je to prostě peklo.

  
  

  Napadne rodiče v situacích, které ho doženou na hranici veškerých sil, myšlenka „to dítě není moje“? A je to problém? Řeší se to?

  Tohle mě nikdy nepadlo a já nikomu do hlavy nevidím. Co vím, že se řeší, pokud dojde na terapii, jsou traumata u dětí. Každé dítě, které je v náhradní péči, si nese minimálně trauma odmítnutí. A když je třeba, aby se mu dostalo terapeutické péče, tohle je třeba ošetřit.

  
  

  Svůj manželský příběh v seriálu rozehrávají i excelentní Elizaveta Maximová a Jan Jankovský

  
  

  Proč jste se rozhodla v tématu adopce jít s kůží na trh?

  Moje motivace je jednoduchá. Jsem hodně otevřený člověk a neskutečně mě vytáčí, že adopce je stále trochu tabu. Jako by to bylo něco špatného. Ještě donedávna vládly mýty, že se dětem o tom, že jsou adoptované, nemá říkat. Nebo rodiče řekli dítěti: jsi adoptovaný, ale nám to nevadí. Jako by říkali, jsi druhořadý, ale nám to nevadí. Udržovala se nesmyslná myšlenka, hlavně ať to dítě nic neví o svých biologických rodičích. Ale každé dítě má právo vědět o svých biologických rodičích. Já jsem vyrostla ve šťastné rodině, ale kdybych se teď dozvěděla, že jsem adoptovaná, chtěla bych vědět, odkud pocházím a jaký je můj příběh. Chci vyvracet polopravdy a nepravdy. Třeba já jsem adoptovala jako single žena a lze to. Nemusíte být sezdaný pár. A neberu to tak, že jdu s kůží na trh, protože nesdílím podrobnosti svého příběhu, jediná osobní informace, o kterou se dělím je, že mám adoptovanou dceru.

  
  

  Proč jste ji adoptovala?

  Rozhodla jsem pro to vědomě a svobodně, protože jsem to takhle vždycky cítila.

  
  

  Vypadá to, že máte všechno srovnané, vždycky víte proč, co a jak. V čem jste křehká? Kdy jste naposledy plakala?

  Jsem obyčejný člověk a mám hodně slabostí. Třeba seriál Děcko začíná scénou, kdy Klára zaspí, a už to jede. Do školky, pozdě, dítě jí tam nevezmou, protože je nemocné, a tak dále. Její děti za ní tak jako vlajou. No, a pár dní poté, co se to vysílalo a seběhly se ohlasy, jak ta Klára je nezodpovědná a nemožná a vůbec, tak já, jak jsem zodpovědný a velmi organizovaný člověk, jsem ráno vstala a říkám, ježiš Lotty, my jsme zaspaly, musíme do školky! A začala jsem pobíhat po bytě a říkám si, tak teďka jedu na Kláru! Takže někdy jedu na Kláru. Ale kdy jsem naposledy plakala, nevím. Možná, když mám PMS a dívám se na video, jak se ztratilo štěňátko. Jinak jsem spíš neplakací typ.

  
  

  Judit Pecháček v roli Kláry – na hranici existenciální nouze, kdy i dobrá rozhodnutí plodí katastrofy

  
  

  Vaše knížky Historky z Tinderu četla spousta lidí. Co byste ale řekla, kdybyste měla mít jednu seriózní radu pro lidi, co se chystají na Tinderu randit?

  To nevím, já jsem v tom extrémně neúspěšná! Ale v Historkách z Tinderu 2 je kapitola Tinderování se vztahovou terapeutkou. Přizvala jsem si kamarádku Markétu, socioložku a psycholožku, která se zabývá seznamováním a vztahy, a říkám, Markéto, teď otevřeme můj Tinder a ty mi budeš říkat, co mám dělat. A ukázalo se, že jsem to celý dělala úplně blbě. Nicméně už vím, jak je to správně, a to: nevypisovat si měsíc s pečlivě vybranými jednotlivci, naopak – moc nevybírat a co nejrychleji domluvit osobní setkání. Žádné dlouhé večeře, ale rychle zjistit, zda dotyčný ano, nebo ne, klidně si dát jen krátký kafe o polední pauze. Čili: kvantifikovat, tlačit osobní setkání a nezasekávat se!

  
  

  Získala jste cenu Magnesia Litera za knížku Svatební historky, plánujte točit film, seriál Děcko vzbudil velkou pozornost. Je pro vás problém udržet na uzdě ego, nebo vás na zem vždycky stáhne stand-up?

  Stand-up je hodně emocionální záležitost. Někdy je to fakt silný, dav řve, přijdou i standing ovation, cítíte se jako rocková hvězda. A jindy je to tak blbý, že se cítíte jako něco, do čeho šlápnete na ulici. Pomohlo mi, když jsem slyšela Sarah Millican, britskou stand-up komičku, že člověk se nesmí zabývat extrémy. Nejste rocková hvězda, ale ani spodina společnosti. Na jevišti musíte začít pokaždé od nuly. Ano, nasyť se a vykoupej v blahu, nebo si dovol připustit, že se show nepovedla, ale do dalšího vystoupení nech všechno v šatně a jdi načisto. Když přijdete jako velká hvězda, tak si koledujete o přes držku, a když přijdete s pocitem, že jste na houby, tak tam není sebevědomí a nefunguje to. A sebevědomí tam musí být. Pokud si někdo myslí, že jeho nápady jsou tak vtipný a dobrý, že by za ně lidi měli platit, tak musí mít sebevědomí. To je vlastně skoro až arogance, ne?

