Strana 18
18 www.drmax.cz
PŘÍBĚH
Monolog pro dva hlasy
K
dyž konečně přichází do přeplněné
Té kavárny na pražském Vyšehradě,
kde i pracuje – omlouvá se a celou situa-
ci převede v žert: „Dřív, když jsem nepři-
šel na domluvené místo, zlobil jsem se
na toho, kdo se hněval! Protože neakcep-
toval, že třeba bloudím. Myslel jsem si –
mám na to přece právo.“ Ztrátou paměti
a orientace v čase i v prostoru trpí Jirka
od okamžiku, kdy jedné noci bez varová-
ní utrpěl cévní mozkovou příhodu. Zažil
a ještě zažívá časovou dezorientaci. Ne
ovšem jako v kině, kde se filmová diva pro-
budí bez paměti a celý snímek hledá, jak
žila. Jemu vypadly jen dva roky. Některé
záležitosti zůstanou Jirkovi navždy jako
vygumované, a proto jsme požádali
o komentář také Helenu, jeho ženu.
VÝLET V BABÍM LÉTĚ
Pohledný čtyřicátník vyrůstal s bratrem
v prima rodině a byl pohybově zdatný.
Ještě před absolvováním střední průmy-
slové školy elektrotechnické se sezná-
mil se svou láskou, vzali se a brzy se jim
narodila dcera Tereza. Až o deset let poz-
ději se Holubovi znovu rozrostli – o dnes
jedenáctiletou Lucii. Ortodoxní Libeňák
nikdy nezačal pracovat v oboru, který
vystudoval, pracoval v potravinářství:
„Žádný hypermarket, chtěl jsem vždyc-
ky prodávat potraviny – a vlastně se mi
to podařilo,“ konstatuje. Prostě ho tahle
specializace zaujala, později pracoval
pro společnosti Tchibo nebo Coca-Cola.
Pomáhala mu nejen obchodní zdatnost,
ale v komunikaci s partnery také znalost
angličtiny. Ovšem v rozletu a profesním
růstu ho zastavila nemoc.
JAK SE TO STALO
Co se vůbec stalo? Na podzim 2013 vyra-
zili Holubovi na víkend na chatu. Helena
si na poslední večer dobře pamatuje:
„Jirka mi připadal trochu unavený – to
jsem ale přikládala jeho pracovnímu
vytížení. On sám nic nepozoroval; tehdy
asi začínal jeho pozdější výpadek pamě-
ti.“ A Jirka přitaká: „Až po mnoha týd-
nech, v rehabilitačním ústavu, jsem se
začal víc zajímat, co se se mnou vlastně
děje.“ Ráno se manželka vzbudila, Jirka
ještě spal, sešla tedy dolů uvařit snída-
ni. Po chvíli ale volala malá Lucinka, ať
Helena běží nahoru. Tam se Jirka snažil
vstát z postele, ale nešlo to; říká: „Ihned
jsme volali záchranku. Jirka pobyl chvíli
v nemocnici, nic si z pobytu nepamato-
val. Proběhly asi dva měsíce. Diagnózu
mi lékaři sdělili – cévní mozková mrtvice
a zasažený celý zadní mozek – paměť
a oči. Bylo to pro mne velmi šokující,
prognóza nezněla vůbec povzbudivě,
spíše pesimisticky.“
Jak bylo Jirkovi po tom, co se probudil?
Dnes už dokáže odpovídat s úsměvem:
„Nemohl jsem se zbavit dojmu, že jde
o jakousi formu špatného vtipu. Byl jsem
zpočátku hodně špatný pacient, vzdoroval
jsem roli, do které jsem se probudil. Za chvil-
ku to přece skončí! Moc jsem se těšil na prv-
ní setkání se svou paní, ale pořád jsem chtěl
zpátky do našeho běžného života. Nešlo
to.“ Manželka dodává: „On si opravdu celý
rok, možná i déle myslel, že jsme pro něj
vymysleli nějaké hloupé překvapení!“
Helena vzala celou věc pragmaticky, stála
při svém muži ve velké zkoušce, rodinné
zázemí mu dodávalo potřebný klid.
Foto: Jan Šilpoch, text: Michaela Zindelová
Mluví pomalu, námaha za každým slovem, které mu vychází z úst, je znát. Jirka Holub (42 let)
nejdřív na místo našeho srazu nedorazil, až když jsem mu připomenula termín. Pomalu mi jeho
diagnóza začala dávat smysl. Někdy mu prostě vypadne reálie jako ze skládanky dílek puzzle.
PŘÍBĚHY PRO VÁS
Časopis Můžeš
je zaměřen na
znevýhodněné
občany apřináší
řadu poutavých
reportáží a roz-
hovorů s velmi
inspirativními
osobnostmi. Také proto jsme se
rozhodli, že vám v každém čísle
našeho časopisu ztitulu Můžeš při-
neseme jeden zajímavý příběh.