Strana 12
12 www.drmax.cz
PŘÍBĚHY RODIN
N
avzdory nepříznivým výsledkům
tripletestu těhotná Marina věřila,
že dítě bude nakonec v pořádku, a ještě
po narození chlapečka doufala, že je zdra-
vý. Diagnózu lékaři definitivně potvrdili
třetí den života malého Damiána. „Velice
chladně mi ji oznámili a víc se tím neza-
bývali,“ vzpomíná mladá žena. Naštěstí
se vzápětí objevila lékařka, která měla
s Downovým syndromem zkušenosti ze
své rodiny, a tak citlivě a přiměřeným způ-
sobem obeznámila oba rodiče s nejdůle-
žitějšími informacemi.
Narození dítěte s postižením znamená
vždy velký šok, a to i v případě, že existu-
je předpoklad, že to tak bude. Je nutné
nejprve tento fakt přijmout a vyrovnat
se s ním. Co v prvních dnech a týdnech
pomohlo Marině? Její rodina – manžel
a dvě starší dcerky Klárka a Jovanka, které
„Damián je lék na naše smutky“
„Došlo mi, že se nic
hrozného nestalo.
Že naše rodina zůstane
stejně krásná,
jako byla.“
Na základě testů v těhotenství Marina věděla, že se její třetí dítě může narodit s Downovým
syndromem. Odběr plodové vody, který by dal jasnou odpověď, však odmítla. S postižením syna
se pak vyrovnávala skoro dva roky, v jeho příchodu ale vidí velký význam pro celou svou rodinu.
Text a foto Zuzana Ježková
malého Damiánka bezvýhradně a s nad-
šením přijaly. „Došlo mi, že se nic hrozné-
ho neděje. Že naše rodina zůstane stejně
krásná, jako byla, jen máme jedno dítě
trochu jiné,“ říká.
Péče o dítě s Downovým syndromem
prý byla z počátku jednodušší než o zdra-
vé miminko. Damiánek málo plakal, hod-
ně spal, na kojení jej maminka musela
v noci budit. Později to začalo být nároč-
nější – kvůli velké ochablosti svalstva bylo
třeba s malým pravidelně cvičit, Marina
s ním dojížděla na různé terapie a usilova-
la o to, aby se syn co nejvíce rozvíjel. Byla
si vědoma toho, že čím později začne dítě
s Downovým syndromem ve svém vývoji
zaostávat za vrstevníky, tím je míra jeho
postižení menší. Proto do co největšího
rozvoje svého syna napřela všechny své
síly, až postupně došla na hranici fyzic-
kého vyčerpání. A s tím šla ruku v ruce
i deprese.
Marina si musela uvědomit, že je tře-
ba zvolnit, dát se do pořádku a věnovat
se také dcerkám. Věci nechala přirozeně
plynout. Ukázalo se, že i bez intenzivního
cvičení a všemožných terapií Damiánkův
vývoj pokračuje stejným tempem. Zpětně
maminka hodnotí jako velice důležitou
pro další život svého syna zejména hipo-