  
  

  Takže sebevědomí pro vás není problém?

  Rozhodně jsem sebevědomější než dřív. Když jsem byla mladší, měla jsem docela problém s úzkostmi, měla jsem problém se za sebe postavit, vymezit si hranice. Stand-up mi hodně pomohl, získala jsem díky němu trochu kuráže se v životě prosadit. Na druhou stranu nejsem žádná hollywoodská hvězda, tady je malej českej rybníček, já jsem single matka s hypotékou a občas to není skvělý, a občas se v tom plácám jako každý. No, jako mám tam tu Magnesiu, jak jste říkala, na poličce – a bojím se, že mi spadne na dítě –, je to taková strašně těžká kovová kniha. Ego, myslím, nemám vystřelený. Ale třeba by to mohly prověřit další ceny… Český lev… třeba… ne? ■

  
  

  Lucie Macháčková

  » Scenáristka, spisovatelka, stand-up komička.

  » Ve spolupráci se scenáristkou Kateřinou Krobovou natočila pořad Protivný sprostý matky a napsala pro ČT scénář k seriálu Děcko.

  » Její knížky Historky z Tinderu a Historky z Tinderu 2 si získaly spoustu fanoušků. Za knihu Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala získala cenu Magnesia Litera 2024 v kategorii humoristická tvorba.

  » Pravidelně vystupuje v pražském Rock Café a v pořadu Comedy Club, vysílaném na Paramount Network. Se svou show vystupovala i v Německu nebo Velké Británii.

  » Pracuje v marketingovém oddělení České televize.

  » V roce 2021 adoptovala dceru Charlotte.

  » Má ráda akrobacii na kruhu, indickou kuchyni, cestování a šnorchlování.

  
  

  
  

  Text: Olga Procházková     Snímky: Archiv Lucie Macháčkové

• Nekrology jsou studnice informací

  Podcastů dnes existuje jako hub po dešti. A člověk aby si vzal měsíční dovolenou na to, aby se probral tím, který by se mu mohl líbit. Ten, který zaujal nás, se jmenuje Krotitelé soundtracků. 

  
  

  Kde a jak se zrodili Krotitelé soundtracků?

  Zrodili se u piva, protože tam se už zrodilo mnoho dobrého. Zjistili jsme, že při tom obrovském množství podcastů o všech věcech světa u nás neexistuje žádný pravidelný pořad, který by se věnoval filmové hudbě takovým způsobem, který by se nám líbil. Tak jsme si řekli, že ho musíme udělat sami.

  
  

  Což se snadno řekne a náročnější je to pak udělat. Kolik času uběhlo od první myšlenky k uveřejnění prvního dílu? A jak rychle jste se shodli, kým začnete?

  Od první myšlenky k uveřejnění to šlo překvapivě rychle, dítě bylo za pár měsíců na světě. A na tom, že začneme soundtracky k batmanovským filmům, jsme se shodli okamžitě. Batman je naše srdcovka.

  
  

  
  

  Jak jste se vy dva vlastně dali dohromady?

  Známe se velmi dlouho, ještě o něco málo déle, než trvá soundtrack k filmu Ben Hur. Ale takhle pracovně jsme se potkali poprvé. Zatím to docela funguje, nikdo dosud nebyl propuštěn.

  
  

  Jakým způsobem připravujete obsah dílu? Kdo se stará o rešerše, o to, co se pustí za ukázky, kdo z vás přehrává na piano?

  V přípravě se střídáme, každý si vybere toho skladatele, který ho víc baví. Horší to bude u těch skladatelů, kteří nebaví ani jednoho z nás. Na Hanse Zimmera budeme muset asi někoho najmout.

  
  

  Chcete říct, že nemusíte v současné době asi nejproklamovanějšího skladatele, který vyprodává i stadiony? Co vám na něm vadí?

  Hans Zimmer je samozřejmě prvotřídní skladatel a jeho soundtracky, především ty starší, jsou skvělé, ale na náš vkus se až moc zamiloval sám do sebe. Sledovat, jak pateticky exhibuje na pódiu, je často až legrační, zvlášť ve srovnání s jinými velikány filmové hudby, kteří působí mnohem civilněji. Třeba takový John Williams, to je vlastně takový děda od vedle.

  
  

  Kdo se bere příliš vážně, je odsouzen k záhubě.

  
  

  Jaké je vlastně vaše hudební nebo filmové vzdělání? Nebo jste jen fanoušci?

  Jeden z nás umí noty, ale ne notovou osnovu. Tu ovládá naštěstí ten druhý. Navíc oba prý obstojně žonglujeme. Se slovy. Tahle kombinace, spolu s tím, že jsme oba dva už viděli několik filmů, nám dává velkou výhodu.

  
  

  Hádáte se hodně, o kom bude další díl?

  Hádáme se neustále, teď třeba jeden z nás chtěl udělat hudbu z filmu Jak ukrást Dagmaru. To jsme se málem rozpadli. Nakonec jsme to ale do plánu dali, vyjde to snad někdy koncem milénia.

  
  

  Opravdu patříte mezi masochisty, kteří dokoukali tenhle film? Mohli byste ho udělat ve dvojdílu třeba s Trhala fialky dynamitem nebo Poslední plavky…

  Dokoukali? Už dlouho posíláme dopisy na různá místa s žádostí o speciální edice vinylů a Blu-ray disků s bonusy. Zatím se nikdo neozval.

  
  

  Jeden z nás je archeolog, druhý má firmu na sociální sítě. Jedno povolání horší než druhé.

  
  

  Oslovil vás už nějaký český filmový skladatel, abyste o něm natočili díl?

  Tohle štěstí nás zatím nepotkalo. Ale pokud by se to někdy v budoucnu stát mělo, přáli bychom si, aby to byl Miloš Bok.

  
  

  Příprava musí zabrat neskutečné množství času. Jak dlouho vlastně trvá připravit jeden díl? Čistého času…

  Jsou to celé dny, ale tak co by člověk neudělal pro kvalitní obsah, že… To máte rešerše, ověřování, nahrávání, stříhání, dotáčky, přetáčky, je to práce jako na kostele. Dost času pak taky zabere pláč nad chybami, které přehlédneme.

  
  

  Opravit je asi není tak lehké, co?

  Vydané díly neopravujeme, maximálně nějaké minely opravíme na sociálních sítích. Ale plánujeme vydat speciální díl s názvem ERRATA, kde všechny omyly uvedeme na pravou míru. Bude to možná dlouhá, velmi dlouhá epizoda.

  
  

  Někdo by podcast o filmové hudbě pojal jako seriózní věc, na vás je skvělé, že dokážete i tohle téma pojmout s humorem a nadsázkou. Vzniklo to přirozeně?

  Ano, naše životní zásada je, že kdo se bere příliš vážně, je odsouzen k záhubě. To by si měli uvědomit všichni autoři podcastů.

  
  

  Máte nějaký podcastový guilty pleasure?

  Máme, dokonce dva, oba jsou filmové a už roky přemýšlíme, proč s nimi ztrácíme čas. Ale jsou to holt takové kotvy v našich vyprázdněných životech.

  
  

  
  

  Kde čerpáte informace?

  Všude možně, jak online, tak offline. K řadě skladatelů vyšly stohy knih, ale někteří jsou často opomíjeni. Třeba takový Zdeněk Liška by si nějakou hezkou biografii určitě zasloužil. Jistou výhodu také spatřujeme u nedávno zemřelých skladatelů, tam se dá najít spoustu nekrologů. To dost pomohlo třeba u Angela Badalamentiho.

  
  

  Začínali jste na Spotify, nově jsou full verze na Herohero. Máte vizi, kam byste se chtěli ubírat?

  Naší vizí je dál krotit soundtracky formou zábavného a poučného podcastu. Taky budeme rádi, když se nám někdy splatí investice do podcastového vybavení. Podle současného počtu předplatitelů to vypadá, že do roku 2078 by to mohlo být zpátky. Vyzýváme proto všechny čtenáře tohoto magazínu, aby si nás předplatili a trošku nám s tím pomohli. Předem děkujeme.

  
  

  
  

  Co třeba začít se věnovat audiovizuální podobě vašeho podcastu? Nebo přednáškové verzi? Nebo nabízet hodiny na naučení vybraných skladeb daného skladatele?

  Přednášky či jiné besídky jsou samozřejmě možné. Dokonce plánujeme speciální DJ sety, kdy bychom chtěli vystupovat na tancovačkách a maturitních plesech. Mladé by to mohlo bavit, už stejně nevědí, co se životem! Budeme ale muset vyrobit ty krabice, bez nich to nemá samozřejmě cenu.

  
  

  Předpokládám, že tvorba podcastu vás neuživí. Co tedy děláte za práci?

  Je možná zklamáním, že nejsme opravdoví krotitelé. Hrabeme se v hlíně a počítáme lajky na Facebooku. Jeden z nás je archeolog, druhý má firmu na sociální sítě. Jedno povolání horší než druhé. Které z nich představuje lepší průpravu pro tvorbu podcastu o filmové hudbě, toť otázka.

  
  

  Ono se to asi krásně doplňuje, ne? Jeden vykope zajímavou archiválii a druhý o ní dá vědět na sockách…

  Zajímavé, takhle jsme o tom nepřemýšleli. V tom případě často šlapeme jeden druhému do zelí.

  
  

  V rámci podcastu vystupujete inkognito. Proč?

  Nechceme, aby nás lidé na ulici poznávali. Mohli by nás pak žádat o podpisy. Nebo nám propíchat pneumatiky. Případně obojí najednou.

  
  

  Jaké podcasty vy osobně posloucháte?

  Na to bohužel nemáme čas, posloucháme jen soundtracky.

  
  

  A jaké soundtracky jsou ve vaší top 5?

  To je opravdu těžké, mohli bychom mluvit spíš o oblíbených skladatelích, i když je spousta konkrétních soundtracků, jejichž vznik provází fascinující příběh. Kdybychom se podívali na už vydané díly podcastu, v naší top 5 by měl své pevné místo John Williams se svými Star Wars nebo Bernard Herrmann, který zhudebnil Hitchcocka. Ale vážíme si všech talentovaných skladatelů, protože víme, kolik dřiny za tvorbou filmové hudby stojí. Rádi to také často v podcastu zmiňujeme.

  
  

  A co top 5 neoblíbených skladatelů? Zimmera už jste zmiňovali…

  To je ještě těžší. Každý hudební skladatel filmové hudby stoprocentně udělal něco dobrého. Ale dá se asi říct, že je těžké mít v oblibě třeba někoho, kdo se ve svém díle nepřiznaně inspiruje u jiných, případně z nějakého důvodu používá jeden motiv pořád dokola bez ohledu na filmový žánr. ■

  
  

  
  

  Text:  David Laňka        Snímky: Archiv Krotitelů

• Utíkat je vždy lepší ve dvou

  Spisovatel Ota Hofman stojí nejen za legendárními dětskými filmy a seriály Pan Tau, Návštěvníci nebo Lucie, postrach ulice, ale také za filmy pro dospělé, jako jsou Setkání v červenci nebo Vlak do stanice Nebe. A do kin teď vstupuje novinka, natočená podle jeho knihy Útěk, přeložené do 19 jazyků.

  
  

  1 

  Podle knihy byl už jeden film natočený. V roce 1967. Dvojici kluků na útěku v něm tehdy hráli Roman Skamene a Ivan Vyskočil. Film tehdy získal řadu ocenění, ale protože jeho režisér upadl v 70. letech poněkud v nemilost, na film se zapomnělo. „Jenomže ten příběh kluků kteří nemohou být sami sebou a kteří se navzájem ovlivní k větší lidskosti, je i dnes tak nosný a aktuální, že jsem se rozhodl natočit ho znovu. Pro dnešní děti a jejich rodiče,“ vysvětluje scenárista a režisér David Laňka.

  
  

  
  

  2 

  Postavu desetiletého Saši a sedmnáctiletého Rudy však nebylo zrovna jednoduché obsadit. Probíhal několikakolový konkurz, ze kterého nakonec vítězně vzešli Jakub Barták a Kanwar Šulc, který stejně jako jeho postava strávil většinu svého dětství v dětském domově. Jeho životní osud je na samostatný článek. Tvůrci Kanwarovi prorokují budoucí úspěch a s nadsázkou říkají, že to bude Sagvan Tofi nového tisíciletí. Taky proto mu někdy při natáčení přezdívali „Sagič“.

  
  

  3 

  Režisér se rozhodl, prý pro štěstí, obsadit do nové adaptace Útěku i původní dvojici – Ivana Vyskočila a Romana Skamene. První si zahrál ředitele školy, ten druhý trafikanta. Pro oba to podle jejich slov byl příjemný návrat k látce, ve které kdysi začínali. A Roman Skamene dokonce říká: „Poslední dobou mě hraní nějak přestává bavit, a tak si říkám, jestli to nakonec nebude tak, že Útěkem jsem začal a Útěkem skončím“.

  
  

  4 

  Při natáčení čekalo na hlavní hereckou dvojku hned několik velmi náročných scén. Tou nejtěžší asi bylo brodit se v noci v řece. V listopadu. Teplota byla na pěti stupních, teplota vody na dvou. Nebál se režisér, že kluci onemocní? „Bál, to víte, že bál. Proto měli kluci neopreny, po každé klapce jsme je zahřívali. A když jsme to po pěti klapkách, kdy Kuba dokonce v řece klečel, měli dotočeno, Kuba prosil, že chce ještě jednou, protože: jak spadnu do tý řeky, tak mi ruce skoro přimrzají ke kamenům, ale ty studený mokrý nohy, to je vlastně příjemný.“

  
  

  5

  V dalších rolích se ve filmu objeví také další zvučná jména, jako Marta Dancingerová, Kristýna Kociánová nebo například Štěpán Kozub. Toho těsně před natáčením těžce skolily zdravotní problémy, ale i tak se rozhodl jeden den odtočit, další se pak odložily o dva měsíce, aby se mohl dát do pořádku. A koho Kozub ve filmu hraje? „Takového trochu despotického tátu, který nejde pro ránu vedle. Pro mě bylo nejtěžší, že musí Kubu hned v první scéně zmlátit za špatné známky, a proto jsem se mu pak půl dne omlouval.“

  
  

  6

  Přestože se původní příběh odehrává na předměstí Prahy, tvůrci se rozhodli umístit jej do prostředí Orlických hor. Proč? „Protože je tam krásná příroda. Syrová. A nesmírně fotogenická. Trochu jako by se tam zastavil čas. Ale takovým tím pěkným způsobem. Navíc jsme se tam setkali s nesmírnou ochotou místních nám pomoci, vyjít vstříc. To se ve městech už skoro nevídá. Místní vzali ten film za svůj, a také proto jsme se dostali i do míst, kam se člověk běžně nedostane.“

  
  

  7 

  Hudbu k filmu složila držitelka Oscara Markéta Irglová. „Byla to velice příjemná, hladce probíhající spolupráce. Režisér mi nechal volnou ruku. Díky bohu si mě očividně vybral proto, že se mu líbí typ hudby, kterou dělám, a nečekal ode mě hudbu vzdálenou mému stylu. To je vždy úleva, neboť to není samozřejmost. A já si teď už jen přeju, aby měl film úspěch, protože je to hezký příběh o tom, jak je důležité najít odvahu být sám sebou.“

  
  

  8 

  Přestože příroda nedala filmařům nic zadarmo (vánice, lijáky), které si vyžádaly odklad natáčení, největší výzvou byl plakát k filmu. Ten, který nakonec bude na film diváky lákat, sice vznikl ještě před začátkem natáčení, ale před propagací filmu se začaly ozývat hlasy, jestli není příliš hororový, jestli diváky neodradí. A tak se rozhodlo, že se vytvoří nový plakát a dá se hlasovat mezi dětmi. Jak to nakonec dopadlo, vidíte sami – tvůrci se vrátili k prvotnímu návrhu. ■

  
  

  Text: Petr Louka    Snímky: Bontonfilm

• Budiž chvála jaru a jazyku!

  Astronomické jaro letos začíná 20. března, přesně v 10:01. Už se nemůžu dočkat, a tak se při procházkách kochám sněženkami, povytahuju očima tulipány a narcisy, které už vystrkují růžky ze země. Mimochodem, víte, že sněženka je celým jménem sněženka podsněžník? 

  
  

  S názvem plicník lékařský, orsej jarní nebo violka vonná jsme se asi setkali všichni, ale co třeba taková zapalice žluťuchovitá, dymnivka dutá, mokrýš střídavolistý, bahnička chudokvětá, hadí mord, svízel přítula nebo kýchavice bílá? Čeština je v názvosloví bujná stejně jako příroda, která všechny ty byliny, květiny, keře, zkrátka všechno to býlí, přivedla na svět. Spousta názvů má původ v lidové tvorbě, ale základy českého botanického názvosloví stvořil Jan Svatopluk Presl.

  Všichni si asi ještě vzpomeneme na obrozenecké pokusy o české tvary slov – nosočistoplena je asi ta nejznámější. Dovolím si tu připomenout takovou položnici neboli šestinedělku, gynekolog pak byl položník. Zakladatel české geometrie Vojtěch Sedláček přišel třeba s přímkou prostopádnou (tím neměl na mysli žádné prostopášnosti, ale přímku kolmou) nebo s názvem poměročet pro logaritmus. Takových perel, které do dnešních dnů nepřežily, bychom našli víc. Pokud vás zajímá, jak se náš jazyk vyvíjel, nemůžete asi najít lepší zdroj než knihu Chrám i tvrz Pavla Eisnera. Vyšla sice původně v roce 1946, ale letos ji nakladatelství XYZ vydalo znovu a její kouzlo rozhodně nevyprchalo, i když mnoho slov z našeho rodného jazyka ano. Ale zpět k jaru, k rostlinám, k Janu Preslovi a jeho bratrovi.

  Jejich jména si asi většina z nás ze školy nepamatuje, ale šeřík, kukuřici, kopretinu, protěž, bleduli, brambořík, brčál, to známe všichni. Stejně tak bliznu, hlízu, keř, kalich nebo oddenek. Pan Presl se ale nezastavil jen u botaniky, v roce 1834 vydal Savectvo čili Rukověť soustavná k poučení vlastnímu a české zoologii dal na 220 rodových a 873 druhových jmen. Bobr, dikobraz, daněk, tuleň, vačice, ale třeba i myš polní, to všechno jsou názvy, které přežily už téměř dvě století. Zaskočila ho snad jedině fauna Austrálie, tu jsme si hodně přejmenovali. Nevím, co byl skokejš, ale tipovala bych to na klokana, a drápoš? No, v Austrálii to může být prakticky cokoli, protože, jak tvrdí zlé jazyky, v Austrálii se vás stejně všechno pokouší zabít a od drápoše se, podle mě, nic dobrého čekat nedá.

  Kdybyste chtěli vědět, kdo vymyslel kyslík, draslík nebo vápník, je Jan Svatopluk Presl opět správná odpověď. Dožil se necelých 58 let, přesto po sobě (společně s bratrem) zanechal neuvěřitelné dílo. Myslím, že kromě obrovských znalostí museli mít oba chlapci Preslovic i naprosto neuvěřitelnou fantazii. Docela bych chtěla být u toho, když všechny ty názvy vymýšleli. Přistupovali k tomu jen seriózně, nebo si občas zaskotačili a poťouchle vymysleli něco, co je samotné rozesmálo? Dnes už těžko říct.

  Shakespeare Juliinými ústy tvrdí: „Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.“ Možná to platí pro Romea, ale přiznám se, že šeřík mi voní možná trochu víc než syringa, a jestli mě má, nebo nemá rád, to mi prozradí spíš kopretina než leucanthemum, ačkoliv i latinským názvům tu musím přiznat jistou poetiku. Až se budete rozplývat nad něžnou krásnou bledulí, věnujte vzpomínku třeba právě Janu Svatopluku Preslovi, výročí jeho úmrtí připadá na 6. dubna. Pochován je i s bratrem na Vyšehradě. Pomník pak najdete v pražských Vrchlického sadech a vlastně i na všech loukách a ve všech zahradách, a hlavně v našem krásném jazyce. Užijte si voňavé a svěží jaro. ■

  
  

  Vaše
  Padesátka Marie

  
  

  
  

  Text: Marie Petrovová    Snímky: Adobe Stock, archiv Marie Petrovové

• Náš denní chleba

  Úsloví o denním chlebu se, vážené čtenářky / vážení čtenáři, neusadilo v našem slovníku náhodou. Pro drtivou většinu lidí z našeho civilizačního okruhu je chleba (nebo pečivo obecně) tím, co konzumujeme opravdu denně.

  
  

  A tak, jestli jsou jídelníčková omezení při diabetu něčím opravdu protivná, pak je to důraz na škrtání pečiva. Návyk na něj máme totiž v sobě zakořeněný velmi hluboko. Všimli jste si například, jak takový rohlík vražený do ruky děcku, které se ještě musí vozit v kočárku, poslouží jako tišící prostředek? Mohlo by se říct, že tam někde to začíná, ale pravda je taková, že to všecko začalo ještě mnohem, mnohem dřív, u našich předků a prapředků. A teď přichází někdo a snaží se nás – jakkoli s dobrým úmyslem – přesvědčit, že musíme tuhle pupeční šňůru přestřihnout, že tenhle superkód musíme vymazat!

  Diabetes vstupuje do života spousty cukrovkářů navíc poměrně pozdě – v době, když už mají své stravovací návyky vybudované (to, že nemoc přišla, s tím ostatně může souviset, ale to teď nechme stranou). Jenže je tu a je potřeba se o něj postarat. Je to nezvaný host v naší kuchyni, rozvalil se nám tam na židli, nehodlá se z ní zvednout a přinesl nám jinou stravovací kulturu. Ťuká prsty o stůl a vyhrožuje, že když nebude po jeho, na ty noviny, co tu ležej, už s těmahle brejlema, panečku, stačit za rok nebudeme. Na to, abychom mu byli po vůli, máme zaplaťbůh mnohem víc možností než naši předkové – a to se týká i pečiva.

  Existuje spousta internetových doporučení vztahujících se k tomu, co ještě cukrovkář jíst smí a co už ne. I seriózně se tvářící informační portály ale mohou obsahovat spoustu nesmyslů, anebo přinejmenším zavádějících informací. Tak se lze například dočíst, že lepší než konzumovat bílé pečivo je sáhnout po vícezrnném, pšeničný rohlík nahradit pšenično-žitným, nebo nejlépe jen žitným chlebem. Operuje se při tom tím, že žito je nám kulturně bližší, protože v našich končinách je tradičnější, a podobně. V tomhle úvodníku není místo pro podrobný rozbor, ale pojďme si vyjasnit pár věcí. Za prvé: tabulky s nutričními hodnotami jsou důležité, a byl-li nám diagnostikován diabetes, číst je je v našem zájmu. Za druhé: v kolonce uhlohydráty nás nesmějí zajímat jen samotné cukry, ale sacharidy (nebo uhlohydráty) jako takové. I to jsou totiž cukry. Možná tu glykemickou křivku nevyženou nahoru tak rychle, ale nakonec ji tam dostanou.

  Za třetí se tedy podívejme po takovém pečivu, které se drží při zemi oběma hodnotami. Naštěstí takové existuje – říká se mu proteinové, a i když to slovo rozhodně neevokuje obrázek lahůdkářství, je často dobré. Opravdu je. Takzvané večerní pečivo nebo noční chlebíky už dnes nabízí všechny větší potravinářské obchody a některé dovážkové společnosti. Není, pravda, levné. V Bille taková žemle (75 g) přijde bezmála na 15 korun, v Tescu (80 g) skoro na 12, na Košíku si lze objednat dvě (celkem 120 g) za nějakých 45. Sacharidů ale mají až násobně méně než chleba, ať už je pšeničný, nebo žitný.

  A jestliže už to bez chleba někdy nejde, a takové situace pochopitelně nastávají, zkusme se – a to je naše za čtvrté – řídit vědeckou studií, kterou před časem publikovali Patrcie Burtonová a Henry Lightowler z Oxfordu. Ve své práci doložili, že výrazně nižší glukózové (nebo chcete-li glykemické) odezvy se dosáhne tehdy, když chleba projde toustovačem. Pořídit si ho a vstát ke snídani o pár minut dřív se vyplatí.

  
  

  Pěkná rána Vám přeje

  Diabetik Michal

• Posezení nad konvičkou dobrého čaje

  Patří ke chvilkám pohody vždycky, ale když je venku zima, oceníme ho ještě víc.Kromě zahřátí má však čaj i výborné zdravotní účinky.

  
  

  Výhodou je, že zároveň přispívá k dodržování pitného režimu. Na ten se v chladnu často zapomíná, protože pocit žízně bývá nižší než v horku. To může být u diabetiků problém, protože u nich se organismus odvodňuje rychleji než u zdravých. Čaj, ať už pravý, nebo bylinný, navíc může pomoci regulovat hladinu cukru v krvi.

  ZELENÝ ČAJ zlepšuje inzulinovou rezistenci. Vede ke snížení glykemie i některých krevních cukrů a podle mnohých studií přispívá i k hubnutí.

  ČERNÝ ČAJ snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi. Ukázalo se, že může také zlepšit citlivost na inzulin. Obdobné účinky má i voňavý ibiškový čaj.

  ČAJ Z KURKUMY pomocí kurkuminu rovněž omezuje rezistenci tkání na inzulin a zvyšuje v nich příjem glukózy, čímž napomáhá k lepším hladinám cukru v krvi. Zároveň také snižuje poškození a množství krevních lipidů.

  SKOŘICOVÝ ČAJ podobně jako doplňky stravy se skořicí přispívá ke snížení glykemie. Totéž dokáže přirozeně sladký meduňkový čaj.

  Čaj v sobě nenese žádné riziko, ale pokud si pro zahřátí chcete dát něco ostřejšího, je dobré se zamyslet. Alkohol obecně zhoršuje schopnost udržovat stálou hladinu cukru v krvi (glykemii) tím, že brání ukládání rezervních zásob cukru do jater ve formě glykogenu. Játra, zatížená odbouráváním alkoholu, totiž přestanou vykonávat své ostatní činnosti, k nimž mj. patří právě stabilizace hladiny glukózy. Ve vyšší dávce může alkohol způsobit prudký pokles krevního cukru – hypoglykemii. Alkohol také může ovlivňovat účinek některých léků předepisovaných na léčbu cukrovky, zejména Metforminu.

  I člověk s diabetem si může dopřát drink, ale měl by zůstat u jedné či dvou sklenek, ideálně suchého vína bílého či červeného, které má málo cukru. V klasickém pivu je naopak obsaženo hodně sacharidů ze sladu, které se navíc rychle rozkládají, a proto po pivu dojde k prudkému vzestupu hladiny cukru v krvi. Vhodnější volbou jsou proto lehká světlá, nealkoholická nebo dia piva. Koktejly, likéry, dezertní vína a tvrdý alkohol vhodné nejsou – pro tělo znamenají přísun „prázdných kalorií“, protože alkohol, a to jakýkoliv, je bohatým zdrojem energie. ■

  
  

• Potravinové doplňky

  Pomohou dodat tělu to, čeho má málo z přírodních zdrojů. Kromě vitaminů proti nachlazení nebo přípravků na klouby, po nichž v tomto období roku saháme nejčastěji, je dobré doplnit i vitamin D či hořčík – pomáhají přirozeným způsobem snížit hladinu cukru v krvi.

  
  

  Vitamin D

  Říká se mu „vitamin slunce“ – chybí nám hlavně na konci zimy. Má protizánětlivé účinky a stimuluje imunitu, ale jeho dostatek také může snížit riziko cukrovky. Podle kanadského výzkumu byla pravděpodobnost rozvoje diabetu téměř třikrát vyšší u lidí, u kterých klesla hladina vitaminu D pod hodnotu 50 nmol/l.

  Pacientům s nedostatkem „déčka“ se při zvýšení jeho příjmu zlepšila citlivost receptorů k inzulinu, a tudíž měli nižší riziko, že se u nich rozvine diabetes. Jeho dostatečná hladina (cca 100 nmol/l) také pomáhá bránit rozvoji různých chronických onemocnění, která diabetes druhého typu často doprovázejí. Snižuje krevní tlak, celkový cholesterol i glukózu v krvi nalačno.

  
  

  
  

  
  

  Hořčík

  Hořčík (magnezium) potřebujeme pro činnost svalů a nervů, stavbu kostí a také pro uvolňování energie z glukózy. Je zodpovědný i za aktivaci inzulinových receptorů. Diabetici i lidé s prediabetem nebo inzulinovou rezistencí ho často mají nedostatek. Čím déle pacient cukrovkou trpí a čím hůře je kompenzovaná, tím nižší je hladina hořčíku v těle. Za optimální je považována denní dávka ve výši 300 až 400 mg. ■

  
  

  
  

• Polévky

  Polévky mají hned tři „Z“ – zahřejí, zavodní, zasytí. Díky vysokému podílu vody mají méně kalorií a přitom zaplní jako velké jídlo, ale nejsou tak hutné. Můžete si na nich pochutnat v rámci odlehčujícího režimu.

  
  

  VIETNAMSKÁ POLÉVKA PHO GA

  Ingredience

  1,5 litru slepičího vývaru, 300 g kuřecích prsou, 2 stroužky česneku, 1 mrkev, 1–3 listy pak choi nebo běžného čínského zelí, kousek čerstvého zázvoru, 1 lžička rybí nebo sójové omáčky, 1 svazek jarní cibulky, 6 ks předem namočeného jidášova ucha, 1 chilli paprička, 1 limetka, čerstvý koriandr, ½ balíčku plochých rýžových nudlí.

  
  

  Postup přípravy

  Uvaříme nudle a necháme je stranou. Do vývaru vložíme kuřecí prsíčka, plátky zázvoru, česneku a houby a vaříme doměkka. Maso vyjmeme a natrháme na menší kousky. Do misek rozdělíme nudle, houby, kousky masa, na jemné nudličky nastrouhanou mrkev, jemně pokrájené zelí a chilli papričky (nemusí být) a zalijeme horkým vývarem, dochuceným rybí nebo sójovou omáčkou. Před podáváním hustě posypeme jemně nakrájenými cibulkami, nasekanými koriandrovými lístky a zakápneme limetkou.

  
  

  
  

  
  

  
  

  ČESNEČKA „ZÁCHRANÁŘ“

  Ingredience

  4 až 15 stroužků česneku (i víc), 1 lžíce majoránky, 1 plátek uzeného masa, 2 lžíce oleje nebo sádla, 1 cibule, 2 brambory, 1 l vývaru, pepř a sůl, 4 krajíce chleba na krutony

  
  

  Postup přípravy

  Na sádle osmažíme nakrájenou cibuli a přidáme uzené, nakrájené na kousky. Zalijeme vývarem a přidáme prolisovaný česnek z poloviny stroužků. Vložíme oloupané brambory, pokrájené na kousky, a vaříme 10 až 15 minut doměkka. Dochutíme majoránkou, pepřem a solí. Na pánvi osmažíme chléb, pokrájený na kostky. Dáme je do talířů a zalijeme polévkou. Zbylý prolisovaný česnek necháme zvlášť v misce, aby si každý nabral, kolik snese. Bez vaření se v něm zachovají vitaminy a silice pro chuť i pro zdraví.

  
  

  
  

  
  

  
  

  Z ČERVENÉ ČOČKY

  Ingredience

  200 g červené čočky, 1 mrkev, 2 lžíce olivového oleje, 1 cibule, litr kuřecího vývaru, 1 lžíce rajčatového protlaku, 1 lžička římského kmínu, 1 lžička sušeného zázvoru, sůl, pepř, lžíce nasekané čerstvé petrželky

  
  

  Postup přípravy

  Na oleji zpěníme cibuli, vmícháme protlak a koření. Přilijeme vývar a vsypeme propláchnutou čočku a mrkev, pokrájenou na menší kolečka, a vaříme doměkka. Pozor, rychle houstne, takže je třeba míchat. Na talíři pak dochutíme petrželkou.

• Tanec

  Tanec je platným způsobem cvičení, a protože je to zároveň zábava, může být snazší se mu věnovat pravidelně – a taky u něj dlouho vydržet. Bez ohledu na věk!

  
  

  Kdo někdy protancoval večer, dobře ví, jak dostalo tělo zabrat. Při tanci se totiž zapojují téměř všechny svalové skupiny, takže je zajištěn důkladný výdej energie.

  Ve společenském pojetí patří mezi anaerobní druhy pohybu, tedy ty s nižší, ale zato dlouhodobější intenzitou, při nichž se spotřebovává glukóza. Právě proto je mimořádně vhodný právě pro diabetiky i jako prevence cukrovky 2. typu.

  Ve sportovnější, intenzivnější podobě můžeme tanec zařadit mezi kardio aktivity, při nichž tělo spaluje tuky. K tomu zlepšuje kondici a tím, že posiluje oběhový systém, působí jako prevence vzniku kardiovaskulárních onemocnění.

  Zhruba 100 až 300 kcal za hodinu spálíte při pomalých tancích („ploužák“ představuje tu nižší hodnotu). Až 360 kcal za hodinu vám ubyde při vášnivém tangu i české klasice – polce. Ale rychlý tanec pomůže zbavit se až kolem 500 kcal za hodinu, což je více než třeba u běžné chůze nebo u jógy.

  Když si často zatančíte, zapracujete na snížení hmotnosti či udržování doporučené váhy. S tím souvisí i omezení dalších rizikových faktorů, jako je hypertenze. Vytrvalostní charakter zátěže zlepšuje inzulinovou senzitivitu, kompenzaci diabetu i hladinu tuků v krvi.

  Víc než zdravotní benefity, byť vědecky podložené, nás zřejmě k tanci zláká hudba. Její rytmus obvykle vyvolává spontánní chuť se začít hýbat. Využijte každé příležitosti venku i doma, podlehněte mu klidně i v kuchyni nebo při úklidu a každý den si zatančete na muziku, kterou máte rádi − už proto, že při tanci se vyplavují endorfiny, které zajišťují dobrou náladu. Také se při něm zlepšuje rovnováha, držení těla a mozkové funkce. Pomáhá totiž rozvíjet nová nervová spojení, takže je podle některých odborníků účinnější v boji proti demenci než křížovky! ■